i když nevíte, jaký bude váš život zítra. Jste totiž mlha, která se na chvilku objevuje a pak mizí. Místo toho byste měli říci: ‚Jestliže Jehova bude chtít, budeme žít a uděláme také to či ono.‘“

Pod čí vládu se člověk dostane, jestliže ho touha po nezávislosti dovede k napodobování světa vně křesťanského sboru? A jak se na to dívá Bůh?

1. Jana 2:15; 5:19: „Nemilujte svět ani věci ve světě. Jestliže někdo miluje svět, není v něm Otcova láska.“ „Celý svět leží v moci toho ničemného.“

Jak. 4:4: „Kdokoli tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Boha.“

Ničemnost

Definice: Velká mravní špatnost. Často označuje to, co je svým vlivem škodlivé, zlovolné nebo zhoubné.

Proč existuje tolik ničemnosti?

Boží vina to není. Dal lidstvu dokonalý začátek, ale lidé se rozhodli, že budou přehlížet jeho požadavky a sami budou rozhodovat, co je dobré a co je špatné. (5. Mojž. 32:4, 5; Kaz. 7:29; 1. Mojž. 3:5, 6) Tím se dostali pod vliv ničemných nadlidských sil. — Ef. 6:11, 12.

1. Jana 5:19: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“

Zjev. 12:7–12: „V nebi vypukla válka. . . drak a jeho andělé vedli bitvu, ale nezískal převahu ani již pro ně nebylo nalezeno místo v nebi. Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván Ďábel a Satan, jenž zavádí na scestí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. . . ‚Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, protože k vám sestoupil Ďábel a má velký hněv, neboť ví, že má krátké časové období.‘“ (Tento růst běd na světě nastal od doby, kdy byl Satan po zrození Království vyvržen z nebe. Viz verš 10.)

2. Tim. 3:1–5: „Věz. . ., že v posledních dnech tu budou kritické časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. Lidé totiž budou milovat sami sebe, budou milovat peníze, budou sebejistí, domýšliví, rouhači, neposlušní rodičů, nevděční, nevěrní, bez přirozené náklonnosti, nepřístupní jakékoli dohodě, pomlouvači, bez sebeovládání, suroví, bez lásky k dobru, zrádci, svéhlaví, nadutí pýchou, budou spíše milovat rozkoše než milovat Boha, ti, kteří mají způsob zbožné oddanosti, ale vůči její síle se prokazují jako falešní.“ (To je ovoce odpadnutí od pravého uctívání, které trvá už staletí. Tyto poměry nastaly proto, že lidé, kteří se prohlašovali za nábožné, přehlíželi, co skutečně říká Boží slovo. Prokázali se jako falešní vůči síle k dobrému, kterou může mít v životě člověka pravá zbožná oddanost.)

Proč ji Bůh připouští?

Někdy se nám třeba zdá, že by bylo nejlepší prostě odstranit každého, kdo je ničemný. Toužíme, aby ničemnost skončila, a přitom ji zakoušíme poměrně málo let ve srovnání s tím, jak dlouho už ničemnost existuje. Jaké pocity musí mít Jehova Bůh? Po tisíciletí ho lidé viní, dokonce i proklínají za špatné poměry, které snášejí. A přitom tyto poměry nepůsobí on, ale Satan a ničemní lidé. Jehova má moc ničemné zničit. Musí tedy mít vážné důvody, proč se tak ovládal. Jestliže je Jehovův způsob řešení situace jiný, než bychom doporučovali my, mělo by nás to překvapovat? Jeho zkušenost je mnohem větší než lidská a jeho náhled na situaci je mnohem širší než náhled kteréhokoli člověka. — Srovnej Izajáše 55:8, 9; Ezekiela 33:17.

Ničemnost by neexistovala, kdyby Bůh nebyl obdařil inteligentní tvory svobodnou vůlí. Ale Bůh nám dal schopnost volby, zda ho z lásky budeme poslouchat, nebo ho neuposlechneme. (5. Mojž. 30:19, 20; Joz. 24:15) Přáli bychom si to jinak? Jestliže jsme rodiči, co nás víc potěší — když nás děti poslouchají z lásky, nebo z donucení? Měl Bůh Adama přinutit k poslušnosti? Byli bychom skutečně šťastnější, kdybychom žili ve světě, kde bychom byli nuceni poslouchat Boha? Než zničí tento ničemný svět, dává Bůh lidem příležitost dokázat, zda skutečně chtějí žít v souladu s jeho spravedlivými zákony, nebo ne. Ve svůj ustanovený čas zcela jistě ničemné zničí. — 2. Tes. 1:9, 10.

Moudře dává čas k vyřešení sporných otázek. 1. V Edenu byla napadena spravedlnost a právoplatnost Jehovova panství. (1. Mojž. 2:16, 17; 3:1–5) 2. Byla uvedena v pochybnost ryzost všech Božích služebníků na nebi i na zemi. (Job 1:6–11; 2:1–5; Luk. 22:31) Bůh mohl vzbouřence (Satana, Adama a Evu) zničit okamžitě, ale to by záležitost nevyřešilo. Moc není důkazem, že je někdo v právu. Sporné otázky, které vznikly, byly mravní podstaty. Bůh neposkytl čas proto, aby něco dokázal sám sobě, ale aby dovolil všem tvorům se svobodnou vůlí vidět na vlastní oči špatné ovoce, jež přinesla vzpoura proti jeho panství, a aby také měli příležitost dokázat, jaký postoj osobně zaujímají v těchto životně důležitých otázkách. Až budou sporné otázky vyřešeny, nebude už nikdy nikomu dovoleno, aby narušil mír. Pořádek, soulad a blaho celého vesmíru závisí na posvěcení Jehovova jména, na tom, že mu všichni inteligentní tvorové budou ze srdce vzdávat čest. (Viz také strany 287, 288 pod nadpisem „Satan Ďábel“.)

