Zrada — neblahé znamení naší doby

„Jak věrně oddanými a spravedlivými a bezúhonnými jsme se prokázali být.“ (1. TES. 2:10)

POMOCÍ TĚCHTO OTÁZEK NAJDI HLAVNÍ MYŠLENKY:

V čem je pro nás poučením zrádné jednání Delily, Absaloma a Jidáše Iškariotského?

Jak můžeme napodobovat věrné jednání Jonatana a Petra?

Co nám pomůže, abychom zůstali věrní svému manželskému partnerovi i Jehovovi?

1.–3. (a) Co je neblahým znamením naší doby a z čeho je to patrné? (b) Na které tři otázky si v tomto článku odpovíme?

CO MAJÍ společného Delila, Absalom a Jidáš Iškariotský? Všichni někoho zradili — Delila zradila soudce Samsona, který ji miloval, Absalom zradil svého otce, krále Davida, a Jidáš zradil svého Pána, Krista Ježíše. Svým opovrženíhodným jednáním druhým velmi ublížili. Proč bychom o tom, co udělali, měli přemýšlet?

² Jedna spisovatelka napsala, že zrada dnes patří k nejběžnějším přečinům, kterých se lidé vůči svým bližním dopouštějí. Není to nic překvapujícího. Když totiž Ježíš mluvil o znamení „závěru systému věcí“, řekl, že mnozí se budou „navzájem zrazovat“. (Mat. 24:3, 10) Zradit znamená někoho svévolně opustit, někomu se zpronevěřit nebo vůči někomu úmyslně porušit závazek. Takové projevy nevěrnosti svědčí o tom, že skutečně žijeme v „posledních dnech“. Pavel napsal, že lidé budou „nevěrní“ a „zrádci“. (2. Tim. 3:1, 2, 4) Ačkoli v románech a ve filmech se zrada často využívá jako součást dramatické zápletky, nebo je dokonce vykreslována jako něco romantického, v reálném životě nevěrnost a zrada způsobují bolest a trápení. Není pochyb o tom, že zrádné jednání je neblahým znamením doby, v níž žijeme.

³ V čem jsou pro nás poučením biblické zprávy o lidech, kteří jednali zrádně? Kteří Boží služebníci jsou pro nás naopak příkladem věrnosti? A komu bychom měli zůstat věrní my? To jsou otázky, o nichž budeme v tomto článku uvažovat.

VAROVNÉ PŘÍKLADY Z MINULOSTI

 4. Jak Delila zradila Samsona a proč to bylo zavrženíhodné?

⁴ Uvažujme nejprve o intrikářské Delile, do které se zamiloval Samson. Tento soudce vedl Boží lid v boji proti Filištínům. Pět filištínských vládců asi vědělo, že Delila necítí k Samsonovi opravdovou lásku, a tak jí nabídli velký úplatek, aby zjistila, co je tajemstvím jeho nadlidské síly. Doufali, že když to budou vědět, dokážou ho porazit. Delila jejich nabídku přijala, ale její snahy třikrát vyšly naprázdno. Nevzdala se však a na Samsona „celou dobu dotírala svými slovy a naléhala na něj“. Nakonec „jeho duše znetrpělivěla až k smrti“, takže jí prozradil, že kdyby mu byly ostříhány vlasy, svou sílu by ztratil.a Když jí pak usnul na klíně, Delila mu je ostříhala a vydala ho jeho nepřátelům, aby s ním udělali, co chtějí. (Soud. 16:4, 5, 15–21) Její jednání bylo zavrženíhodné. Kvůli chamtivosti zradila muže, který ji miloval.

 5. (a) Jak Absalom zradil Davida a co tím dal najevo? (b) Co prožíval David, když ho zradil Achitofel?

