Pomozme těm, kdo zabloudili
„Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ovci, která se ztratila.“ (LUKÁŠ 15:6)
1. Jak Ježíš prokázal, že je milujícím pastýřem?
JEHOVŮV jediný zplozený Syn, Ježíš Kristus, je nazván ‚velkým pastýřem ovcí‘. (Hebr. 13:20) Písmo jeho příchod předpovědělo a ze zpráv, které jsou v něm uvedeny, je vidět, že byl jedinečným Pastýřem, který se snažil najít ‚ztracené ovce‘ Izraele. (Mat. 2:1–6; 15:24) Navíc, podobně jako doslovný pastýř možná položí život, aby ochránil své ovce, Ježíš dal svůj život jako výkupní oběť za lidi, kteří jsou podobní ovcím a kteří jeho oběti využijí. (Jan 10:11, 15; 1. Jana 2:1, 2)
2. Co mohlo být příčinou toho, že se někteří křesťané stali nečinnými?
2 Je smutné, že někteří z těch, kdo měli ocenění pro Ježíšovo výkupné a zasvětili se Bohu, už nejsou aktivními členy křesťanského sboru. Sklíčenost, zdravotní problémy nebo jiné důvody vedly k tomu, že jejich horlivost zeslábla a oni se stali nečinnými. Avšak pouze ve spojení s Božím stádem se mohou těšit z pokoje a štěstí, jak o tom mluvil David ve 23. žalmu. Například zpíval: „Jehova je můj Pastýř. V ničem nebudu mít nedostatek.“ (Žalm 23:1) Ovce, které jsou v Božím stádu, nemají v duchovním ohledu žádný nedostatek. To ale neplatí o těch, které zabloudily. Kdo jim může pomoci? Jakým způsobem? Co konkrétně je tedy možné pro tyto křesťany udělat, aby se do stáda vrátili?
Kdo jim může pomoci?
3. Jak Ježíš ukázal, co je potřeba k záchraně ztracené ovce Boží pastvy?
3 K záchraně ztracené ovce Boží pastvy je zapotřebí opravdového úsilí. (Žalm 100:3) Ježíš tuto myšlenku vyjádřil v následujícím podobenství: „Jestliže nějaký člověk nabude sto ovcí a jedna z nich zabloudí, nenechá těch devadesát devět na horách a nevydá se pátrat po té jedné, která bloudí? A jestliže ji najde, jistě vám říkám, že se z ní raduje více než z těch devětadevadesáti, které nezabloudily. Podobně není žádoucí v očích mého Otce, který je v nebi, aby zahynul jeden z těchto maličkých.“ (Mat. 18:12–14) Kdo může pomoci křesťanům, kteří jsou podobní ovcím a zabloudili?
4, 5. Jaký postoj k Božímu stádu musí mít starší?
4 Pokud ovcím, které zabloudily, chtějí pomoci křesťanští starší, musí pamatovat na to, že Boží stádo je sbor lidí zasvěcených Jehovovi — je to vzácné ‚stádo bravu Boží pastvy‘. (Žalm 79:13) Tyto drahé ovce potřebují něžnou péči, to znamená, že milující pastýři jim musí projevovat osobní zájem. Velmi účinné mohou být přátelské pastýřské návštěvy. Láskyplné povzbuzení pastýře může těmto křesťanům pomoci, aby opět získali vztah k Jehovovi a zatoužili vrátit se do stáda. (1. Kor. 8:1)
5 Úkolem pastýřů Božího stáda je pátrat po ovcích, které zabloudily, a potom se snažit jim pomáhat. Odpovědnost pást ovce připomněl apoštol Pavel křesťanským starším ve starověkém Efezu, když řekl: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor, který vyplatil krví svého vlastního Syna.“ (Sk. 20:28) Podobně i apoštol Petr pomazané starší vybídl: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kdo jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3)
6. Proč Boží ovce potřebují péči pastýřů obzvlášť v dnešní době?
6 Křesťanští pastýři musí napodobovat ‚znamenitého pastýře‘, Ježíše. (Jan 10:11) O Boží ovce měl hluboký zájem. Na to, jak důležité je pečovat o ně, poukázal, když Šimonu Petrovi řekl, aby ‚pásl jeho ovečky‘. (Přečti Jana 21:15–17.) Takovou péči ovce potřebují obzvlášť v dnešní době, protože Ďábel zintenzivňuje úsilí zlomit ryzost těch, kdo se Bohu zasvětili. K tomu, aby Jehovovy ovce svedl ke hříšnému jednání, Satan využívá tělesných slabostí a lákadel světa. (1. Jana 2:15–17; 5:19) Zvláště zranitelní jsou nečinní křesťané, a pokud se mají řídit vybídkou ‚choďte duchem‘, potřebují pomoc. (Gal. 5:16–21, 25) Mají-li pastýři takovým ovcím pomáhat, je třeba, aby se modlili k Bohu o vedení a o svatého ducha a aby obratně používali Boží Slovo. (Přísl. 3:5, 6; Luk. 11:13; Hebr. 4:12)
