Jak ve službě Bohu překonávat stesk po domově

JEŽÍŠ KRISTUS přikázal svým následovníkům: „Jděte . . . a čiňte učedníky z lidí všech národů.“ (Matouš 28:19) Pro mnohé křesťany znamená plnění tohoto poslání to, že přijali obtížné životní podmínky daleko od domova. Cestující dozorci, jejich manželky i jiní křesťané opouštějí mnohé věci, aby se mohli věnovat Boží službě. Pro všechny tyto svědky Jehovovy může být stesk po domově skutečným problémem.

Stesk po domově vzniká, když nás vzpomínky zanesou zpět do minulosti, kdy jsme se cítili v bezpečí a obklopeni láskou. City, které přitom vznikají, mohou být tak silné, že v nás vyvolají sklíčenost, a máme dojem, že ve své činnosti už nemůžeme pokračovat. Ano, některým lidem se stalo, že prodali všechno, co měli, vydali se na nákladnou cestu do cizí země, ale pak své plány opustili a vrátili se domů. Přemohl je stesk po domově.

Takové přívaly citů bývají časté obvykle po prvním přestěhování, ale někdo jimi trpí po celý život. Jákob žil daleko od domova více než dvacet let, a přesto „silně prahnul po domu svého otce“. (1. Mojžíšova 31:30) Kdo může očekávat, že jej postihne stesk po domově? Co je bezprostřední příčinou takového stesku? Jak je možné takové pocity překonávat?

Co je bezprostřední příčinou smutku?

Stesk po domově může postihnout každého. Amytis, dcera médského krále Astyaga, měla zjevně všechny důvody ke štěstí: bohatství, význačné postavení i nádherný domov. A přece se jí tak stýskalo po médských horách, že pro ni její manžel, král Nebukadnecar, vybudoval v Babylóně visuté zahrady, aby ji potěšil.

Stesk po domově může být tíživý zejména v případech, kdy se život po přestěhování zdá obtížnější než předtím. Lidé z Judy se dostali do vyhnanství, a pak naříkali: „U babylónských řek — tam jsme seděli. Plakali jsme také, když jsme vzpomínali na Sion. Jak můžeme zpívat Jehovovu píseň na cizí půdě?“ — Žalm 137:1, 4.

Melancholie ze stesku po domově může být vyvolána mnoha okolnostmi. Terri, jež odjela z Kanady, říká: „Jednoho dne mi z nějaké knížky vypadla rodinná fotografie. Zvedla jsem ji, a náhle mě přepadl stesk po domově a rozplakala jsem se.“ Chris, který se přestěhoval z Anglie do jedné mnohem chudší země, přiznává: „Stačilo jen zaslechnout melodii nějaké staré písně nebo ucítit vůni dobře známého jídla, a zatoužil jsem po věcech, které jsem opustil.“ — Srovnej 4. Mojžíšovu 11:5.

Ke stesku často přispívají pevná rodinná pouta. Roseli, Brazilka, která nyní žije v jedné sousední zemi, o tom říká: „Cítím se skleslá, když se z domova dozvím nějakou špatnou zprávu a když tam nemohu být, abych jim pomohla. Někdy to bývá ještě horší, když žádnou zprávu nemám, a pak si začnu představovat, co se u nich asi děje.“ Janice se přestěhovala ze Severní Ameriky do jednoho městečka v amazonských tropech. Říká: „Dobré zprávy ve mně vyvolávají stesk po domově. Když se dozvím, jak se moji příbuzní a přátelé radují z příjemného společenství, zatoužím po tom, abych mohla být s nimi.“

Stesk po domově nevzniká jen proto, že jsme opustili určité lidi. Linda to vysvětluje: „Cítila jsem se bezmocná, když jsem nevěděla, kde koupit věci, které jsem potřebovala. Neznala jsem ceny a neuměla jsem smlouvat. Mít auto bylo příliš nákladné, a kdykoli jsem se snažila dostat se do přeplněného veřejného dopravního prostředku, strkali mnou sem a tam. A tak jsem prostě toužila po domově.“ Janet se zmiňuje o velkých kulturních a ekonomických rozdílech: „Rozrušovalo mě, když jsem viděla tu bídu. Nikdy předtím jsem neviděla lidi žebrat o chleba, nebo velké rodiny žijící v jediné místnosti, v níž nebyl přívod vody . . . Takové věci mě velice rozrušovaly a měla jsem dojem, že tam už nevydržím.“

Jak překonat své pocity

Skutečnost, že jsme silně citově poutáni k lidem, které milujeme, nebo ke známému prostředí, v němž jsme vyrůstali, by nás neměla zarážet. Jehova Bůh nám dal city, abychom se mohli těšit z vřelých osobních vztahů. Křesťanští dozorci v efezském sboru byli citově zralí muži. Co se však stalo, když se návštěva apoštola Pavla u nich chýlila ke konci? Ano, „mezi nimi všemi . . . propukl velký pláč a padli Pavlovi kolem krku a něžně ho líbali“! (Skutky 20:37) Při této příležitosti nešlo o stesk po domově. Poskytuje nám to však námět k přemýšlení. City jsou něco normálního, ale neměli bychom připustit, aby nás ovládly. Jak tedy můžeš stesk po domově úspěšně překonávat?

Klíčem k tomu, abychom někde zdomácněli, je naučit se místní jazyk. Stesk po domově se může zvětšit, jestliže se s lidmi obtížně dorozumíváš, protože musíš mluvit cizím jazykem. Proto si osvoj aktivní znalost místního jazyka, pokud možno ještě dříve, než se tam přestěhuješ. Není-li to možné, pak se několik prvních týdnů po příjezdu soustřeď na studium jazyka. V té době máš nejsilnější motivaci, a tedy i nejlepší naději, že se místní jazyk naučíš. Věnuješ-li se v těchto týdnech hlavně studiu jazyka, budeš se moci brzy zapojovat do rozhovoru, a to ti pomůže zmírňovat stesk po domově.

