Laskavost – vlastnost, kterou dáváme najevo slovy i skutky

KDYŽ se k nám někdo zachová laskavě, je to příjemné a potěší nás to. Vidíme, že mu na nás záleží, a jsme za to vděční. Každý je rád, když s ním druzí jednají laskavě. Jak tedy můžeme tuto krásnou vlastnost rozvíjet?

Laskavému člověku upřímně záleží na tom, aby se druhým dobře dařilo. Laskavost je víc než jenom slušné a zdvořilé chování, je to vlastnost motivovaná hlubokou láskou a empatií a projevuje se slovy i skutky. Navíc patří mezi ovoce Božího svatého ducha, což jsou vlastnosti, na kterých by křesťané měli pracovat. (Gal. 5:22, 23) Podívejme se tedy, jak laskavost dávají najevo Jehova a jeho Syn a jak můžeme jejich příklad napodobovat.

Jehova je laskavý a pozorný ke všem, i „k nevděčným a ničemným“. (Luk. 6:35) Například „působí, aby jeho slunce vycházelo nad lidmi ničemnými i dobrými, a dává déšť na lidi spravedlivé i nespravedlivé“. (Mat. 5:45) I lidé, kteří Jehovu neuznávají jako stvořitele, mají užitek z jeho laskavých darů, díky kterým můžou být do určité míry šťastní.

Mimořádně laskavým způsobem se Jehova zachoval k Adamovi a Evě. Krátce potom co zhřešili, si „sešili fíkové listy a udělali si bederní pokrývky“. Jehova ale věděl, že když budou žít mimo zahradu Eden, kde byla půda prokletá a kde rostlo „trní a bodláčí“, budou potřebovat vhodnější oblečení. Laskavě jim proto opatřil „dlouhé kožené oděvy“. (1. Mojž. 3:7, 17, 18, 21)

I když Jehova je laskavý k lidem zlým i dobrým, zvlášť rád projevuje laskavost svým věrným služebníkům. Uveďme si příklad z doby proroka Zecharjáše. Když byl jeden anděl nešťastný, že se práce na obnově chrámu v Jeruzalémě zastavily, Jehova naslouchal jeho obavám a odpověděl mu „laskavými slovy plnými útěchy“. (Zech. 1:12, 13, Bible21) Podobně se zachoval k proroku Elijášovi. Ten byl jednou tak zoufalý, že Jehovu prosil, aby ho usmrtil. Jehovovi nebylo jedno, jak se Elijáš cítí, a poslal anděla, aby ho posílil. Kromě toho Jehova svého proroka ujistil, že není sám. Potom co Elijáš slyšel taková laskavá slova a dostal potřebnou pomoc, dokázal svůj úkol plnit dál. (1. Král. 19:1–18) Podívejme se teď, kdo Jehovu v laskavosti napodobuje nejlépe.

Během své služby na zemi byl Ježíš známý jako laskavý a ohleduplný člověk. Nikdy nebyl drsný ani panovačný. Soucitně lidem řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. ... Vždyť mé jho je příjemné.“ (Mat. 11:28–30) Lidé na jeho laskavost reagovali a následovali ho, kamkoli šel. „Pohnut lítostí“ jim opatřil jídlo, uzdravoval nemocné a nemohoucí a učil je „mnoha věcem“ o svém Otci. (Mar. 6:34; Mat. 14:14; 15:32–38)

Ježíšova mimořádná laskavost byla vidět z toho, jaké měl pro lidi pochopení a jakým způsobem s nimi jednal. I když si potřeboval odpočinout, laskavě přijímal všechny, kdo za ním přišli. (Luk. 9:10, 11) Například nepokáral vystrašenou ženu, která byla obřadně nečistá, a přesto se dotkla jeho svrchního oděvu s nadějí, že bude uzdravena. (3. Mojž. 15:25–28) S touto ženou, která 12 let trpěla krvácením, měl soucit a řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď zdravá ze své tíživé nemoci.“ (Mar. 5:25–34) To byl nádherný projev laskavosti!

Z příkladů, o kterých jsme mluvili, je vidět, že být laskavý znamená dělat něco dobrého pro druhé. Ježíš to ukázal v podobenství o laskavém Samaritánovi. Mezi Samaritány a Židy panovalo nepřátelství, ale Samaritán v Ježíšově příběhu se slitoval nad Židem, kterého lupiči předtím okradli, zbili a polomrtvého nechali u cesty. Byla to právě laskavost, která Samaritána podnítila k jednání. Zraněného muže ošetřil, odvezl do hostince a hostinskému dal peníze, aby se o něj postaral. Dokonce slíbil, že jakékoli dodatečné výdaje zaplatí později. (Luk. 10:29–37)

Laskavost často projevujeme skutky, ale můžeme ji dát najevo i promyšlenými a povzbudivými slovy. Ačkoli Bible říká, že úzkost „v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo“, dodává, že „dobré slovo je rozradostňuje“. (Přísl. 12:25) Když nás laskavost a dobrota motivují k tomu, abychom druhým řekli něco povzbudivého, můžeme je tím velmi potěšit.a Svými laskavými slovy dáme najevo, že nám na nich záleží. Díky takovému povzbuzení budou lépe zvládat náročné situace, které zažívají. (Přísl. 16:24)

