Kapitola 28

Jak se mohu vyrovnat s nešťastnou láskou

„PRO většinu dospívajících mladých lidí,“ napsal jeden časopis pro mládež, „je nešťastná láska něčím tak běžným jako rýma.“ Postihuje téměř všechny mladé lidi a téměř všichni to přežijí a dosáhnou dospělosti s nedotčenou sebeúctou a smyslem pro humor. Když se však do někoho po uši zamiluješ, není to vůbec k smíchu. Jeden chlapec vypráví: „Byl jsem zoufalý, protože jsem v tom nemohl vůbec nic dělat. Věděl jsem, že je pro mne příliš stará, ale líbila se mi. Celá ta věc mě opravdu deptala.“

Co je zamilovanost

Není to žádný hřích, jestliže se cítíme k někomu silně přitahováni — pokud to nejsou nemravné či nevhodné city (například k někomu, kdo je v manželství). (Přísloví 5:15–18) Myšlenky a jednání mladých často ovládnou ‚žádosti, které jsou vlastní mládí‘. (2. Timoteovi 2:22) Mladý člověk se musí teprve učit ovládat nové, silné touhy, které se probouzejí v pubertě. Je možná zaplaven romantickými city, a nemá nikoho, koho by jimi mohl zahrnout.

„Dívky se vnitřně vyrovnávají dříve než chlapci.“ Proto se jim „často zdají jejich spolužáci nezralí a nudní ve srovnání s učiteli“ nebo s jinými staršími, nedosažitelnými muži. (Časopis Seventeen) Dívka si tedy možná představuje, že její oblíbený učitel, populární zpěvák nebo nějaký jiný její starší známý je „ideální“ muž. Chlapci ovšem mohou být poblouzněni podobně. Láska k takovým vzdáleným postavám však zřejmě pramení spíše z fantazie než ze skutečnosti.

Proč může být zamilovanost škodlivá

Většina případů zamilovanosti má sice jen krátké trvání, ale přece přitom může mladý člověk utrpět velkou škodu. Mnozí lidé, do nichž se dospívající zamilují, za to vůbec nestojí. Jeden moudrý muž řekl: „Pošetilost byla vložena do mnoha vysokých postavení.“ (Kazatel 10:6) Zpěvák bývá zbožňován pro svůj příjemný hlas nebo nápadný vzhled. Zaslouží si však jeho morálka obdiv? Je on nebo ona „v Pánu“ jako Bohu oddaný křesťan? — 1. Korinťanům 7:39.

Bible také varuje: „Přátelství se světem je nepřátelství s Bohem.“ (Jakub 4:4) Bylo by ohroženo tvé přátelství s Bohem, kdybys zaměřil své srdce na někoho, jehož jednání Bůh odsuzuje? Bible také varuje: „Střezte se model.“ (1. Jana 5:21) Co to naznačuje, když si chlapec nebo dívka vyzdobí pokoj obrázky nějakého oblíbeného zpěváka nebo zpěvačky? Nehodilo by se zde slovo „modlářství“? Jak by se to mohlo líbit Bohu?

Někteří mladí se dokonce dají tak strhnout svými představami, že přestanou uvažovat rozumně. Jedna mladá dívka říká: „Kdykoliv se ho zeptám na jeho city — vždy popírá, že by ke mně ‚něco cítil‘. Ale z toho, jak se dívá a jak jedná, poznávám, že to není pravda.“ Ten mladý muž se pokoušel laskavě vysvětlit, že o ni nemá zájem, ale dívka jeho odmítnutí nepřijímá.

Jiná dívka píše o tom, jak byla zamilovaná do jednoho populárního zpěváka: „Chci, aby byl mým přítelem a modlila jsem se, aby se to stalo. Obvykle spím s jeho albem, protože tak jsem mu nejblíž. Jsem na tom tak, že když ho nedostanu, něco si udělám.“ Mohla by se taková bezmyšlenkovitá vášeň líbit Bohu, který nám přikazuje, abychom mu sloužili se „zdravou myslí“? — Římanům 12:3.

Bible říká v Přísloví 13:12: „Odkládaným očekáváním onemocní srdce.“ Očekáváš-li romantický vztah, který není možný, pěstuješ nezdravou, neopětovanou lásku, o které lékaři říkají, že bývá příčinou „depresí, úzkostí a celkového rozrušení. . . nespavosti nebo netečnosti, bolesti na prsou nebo dušnosti“. (Srovnej 2. Samuelovu 13:1, 2.) Jedna zamilovaná dívka se přiznává: „Nemohu jíst. . . celý den o něm sním. . . jsem velice nešťastná.“

Uvažuj o tom, jaké škody si způsobíš, když dovolíš svým vysněným představám, aby ovládly tvůj život. Dr. Lawrence Bauman upozorňuje, že jedním z prvních příznaků vyšinuté zamilovanosti je „polevení ve škole“. Dalším obvyklým následkem je, že se zamilovaný člověk odtahuje od přátel a od rodiny. Člověk se také může zesměšnit. Spisovatel Gil Schwartz říká: „Jsem sice na rozpacích, když to připouštím, ale když jsem se zamiloval do Judy, choval jsem se jako šašek.“ Vzpomínky na to, jak jsi za někým všude chodil nebo dokonce dělal scény na veřejnosti a různě se zesměšňoval, mohou přetrvávat ještě dlouho po tom, kdy se tvá zamilovanost vytratí.

Vyrovnej se se skutečností

Král Šalomoun, nejmoudřejší muž, jaký kdy žil, se beznadějně zamiloval do dívky, která neopětovala jeho city. Věnoval jí jednu z nejkrásnějších básní, jaké kdy byly napsány. Říkal jí, že je „krásná jako úplněk, ryzí jako žhoucí slunce“ — a přesto u ní neuspěl. — Šalomounova píseň 6:10.

Šalomoun však nakonec přestal usilovat o její přízeň. Jak můžeš i ty znovu ovládnout své city? „Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý,“ říká Bible. (Přísloví 28:26) To platí zejména tehdy, jestliže jsi zaujat svými romantickými představami. „Ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ To znamená vidět věci takové, jaké jsou.

„Jak je možné odlišit oprávněné naděje od nepodložených?“ ptá se Dr. Howard Halpern. „Tím, že pečlivě a střízlivě prozkoumáme skutečnosti.“ Uvažuj: Jakou mám naději, že se mezi mnou a tím člověkem rozvine opravdový milostný vztah? Jestliže to je proslulá osobnost, pravděpodobně se s ní vůbec nesetkáš. Mizivé vyhlídky máš i tehdy, jestliže jde o staršího člověka, například učitele.

Projevil vůbec ten člověk o tebe nějaký zájem? Jestliže ne, máš opravdu důvod věřit, že se něco v budoucnosti změní? Přisuzuješ jeho nebo jejím nevinným slovům a jednání milostný zájem? Ve většině zemí se v milostných vztazích ujímá iniciativy muž. Mladá dívka se může velmi ponížit, jestliže vytrvale nadbíhá někomu, kdo o ni nemá zájem. A co bys dělal, kdyby ten druhý skutečně opětoval tvou náklonnost?

Jsi vůbec schopen nést odpovědnost spojenou s manželstvím? Jestliže ne, pak „odstraň. . . ze svého srdce mrzutost“ a přestaň se zabývat svými představami. Je „čas milovat“, a ten čas pro tebe možná přijde v pozdějších letech, až budeš starší. — Kazatel 3:8; 11:10.

Prozkoumej své city

Dr. Charles Zastrow říká: „K zamilovanosti dojde tehdy, když člověk považuje toho, do něhož je zamilován, za ‚dokonalého‘ a domnívá se tedy, že ten člověk má všechny vlastnosti, které očekáváme u partnera.“ Ale takový „dokonalý partner“ neexistuje. „Vždyť všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy,“ říká Bible. — Římanům 3:23.

Polož si tedy otázku: Jak dobře vlastně znám toho, na něhož jsem se v srdci zaměřil? Jsem snad zamilován jen do nějaké představy? Snažím se nevidět nedostatky té osoby? Objektivní pohled na vysněnou milovanou osobu tě možná vytrhne z tvého romantického omámení. Může ti také pomoci, prozkoumáš-li, jaký druh lásky k tomu člověku pociťuješ. Spisovatelka Kathy McCoyová o tom říká: „Nevyzrálá láska může náhle přijít a náhle odejít. . . Ty sám jsi v jejím ohnisku a jsi prostě zamilován do myšlenky, že jsi zamilován. . . Nevyzrálá láska se k někomu upne, je majetnická a žárlivá. . . Nevyzrálá láska vyžaduje dokonalost.“ — Srovnej s 1. Korinťanům 13:4, 5.

Jak zapomenout na svou zamilovanost

Připusťme, že žádné rozumové argumenty na světě nemohou úplně vymazat tvůj cit. Můžeš však něco udělat, abys svůj problém neživil. Jestliže čteš zamilované romány nebo se díváš na milostné příběhy v televizi nebo i když posloucháš určitý druh hudby, můžeš se cítit ještě osamělejší. Nezabývej se tedy v myšlenkách svou situací. „Kde není dříví, hasne oheň.“ — Přísloví 26:20.