Co nejrychleji získej nové přátele, protože ti to pomůže, aby ses cítil jako doma. Sbor svědků Jehovových je tím nejlepším místem, kde můžeš skutečné přátele najít. Ujmi se iniciativy a zajímej se o druhé lidi. Vynasnaž se poznat prostředí, odkud pocházejí, jejich rodinu, jejich problémy i jejich zájmy. Pozvi spoluvěřící k sobě domů. Na oplátku zjistíš, že druzí lidé budou mít zájem o tebe.

Přátelství mezi členy Božího lidu může být stejně pevné jako rodinná pouta. Ježíš řekl: „Kdokoli činí Boží vůli, ten je můj bratr a sestra a matka.“ (Marek 3:35) Kristus také ujistil své následovníky: „Nikdo neopustil dům ani bratry ani sestry ani matku ani otce ani děti ani pole kvůli mně a kvůli dobré zprávě, aby nyní, v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními, a v budoucím systému věcí věčný život.“ (Marek 10:29, 30) Máme-li takové nádherné duchovní bratrství, nikdy nejsme sami, ani v zemi, která je pro nás nová.

Stesk po domově budeš také snadněji překonávat, budeš-li udržovat přátelství s těmi, kdo jsou doma. Budeš možná překvapen, když zjistíš, že od té doby, kdy ses přestěhoval, má pro tebe písemný styk mimořádný význam, protože budeš pravděpodobně na svá slova více myslet. Jistě se dá mluvit o mnoha velice zajímavých věcech. Janet, o které zde byla zmínka, navrhuje: „Meziměstské telefonické hovory bývají drahé, ale poslat nahranou kazetu poštou je poměrně levné. Mluvit do přístroje zpočátku připadá člověku divné. Ale rozmlouvat s někým pomocí mikrofonu je přece snadné a zajímavé.“ Mohl bys požádat, aby ti na oplátku také poslali kazetu.

Shirley, která se před pětadvaceti lety vystěhovala ze Spojených států do Latinské Ameriky, říká: „Vždy píšu raději o povzbuzujících zkušenostech, a ne o problémech. To povzbudí druhé lidi, aby mi psali dál.“ Ale dej pozor. Příliš mnoho korespondence ti může být překážkou ve vytváření nových přátelství. Del, který se přestěhoval z Kanady do jiné země, říká: „Nezůstávej doma a nezabývej se v myšlenkách tím, po čem se ti stýská. Raději vyjdi ven a snaž se najít ve svém novém bydlišti něco pěkného.“

Poznej zvyky nové země, její dějiny, povahu a zajímavá a krásná místa. To ti pomůže, aby ses nezabýval negativními věcmi. A chceš-li v zemi, kam ses přistěhoval, zůstat, je nejlepší nejezdit na návštěvu do vlasti příliš brzy nebo příliš často. K vytvoření nových přátelství a k tomu, abychom si zvykli na nové prostředí, je zapotřebí času. Dlouhé návštěvy doma tento proces přeruší. Jakmile v novém domově zapustíš kořeny, můžeš s potěšením jet na návštěvu do své vlasti — a pak se zase vrátit. Mezitím se pilně snaž dělat všechno pro to, abys přilnul ke svému novému domovu.

Stále se dívej kupředu

Jehova nám dal jako náš domov celou zemi. (Žalm 115:16) S radostným křesťanským duchem může být život příjemný v každé zemi. Přestěhuješ-li se proto, abys podporoval zájmy Království a kázal dobrou zprávu v jiné zemi nebo na nějakém jiném místě ve své vlasti, dělej to s radostným očekáváním. Těš se na to, že získáš nové přátele, že poznáš jiné zvyky, že budeš činit učedníky nebo že budeš dělat užitečné věci v Boží službě.

Jehova Bůh je Přítelem, který bude stále s tebou, ať budeš kdekoli. (Žalm 94:14; 145:14, 18) Zůstávej mu tedy ve svých modlitbách blízko. (Římanům 12:12) To ti pomůže, abys jakožto Boží služebník stále myslel na to, co je smyslem tvého života. Když Abraham a Sára opustili svůj pohodlný domov v Uru, stále pamatovali na to, co je smyslem jejich života. Poslechli Jehovův příkaz a opustili své přátele a příbuzné. (Skutky 7:2–4) Kdyby stále vzpomínali na místo, jež opustili, a kdyby po něm stále toužili, měli by příležitost se vrátit. Oni však usilovali o lepší místo — jejich konečným cílem byl život v pozemském ráji pod Božím nebeským Královstvím. — Hebrejcům 11:15, 16.

Kázat v cizích zemích nebo ve tvé vlastní zemi v místech, kde je větší potřeba zvěstovatelů Království, může být velmi náročným úkolem. Je to však také práce plodná a velice prospěšná. (Jan 15:8) A kdyby tě někdy na čas přemohly negativní pocity, pak je můžeš překonat tím, že budeš mít stále na mysli svůj cíl a budeš se dívat kupředu. Jedna neprovdaná misionářka řekla: „Když cítím, že na mě přichází smutek, snažím se myslet na nový svět a na to, že celé lidstvo bude tvořit jednu rodinu.“ Takové příjemné myšlenky ti mohou pomoci, aby sis zachoval radost a nepoddal se stesku po domově.

[Obrázek na straně 29]

Stesk po domově nemusí nikomu bránit v křesťanské službě