JAK se z muže, který si prožil těžké dětství, stal šťastný manžel s hezkou rodinou? Co podnítilo jednu rebelku, která obchodovala s drogami, aby svůj život dala do pořádku? Přečtěte si jejich vyprávění.
„Cítil jsem se bezcenný.“VÍCTORHUGOHERRERA
ROK NAROZENÍ: 1974
ZEMĚ: CHILE
DŘÍVE: ALKOHOLIK
MOJE MINULOST:
Narodil jsem se ve městě Angol v krásné oblasti na jihu Chile. Svého otce jsem nikdy nepoznal. Když mi byly tři, maminka se se mnou a mým bratrem přestěhovala do hlavního města Santiago. Skončili jsme v malé místnosti v táboře pro bezdomovce. Museli jsme používat společný záchod a vodu jsme získávali z požárního hydrantu.
Asi po dvou letech jsme od úřadů dostali malý domek. Byl ale v místě, kde bujelo zneužívání drog a alkoholu, kriminalita a prostituce.
Maminka se seznámila s jedním mužem a nakonec se vzali. Byl to opilec a maminku i mě hodně bil. Když mě nikdo neviděl, často jsem brečel. Přál jsem si mít tátu, který by mě chránil.
Maminka tvrdě pracovala, aby nás uživila, ale i tak jsme byli velmi chudí. Někdy jsme měli k jídlu jenom sušené mléko a cukr. Když jsme s mým bratrem chtěli mít nějakou zábavu, připlížili jsme se k sousedčině oknu a koukali přes něj na televizi. Jednoho dne nás ale přistihla a to byl konec zábavy.
Když byl můj nevlastní otec střízlivý — což nebylo často —, koupil mně a bratrovi něco k jídlu. Jednou nám dokonce pořídil malou televizi. Byl to jeden ze vzácných okamžiků, kdy jsem se cítil šťastný.
Ve dvanácti letech jsem se naučil číst. O rok později jsem ze školy odešel a začal pracovat na plný úvazek. Po práci jsem chodil s dospělými kolegy na různé party, kde jsme se opíjeli a brali drogy. Netrvalo dlouho a byl jsem závislý.
Když mi bylo dvacet, potkal jsem Cati a nakonec jsme se vzali. Ze začátku šlo všechno skvěle, ale pak jsem se vrátil k životu, který jsem vedl předtím. Choval jsem se čím dál hůř. Nakonec mi došlo, že se takhle dostanu buď do vězení, nebo do hrobu. Aby toho nebylo málo, začal jsem se ke svému synu Víctorovi chovat stejně, jako jsem to znal od svého nevlastního otce. Bylo mi to líto, měl jsem na sebe vztek a cítil se bezcenný.
Někdy v roce 2001 nás doma navštívily dvě svědkyně Jehovovy a začaly s Cati studovat Bibli. Vyprávěla mi o tom, co se dozvídala. Ze zvědavosti jsem Bibli začal studovat i já. V roce 2003 se Cati stala svědkem Jehovovým.
JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:
Jednou jsem si přečetl Rut 2:12, kde se píše, že Jehova odměňuje ty, kdo jednají s vírou a hledají u něj útočiště. Uvědomil jsem si, že pokud v životě udělám změny, Boha to potěší a odmění mě. Všiml jsem si, jak často se v Bibli odsuzuje opilství. Zvláště na mě zapůsobila slova v 2. Korinťanům 7:1, kde je vybídka: „Očisťme se od každé poskvrny.“ A tak jsem začal opouštět své zlozvyky. Zpočátku to vedlo k tomu, že jsem byl ještě agresivnější, ale Cati vždy stála při mně.
Nakonec jsem odešel ze zaměstnání, protože jsem tam byl pod silným tlakem, abych kouřil a pil. Museli jsme sice po nějakou dobu vyjít s málem, ale měl jsem aspoň více času na studium Bible. Tehdy jsem začal dělat skutečné duchovní pokroky. Cati po mně nikdy nevyžadovala víc, než jsme si finančně mohli dovolit, ani mi nevyčítala, že žijeme skromně. Jsem jí velmi vděčný, že mě tak laskavě podporovala.