Vysněný milostný vztah není náhrada za lidi, kteří tě mají skutečně rádi a starají se o tebe. ‚Neodlučuj se.‘ (Přísloví 18:1) Pravděpodobně zjistíš, že ti mohou doopravdy pomoci rodiče. I když se snad snažíš své city skrýt, pravděpodobně již poznali, že tě něco sžírá. Co kdybys za nimi šel a vylil jim své srdce? (Srovnej Přísloví 23:26.) Také některý zralý křesťan může mít dobré slyšící ucho.

„Měj stále co dělat,“ vybízí spisovatelka pro mládež Esther Davidowitzová. Zabývej se nějakým koníčkem, nějakým tělesným cvičením, studuj nějaký jazyk, naplánuj si hluboké studium Bible. Zahloubáš-li se do užitečné činnosti, do jisté míry se zmírní příznaky toho, že ti něco schází.

Vyrovnat se s nešťastnou láskou není snadné. Časem však bolest odezní. Hodně toho poznáš o sobě i o svých citech a budeš lépe připraven nebo připravena na skutečnou lásku, pokud v budoucnosti vznikne. Jak budeš moci poznat, že to je ‚skutečná‘ láska?

Otázky k rozpravě

◻ Proč bývá nešťastná láska mezi mladými lidmi běžná?

◻ Kdo bývá často předmětem mladické zamilovanosti a proč?

◻ Proč může být nešťastná láska škodlivá?

◻ Co například může mladý člověk dělat, aby se vyrovnal s nešťastnou láskou?

◻ Co může mladý člověk dělat, aby neživil zamilované představy?

[Praporek na straně 223]

‚Nemohu jíst. . . celý den o něm sním. . . jsem velice nešťastná‘

[Obrázek na straně 220]

Zamilovat se do starších, nedostupných osob druhého pohlaví je docela běžné

[Obrázek na straně 221]

Podíváš-li se na takovou osobu střízlivě a objektivně, vyléčíš se možná ze svých romantických představ

Kapitola 29

Jsem zralý pro vážnou známost?

V MNOHA zemích se známost považuje za romantický způsob zábavy. Pěstuje se různými způsoby. Někdo považuje schůzku za formální záležitost, k níž patří květiny, příjemná večeře a polibek na dobrou noc. Pro jiné je schůzka prostě čas strávený s osobou druhého pohlaví, která se nám líbí. Některé dvojice je možné dokonce vidět stále pohromadě, a přece říkají, že jsou ‚jen přátelé‘. Jestliže se tedy říká, že někdo má schůzku, že s někým chodí, nebo že se jen spolu vidí, obvykle jde o totéž: chlapec a děvče tráví spolu hodně času, a často bez dohledu.

V biblických dobách takové známosti neexistovaly. Pokud se ovšem chtějí dva lidé lépe poznat a chovají se přitom rozumně, opatrně a slušně, není možné proti tomu nic namítat. A může to být pro oba příjemné. Znamená to však, že bys měl nebo měla ty s někým chodit?

Mít známost, protože ji mají druzí

Cítíš možná určitý nátlak. Většina z tvých vrstevníků pravděpodobně známost má a ty se samozřejmě nechceš lišit a nechceš vypadat podivně. Snad na tebe také působí nátlakem přátelé a příbuzní, kteří to s tebou myslí dobře. Když dostala patnáctiletá Marianne pozvání na schůzku, radila jí její teta: „Vůbec nejde o to, zda si toho chlapce chceš opravdu vzít, nebo ne. Mít známost patří k tvému přirozenému osobnímu vývoji. . . A když budeš chlapce pořád odmítat, nebudeš oblíbená a nikdo tě už nebude zvát.“ Marianne si vzpomíná: „Tetiččina slova mě hluboce zasáhla. Okrádám se snad o dobrou příležitost? Ten chlapec měl vlastní auto, spoustu peněz — a věděla jsem, že se s ním budu mít dobře. Uvažovala jsem: Mám s ním chodit, nebo ne?“

Na některé mladé lidi působí určitým tlakem jejich vlastní touha po vřelosti a náklonnosti. „Potřebovala jsem, aby mě měl někdo rád a vážil si mě,“ vysvětlovala osmnáctiletá Ann. „S rodiči jsme si blízcí nebyli, a tak jsem přilnula ke svému chlapci, abych měla někoho, komu bych mohla projevit své city a kdo by mi opravdu rozuměl.“

Dospívající člověk by však neměl začínat se známostí jen proto, že se cítí pod nějakým nátlakem. Jedním důvodem je, že známost je vážná věc — patří k výběru manželského druha. Manželského? Připusťme, že to je to poslední, nač myslí většina mladých lidí, kteří mají známost. Ale proč by vlastně spolu jinak trávili dva mladí lidé různého pohlaví mnoho času, než aby prozkoumali, zda je možné, aby se vzali? Podíváme-li se na věc z vyššího hlediska, pak schůzky z jakéhokoli jiného důvodu povedou ke všemu jinému než k „zábavě“. Proč?

Stinná stránka známosti

Mladí lidé jsou v obtížném životním období, které Bible označuje jako „rozkvět mládí“. (1. Korinťanům 7:36) V té době mohou vznikat silné návaly sexuální žádosti. Na tom není nic nesprávného. Je to součást dospívání.

Se známostí mezi dospívající mládeží je však spojen velký problém: Mladí lidé se teprve učí ovládat tyto sexuální pocity. Pravděpodobně dobře znáš Boží zákony týkající se sexu a upřímně si přeješ zůstat mravně čistý. (Viz kapitolu 23.) Ale biologická stránka života hraje také svou úlohu: Čím více jsi ve společnosti osoby druhého pohlaví, tím více může vzrůstat sexuální žádost — ať chceš nebo ne. (Viz stránky 232–3.) Všichni jsme tak vytvořeni. Dokud nebudeš starší a nebudeš umět lépe ovládat své pocity, může být pro tebe známost něco příliš obtížného, co nebudeš moci zvládnout. Je smutné, že to mnozí mladí lidé zjišťují s bolestí.

„Když jsme spolu začínali chodit. . . ani jsme se nedrželi za ruce, ani jsme se nelíbali. Jen jsem se chtěl těšit z její společnosti a mluvit s ní,“ řekl jeden mladý muž. „A ona byla velmi něžná a sedávala si ke mně velmi blízko. Pak jsme se již drželi za ruce a líbali jsme se. To ve mně vyvolávalo stále silnější sexuální žádost. Působilo to na mou mysl tak dalece, že jsem chtěl být s ní, nejen s ní mluvit, ale držet ji, dotýkat se jí a líbat ji. Nemohl jsem se toho nasytit. Doslova jsem šílel vášní. Někdy jsem si připadal špatný a styděl jsem se.“

Nemůžeme se ani divit, že známost často vyvrcholí nemravným sexuálním stykem. Při jednom průzkumu mezi několika sty nedospělými mladými lidmi bylo zjištěno, že pro 87 procent dívek a 95 procent chlapců je sex při schůzkách „dost důležitý nebo velmi důležitý“. Ale 65 procent dívek a 43 procent chlapců připustilo, že někdy mívali při schůzce sexuální styk, i když k tomu ani neměli chuť.

Dvacetiletá Loretta vzpomíná: „Čím více jsme se vídali, tím víc jsme k sobě cítili. Brzy nám líbání nestačilo a začali jsme se dotýkat intimních částí těla. Byla jsem nervově zruinovaná, protože jsem se cítila tak špinavá. Můj partner také časem očekával, že ‚půjdu až do krajnosti‘. . . Byla jsem z toho zmatená. Ale myslela jsem jedině na to, že ho nechci ztratit. Bylo mi hrozně.“

Je pravda, že ne každá dvojice dospěje až k sexuálním stykům; někteří přestanou s projevy své náklonnosti krátce předtím. Ale k čemu to vede, když je člověk citově vzrušen a nemůže tyto city projevit přípustným způsobem? Rozhodně to vede k pocitu neuspokojení, a takové pocity se neomezují jen na sexuální oblast.

Zraněné city

Zamysli se nad tím, do jakého rozporu se dostal jeden mladý muž: ‚Zpočátku se mi Káťa velmi líbila. Ano, připouštím, že jsem ji přemluvil k některým věcem, které nepovažovala za správné. Teď mám pocit, že jsem podlý, protože jsem o ni ztratil zájem. Jak mohu Káťu nechat, a přitom nezranit její city?‘ To je opravdu složitá situace. A jak by bylo tobě, kdybys byla na místě Káti?

Dospívající mladí lidé jsou často velice nešťastní. Je pravda, že když se spolu dva mladí lidé vedou za ruku, je na ně pěkný pohled. Ale jaká je pravděpodobnost, že spolu budou tito dva lidé i za rok, nebo že budou dokonce manžely? Je to skutečně málo pravděpodobné. Známosti dospívajících mladých lidí jsou téměř vždy odsouzeny k zániku, málokdy vyvrcholí sňatkem a velmi často končí pocitem, že to byla nešťastná láska.

