Otázky čtenářů

◼ Je moudré, aby křesťan, jehož manželský druh zemřel, zůstal sám, v naději, že v budoucnosti oba obnoví svůj svazek?

Je znamenité, když křesťan cítí lásku ke svému manželskému druhovi i po jeho nebo jejím úmrtí. Někteří v této situaci zůstali svobodní, ne protože jsou spokojení se samotou, ale v naději, že po vzkříšení obnoví manželství. Nejsme sice nevnímaví k lidským citům skrytým za těmito nadějemi, ale povzbuzujeme takové osoby, aby uvažovaly o některých biblických myšlenkách.

Té věci se týkají například slova apoštola Pavla: „Manželka je vázána po celou dobu, kdy je její manžel naživu. Ale kdyby její manžel usnul ve smrti, je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu. Ale podle mého názoru je šťastnější, jestliže zůstane, jak je.“ (1. Kor. 7:39, 40) To ukazuje, že manželský svazek končí, když manželský druh zemře. Od Boha bylo laskavé, že o tom křesťany poučil, tak totiž mohou vdovy a vdovci zvážit své citové a jiné potřeby a rozhodnout se, zda uzavřou nové manželství; nejsou vázáni k zesnulému. — 1. Kor. 7:8, 9.

Naznačuje však Bible, zda se vzkříšení budou moci ženit nebo obnovit dřívější manželství, které skončilo smrtí? Zdá se, že jedna zpráva se týká této otázky. Saduceové, kteří vůbec nevěřili ve vzkříšení, tehdy přišli za Ježíšem a snažili se ho chytit do léčky. Předložili mu problém švagrovského manželství: „Bylo . . . sedm bratrů; a první si vzal manželku a zemřel bezdětný. Tak druhý a třetí si ji vzal.a Podobně i těch sedm. Nezanechali děti a zemřeli. Nakonec zemřela i ta žena. Manželkou kterého z nich se stane při vzkříšení?“ — Luk. 20:27–33; Mat. 22:23–28.

Křesťané nejsou pod Zákonem, ale bylo by možno u nich hovořit o podobné těžkosti. Například: Bratr a sestra C. se vzali a měli dvě děti. Potom bratr zemřel. Sestra C. ho milovala a hluboce ho postrádala, ale cítila potřebu společenství, finanční podpory, sexuálního uspokojení a pomoci s dětmi. Vzala si tedy bratra M. Tento svazek byl stejně biblický jako ten první. Bratr později onemocněl a zemřel. Kdyby byli bývalí manželé vzkříšeni a manželství bylo možné, koho by si vzala?

Uvažuj, jak Ježíš odpověděl saduceům: „Děti tohoto systému věcí se žení a vdávají, ale ti, kteří byli shledáni za hodné, aby dosáhli onoho systému věcí a vzkříšení z mrtvých, se nežení ani nevdávají. Vskutku nemohou již ani zemřít, neboť jsou jako andělé a jsou Božími dětmi tím, že jsou děti vzkříšení. Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš . . ., když nazývá Jehovu ‚Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým‘. Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni jsou pro něho živí.“ — Luk. 20:34–38; Mat. 22:29–32.

Někteří soudili, že Ježíš tu měl na mysli nebeské vzkříšení. Přesto jsou důvody věřit, že se jeho odpověď týkala pozemského vzkříšení v přicházejícím „systému věcí“. Jaké důvody jsou podkladem pro tento názor? Ti, kdo se Ježíše vyptávali, v něho nevěřili a nevěděli ani o nebeském vzkříšení. Ptali se na židovskou rodinu pod Zákonem. Ježíš v odpovědi poukázal na Abrahama, Izáka a Jákoba, muže kteří doufali v nový život na zemi. (1. Mojž. 42:38; Job 14:13–15; srovnej Hebrejcům 11:19.) Tito patriarchové a milióny jiných, kteří budou vzbuzeni na zemi a kteří se prokážou věrní, budou „jako andělé“. Přestože smrtelní, nezemřou, jakmile je Bůh prohlásí za spravedlivé k nekonečnému životu.

Lidské city dnes mohou činit tento závěr těžko přijatelným. Ale stojí za povšimnutí, že Bible nikde neříká, že Boží vzkříšení věrných znamená obnovu jejich manželského stavu. Proto nikdo nevěří, že Akvila a Priscilla, jestliže dosáhli života v nebi, obnovili své manželství. (Sk. 18:2) A Josef a Marie budou zřejmě žít v různých říších — on na zemi a ona v nebi. (Jan 19:26; Sk. 1:13, 14) Protože nikdo z nás v nebi nežil, nemůžeme říci, jaké pocity tam mají Akvila, Priscilla a Marie, ale můžeme si být jisti, že nalézají plné uspokojení ve své nebeské službě.

Nikdy jsme také nežili jako dokonalí lidé. Nemůžeme si tedy být jisti, jaké budou naše pocity ohledně našich minulých vztahů, jestliže dosáhneme dokonalého lidského života v ráji. Je dobré připomenout si, že Ježíš byl dokonalý člověk, když učinil ono prohlášení, a proto mohl lépe než my chápat pocity těch, kteří jsou „shledáni za hodné, aby dosáhli onoho systému věcí“. Můžeme mít také důvěru, že Ježíš je schopen ‚mít pochopení pro naše nynější slabosti‘. (Hebr. 4:15) Jestliže je tedy pro křesťana těžké přijmout závěr, že vzkříšení nebudou uzavírat manželství, může si být jist, že Bůh a Kristus projevují pochopení. A může prostě počkat a uvidí, co bude.

Není důvod klást dnes na tuto věc příliš velký důraz. Žalmista napsal: „Vězte, že Jehova je Bůh. To on nás udělal, a ne my sami. Jsme jeho lid a ovce jeho pastvy . . . Vzdávejte mu díky, žehnejte jeho jménu. Vždyť Jehova je dobrý.“ (Žalm 100:3–5) Náš dobrý Bůh se jistě hojně postará o naše opravdové potřeby, jestliže budeme ‚shledáni za hodné, abychom dosáhli onoho systému věcí‘. — Job 34:10–12; Žalm 104:28; 107:9.

Boží dobrota se zrcadlí i v tom, že nás poučil, že smrt druha ukončuje manželství. (Řím. 7:2) A tak kdokoli ztratil druha, může vědět, že je volný pro nový sňatek, jestliže se to zdá potřebné nebo nejlepší. Někteří znovu uzavřeli manželství a pomohli tím naplnit své současné potřeby a potřeby své rodiny. (1. Kor. 7:36–38; Ef. 6:1–4) Křesťan, jehož druh zemřel, by se tedy neměl cítit vázán zůstat bez druha v očekávání, že někdejší manželští druhové znovu obnoví svůj svazek při vzkříšení k životu na zemi v přicházejícím světě.

[Poznámka pod čarou]