Více a více jsem se stýkal se svědky Jehovovými. Pomohli mi pochopit, že přestože nemám skoro žádné vzdělání, Jehova si cení mé upřímné touhy mu sloužit. Láska a jednota, kterou jsem viděl v křesťanském sboru, měla dalekosáhlý vliv na naši rodinu. Nikde jinde jsme nezažívali takový pokoj. V prosinci 2004 jsem se dal pokřtít.
JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:
Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit pravdivost Jehovových slov zaznamenaných u Izajáše 48:17, kde se říká: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k tvému prospěchu.“ Na maminku a mého bratra udělaly změny v mém životě takový dojem, že i oni se rozhodli studovat Bibli. Také lidé v sousedství mají radost z toho, jaký teď jsem a jaká jsme šťastná rodina.
Mám manželku, která miluje Jehovu a která mě považuje za důvěryhodného partnera a přítele. Přestože jsem nikdy nepoznal svého otce, díky biblickému vyučování vím, jak vychovávat své tři syny. Mají ke mně úctu, a co je ještě důležitější, vnímají Jehovu jako skutečnou bytost a mají ho rádi.
„Přestože jsem nikdy nepoznal svého otce, díky biblickému vyučování vím, jak vychovávat své tři syny.“
Jsem Jehovovi nesmírně vděčný, že ačkoli jsem měl nešťastné dětství, dostal jsem šanci stát se šťastným člověkem.
„Stala se ze mě zlostná a agresivní mladá žena.“NABICHALAZAROVA
ROK NAROZENÍ: 1974
ZEMĚ: BULHARSKO
DŘÍVE: OBCHODOVALA S DROGAMI
MOJE MINULOST:
Narodila jsem se v Sofii v rodině ze střední vrstvy. Otec od nás odešel, když mi bylo šest let. Byl to pro mě velký šok a způsobilo mi to hroznou citovou bolest. Připadala jsem si zavržená a myslela jsem si, že si nezasloužím lásku. Tyto pocity časem vedly k tomu, že jsem začala být vzpurná. Stala se ze mě zlostná a agresivní mladá žena.
Když mi bylo čtrnáct, poprvé jsem utekla z domova. Často jsem mamince a prarodičům kradla peníze. Kvůli své prudké povaze jsem měla stále problémy a během několika let jsem byla pětkrát přeložena na jinou školu. Tři roky před maturitou jsem ze školy odešla. Vedla jsem velmi nemravný život. Byla jsem závislá na tabáku a marihuaně. Hodně jsem pila a flámovala. Také jsem se podílela na obchodování s drogami. Život ve světě bez naděje, kde lidé trpí a umírají, mě skličoval, a tak jsem žila jen pro každodenní požitky.
V roce 1998, kdy mi bylo 24 let, jsem byla na letišti v brazilském Sao Paulu zatčena při prodeji drog. Byla jsem odsouzena ke čtyřem letům vězení.
JAK BIBLE ZMĚNILA MŮJ ŽIVOT:
V roce 2000 začali jednou týdně chodit do vězení svědkové Jehovovi. Jedna z nich, Marines, byla ke mně velmi laskavá. Probudila ve mně touhu dozvědět se o Bibli víc. Vzhledem k tomu, že o svědcích jsem nikdy neslyšela, ptala jsem se na ně svých spoluvězeňkyň. K mému překvapení se většina z nich vyjádřila velmi negativně. Jedna řekla, ať klidně vstoupím do jakéhokoli náboženství, jenom ne ke svědkům Jehovovým. Její výrok mou zvědavost ještě zvýšil. Chtěla jsem zjistit, proč jsou tito lidé tak neoblíbení. Dospěla jsem k názoru, že důvodem je, že jejich náboženství je to pravé. Vždyť Bible říká, že každý, kdo se upřímně snaží být Ježíšovým učedníkem, bude pronásledován. (2. Timoteovi 3:12)
V té době mě poslali pracovat do administrativní budovy vězení. Jednoho dne jsem ve skladišti našla několik krabic se staršími výtisky Strážné věže a Probuďte se!a Vzala jsem si je do cely a začala je číst. Čím víc jsem četla, tím víc jsem se cítila jako ten, kdo ve vyprahlé pustině právě našel studnu s čerstvou vodou. Vzhledem k tomu, že jsem měla spoustu času, studovala jsem Bibli každý den mnoho hodin.