Vždyť osobnost dospívajícího člověka se teprve vyvíjí. Objevuješ sám sebe, jaký opravdu jsi a co chceš dělat se svým životem. Dnes tě někdo zajímá, a zítra tě bude možná nudit. Jakmile však připustíme, aby se rozvinuly romantické city, někdo bude rozhodně zraněn. Ani nepřekvapují výsledky průzkumů, které ukazují, že „hádka s přítelkyní“ nebo „zklamání v lásce“ patří k situacím, které často vedou u mládeže k sebevraždě.

Jsem zralý?

Bůh říká mladým lidem: „Raduj se, mladíku, ve svém mládí a ať ti tvé srdce působí dobro ve dnech tvého jinošství; choď po cestách svého srdce a podle toho, co vidí tvé oči.“ Mladí lidé mají sklon chodit po „cestách svého srdce“. Ale tyto „cesty“, které se zdají jako zábava, končí velmi často mrzutostí a neštěstím. Bible tedy v dalším verši nabádá: „Odstraň proto ze svého srdce mrzutost a odrážej neštěstí od svého těla; vždyť mládí a rozkvět života jsou marnost.“ (Kazatel 11:9, 10) „Mrzutost“ se vztahuje na hluboké znepokojení nebo bolestný zármutek. „Neštěstí“ označuje osobní katastrofu. Obojí může vést k tomu, že člověk nemá radost ze života.

Znamená to, že známost sama o sobě působí mrzutost a vede k neštěstí? To není nutné. Ale může k tomu dojít, jestliže máš známost z nesprávného důvodu (‚pro zábavu‘) nebo dříve, než jsi k tomu zralý. Uvádíme zde proto otázky, na základě kterých můžeš zhodnotit svou situaci.

Pomůže mi známost v mém citovém růstu, nebo mi v něm bude bránit? Chodíš-li s někým, pak se omezuješ jen na vztah mezi chlapcem a děvčetem. Nebylo by místo toho užitečné, kdybys pěstoval společenství s širším okruhem osob? (Srovnej 2. Korinťanům 6:12, 13.) Susan říká: „Naučila jsem se uzavírat přátelství se staršími křesťankami ve sboru. Potřebovaly společnost a já jsem potřebovala jejich upevňující vliv. Tak jsem se u nich občas zastavila na kávu. Povídaly jsme si a smály jsme se. Vzniklo mezi námi přátelství na celý život.“

Budeš-li mít nejrůznější přátele — staré i mladé, svobodné i ženaté, muže a ženy — naučíš se dobře se cítit mezi lidmi, i mezi osobami druhého pohlaví, a budeš přitom vystaven mnohem menšímu napětí než při schůzce. A budeš-li pěstovat společenství s manželskými dvojicemi, získáš realističtější názor na manželství. Později budeš lépe připraven vybrat si dobrého manželského druha a plnit svou vlastní úlohu v manželství. (Přísloví 31:10) Dívka Abigail došla k závěru: „Ještě nejsem zralá pro manželství a pro to, abych si založila rodinu. Teprve poznávám sama sebe a chci ještě dosáhnout mnoha duchovních cílů. Vlastně se ani nepotřebuji sbližovat se žádným chlapcem.“

Chci si zahrávat s city druhého? Vytvoří-li se pouta lásky bez vyhlídky na manželství, mohou být zraněny city tvé i city toho druhého. A je vůbec čestné zahrnovat projevy romantické pozornosti někoho jen proto, abychom získali zkušenost s osobou druhého pohlaví? — Viz Matouše 7:12.

Co říkají moji rodiče? Rodiče vidí často nebezpečí, která ty nevidíš. Vždyť i oni byli mladí. Vědí, jaké skutečné problémy mohou vzniknout, když spolu začne mladá dvojice trávit mnoho času. Když rodiče tvou známost neschvalují, nevzpírej se. (Efezanům 6:1–3) Pravděpodobně vědí, že bys měl počkat, až budeš starší.

Budu schopen držet se biblických mravních zásad? Když někomu ‚pomine rozkvět mládí‘, může lépe ovládat sexuální podněty — a ani potom to není snadné. Jsi opravdu v této chvíli natolik zralý, abys mohl mít blízký vztah k osobě druhého pohlaví, a přitom zůstat mravně čistý?

Je zajímavé, že si tyto otázky dávají mnozí mladí lidé a docházejí k témuž závěru, k němuž došla Marianne, o které jsme zde již mluvili. Řekla: „Rozhodla jsem se, že se nedám v otázce známosti ovlivnit názorem druhých. Nechtěla jsem pěstovat žádnou známost, dokud nebudu dost stará a zralá na to, abych se vdala, a dokud nepoznám někoho, kdo by měl vlastnosti, které bych si přála u svého manžela.“

Marianne tím zdůraznila rozhodující myšlenku, o které bys měl uvažovat i ty, než uzavřeš pevnou známost.

Otázky k rozpravě

◻ Co pro tebe znamená výraz „známost“?

◻ Proč mají někteří mladí lidé pocit, že musí mít známost?

◻ Proč je nemoudré, když si vytvoří známost ten, kdo je ‚v rozkvětu mládí‘?

◻ Jak může mladý člověk ‚odrazit neštěstí‘, pokud jde o známost?

◻ Jaké problémy mohou například vzniknout, jestliže je mezi chlapcem a dívkou ‚pouze přátelství‘?

◻ Jak můžeš vědět, zda jsi zralý pro vážnou známost?

[Praporek na straně 231]

„Brzy nám líbání nestačilo a začali jsme se dotýkat intimních částí těla. Byla jsem nervově zruinovaná, protože jsem se cítila tak špinavá. Můj partner také časem očekával, že ‚půjdu až do krajnosti‘“

[Praporek na straně 234]

‚Jak mohu Káťu nechat, a přitom nezranit její city?‘

[Rámeček a obrázek na straně 232 a 233]

Může být mezi chlapcem a dívkou „pouze přátelství“?

Takzvaný platonický vztah (mezi mužem a ženou, který se vyznačuje láskou bez sexuálních projevů) je mezi mladými lidmi dosti oblíbený. Sedmnáctiletý Gregory říká: „Je pro mě snadnější mluvit s dívkami, protože jsou obvykle soucitnější a citlivější.“ Jiní mladí tvrdí, že jim takové přátelství pomáhá vytvořit si vyrovnanější osobnost.

Bible nabádá mladé muže, aby jednali s ‚mladšími ženami jako se sestrami se vší cudností‘. (1. Timoteovi 5:2) Jestliže je uplatňována tato zásada, je opravdu možné, aby se osoby různého pohlaví těšily mezi sebou z čistého, zdravého přátelství. Například apoštol Pavel byl svobodný muž, který se těšil z přátelství s několika křesťanskými ženami. (Viz Římanům 16:1, 3, 6, 12.) Sám psal o dvou ‚ženách, které s ním zápasily bok po boku za dobré poselství‘. (Filipanům 4:3) Ježíš Kristus se také těšil z vyrovnaného, zdravého společenství se ženami. Při mnoha příležitostech přijímal pohostinství Marie a Marty a rozmlouval s nimi. — Lukáš 10:38, 39; Jan 11:5.

„Platonické“ přátelství však bývá často jen jemná rouška, za kterou se skrývá romantická láska nebo způsob, jak získat pozornost osoby druhého pohlaví, aniž vznikne mezi nimi nějaký závazek. A protože se city mohou snadno měnit, je nutná opatrnost. Dr. Marion Hilliardová radí: „Příjemné přátelství srovnatelné s jízdou rychlostí 10 kilometrů za hodinu se může neočekávaně změnit v slepou vášeň, která se bude řítit rychlostí 100 kilometrů za hodinu.“

Tuto zkušenost získal šestnáctiletý Mike, který se „spřátelil“ se čtrnáctiletou dívkou. „Brzy jsem zjistil, že dva lidé nemohou zůstat jen přáteli, když jsou stále výlučně jen spolu. Náš vztah se stále prohluboval a zanedlouho jsme k sobě navzájem pocítili něco mimořádného, co cítíme až dosud.“ Žádný z nich ještě není ve věku, kdy by mohl uzavřít manželství, a tak vyvolávají tyto city neuspokojení.

Příliš úzké společenství může mít ještě smutnější následky. Jeden mladík se snažil potěšit svou přítelkyni, která se mu svěřila se svými problémy. Zanedlouho se začali mazlit. K čemu to vedlo? Měli špatné svědomí a zlobili se na sebe. Jiní spolu měli intimní styky. Časopis Psychology Today provedl průzkum, který ukazuje: „Téměř u poloviny dotázaných (49 procent) se přátelství změnilo v sexuální vztah.“ Ano, „téměř třetina (31 procent) připouští, že měli s přítelem nebo s přítelkyní v minulém měsíci pohlavní styk“.

Snad máš dojem, že tě tvůj přítel nebo přítelkyně nepřitahuje a že by ses do něho nebo do ní nikdy nezamiloval. To je možné, ale co budeš cítit později? Kromě toho „kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý“. (Přísloví 28:26) Naše srdce může být zrádné, podvodné, může nás zaslepit, takže nevidíme své pravé pohnutky. A víš jistě, co cítí tvůj přítel nebo tvá přítelkyně k tobě?