7. Jak důležité je, aby starší pásli ty, kdo jsou podobní ovcím a jsou v jejich péči?
7 Pastýř ve starověkém Izraeli své stádo vedl pomocí dlouhé zahnuté hole. Také když ovce šly do ohrady nebo z ohrady, jedna po druhé ‚procházely pod zahnutou holí‘, a on je tak mohl spočítat. (3. Mojž. 27:32; Mich. 2:12; 7:14) I křesťanský pastýř musí Boží stádo dobře znát a vědět, jak se každé ovci daří. (Srovnej Přísloví 27:23.) Pastýřská péče je tedy jednou z důležitých věcí, které rada starších řeší. Zahrnuje to naplánovat konkrétní kroky, jak pomoci ovcím, které se zatoulaly. Sám Jehova řekl, že po svých ovcích bude pátrat a poskytne jim potřebnou péči. (Ezek. 34:11) Když tedy starší vyvíjejí úsilí pomáhat zbloudilým ovcím, aby se vrátily do stáda, Bohu to dělá radost.
8. Jakými způsoby mohou starší věnovat ovcím osobní zájem?
8 Jestliže spoluvěřící onemocní fyzicky, návštěva pastýře Božího stáda pro něj může být zdrojem radosti a povzbuzení. Totéž může platit v případě duchovně nemocné ovce, které je projeven osobní zájem. Starší mohou nečinnému přečíst některé biblické texty, připomenout myšlenky z nějakého článku nebo ze shromáždění, modlit se s ním a podobně. Mohou ho ujistit, že když přijde na shromáždění, spolukřesťané ho rádi uvidí. (2. Kor. 1:3–7; Jak. 5:13–15) Návštěva, telefonát nebo dopis mohou znamenat opravdu mnoho! Poskytování osobní pomoci ovci, která ve stádu chybí, může přinést velkou radost také soucitnému křesťanskému pastýři.
Společné úsilí
9, 10. Proč byste řekli, že zájem o zbloudilé ovce nemají projevovat pouze starší?
9 Žijeme v hektické a náročné době, a tak by se mohlo stát, že si nevšimneme, že se nějaký spoluvěřící od sboru vzdaluje. (Hebr. 2:1) V Jehovových očích však ovce mají velkou hodnotu. Každá je cenná, stejně jako je cenná každá část lidského těla. Každý z nás proto musí o své spolukřesťany projevovat zájem a jeden o druhého opravdově pečovat. (1. Kor. 12:25) Máte takový postoj?
10 I když zodpovědnost za hledání a pomoc ovcím, které zabloudily, mají především starší, neznamená to, že zájem o tyto spoluvěřící musí projevovat jen oni. Mohou s nimi spolupracovat i ostatní členové sboru. Bratry a sestry, kteří potřebují pomoc, aby se do stáda vrátili, můžeme a měli bychom povzbuzovat a duchovně posilovat. Jak by taková pomoc mohla vypadat?
11, 12. Jakou výsadu můžete dostat, abyste pomohli nečinnému spoluvěřícímu?
11 V některých případech mohou starší požádat zkušeného zvěstovatele, aby vedl biblické studium s nečinným, který o pomoc projevil zájem. Cílem tohoto úsilí je opět roznítit „lásku, kterou [měl] zprvu“. (Zjev. 2:1, 4) Takového spoluvěřícího může povzbudit a posílit ve víře to, že ho zvěstovatel seznámí s myšlenkami, o které nečinný přišel, když nebyl v kontaktu se sborem.
12 Pokud tě starší požádají, abys studoval se spolukřesťanem, který potřebuje duchovní pomoc, modli se o to, aby tě Jehova vedl a tvému úsilí žehnal. Opravdu „uval svá díla na samotného Jehovu, a tvé plány budou pevně založeny“. (Přísl. 16:3) Do hloubky přemýšlej o biblických textech a myšlenkách, které posilují víru a které můžeš při takovém studiu použít. Uvažuj o vynikajícím příkladu apoštola Pavla. (Přečti Římanům 1:11, 12.) Pavel toužil vidět křesťany v Římě, aby jim předal nějaký duchovní dar, a oni tak byli upevněni. Také se těšil, že se vzájemně povzbudí. Neměli bychom snad mít stejný postoj, když se snažíme pomáhat ovcím, které zabloudily?
13. O čem si můžeš s nečinným povídat?
13 Při studiu s nečinným se můžeš zeptat, jak poznal pravdu. Povzbuď ho, aby zavzpomínal na radostné chvíle v kazatelské službě, na shromážděních a na sjezdech. Povídej si s ním o tom, co pěkného jste ve službě pro Jehovu prožívali spolu. Vyjádři, jakou radost ti přináší důvěrný vztah k Jehovovi. (Jak. 4:8) S oceněním mluv o tom, jak se Jehova o nás jako o svůj lid stará, což je vidět především z toho, že nám dává útěchu a naději v našich souženích. (Řím. 15:4; 2. Kor. 1:3, 4)
14, 15. Jaká požehnání může být prospěšné nečinným připomenout?