⁵ Zamysleme se také nad zrádným Absalomem. Touha mít moc ho vedla k tomu, že se rozhodl uchvátit trůn svého otce, krále Davida. Nejprve „kradl srdce izraelských mužů“ tím, že se vtíral do jejich přízně. Lstivě předstíral, že mu na nich záleží, a dával jim prázdné sliby. Každého, kdo za ním přišel, „popadl . . . a políbil ho“. (2. Sam. 15:2–6) Na svou stranu získal dokonce Davidova rádce Achitofela. Tento muž, kterému král důvěřoval, ho zradil a připojil se ke vzpouře. (2. Sam. 15:31) Ve 3. a 55. žalmu David vyjádřil, jak hluboce ho takové nevěrné jednání zasáhlo. (Žalm 3:1–8; přečti Žalm 55:12–14) Ambiciózní Absalom zorganizoval otevřené spiknutí proti králi, jehož ustanovil Jehova. Svým jednáním dal najevo naprostou neúctu k Boží svrchovanosti. (1. Par. 28:5) Vzpoura byla nakonec potlačena a David, Jehovův pomazaný, králem zůstal.

 6. Jak Jidáš zradil Ježíše a v jakém smyslu se Jidášovo jméno používá až dodnes?

⁶ Uvažujme ještě o jednání Jidáše Iškariotského. Kristus při posledním Pasachu, který slavil se svými 12 apoštoly, řekl: „Vpravdě vám říkám: Jeden z vás mě zradí.“ (Mat. 26:21) Později té noci Ježíš v zahradě Getsemane řekl Petrovi, Jakubovi a Janovi: „Pohleďte, můj zrádce se přiblížil.“ V tu chvíli se objevil Jidáš ještě s dalšími muži, „šel přímo k Ježíšovi a řekl: ‚Dobrý den, Rabbi!‘ a velmi něžně ho políbil.“ (Mat. 26:46–50; Luk. 22:47, 52) Jidáš „zradil spravedlivou krev“ a vydal Ježíše jeho nepřátelům. Jakou odměnu za svou chamtivost dostal? Pouhých 30 kousků stříbra! (Mat. 27:3–5) Jméno Jidáš se stalo synonymem pro zrádce, a to zvláště takového, který se tváří jako přítel.b

 7. V čem je pro nás poučením jednání (a) Absaloma a Jidáše (b) Delily?

⁷ V čem jsou pro nás tyto varovné příklady poučením? Absalom i Jidáš skončili špatně, protože zradili Jehovova pomazaného. (2. Sam. 18:9, 14–17; Sk. 1:18–20) A jméno Delila v mysli Božích služebníků vyvolává představu zrady a neupřímné lásky. (Žalm 119:158) Z uvedených příkladů vyplývá, že proti jakémukoli sklonu k chamtivosti nebo proti touze po významném postavení musíme bojovat, protože jinak bychom mohli ztratit Jehovovu přízeň. Biblické zprávy, o nichž jsme uvažovali, jsou důraznou připomínkou, abychom zrádné a nevěrné jednání ze srdce nenáviděli.

NAPODOBUJ TY, KDO BYLI VĚRNÍ

8., 9. (a) Proč Jonatan slíbil věrnost Davidovi? (b) Jak můžeme Jonatana napodobovat?

⁸ V Bibli se píše také o mnoha Božích služebnících, kteří jednali věrně. Zamysleme se nad tím, čemu se můžeme naučit od dvou z nich. Nejprve budeme uvažovat o muži, který věrně podporoval Davida. Byl to Jonatan, nejstarší syn krále Saula. Asi by zdědil trůn, nebýt toho, že za budoucího izraelského krále Jehova vybral Davida. Jonatan se Božímu rozhodnutí podřídil. Nejenže na Davida nežárlil, ale jeho „duše, ta se spoutala s Davidovou duší“ a slíbil mu věrnost. Dokonce mu věnoval své oděvy, meč, luk a opasek a tím mu projevil poctu jako králi. (1. Sam. 18:1–4) Jonatan udělal všechno, co mohl, aby „posilnil jeho ruku“, a dokonce riskoval život, když se ho před Saulem zastal. Davidovi řekl: „Sám budeš králem nad Izraelem, a já se stanu druhým po tobě.“ (1. Sam. 20:30–34; 23:16, 17) Není divu, že po Jonatanově smrti David truchlil a svůj vřelý vztah k němu vyjádřil v žalozpěvu. (2. Sam. 1:17, 26)

