ANTILIBANON

Jedno ze dvou pohoří, jež tvoří horské pásmo Libanonu a leží více na V. Pohoří Antilibanon se táhne asi 100 km souběžně s pohořím Libanon a rozkládá se od náhorní plošiny Bašan vých. od Danu až po velkou planinu Emesa nedaleko od Ribly. Mezi těmito dvěma pohořími leží dlouhé údolí, které tvoří řeky Orontes a Litani a které se nazývalo Koilé Sýrie („Dutá Sýrie“) nebo Beqaʽ. (Joz 11:17)

Horský hřeben je na S úzký a přerušovaný řadou nápadně vysokých vrcholků. Střední masiv je širší, vyšší a rozeklanější, zatímco již. pásmo přerušují dlouhá říční údolí, která vedou na V a na J. Na V od hlavního hřebenu je řada svažujících se náhorních plošin, jež postupně klesají na úroveň Damašských plání. Do již. oblasti patří hora Hermon, která je vysoká 2 814 m. Geologické složení těchto hor je podobné jako složení horského pásma Libanonu; skládají se hlavně z vápence a jejich strmé stěny a zaoblené vrcholky jsou šedé.

V Hebrejských písmech je pohoří Antilibanon zřejmě uvedeno pod jménem „Amana“ v Šalomounově písni 4:8, kde je o něm zmínka v souvislosti s horou Hermon. Někteří badatelé sice považují Amanu za konkrétní horský vrcholek, pravděpodobně se však jedná spíše o celé pohoří Antilibanon nebo o některou jeho část. O pohoří „Libana“ a „Ammanana“ jsou zmínky ve spisech dvou asyrských vládců Tiglat-pilesera III. a Senacheriba. Řeka Abana (novodobá Barada) ze 2. Královské 5:12 je v syrské Pešitě a v aramejských targumech také nazývána „Amana“; tato řeka, hlavní řeka Damašku, pramení v již. části pohoří Antilibanon. Jméno „Amana“ se tedy může vztahovat buď na tuto část pohoří Antilibanon, nebo na celé toto pohoří.

Převážná část vrcholků Antilibanonu není pokryta sněhem, a proto je tam málo řek či jiných vodních toků. Je tam málo rostlinstva, ale na svazích jsou místy vidět řídké lesíky ze zakrslých dubů a jalovců. Dnes tam zbylo jen málo cedrů. Na nižších svazích se dosud daří vinicím, olivovým hájům a ovocným sadům, jako to bylo v biblických dobách.