14 Pravděpodobně bude prospěšné, když nečinnému připomeneš některá požehnání, z nichž se těšil díky tomu, že byl aktivně spojen se sborem. Patřilo k nim například to, že rostl v poznání Božího Slova a Božího záměru. (Přísl. 4:18) Dále, když ‚chodil duchem‘, bylo pro něj bezpochyby snazší odolávat pokušení dopustit se hříchu. (Gal. 5:22–26) Díky tomu měl čisté svědomí, což mu umožňovalo modlit se k Jehovovi a mít ‚Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení a střeží naše srdce a myšlenkové síly‘. (Fil. 4:6, 7) Měj tyto věci na paměti, projevuj osobní zájem a dělej všechno pro to, abys svého křesťanského bratra nebo sestru láskyplně povzbudil k návratu do stáda. (Přečti Filipanům 2:4.)
15 Představ si, že jsi sborový starší na pastýřské návštěvě u nečinných manželů. Možná je budeš chtít podnítit k tomu, aby zavzpomínali na dobu, kdy biblickou pravdu poznávali. Pravda pro ně byla úžasná, logická, uspokojující a duchovně osvobozující. (Jan 8:32) Jejich srdce přetékalo vděčností za to, co se dozvídali o Jehovovi, jeho lásce a nádherném záměru. (Srovnej Lukáše 24:32.) Připomeň jim, že zasvěcení křesťané se těší z důvěrného vztahu k Jehovovi a mají nádhernou výsadu modlitby. Upřímně je povzbuď, aby znovu reagovali na ‚slavnou dobrou zprávu šťastného Boha‘ Jehovy. (1. Tim. 1:11)
Stále jim projevujme lásku
16. Uveďte příklad, ze kterého je vidět, že duchovní pomoc je opravdu účinná.
16 Jsou uvedená doporučení účinná? Ano, jsou. Je to vidět z následujícího příkladu. Jeden chlapec se stal ve 12 letech zvěstovatelem, ale když mu bylo 15, přestal se stýkat se sborem. Později začal být opět činný a nyní je už přes 30 let v celodobé službě. K jeho duchovnímu uzdravení došlo především díky pomoci, kterou mu poskytl jeden sborový starší. Za tuto pomoc je dodnes vděčný.
17, 18. Jaké vlastnosti jsou nezbytné, když chcete pomoci někomu, kdo zabloudil?
17 To, co křesťany podněcuje, aby nečinným pomáhali vrátit se do sboru, je láska. Svým následovníkům Ježíš řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste milovali jeden druhého; právě jako jsem si já zamiloval vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) Skutečně, láska je poznávacím znakem pravých křesťanů. Neměli bychom snad tuto lásku projevovat těm, kdo byli pokřtěni a stali se nečinnými? Určitě ano! Při poskytování pomoci jsou však nezbytné i další bohulibé vlastnosti.
18 Jestliže někomu, kdo zabloudil, chcete podat pomocnou ruku, jaké vlastnosti budete muset projevovat? Kromě lásky to možná bude také soucit, laskavost, mírnost a trpělivost. Možná nastanou různé situace, kdy takovému spolukřesťanovi budete muset odpustit. Pavel napsal: „Oblékněte [si] něžnou náklonnost soucitu, laskavost, poníženost mysli, mírnost a trpělivost. Snášejte dále jeden druhého a velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy. Ale kromě toho všeho si oblékněte lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ (Kol. 3:12–14)
19. Proč stojí za to pomáhat těm, kdo jsou podobní ovcím, aby se do Božího stáda vrátili?
19 Následující studijní článek bude rozebírat, z jakých důvodů se některé ovce zatoulaly. Ukáže také, jak by je členové sboru měli přivítat. Až ho budete studovat a přitom budete mít na mysli podněty z tohoto článku, buďte si jisti, že jakákoli vaše snaha pomoci zbloudilým ovcím stojí za to. V současném systému věcí mnozí lidé věnují celý svůj život hromadění majetku, ale i jediný lidský život má mnohem větší cenu než všechny peníze na světě. Tuto myšlenku Ježíš zdůraznil v podobenství o ztracené ovci. (Mat. 18:12–14) Mějte to stále na paměti, když se budete snažit opravdově a neodkladně pomáhat Jehovovým drahým ztraceným ovcím, aby se vrátily zpět.
Jak byste odpověděli?
• Jakou odpovědnost křesťanští pastýři mají ke křesťanům, kteří jsou podobní ovcím a kteří zabloudili?
• Jak byste mohli pomoci někomu, kdo se přestal stýkat se sborem?
• Jaké vlastnosti jsou důležité, když pomáháte někomu, kdo zabloudil?
[Obrázek na straně 10]
Křesťanští pastýři se snaží zbloudilým ovcím láskyplně pomáhat