⁹ Jonatan dobře věděl, komu má být věrný. Bezvýhradně se podřizoval Jehovovi, svrchovanému Vládci, a plně podporoval Davida, Božího pomazaného. Stejně bychom měli jednat i my. Může se stát, že nedostaneme určitou výsadu ve sboru, ale přesto bychom měli ochotně podporovat bratry, kterým bylo mezi námi svěřeno vedení. (1. Tes. 5:12, 13; Hebr. 13:17, 24)

10., 11. (a) Proč Petr zůstal Ježíšovi věrný? (b) Jak můžeme Petra napodobovat?

¹⁰ Druhým příkladem je apoštol Petr, který byl rozhodnut zůstat věrný Ježíši Kristu. Při jedné příležitosti Ježíš silnými obraznými slovy zdůraznil, jak je důležité projevovat víru v jeho tělo a krev, které měl zakrátko předložit jako oběť. Mnohým učedníkům se jeho slova zdála otřesná, a tak ho opustili. (Jan 6:53–60, 66) Ježíš se obrátil na 12 apoštolů a zeptal se jich: „Nechcete snad také jít?“ A Petr odpověděl: „Pane, ke komu odejdeme? Máš výroky věčného života, a my jsme uvěřili a poznali, že jsi Boží Svatý.“ (Jan 6:67–69) Znamená to, že Ježíšova slova o těle a krvi Petr plně chápal? Pravděpodobně neznamená. Přesto byl rozhodnut, že Božímu pomazanému Synovi zůstane věrný.

¹¹ Petr si nemyslel, že se Ježíš mýlí a že časem svůj názor změní. Naopak pokorně uznal, že Ježíš má „výroky věčného života“. A co my? Jak reagujeme, když „věrný správce“ v některé publikaci uvede něco, čemu plně nerozumíme nebo co neodpovídá našemu pohledu na danou věc? Místo abychom očekávali, že časem to bude změněno v souladu s tím, co si myslíme my, měli bychom vynaložit úsilí, abychom novému pohledu porozuměli. (Přečti Lukáše 12:42.)

NEJEDNEJ ZRÁDNĚ SE SVÝM MANŽELSKÝM PARTNEREM

12., 13. Jak může začít vznikat živná půda pro zradu a proč věk není omluvou pro zrádné jednání?

¹² Zrádné jednání je vždy zavrženíhodné a nesmí narušovat pokoj a jednotu sboru nebo křesťanské rodiny. Proto se nyní zamysleme nad tím, co nám pomůže, abychom zůstali věrní svému manželskému partnerovi a našemu Bohu.

¹³ Jednou z nejbolestnějších forem zrady je cizoložství. Cizoložník přestal být věrný svému manželskému partnerovi a svou pozornost zaměřil na někoho jiného. Podvedený manželský partner je najednou sám a jeho život se obrátil vzhůru nohama. Jak je možné, že mezi dvěma lidmi, kteří se měli rádi, k něčemu takovému vůbec dojde? Prvním krokem je často to, že manžel a manželka se jeden druhému citově odcizí. Gabriella Turnaturiová, profesorka sociologie, vysvětluje, že živná půda pro zradu začne vznikat tehdy, když se člověk přestane plně zaměřovat na vztah s manželským partnerem a začne se víc zaměřovat na sebe. K odcizení někdy dochází i po mnoha letech manželství. Například 50letý muž se rozvede s manželkou, která po jeho boku věrně stála 25 let, a začne žít s jinou ženou. Někteří to omlouvají takzvanou krizí středního věku, což vyvolává dojem, že je to vlastně něco normálního, čemu se nedá vyhnout. Ale nazývejme věci pravými jmény — není to krize středního věku, ale zrada ve středním věku.c

14. (a) Jak se Jehova dívá na zrádné jednání v manželství? (b) Co o manželské věrnosti učil Ježíš?