Ve své knize Z čeho se skládá přátelství (angl.) radí Alan Loy McGinnis: „Příliš si nedůvěřuj.“ Podnikni bezpečnostní opatření a snad omez vaše společenství na činnost ve skupině, v níž je dohled. Vyhýbej se nevhodným projevům náklonnosti a také nezůstávejte sami v prostředí, které by mohlo vyvolávat romantické city. Když máš nějaké starosti, svěřuj se rodičům a starším lidem, a ne mladému člověku druhého pohlaví.

A co když se přes všechna bezpečnostní opatření jeden z vás zamiluje a druhý jeho city neopětuje? ‚Mluv pravdu‘ a objasni druhému svůj postoj. (Efezanům 4:25) Jestliže se věc nevyřeší, bylo by lépe se oddálit. „Chytrý je ten, kdo uvidí neštěstí a jde se skrýt.“ (Přísloví 22:3) Kniha Z čeho se skládá přátelství o tom říká: „Jestliže to je nutné, vzdal se. Někdy se stává, že ať se snažíme sebevíc, přátelství s osobou druhého pohlaví se vymkne z ruky, a víme, kam to povede.“ Pak je nejvyšší čas se „odtáhnout“.

[Obrázky na straně 227]

Mladí často touží po tom, aby začali s někým chodit nebo aby vytvořili dvojici

[Obrázek na straně 228]

Při schůzce se někdy mladí cítí pod nátlakem, aby opětovali projevy něžnosti, ačkoli si to nepřejí

[Obrázek na straně 229]

Ve společnosti osob druhého pohlaví je možné se radovat za okolností, při nichž nevzniká takové napětí jako při schůzkách

[Obrázek na straně 230]

Takzvané platonické vztahy často končí pocitem nešťastné lásky

Kapitola 30

Jsem zralý pro manželství?

MANŽELSTVÍ není žádná hra. Bůh si přál, aby manžel a manželka vytvořili mezi sebou trvalé pouto, pevnější než s kterýmkoli jiným člověkem. (1. Mojžíšova 2:24) Manželský druh je tedy člověk, ke kterému budeš lnout nebo s nímž budeš spojen nebo spojena po celý život.

V každém manželství však vznikne nějaká ‚tíseň‘. (1. Korinťanům 7:28, EP) Ale Marcia Lasswellová, profesorka vědy o chování, varuje: „Pokud máme o pevnosti manželství nějakou nespornou informaci, pak je to zjištění, že ti, kteří vstupují do manželství velmi mladí, začínají s velkou nevýhodou.“

Proč tolik mladých manželství selhává? Odpověď na tuto otázku ti může rozhodujícím způsobem pomoci ke zjištění, zda jsi ty zralý pro manželství, nebo ne.

Velké naděje

„Měli jsme úplně nesprávnou představu o tom, co je manželství,“ připouští jedna mladá dívka. „Mysleli jsme si, že budeme moci chodit, kdy a kam budeme chtít, umývat nádobí, kdy se nám bude chtít, nebo také vůbec ne, ale tak to nejde.“ Takové nezralé názory na manželství mají mnozí mladí. Mají o něm vysněné romantické představy. Nebo velmi pospíchají se sňatkem, protože chtějí vypadat jako dospělí. Jiní chtějí uniknout z nepříjemné situace doma, ve škole nebo ve svém okolí. Jedna mladá dívka se svěřila svému snoubenci: „Budu tak šťastná, až se vezmeme. Pak už nebudu muset nikdy sama o ničem rozhodovat.“

Manželství však není ani romantika ani lék na všechny problémy. Přinejmenším vytváří nový soubor problémů, se kterými je nutné se vyrovnávat. „Mnozí mladí vstupují do manželství, aby si hráli na dětský pokojíček,“ říká Vicky, která měla své první děcko ve dvaceti letech. „Vypadá to velice krásně. Na děcko člověk myslí jako na panenku, na něco roztomilého, co je jen ke hraní, ale skutečnost je docela jiná.“

Mnozí mladí mají také nerealistické představy o sexuálních stycích. Jeden mladý muž, který se oženil v osmnácti letech, řekl: „Když jsem se oženil, zjistil jsem, že velké vzrušení související se sexuálním životem brzy opadne, a pak jsme začali mít skutečné problémy.“ Při jednom průzkumu velmi mladých dvojic se zjistilo, že po finančních problémech jsou druhou hlavní příčinou sporů sexuální vztahy. Příčina tkví bezpochyby v tom, že předpokladem pro uspokojující manželské vztahy je nesobeckost a sebeovládání, což jsou vlastnosti, které si mladí lidé často nevypěstovali. — 1. Korinťanům 7:3, 4.

Bible dává křesťanům moudrou radu, aby vstupovali do manželství, až „pomine rozkvět mládí“. (1. Korinťanům 7:36) Jestliže vstoupíš do manželství, když je vášeň velmi silná, může se tvé myšlení zdeformovat a neuvidíš nedostatky svého budoucího manželského druha.

Nezralí pro svou úlohu v manželství

Jedna velice mladá nevěsta říká o svém manželovi: „Teď, když jsme manželé, má o mě zájem jen tehdy, když si přeje intimní styk. Myslí si, že jsou pro něj jeho kamarádi stejně důležití jako já. . . Představovala jsem si, že pro něj budu vším, ale to byl klam.“ Z toho je patrný jeden nesprávný názor obvyklý mezi mladými muži. Domnívají se, že si mohou žít jako svobodní, i když jsou manžely.

Jedna devatenáctiletá nevěsta poukazuje na problém, obvyklý mezi mladými manželkami: „Raději bych se dívala na televizi nebo bych spala, než abych uklízela byt a vařila. Stydím se, když přijdou na návštěvu rodiče mého manžela, protože ti mají stále doma uklizeno, zatímco u mně doma je nepořádek. A jsem také špatná kuchařka.“ Pro manželství je velkým zatížením, jestliže mladá dívka není schopná vést domácnost. „Manželství opravdu vyžaduje, aby se mu člověk věnoval,“ řekla Vicky, o níž zde již byla zmínka. „Není to žádná hra. Radostné vzrušení ze svatby pomine. Brzo je nutné žít každodenním životem, a to není snadné.“

A co každodenní břemeno, když musíš živit rodinu? Marek, Vickyin manžel, říká: „Vzpomínám si, že když jsem měl první zaměstnání, musel jsem vstávat v šest hodin. Stále jsem si říkal: ‚To je těžké. Bude to někdy snadnější?‘ A když jsem přišel domů, měl jsem pocit, že Vicky nechápe, co prožívám.“

Finanční problémy

Další příčinou manželských rozporů u velmi mladých manželských dvojic jsou peníze. Čtyřicet osm mladých manželských dvojic přiznalo, že tři měsíce po svatbě bylo pro ně největším problémem „hospodaření s příjmem“. Téměř po třech letech byla položena stejná otázka třiceti sedmi z těchto dvojic. Stále nejhorší byly finanční problémy — ale starosti se ještě zvětšily. „Jak se člověk může radovat ze života,“ zeptal se Bill, „když si nemůžeme dovolit koupit si věci, které by nás uspokojovaly?. . . Když peníze nestačí od výplaty k výplatě, vzniká mnoho sporů a jsme nešťastní.“

Finanční problémy jsou mezi mladými běžné, protože je často mezi nimi také největší nezaměstnanost a mívají nejnižší mzdy. „Nemohl jsem uživit svou rodinu, a proto jsme museli žít u mých rodičů,“ připustil Roy. „To vyvolávalo skutečné napětí, zejména od chvíle, kdy se nám narodilo děcko.“ Přísloví 24:27 radí: „Připrav venku svou práci a přichystej si ji na poli. Potom si také vybuduj svou domácnost.“ Mužové v biblických dobách těžce pracovali, aby později mohli uživit svou rodinu. Mnozí mladí manželé neučiní potřebné přípravy, a proto dnes zjišťují, že je úloha živitele rodiny obtížná.

Ani dostatečnou výplatou však finanční problémy nekončí, jestliže mají manželské dvojice dětinský názor na hmotné věci. Při jednom průzkumu se ukázalo, že „mladí očekávali, že si budou moci okamžitě do svého bytu koupit věci, na jejichž opatření snad museli jejich rodiče šetřit celé roky“. Mnozí mladí manželé chtěli mít takové hmotné věci ihned, a pak zabředli hluboko do dluhů. Nebyli natolik zralí, aby byli spokojení, když mají „živobytí a něco na sebe“. Proto stres v jejich manželství ještě vzrostl. — 1. Timoteovi 6:8–10.

„Velice vzdálené“

Maureen si vzpomíná: „Byla jsem zamilovaná do Dona. Byl hezký a silný. Byl to dobrý atlet a byl velice oblíbený. . . Naše manželství muselo dopadnout dobře.“ Ale nedopadlo. V Maureen se nahromadilo tolik negativních pocitů, že říká: „Rozčilovalo mě všechno, co Don dělal — i způsob, jak při jídle mlaskal. Nakonec jsme to spolu už nemohli vydržet.“ Jejich manželství se rozpadlo během dvou let.