Jsme stvořeni k Božímu obrazu, a tak být laskavý je v silách každého člověka. (1. Mojž. 1:27) Například Julius, římský důstojník, pod jehož dohledem apoštol Pavel cestoval do Říma, s Pavlem jednal „s lidskou laskavostí a dovolil mu, aby šel ke svým přátelům a těšil se z jejich péče“ ve městě Sidon. (Sk. 27:3) O něco později dali obyvatelé Malty najevo „mimořádnou lidskou laskavost“ Pavlovi a dalším, kteří u břehu toho ostrova ztroskotali. Místní obyvatelé rozdělali oheň, aby se trosečníci zahřáli. (Sk. 28:1, 2) To, co udělali, je určitě chvályhodné, ale být laskavý znamená víc než se takovým způsobem zachovat jen občas.

Aby z nás měl Jehova radost, laskavost musí být součástí naší osobnosti a způsobu života. Proto nám říká, abychom si laskavost „oblékli“. (Kol. 3:12) Přiznejme si ale, že to není tak jednoduché. Proč? Možná se zdráháme být laskaví, protože jsme nesmělí, máme nízké sebevědomí, čelíme nepřátelství nebo v nás můžou přetrvávat sklony k sobectví. Takové překážky ale dokážeme překonat, když budeme spoléhat na Božího svatého ducha a napodobovat Jehovův nádherný příklad. (1. Kor. 2:12)

Jak zjistit, v kterých oblastech se můžeme v laskavosti zlepšit? Položme si otázky: Když mi někdo něco říká, snažím se být empatický? Všímám si toho, co druzí potřebují? Kdy jsem naposledy řekl něco laskavého někomu, kdo není mým příbuzným nebo dobrým kamarádem? Potom si můžeme dát nějaký cíl, například že víc poznáme lidi kolem sebe, zvlášť bratry a sestry ve sboru. Díky tomu se možná dozvíme, jaké mají okolnosti a co potřebují. Pak bychom jim měli projevit laskavost takovým způsobem, jakým bychom chtěli, aby ji projevili oni nám, kdybychom byli v jejich situaci. (Mat. 7:12) Jehova našemu úsilí požehná, když ho o to budeme prosit. (Luk. 11:13)

Když apoštol Pavel vyjmenoval, co je pro něj jako pro Božího služebníka charakteristické, zmínil i laskavost. (2. Kor. 6:3–6) Lidé měli Pavla rádi, protože se o ně zajímal, což bylo vidět z jeho laskavých skutků a slov. (Sk. 28:30, 31) Podobně i naše laskavé chování může přitáhnout lidi k biblické pravdě. Když jsme laskaví ke všem, včetně těch, kteří se k nám chovají nepřátelsky, může je to zahřát u srdce a možná se projeví jejich hezké vlastnosti. (Řím. 12:20) A za nějaký čas je dobrá zpráva z Bible třeba zaujme.

V přicházejícím ráji zažije opravdovou laskavost nespočet vzkříšených lidí, a to možná úplně poprvé. Budou za to vděční a k laskavosti to podnítí i je. Pro ty, kdo nebudou chtít být laskaví a pomáhat druhým, nebude v Božím království místo. Naproti tomu lidé, kterým Bůh dovolí žít na zemi věčně, se k sobě budou chovat laskavě a s láskou. (Žalm 37:9–11) Svět pak bude opravdu pokojným a bezpečným místem. Než ale ta nádherná doba přijde, jak můžeme být za laskavé jednání odměněni už teď?

Bible říká: „Laskavý člověk odmění i sám sebe.“ (Přísl. 11:17, Bible21) S laskavým člověkem jsou druzí rádi a chtějí k němu být také laskaví. Ježíš řekl: „Jakou mírou ... odměřujete vy, takovou mírou budou na oplátku měřit vám.“ (Luk. 6:38) Laskavý člověk si tedy snadněji najde a udrží dobré přátele.

Křesťany v Efezu apoštol Pavel vybídl: „Staňte se jeden k druhému laskavými, něžně soucitnými, velkoryse jeden druhému odpouštějte.“ (Ef. 4:32) Když jsou ve sboru soucitní křesťané, kteří s druhými jednají laskavě a pomáhají jim, přináší to mnoho dobrého. Takoví lidé nikdy nepoužívají drsná slova, ostrou kritiku ani zraňující sarkasmus. Druhé nepomlouvají, ale snaží se jim laskavými slovy pomáhat. (Přísl. 12:18) Díky tomu sbor duchovně prospívá.

Laskavost je tedy vlastnost, kterou dáváme najevo slovy i skutky. Když jsme laskaví, napodobujeme tak vřelost a štědrost našeho Boha Jehovy. (Ef. 5:1) Výsledkem je, že máme dobré vztahy s bratry a sestrami ve sboru a že se o dobrou zprávu možná začnou zajímat další lidé. Buďme tedy vždycky známí jako lidé, kteří jsou laskaví!