¹⁴ Jak se Jehova dívá na ty, kdo bez biblického důvodu opustí svého manželského partnera? Náš Bůh „nenávidí rozvádění“ a ve svém Slově otevřeně odsuzuje ty, kdo svému manželskému partnerovi ubližují nebo ho opustí. (Přečti Malachiáše 2:13–16.) Ježíš, který smýšlí stejně jako jeho Otec, učil, že člověk nemůže nevinného manželského partnera opustit a pak dělat, jako by se nic nestalo. (Přečti Matouše 19:3–6, 9.)

15. Co manželovi a manželce pomůže, aby jeden druhému zůstali věrní?

¹⁵ Co manželovi a manželce pomůže, aby jeden druhému zůstali věrní? Boží Slovo říká: „Raduj se s manželkou svého mládí“ a „užívej života s manželkou, kterou miluješ“. (Přísl. 5:18; Kaz. 9:9) Tato slova samozřejmě platí také ve vztahu manželky k manželovi. Jak oběma přibývají léta, musí se stále snažit být spolu nejen doslovně, ale i citově. To znamená být jeden k druhému pozorní, trávit spolu čas a prohlubovat vzájemný vztah. Musí se snažit své manželství i svůj vztah k Jehovovi upevňovat. Proto je nezbytné, aby společně studovali Bibli, společně chodili pravidelně do služby a společně prosili Jehovu o požehnání.

ZŮSTAŇ VĚRNÝ JEHOVOVI

16., 17. (a) Jak může být v rodině nebo ve sboru zkoušena naše věrnost Jehovovi? (b) Ze kterého příkladu je vidět, že když dodržujeme Jehovův pokyn nestýkat se s vyloučeným příbuzným, může to vést k dobrým výsledkům?

¹⁶ Někteří křesťané se dopustili vážného hříchu, a proto byli přísně pokáráni, „aby byli zdraví ve víře“. (Tit. 1:13) Někteří však museli být ze sboru vyloučeni. Ti, kdo potřebné ukázňování přijali, se duchovně zotavili. (Hebr. 12:11) Co když ale byl vyloučen náš příbuzný nebo blízký přítel? V tom případě je to zkouška naší věrnosti — ne věrnosti tomu člověku, ale Bohu. Jehova dobře vidí, zda se řídíme jeho pokynem nestýkat se s kýmkoli, kdo je vyloučen. (Přečti 1. Korinťanům 5:11–13.)

¹⁷ Uveďme si jeden příklad, z něhož je vidět, že když členové rodiny tento Jehovův pokyn dodržují, může to vést k dobrým výsledkům. Jeden mladý muž byl vyloučen a jeho rodiče i čtyři bratři se s ním „přestali společensky stýkat“. Mladý muž se občas snažil navázat s nimi kontakt, ale nikdo z nich biblickou zásadu neporušil. Když byl po více než deseti letech přijat zpět do sboru, řekl, že mu rodiče i bratři celou dobu moc chyběli. Samotu cítil zejména večer. Přiznal, že kdyby mu rodina věnovala i jen trochu času, stačilo by mu to. Ale vzhledem k tomu, že nikdo s ním vůbec nekomunikoval, cítil tak silnou touhu být s nimi, že to byl jeden z faktorů, který ho podnítil, aby se k Jehovovi vrátil. Pokud je někdo z tvých příbuzných vyloučený, vzpomeň si na tuto zkušenost, až budeš v pokušení Boží příkaz porušit.

18. Poté co jsme si ukázali, k čemu vede věrnost a jaké následky má zrada, jak jsi rozhodnut jednat?

¹⁸ Žijeme ve světě, v němž zrádné jednání je něco běžného. Ve sboru však vidíme mnoho bratrů a sester, jejichž věrnost můžeme napodobovat. Svým životem vlastně vyjadřují totéž, co napsal apoštol Pavel: „Jste svědky, Bůh je také, jak věrně oddanými a spravedlivými a bezúhonnými jsme se prokázali být k vám, věřícím.“ (1. Tes. 2:10) Kéž tedy všichni zůstaneme věrní Bohu i jeden druhému!

[Poznámky pod čarou]

[Obrázek na straně 10]

Přestože někteří Božího pomazaného Syna opustili, Petr mu zůstal věrný