Proč? „Naše životní cíle byly od sebe velice vzdálené,“ vysvětlila Maureen. „Uvědomila jsem si, že potřebuji někoho, na koho se mohu spolehnout. Ale pro Dona byl sport vším. Věci, které jsem v osmnácti letech považovala za důležité, pro mě najednou neznamenaly nic.“ Mladí lidé mívají často dětinské představy o tom, co očekávají od svého manželského druha, a na první místo kladou pěkný vzhled. Přísloví 31:30 varuje: „Půvab může být falešný a krása může být marná.“

Sebezkoumání

Bible říká, že lidé, kteří učiní slavnostní slib Bohu, ale teprve ‚po slavnostních slibech mají sklon zkoumat‘, jsou zbrklí. (Přísloví 20:25) Nebylo by tedy rozumné, aby ses zkoumal ve světle Písma před tím, než podnikneš něco tak vážného, jako je manželský slib? Jaké jsou vlastně tvé životní cíle? Jak na ně zapůsobí manželství? Chceš vstoupit do manželství jen proto, abys mohl mít intimní styky nebo abys unikl problémům?

A jak dalece jste připraveni na úlohu manžela nebo manželky? Jste schopni vést domácnost nebo živit rodinu? Jestliže máš stále problémy s rodiči, jak budeš moci vycházet s manželským druhem? Jsi schopen čelit problémům a náporům spojeným s manželstvím a odložil jsi opravdu „rysy nemluvněte“, pokud jde o zacházení s penězi? (1. Korinťanům 13:11) Tvoji rodiče budou určitě moci posoudit, jak dalece vyhovuješ těmto měřítkům.

Manželství může být zdrojem velkého štěstí, ale také velice trpké bolesti. Velmi záleží na tom, jak jste na ně připraveni. Jestliže ti ještě není ani dvacet let, neměl bys se známostí spěchat. Čekání ti neublíží. Budeš mít alespoň čas opravdu dozrát, než se rozhodneš pro ten vážný — a trvalý — krok v podobě manželství.

Otázky k rozpravě

◻ Jaké nezralé názory na manželství mívají někteří mladí lidé?

◻ Proč si myslíš, že je nerozumné vstupovat do manželství jen kvůli intimním stykům?

◻ Jak se ukázalo, že někteří mladí nejsou připraveni na úlohu manžela nebo manželky?

◻ Proč mívají mladé dvojice často problémy ohledně peněz?

◻ Jakou chybu dělají někteří mladí lidé, když si vybírají manželského druha?

◻ Jaké otázky by sis mohl položit, abys zjistil, zda jsi zralý pro manželství? Jak hodnotíš svou zralost pro manželství, když jsi nyní uvažoval o těchto informacích?

[Praporek na straně 240]

„Pokud máme o pevnosti manželství nějakou nespornou informaci, pak je to zjištění, že ti, kteří vstupují do manželství velmi mladí, začínají s velkou nevýhodou.“ — Marcia Lasswell, profesorka vědy o chování

[Obrázek na straně 237]

Mnozí mladí lidé vstupují do manželství jen o něco lépe připraveni než tito dva

Kapitola 31

Jak poznám, že je to opravdová láska?

LÁSKA — pro zasněné romantiky je to tajemná síla, která se nás zmocňuje, pocit, který vznikne jen jednou v životě a uvádí nás do vytržení. Domnívají se, že láska je výlučně záležitost srdce, stav, který nelze pochopit, pouze prožívat. Láska všechno přemáhá a trvá navždy. . .

Takové jsou obvyklé romantické představy. A láska může být zcela jistě jedinečně krásným zážitkem. Co však vůbec je ta opravdová láska?

Láska na první pohled?

David se s Janet poprvé setkal na večírku. Okamžitě ho upoutala její pěkná postava a způsob, jak jí padají do očí vlasy, když se směje. Janet byla okouzlená jeho tmavohnědýma očima a tím, jak duchaplně se uměl bavit. Zdálo se, že to je láska na první pohled.

David a Janet byli tři týdny stále spolu. Potom zavolal Janet jeden její dřívější přítel, a ten hovor ji rozrušil. Zavolala Davida, aby ji potěšil. David se však cítil ohrožen a zmaten a reagoval chladně. Láska, která se zdála věčná, ten večer odumřela.

Filmy, knihy a televizní pořady by tě chtěly přimět k názoru, že láska na první pohled trvá věčně. Je pravda, že si dva lidé začnou všímat jeden druhého obvykle především proto, že se cítí navzájem k sobě tělesně přitahováni. Jeden mladý muž o tom řekl: „Je těžké ‚vidět‘, jakou osobností někdo je.“ Co však „milujeme“, trvá-li naše náklonnost teprve několik hodin nebo dnů? Není to jen představa, kterou jsme si o někom udělali? Vždyť ani mnoho nevíme o myšlenkách, nadějích, obavách, plánech, zvycích, schopnostech nebo nadání toho člověka. Poznali jsme jen vnější vzezření, ne ‚skrytého člověka srdce‘. (1. Petra 3:4) Jak trvalá může být taková láska?

Vnější vzhled je klamný

Vnější vzezření může být klamné. Bible říká: „Půvab může být falešný a krása může být marná.“ Lesklý obal nějakého dárku neříká nic o tom, co je uvnitř. Nejelegantnější obaly mohou skrývat bezcenný dárek. — Přísloví 31:30.

Přísloví říká: „Jako zlatý nosní kroužek v rypáku prasete, taková je žena, která je hezká, ale odvrací se od rozumnosti.“ (Přísloví 11:22) V biblických dobách byly nosní kroužky oblíbenou ozdobou. Bývaly cenné, často z čistého zlata. Takový kroužek mohl také být první ozdobou, které si někdo na ženě povšiml.

Přísloví výstižně přirovnává vnější krásu ženy, která nemá „rozumnost“, k ‚nosnímu kroužku v rypáku prasete‘. Krása se prostě k nerozumné ženě nehodí; je to u ní zbytečná ozdoba. Ve svém důsledku ji nečiní přitažlivou, stejně jako nádherný nosní kroužek nezkrášlí vepře. Je tedy opravdu chyba, jestliže se člověk ‚zamiluje‘ do něčího vzezření — a nevšímá si, jakým je ten člověk uvnitř.

„Nejúskočnější ze všeho“

Někteří lidé se ovšem domnívají, že je lidské srdce v posuzování romantických citů neomylné. Říkají, že se musíme řídit hlasem svého srdce, abychom poznali pravou lásku. Smutné však je, že skutečnosti tuto představu vyvracejí. Byl proveden průzkum mezi 1 079 mladými lidmi (ve věku od 18 do 24 let) a ti uvedli, že se až dosud zamilovali průměrně sedmkrát. Většinou připouštěli, že jejich předcházející lásky byly jen zamilováním — že to byl jen přechodný, prchavý pocit. Ale tito mladí lidé „považovali bez výjimky své momentální city za lásku“. Většina z nich však bude pravděpodobně jednou i tento vztah hodnotit podobně, jako ty předcházející — jako pouhou zamilovanost.

Tragické však je, že ročně vstupují do manželství tisíce mladých dvojic s klamným pocitem, že „milují“, a krátce nato zjistí, že se velice mýlili. Zamilovanost „vžene nic netušící muže a ženy do ubohého manželství jako beránky na jatka,“ říká Ray Short ve své knize Sex, láska, nebo zamilovanost (angl.).

„Kdo důvěřuje ve své vlastní srdce, je hloupý.“ (Přísloví 28:26) Příliš často se naše srdce nechá svést v úsudku nebo se dává špatným směrem. Ano, Bible říká: „Srdce je zrádnější než cokoli jiného.“ (Jeremjáš 17:9) Výše uvedené přísloví však pokračuje: „Ale kdo chodí v moudrosti, ten unikne.“ Také ty můžeš uniknout nebezpečí a zklamání, která prožívají jiní mladí lidé, jestliže poznáš rozdíl mezi zamilovaností a láskou, jak ji popisuje Bible — láskou, která nikdy neselhává.

Láska proti zamilovanosti

„Zamilovanost je slepá a chce taková zůstat. Vůbec nechce vidět skutečnost,“ připouští čtyřiadvacetiletý Calvin. Šestnáctiletá Kenya dodává: „Když je člověk do někoho zamilovaný, domnívá se, že všechno, co on dělá, je bez chyby.“

Zamilovanost je protikladem lásky. Je nerealistická a zaměřená na sebe. Zamilovaní často říkají: „Když jsem s ním, opravdu se cítím důležitá. Nemohu ani spát. Je to neuvěřitelně fantastické“, nebo „Cítím se vedle ní opravdu dobře.“ Všimni si, kolikrát zde lidé mluví o sobě. Vztah založený na sobectví je odsouzen k neúspěchu. Povšimni si však, jak popisuje pravou lásku Bible: „Láska je shovívavá a laskavá. Láska není žárlivá, nevychloubá se, nenadýmá se, nechová se neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy, nedá se podráždit. Nevypočítává urážky.“ — 1. Korinťanům 13:4, 5.

Láska založená na biblických zásadách „nevyhledává své vlastní zájmy“, a proto není zaměřena sama na sebe a není sobecká. Je pravda, že ti dva lidé chovají k sobě navzájem vřelé city a vzájemně se přitahují. Ale tyto city jsou vyrovnávány rozumem a hlubokou vzájemnou úctou. Jestliže skutečně miluješ, budeš mít stejný zájem o blaho a štěstí druhého jako o své vlastní. Nepřipustíš, aby city, které tě přemáhají, podkopaly tvou soudnost.