Znázornění: Kdyby tě někdo před celou obcí obvinil, že zneužíváš svého postavení hlavy rodiny, že tvé děti by na tom byly lépe, kdyby se rozhodovaly nezávisle na tobě, a že tě žádné z nich neposlouchá z lásky, ale pro hmotný prospěch, který jim poskytuješ, jak by se ta věc vyřešila nejlépe? Uklidnil bys mysl lidí v obci, kdybys falešného žalobce zastřelil? Oč lepší odpovědí by bylo, kdybys dal příležitost svým dětem, aby byly tvými svědky a ukázaly, že jsi spravedlivá a laskavá hlava rodiny a že u tebe žijí, protože tě mají rády. Kdyby některé tvé děti uvěřily protivníkovi, odešly z domu a zkazily si život přijetím jiných životních stylů, pomohlo by to poctivým pozorovatelům, aby si uvědomili, že by děti na tom bývaly lépe, kdyby dbaly na tvé vedení.

Je nám nějak užitečné, že Bůh až dosud připouštěl ničemnost?

2. Petra 3:9: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému slibu, jak to někteří lidé pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zahuben, ale přeje si, aby všichni dosáhli pokání.“ (Protože jeho trpělivost trvá až do našich dnů, máme příležitost dokázat, že činíme pokání, a místo abychom rozhodovali sami, co je dobré a co špatné, chceme se podřídit Jehovovu spravedlivému panství.)

Řím. 9:14–24: „Co tedy řekneme? Je snad u Boha bezpráví? Kéž k tomu nikdy nedojde!. . . Jestliže tedy Bůh, ačkoli měl vůli projevit svou zlobu a dát na vědomí svou moc, snášel s mnohou shovívavostí nádoby zloby, hodící se ke zničení [totiž na čas trpěl existenci ničemných lidí], aby dal na vědomí bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil ke slávě [totiž využívá toho času, aby projevil jistým lidem milosrdenství v souladu se svým předsevzetím], totiž na nás, které povolal nejen ze Židů, ale také z národů, co na tom?“ (Bůh tedy odložil zničení ničemných, aby poskytl čas k výběru lidí, které oslaví s Kristem jako členy nebeského Království. Ukřivdil tím Bůh někomu? Ne, je to součást Jehovova opatření pro požehnání lidí všeho druhu, jimž bude dopřána příležitost žít navždy na rajské zemi. Srovnej Žalm 37:10, 11.)

Jestliže někdo řekne:

‚Proč Bůh připouští takovou ničemnost?‘

Mohl bys odpovědět: ‚To je dobrá otázka. Mnoho věrných Božích služebníků se znepokojovalo ničemností kolem sebe.‘ (Hab. 1:3, 13) Potom můžeš dodat: 1. ‚Není to proto, že by Bůh byl lhostejný. Ujišťuje nás, že má ustanovený čas, kdy bude s ničemnými účtovat.‘ (Hab. 2:3) 2. ‚Ale co se očekává od nás, máme-li přežít, až ten čas přijde?‘ (Hab. 2:4b; Sef. 2:3)

Nebo bys mohl říci: ‚Jsem rád, že se na to ptáte. To znepokojuje mnoho poctivých lidí. Mám zde velmi užitečné informace, které na vaši otázku odpovídají.‘ (Pak si spolu přečtěte něco ze stran 212–214.)

‚Po všech těch letech už nevěřím, že Bůh něco udělá, aby se situace změnila‘

Mohl bys odpovědět: ‚Rád slyším, že věříte v Boha. Rozhodně je pravda, že je kolem spousta ničemnosti, a začala dávno před naší dobou. Ale zamyslel jste se nad tímhle. . .?‘ (Použij myšlenky ze s. 212, z 1. odst. pod mezititulkem „Proč ji Bůh připouští“.)

Nebo bys mohl říci: ‚Jistě se mnou budete souhlasit, že ten, kdo umí postavit dům, jej určitě umí i vyčistit. . . Protože Bůh stvořil zemi, nebylo by pro něj těžké ji očistit. Proč tak dlouho čeká? Pro mne byla velmi uspokojivá tahle odpověď. Povězte mi, co si o tom myslíte.‘ (Pak si spolu přečtěte látku na stranách 212–214.)

Obrazy

Definice: Obvykle viditelná zpodobnění osob nebo věcí. Obraz, který je předmětem uctívání, je modla. Ti, kdo uctívají obrazy, často říkají, že jejich uctívání ve skutečnosti platí duchovní bytosti, kterou obraz představuje. Takové užívání obrazů je obvyklé v mnoha nekřesťanských náboženstvích. O římskokatolické praxi říká New Catholic Encyclopedia, 1967, Sv. VII, s. 372: „Protože uctívání věnované obrazu platí znázorněné osobě, může být stejný druh uctívání, jaký patří osobě, prokazován obrazu, který osobu představuje.“ Není to biblické učení.

Co říká Boží slovo o dělání obrazů, které se používají jako předmět uctívání?

2. Mojž. 20:4, 5, He: „Neuděláš si obrazu Boha ani podoby věcí, které jsou nahoře na nebi nebo dole na