Jednoho dne mě zavolali do kanceláře věznice. Očekávala jsem, že budu propuštěna, a tak jsem si rychle sbalila těch pár věcí, co jsem měla, rozloučila se s ostatními vězeňkyněmi a běžela do kanceláře. Tam jsem se však dozvěděla, že na mě byla podána nová žaloba kvůli používání zfalšovaných dokumentů a že jsem byla odsouzena na další dva roky.
Zpočátku jsem byla zdrcena. Za několik dnů jsem si ale začala uvědomovat, že to je vlastně požehnání. I když jsem z Bible poznala mnoho věcí, v srdci jsem měla touhu vést po propuštění stejný život jako předtím. K tomu, abych se změnila, jsem potřebovala ještě nějaký čas.
Někdy jsem si myslela, že není možné, abych získala Boží schválení. Přemýšlela jsem ale o biblických pasážích, jako je například 1. Korinťanům 6:9–11. Z těchto veršů vyplývá, že někteří křesťané v prvním století byli předtím, než začali sloužit Jehovovi, zloději, opilci a vyděrači. Avšak s Jehovovou pomocí se změnili. Jejich příklad byl pro mě velkým povzbuzením.
Zbavit se některých zlozvyků bylo pro mě těžké. Bez velkých problémů jsem skončila s drogami, ale vzdát se kouření bylo něco úplně jiného. Trvalo mi přes rok, než jsem se tohoto návyku zbavila. Jedna z věcí, která mi pomohla, bylo to, že jsem si vyhledala informace o vlivu kouření na zdraví. Především jsem se ale neustále modlila k Jehovovi, aby mi pomohl s tím skončit.
„Našla jsem toho nejlepšího Otce — takového, který mě nikdy neopustí.“
Díky tomu, že jsem si vytvářela hlubší vztah k Jehovovi, jsem začala pomalu překonávat pocity zavržení, se kterými jsem se potýkala od doby, kdy nás opustil otec. Hluboce na mě působila slova z Žalmu 27:10, kde se říká: „Kdyby mě opravdu opustil můj vlastní otec a má vlastní matka, dokonce sám Jehova by se mě ujal.“ Uvědomila jsem si, že jsem našla toho nejlepšího Otce — takového, který mě nikdy neopustí. Nyní jsem měla smysl života. V dubnu 2004, šest měsíců po svém propuštění z vězení, jsem byla pokřtěna jako svědek Jehovův.
JAKÝ UŽITEK MI TO PŘINESLO:
Nyní jsem šťastný člověk. Osvobodila jsem se od škodlivých návyků, a tak jsem na tom fyzicky i duševně lépe, než když jsem byla mladší. Jsem šťastně vdaná a mám blízký vztah ke svému nebeskému Otci Jehovovi. Mezi jeho ctiteli jsem našla mnoho otců, matek, bratrů a sester. (Marek 10:29, 30) Jsem jim vděčná, že viděli můj potenciál, a to dokonce dřív, než jsem ho viděla já sama.
Někdy mě kvůli mé minulosti zaplaví pocity viny. Čerpám ale útěchu z vědomí, že v Božím zaslíbeném novém světě špatné věci „nebudou připomínány“. (Izajáš 65:17) Moje zkušenosti mi nyní pomáhají projevovat empatii lidem, kteří se potýkají s podobnými problémy, jako jsem měla já. V tomto smyslu je pro mě moje minulost výhodou. V kazatelské službě je pro mě například snadné bez jakýchkoli předsudků mluvit s narkomany, alkoholiky nebo zločinci. Jsem přesvědčená, že když jsem se dokázala změnit já, abych udělala radost Jehovovi, může se změnit každý.