Příklad pravé lásky

Výstižně to ukazuje biblická zpráva o Jákobovi a Ráchel. Tito dva lidé se setkali u studny, kam přišla Ráchel napojit otcovy ovce. Jákob se k ní cítil ihned přitahován, nejen proto, že „měla krásnou postavu a krásné vzezření“, ale protože byla ctitelkou Jehovy. — 1. Mojžíšova 29:1–12, 17.

Jákob prožil celý měsíc v domě jejích příbuzných a pak oznámil, že Ráchel miluje a že si ji chce vzít za manželku. Byla to snad pouhá zamilovanost? Rozhodně ne! V průběhu toho měsíce pozoroval Ráchel v jejím domácím prostředí a viděl, jak jedná s rodiči a jinými lidmi, jak vykonává svou práci jako pastýřka a jak vážně bere uctívání Jehovy. Bezpochyby viděl její nejlepší i její nejhorší stránky. Jeho láska tedy nebyla nevázaná vášeň, ale byla to nesobecká láska založená na rozumu a hluboké úctě.

Na základě toho mohl Jákob prohlásit, že je ochoten pracovat pro jejího otce sedm let, aby ji mohl dostat za manželku. Zamilovanost by jistě netrvala tak dlouho. Jedině díky pravé lásce, nesobeckému zájmu o druhého, mu mohly ty roky připadat jako „několik málo dnů“. Jedině pravá láska jim umožnila, aby během té doby zůstali mravně čistí. — 1. Mojžíšova 29:20, 21.

Vyžaduje to čas

Pravá láska tedy časem nezeslábne. Pokud chceš vyzkoušet své city k někomu, bývá často nejlepší nechat uplynout nějaký čas. Mladá žena Sandra o tom říká: „Nikdo nedává najevo svou osobnost tím, že by řekl: ‚Takový tedy jsem, teď o mně víš všechno.‘ “ K tomu, abychom poznali toho, o koho se zajímáme, potřebujeme čas.

Čas potřebuješ také k tomu, abys prozkoumal své city ve světle Bible. Nezapomeň: Láska ‚se nechová neslušně, nevyhledává své vlastní zájmy‘. Zajímá se ten druhý o to, abys mohl nebo mohla uskutečnit své plány — nebo se zajímá jen o své vlastní plány? Projevuje úctu k tvému názoru, k tvým citům? Vymáhá od tebe něco, co je ve skutečnosti ‚neslušné‘, jen aby uspokojil nebo uspokojila své sobecké vášně? Má sklon před druhými tě snižovat, nebo vyzdvihuje tvé dobré stránky? Takové otázky ti mohou pomoci objektivně zhodnotit tvé vlastní city.

Překotný spěch v romantických vztazích vede ke katastrofě. „Prostě jsem se zamilovala, rychle a hluboce,“ líčí dvacetiletá Jill. Po dvouměsíční známosti, která byla jako smršť, se vdala. Ale pak se začaly ukazovat dříve skryté chyby. U Jill se začala projevovat nejistota a sklon zaměřovat se na sebe. Její manžel Rick ztratil své romantické kouzlo a začal být sobecký. Asi po dvouletém manželství jednou Jill vykřikla, že její manžel „za nic nestojí“, že je „líný“ a že jako manžel „selhal“. Rick reagoval tím, že ji uhodil pěstí do obličeje. Jill se slzami utekla a jejich manželství se rozpadlo.

Kdyby se řídili biblickou radou, jistě by své manželství uchránili. (Efezanům 5:22–33) Ale všechno mohlo dopadnout docela jinak, kdyby se byli před sňatkem lépe seznámili. Byli by se zamilovali ne do nějaké „představy“, ale do skutečné osobnosti — s jejími slabými i silnými stránkami. Jejich představy by byly daleko realističtější.

Skutečná láska nevznikne přes noc. A ten, kdo by pro tebe byl vhodným manželským partnerem, nemusí být neodolatelně přitažlivý. Například Barbara se seznámila s mladým mužem, o němž připouští, že ji zpočátku příliš nepřitahoval. „Ale když jsem ho poznala lépe,“ vzpomíná si, „všechno se změnilo. Viděla jsem, jak se Štefan zajímá o druhé a že vždy klade zájmy druhých před své vlastní. Věděla jsem, že muž s takovými vlastnostmi by byl dobrým manželem. Cítila jsem se k němu přitahována a začala jsem ho milovat.“ Vedlo to k dobrému manželství.

Jak tedy můžeš poznat pravou lásku? Spolehni se spíše na svou mysl školenou na základě Bible, než na hlas svého srdce. Poznej svého partnera, a to nejen jeho vnější vzezření. Věnuj vašemu vztahu čas, aby se mohl rozvinout. Uvědom si, že zamilovanost zakrátko horečně vyvrcholí a pak uvadne. Pravá láska během času sílí a stává se „dokonalým poutem jednoty“. — Kolosanům 3:14.

Otázky k rozpravě

◻ Proč je nebezpečné zamilovat se do vzezření druhého?

◻ Můžeš se spolehnout na své srdce, že rozezná pravou lásku?

◻ Čím se například liší láska od zamilovanosti?

◻ Proč se známost často rozejde? Je to vždy nesprávné?

◻ Jak se můžeš vyrovnat s pocitem, že jsi zůstal sám, jestliže skončil váš romantický vztah?

◻ Proč je důležité věnovat čas vzájemnému poznávání?

[Praporek na straně 242]

Miluješ skutečného člověka, nebo jen svou představu?

[Praporek na straně 247]

„Zamilovanost je slepá a chce taková zůstat. Vůbec nechce vidět skutečnost.“ — Jeden čtyřiadvacetiletý muž

[Praporek na straně 250]

„Teď, když se potkám s někým [druhého pohlaví], řekneme si jen ‚Ahoj, jak se máš?‘ S nikým se nechci sbližovat“

[Rámeček a obrázek na straně 248 a 249]

Jak překonat nešťastnou lásku?

Víš jistě, že si chceš vzít právě tohoto člověka. Jste rádi spolu, máte společné zájmy, cítíte se navzájem přitahováni. Pak najednou všechno skončí, buď výbuchem hněvu — nebo se vše rozplyne v slzách.

Ve své knize Chemie lásky (angl.) přirovnává dr. Michael Liebowitz počáteční fázi zamilovanosti k účinku silné drogy. Pokud však zamilovanost odezní, může vyvolat ‚symptomy z odnětí‘, podobně jako když se vysadí nějaká droga. A není rozdíl, jde-li o pouhou zamilovanost nebo o ‚skutečnou lásku‘. Obojí může vyvolat vrcholný pocit opojení — a stejně i hlubokou depresi, když tento vztah skončí.

Pokud jste se rozešli, cítíš pravděpodobně, že jsi byl odmítnut, urazilo tě to a pociťuješ hněv. Budoucnost vidíš neradostnou. Jedna mladá žena říká, že se cítila „zraněná“, protože ji někdo opustil. „Teď, když se potkám s někým [druhého pohlaví], řekneme si jen ‚Ahoj, jak se máš?‘ “ říká. „S nikým se nechci sbližovat.“ Čím hlubší je pouto v nějakém vztahu, tím hlubší ránu způsobí rozchod.

Máš-li pocit, že se můžeš ucházet, o koho chceš, musíš počítat s možností, že budeš odmítnut. Není žádná záruka, že z toho vzejde pravá láska. Jestliže se tedy někdo o tebe začne v dobrém úmyslu ucházet, ale později dojde k závěru, že by bylo nemoudré uzavřít sňatek, pak to nemusí být vůči tobě nutně nepoctivé.

Problém je, že se možná cítíš uražen, i když k rozchodu došlo taktním a laskavým způsobem. Nemusíš však proto ztrácet sebeúctu. Skutečnost, že jsi nebyl v očích tohoto člověka „ten pravý“, neznamená, že nebudeš ideálním partnerem pro někoho jiného.

Snaž se uvažovat o skončeném přátelství střízlivě. Při rozchodu se možná objevily negativní vlastnosti druhého — citová nezralost, nerozhodnost, nepřizpůsobivost a bezohlednost vůči tvým citům. To by sotva byly vlastnosti, které by sis přál u svého manželského druha.

Ale co když byl rozchod výlučně jednostranný, a ty jsi přesvědčen, že by manželství dopadlo dobře? Jistě máš právo dát tomu druhému vědět, co si myslíš. Možná, že jen došlo k nějakému nedorozumění. Citové výbuchy však nejsou k ničemu. A jestliže on nebo ona trvá na rozchodu, pak nemá smysl se ponižovat a v slzách prosit o náklonnost někoho, kdo k tobě zřejmě už nic necítí. Šalomoun řekl, že je „čas hledat a čas vzdát se něčeho jako ztraceného“. — Kazatel 3:6.

Co když máš silný důvod k podezření, že tě někdo jen využil a že nikdy neměl upřímný zájem uzavřít s tebou manželství? Nemusíš sahat k žádným odvetným opatřením. Buď si jistý, že Bůh neponechá žádnou takovou neupřímnost bez povšimnutí. Boží slovo říká: „Krutá osoba přivádí na svůj organismus veřejné odsouzení.“ — Přísloví 11:17; srovnej Přísloví 6:12–15.

Čas od času tě snad trápí osamělost nebo romantické vzpomínky. V takovém případě je úplně v pořádku, když se vypláčeš. Také ti pomůže, když se zaměstnáš, například nějakou tělesnou činností nebo křesťanskou kazatelskou službou. (Přísloví 18:1) Zabývej se v myšlenkách věcmi, které jsou radostné a budující. (Filipanům 4:8) Svěř se důvěrnému příteli. (Přísloví 18:24) Velkou útěchu ti také mohou poskytnout rodiče, i když si myslíš, že můžeš být ve svém věku nezávislý. (Přísloví 23:22) Ale především se svěř Jehovovi.

Uvědomíš si možná, že ještě musíš pracovat na některých rysech své osobnosti. Možná, že máš teď jasnější představu o tom, jaký by měl být tvůj manželský partner. A protože jsi miloval někoho, o koho jsi přišel, rozhodneš se možná, že budeš příště prozíravější, pokud se budeš znovu o někoho ucházet — což se může stát snadněji, než si myslíš.

[Tabulka na straně 245]

Je to láska, nebo zamilovanost?

LÁSKA ZAMILOVANOST

[Obrázek na straně 244]

Tělesně přitažlivý, ale nerozumný muž nebo žena je jako ‚zlatý kroužek v rypáku prasete‘

[Obrázek na straně 246]

Člověk, který tě před druhými stále ponižuje, nebude asi k tobě cítit pravou lásku

Kapitola 32

Jak se můžeme před svatbou dobře poznat?

„VĚTŠINA rozpadlých manželství byla odsouzena k neúspěchu již před svatbou. Tuto skutečnost ani není možné dost zdůraznit.“ Tak se vyjádřil Paul H. Landis, výzkumný pracovník, který se zabývá otázkami rodinného života. Louise může toto zjištění potvrdit. Říká k tomu: „Mou největší chybou bylo, že jsem se do Andyho zamilovala dřív, než jsem poznala jeho osobnost. Před svatbou jsme byli téměř stále jen sami. Nikdy jsem neviděla, jak se chová mimo tyto ‚ideální‘ situace.“ Jejich manželství skončilo rozvodem. Co dělat, aby k takové tragédii nedošlo? Je nutné se před svatbou dobře poznat.

Než vznikne známost

„Chytrý [muž nebo žena] promýšlí své kroky.“ (Přísloví 14:15, EP) Zamilovat se do člověka, kterého málo známe, může vést k neštěstí, i kdybychom se k němu cítili přitahováni. Může tak dojít k manželství mezi osobami, jejichž citový svět a životní cíle jsou od sebe velice vzdálené. Je proto rozumné pozorovat druhého nejprve mezi jinými lidmi, snad při nějakém druhu rekreace.

„Věděl jsem, že pokud se brzy příliš sblížíme, nebudu mít jasnou rozlišovací schopnost,“ říká David, který je nyní již deset let šťastně ženatý. „Proto jsem Rosu pozoroval z dálky, a ona nevěděla, že se o ni zajímám. Mohl jsem ji vidět mezi druhými a přesvědčit se, zda neflirtuje. Při nezávazných rozhovorech jsem zjistil, v jakých žije poměrech a jaké má cíle.“ Je také užitečné promluvit si s někým, kdo ho dobře zná, abychom zjistili, jakou má pověst. — Srovnej Přísloví 31:31.

První schůzky

Když ses rozhodl, že by někdo mohl být pro tebe vhodným manželským druhem, mohl bys k němu přijít a vyjádřit, že bys byl rád nebo ráda, kdybyste se mohli lépe poznat.a Pokud dostaneš kladnou odpověď, nemusí být vaše první schůzka žádnou komplikovanou záležitostí. Můžete jít například někam společně na jídlo nebo se můžete účastnit schůzky několika lidí, a tak se budete moci lépe seznámit a rozhodnout se, zda chcete navázat vážnou známost. Při neformálním setkání se zmenší nervozita na obou stranách. A nebudete-li spěchat s vyznáním lásky, nebudete se cítit odmítnuti nebo zklamáni, kdyby jeden z vás ztratil zájem.

Bez ohledu na to, jakou schůzku jste si naplánovali, přijďte včas a pěkně a vhodně se oblékněte. Ukažte, že umíte vést zajímavý rozhovor. Buďte činnými posluchači. (Jakub 1:19) V těchto věcech sice neexistují žádná pevná pravidla, ale mladý muž se bude chtít řídit místními pravidly zdvořilosti. Otevře například dveře pro mladou dámu nebo jí připraví místo k sezení. Mladá žena neočekává, že se s ní bude zacházet jako s princeznou, ale měla by skromně vycházet vstříc snahám svého partnera. Jednají-li spolu mladí lidé se vzájemnou úctou, mohou si tak vytvořit vzor pro budoucnost. Manželovi je přikázáno, aby ‚prokazoval [své manželce] čest jako slabší nádobě‘. A manželka má „mít ke svému manželovi hlubokou úctu“. — 1. Petra 3:7; Efezanům 5:33.

Je však vhodné držet se za ruce, líbat se nebo se objímat, a jestliže ano, tak kdy? Pokud jsou projevy něžnosti skutečně projevem náklonnosti, a ne sobecké vášně, mohou být čisté i vhodné. Biblická kniha Šalomounova píseň naznačuje, že Sulamitka a mladý pastýř, kterého milovala a s nímž měla brzy vstoupit do manželství, si vzájemně vhodným způsobem projevovali něžnost. (Šalomounova píseň 1:2; 2:6; 8:5) Tato dvojice si však zachovala mravní čistotu, a stejně by i dnešní mladí lidé měli dávat pozor, aby jejich projevy náklonnosti nezačaly být nečisté nebo aby nevedly k sexuální nemravnosti.b (Galaťanům 5:19, 21) Je logické, že by takové projevy něžnosti byly na místě, jedině když jejich vztah dospěl tak daleko, že si navzájem vyznali lásku a přemýšlejí vážně o sňatku. Budeš-li projevovat sebeovládání, nebude tě nic odvádět od hlavního cíle úspěšné známosti, totiž. . .

Poznat „skrytého člověka srdce“

Ve vydání časopisu Journal of Marriage and the Family z května 1980 uveřejnila skupina výzkumníků zprávu: „Zdá se, že je manželství pevnější a šťastnější, jestliže předtím oba relativně co nejlépe poznali nitro toho druhého.“ Ano, je velice důležité poznat, jakým je tvůj partner, pokud jde o ‚skrytého člověka srdce‘. — 1. Petra 3:4.

Ovšem ‚načerpat‘ ze srdce jiného člověka jeho úmysly vyžaduje úsilí a rozlišovací schopnost. (Přísloví 20:5) Plánuj tedy takové činnosti, které ti s větší pravděpodobností pomohou nahlédnout do nitra tvého partnera. Jít do kina nebo na koncert může zpočátku stačit, ale lépe se můžete vzájemně seznámit při jiných druzích činnosti, které umožňují rozhovor (například jezdění na kolečkových bruslích, různé kuželkové hry, návštěvy zoologické zahrady, muzea a uměleckých galerií).

Chceš-li nahlédnout do způsobu myšlení svého partnera, snaž se klást otázky, na které musí odpovědět, například: „Jak trávíš volný čas?“ „Co bys rád dělal (nebo dělala), kdyby nehrály žádnou roli peníze?“ „Co se ti nejvíce líbí na našem uctívání Boha? Proč?“ To jsou pronikavé otázky a z odpovědí se můžeš opravdu dovědět, na čem tvému partnerovi záleží.

Když se váš vztah prohlubuje a začnete vážněji pomýšlet na sňatek, je nutné vážně si pohovořit o důležitých otázkách — o tom, jaké máte představy o hodnotách, kde budete bydlet, o finančních otázkách, o tom, zda budete oba zaměstnaní, o dětech, o antikoncepci, o rozdělení úloh v manželství a o bezprostředních i dlouhodobých cílech a o plánech k jejich dosažení. Mnozí mladí svědkové Jehovovi se stali po ukončení školy kazateli evangelia plným časem a přáli by si pokračovat v této službě i po uzavření sňatku. Nyní musíte oba zjistit, zda se dají vaše duchovní cíle sloučit. V této době je také nutné vyprávět si věci ze své minulosti, které by mohly zapůsobit na manželství. Je třeba mluvit i o větších dluzích nebo závazcích. Je také nutné otevřeně si promluvit o zdravotním stavu, například o nějaké závažné nemoci a jejích následcích.

V takových rozpravách jednejte podle příkladu Elihua, který řekl: „Má řeč vychází přímo ze srdce a mluvím upřímně.“ (Job 33:3, Svatá Bible v dnešním jazyce, od Williama Becka, angl.) Ester vypráví, jak si s manželem připravili cestu k manželství, které se projevuje jako šťastné. „Nikdy jsem se nesnažila něco předstírat nebo říkat, že s Jayem souhlasím, když jsem si ve skutečnosti myslela něco jiného. To nedělám ani dnes. Vždy se snažím jednat poctivě.“

Nevyhýbej se citlivým námětům ani je nepřecházej ze strachu, že bys uvedl svého partnera do rozpaků. Takovou chybu udělala Beth, když chodila s Johnem. Beth řekla, že považuje za správné šetřit peníze do budoucnosti a nerozhazovat je. John odpověděl, že s tím souhlasí. Beth se už dál na nic neptala a představovala si, že si ve finančních otázkách rozumějí. Ukázalo se však, že šetřit pro budoucnost znamenalo pro Johna šetřit si na nový sportovní vůz. Ale když se vzali, bolestně si uvědomili, jak odlišné mají názory na finanční otázky.

Takovým nedorozuměním můžeme předejít. Louise, o které jsme zde již mluvili, si vzpomíná na svou známost: „Měla jsem klást mnohem více otázek, například: ‚Co bys dělal, kdybych otěhotněla a ty bys děcko nechtěl? Jak by ses rozhodl, kdybychom měli dluhy a já bych musela zůstat doma a starat se o dítě?‘ Pak jsem měla pozorně sledovat jeho reakci.“ Při takových rozmluvách se mohou projevit charakterové rysy, které je nejlépe poznat před sňatkem.

Pozoruj chování svého partnera

„Když jsou dva lidé spolu sami, chovají se možná k sobě velice pěkně,“ říká Ester. „Ale když jsou kolem jiní, ocitají se často v neočekávaných situacích. Někdo z tvých přátel řekne možná tvému partnerovi něco, co se mu nelíbí. Pak můžeš pozorovat, jak reaguje v takové nepříjemné situaci. Odpoví podrážděně nebo sarkasticky?“ Došla k závěru: „Nesmírně nám pomohlo, že jsme pobývali před svatbou mezi přáteli a příbuznými.“

Nebuďte spolu jen ve volném čase, ale také společně pracujte. Věnujte se společně křesťanské činnosti, k níž patří studium Božího slova a kazatelská služba. Vykonávejte také spolu některé práce, které budou patřit po sňatku ke každodennímu životu — nakupování potravin, příprava jídla, umývání nádobí a úklid domácnosti. Když spolu budete v situacích, které patří ke každodennímu životu — kdy se tvůj partner možná ukáže ze své horší stránky —, můžete odhalit některé skrývané skutečnosti.

Mladý pastýř v Šalomounově písni viděl, jak dívka, kterou miloval, jednala, když byla zklamaná, nebo když pracovala v sálajícím slunci — upocená a unavená. (Šalomounova píseň 1:5, 6; 2:15) Když také pozoroval, jak věrně a oddaně odolávala svodům bohatého krále Šalomouna, zvolal: „Celá jsi krásná, družko moje, a není na tobě vada.“ (Šalomounova píseň 4:7) Jistě tím nechtěl říci, že je dokonalá, ale že neměla žádný podstatný mravní nedostatek nebo vadu. Její tělesnou krásu zvyšovala její morální síla, která vyvažovala jakoukoli její slabost. — Srovnej Joba 31:7.

Takové zjišťování vyžaduje čas. Proto nechtěj rychle uzavřít sňatek. (Přísloví 21:5) Muž a žena se obvykle ze všech sil snaží získat lásku jeden druhého. Jestliže je však dost času, mohou se projevit nepříjemné zvyky a sklony. Dvojice, která nejen nespěchá s uzavřením sňatku, ale také co nejlépe využívá doby své známosti, se pravděpodobně po sňatku snadněji přizpůsobí. Když budou mít oba otevřené oči, mohou vstoupit do manželství s důvěrou, že se jim podaří odstranit rozdílnosti v názorech, které vzniknou. Dobře se poznali a vytvořili si tak nejlepší předpoklady pro úspěšné a šťastné manželství.

[Poznámky pod čarou]

Otázky k rozpravě

◻ Co je prvořadým cílem známosti a jak důležité je to pro šťastné manželství?

◻ Co vám pomůže navzájem poznat své ‚vnitřní já‘?

◻ Jaké rozhovory vám pomohou navzájem se dobře poznat?

◻ Proč je velmi užitečné trávit spolu čas za nejrůznějších okolností?

◻ Jaké jsou příznaky toho, že ve vašem vztahu něco není v pořádku?

◻ Za jakých okolností byste měli známost zrušit?

[Praporek na straně 255]

„Zdá se, že je manželství pevnější a šťastnější, jestliže předtím oba relativně co nejlépe poznali nitro toho druhého.“ — Journal of Marriage and the Family

[Rámeček a obrázek na straně 256 a 257]

Měli bychom se rozejít?

Když při známosti nastane okamžik, kdy je nutné se rozhodnout, není neobvyklé, že vzniknou pochyby. Co když takové pochybnosti vzniknou proto, že ten, s kým chodíš, má závažné nedostatky, nebo jsou nějaké nedostatky ve vztahu samotném?

Je pravda, že i lidé, kteří se milují, mohou mít někdy odlišné názory. (Srovnej 1. Mojžíšovu 30:2; Skutky 15:39.) Jestliže se však nemůžete shodnout v ničem a každý rozhovor končí slovní rozepří nebo se stále rozcházíte a zase smiřujete, pak je na místě opatrnost. Byl podniknut průzkum, do něhož bylo pojato 400 lékařů, a přitom se ukázalo, že stálé rozepře jsou příznakem „citové nezralosti pro manželství“ a mohou být dokonce známkou „nesmiřitelného rozporu mezi partnery“.

Dalším důvodem k zamyšlení mohou být znepokojivé povahové nedostatky předpokládaného partnera. Zjistíš-li, že má prudkou povahu, nebo u něho pozoruješ příznaky sobectví, nezralosti, náladovosti nebo tvrdohlavosti, položíš si možná otázku, zda bys chtěl nebo chtěla strávit s touto osobou celý život. Mnozí však takové nedostatky přehlížejí nebo se pokoušejí je ospravedlnit a zdá se, že jsou rozhodnuti za každou cenu vztah zachovat. Proč?

Vážná známost se právem považuje mezi křesťany za důležitou věc. A proto mají někteří pocit, že musí vstoupit do manželství s tím, s kým chodí. Mají možná strach z otevřeného rozhovoru a bojí se, aby druhého nezranili. Někteří se obávají, že nenajdou nikoho jiného, s kým by mohli vstoupit do manželství. To však nejsou důvody, proč by měla taková problematická známost pokračovat.

Účelem známosti je zjistit, zda by bylo možné uzavřít sňatek. A křesťan, který začíná se známostí čestně, není povinen v ní pokračovat, jestliže se ukáže, že se mýlil. A nebylo by nesprávné a sobecké pokračovat ve zhoršujícím se vztahu jen z obavy, ‚že se možná nenajde nikdo jiný‘? (Srovnej Filipanům 2:4.) Je tedy důležité, abyste se jako dvojice postavili tváří v tvář svým problémům a nechtěli před nimi utíkat. Začni tím, že budeš podrobně pozorovat toho, s kým máš známost.

Jsou například důkazy, že to je žena, která bude pokornou a schopnou manželkou? (Přísloví 31:10–31) Jsou důkazy, že to je muž, který bude projevovat obětavou lásku a bude se dobře starat o rodinu? (Efezanům 5:28, 29; 1. Timoteovi 5:8) Někdo snad tvrdí, že je horlivým Božím služebníkem. Je však jeho tvrzení, že má víru, podporováno skutky? — Jakub 2:17, 18.

Jestliže jsi ovšem investoval mnoho času a citu do vašeho vztahu, nekonči s ním ukvapeně jen proto, že jsi zjistil, že tvůj partner není dokonalý. (Jakub 3:2) Jeho nedostatky jsou snad toho druhu, že je možné s ním žít.

Ale co když to takové není? Mluvte o tom spolu. Liší se vaše cíle nebo názory podstatně? Nebo to jsou jen nedorozumění? Mohlo by se stát, že se oba potřebujete naučit, jak mít „zábranu pro svého ducha“ a řešit věci klidněji? (Přísloví 25:28) Uznává tvůj partner nebo partnerka pokorně své slabosti, nad kterými se pozastavuješ, a chtěl (nebo chtěla) by se v tom směru zlepšit? Neměl bys možná pracovat sám na sobě, abys nebyl tak citlivý a nedůtklivý? (Kazatel 7:9) ‚Navzájem se snášet v lásce‘ je v dobrém manželství nezbytně nutné. — Efezanům 4:2.

Otevřené rozhovory rozhodně nemusí váš vztah zničit, ale mohou ukázat, zda jsou vyhlídky, že v budoucnu ještě poroste. Jestliže však rozhovor vede jen k dalšímu zklamání, nepřehlížej zřetelné příznaky nadcházející kalamity. (Přísloví 22:3) Po uzavření sňatku se věci pravděpodobně nezlepší. Pro vás oba může být nejlepším řešením rozchod.

[Obrázek na straně 253]

Pozorujete-li se navzájem ve skupině, můžete se seznámit, aniž jste přitom zaslepeni zamilovaností

[Obrázek na straně 254]

Respektování místních pravidel dobrého chování podporuje vzájemnou úctu, která může přetrvávat do manželství

[Obrázek na straně 259]

Jakmile je zřejmé, že si nerozumíte, je jedině správné otevřeně si pohovořit a vysvětlit, proč se musíte rozejít