DŮSTOJNÍK
Toto slovo je překladem řeckých výrazů he·ka·ton·tarʹches (nebo he·ka·tonʹtar·chos) a ken·ty·riʹon a označuje důstojníka velícího stovce vojáků, centuria (neboli setníka). Římská legie, bez ohledu na to, jak byla velká, byla vždy rozdělena do 60 centurií a každé z nich velel centurio. Pokud počet příslušníků legie klesl pod 6 000, podléhala centuriovi i nadále jedna šedesátina legie, i když měla méně než 100 vojáků. Tyto důstojníky navrhovali tribuni a schvalovali je vyšší vládní úředníci. Post centuria byla nejvyšší hodnost, jaké mohl běžný voják dosáhnout, ale v řadách samotných centuriů bylo možné také určité povýšení.
Centuriové měli klíčové postavení a plnili nejdůležitější funkci v legii. Byli sice podřízeni tribunům a byli povinni vykonávat jejich rozkazy, ale důstojníci byli ve skutečnosti bezprostředními veliteli vojáků. Prováděli s nimi vojenský výcvik, pracovali s nimi, kontrolovali jim zbraně, výstroj a potraviny, usměrňovali jejich chování. Centurio vojáky trestal, dohlížel na to, aby byl vykonán trest bití bičem a trest smrti, a schvaloval potrestání své jednotky. Na centuriovi závisela připravenost a úderná síla římské armády většinou více než na komkoli jiném; všeobecně vzato, centuriové byli muži, kteří měli nejvíce zkušeností a kteří byli pro římskou armádu největším přínosem. (Viz heslo VOJSKO.)
O důstojnících se několikrát mluví v příbězích zapsaných v Křesťanských řeckých písmech. Důstojníka z Kafarnaum, který vyhledal Ježíše a žádal ho, aby svou moc uzdravovat použil ve prospěch jeho otroka, Pán pochválil za jeho příkladnou víru. (Mt 8:5–13) Tento centurio byl zřejmě pohan. Vyplývá to z výroku Židů, kteří se o něm vyjádřili, že ‚miluje jejich národ a sám pro ně vystavěl synagógu‘, z centuriova doznání, že ‚není hoden, aby Ježíš vešel pod jeho střechu‘, a z Ježíšovy poznámky, že ‚dokonce ani v Izraeli nenašel tak velkou víru‘. Pokud to byl Říman, pak je celá situace ještě pozoruhodnější, protože Římané nebyli známi tím, že by soucítili se svými otroky. (Lk 7:1–9)
Jistý důstojník byl v čele čtyř vojáků, kteří usmrtili Ježíše. (Jan 19:23) Tento centurio byl zřejmě přítomen, když se před Pilátem mluvilo o otázce, zda je Ježíš Boží Syn. (Jan 19:7) To, že sledoval tento soudní proces a další okolnosti související s Ježíšovým přibitím na kůl a také zázračné úkazy, které doprovázely Ježíšovu smrt, přivedlo tohoto důstojníka k tomu, že ‚začal oslavovat Boha‘ a řekl: „Tento člověk byl skutečně spravedlivý.“ „Jistě to byl Boží Syn.“ (Lk 23:47; Mt 27:54) Je nepochybné, že to byl právě tento důstojník, kterého se Pilát ptal, zda je Ježíš mrtev, než jeho tělo vydal, aby bylo pohřbeno. (Mr 15:44, 45)
Kornélius, centurio italského oddílu, jehož posádka byla v Cesareji, byl prvním neobřezaným pohanem, který se stal křesťanem. (Sk 10:1–48) Z toho, že měl svůj vlastní dům a že měl vojáky, kteří mu byli k službám, vyplývá, že důstojníkům této hodnosti bylo dovoleno, aby žili odděleně od řádného vojska. (Viz heslo KORNÉLIUS.)
Důstojníci, kteří byli společně se svými vojáky a vojenským velitelem ubytováni v pevnosti Antonia, rychle běželi na přilehlé chrámové území a zachránili Pavla z davu (stalo se to kolem roku 56 n. l.). (Sk 21:32) Později Pavel unikl bičování, které přikázal vojenský velitel, protože důstojníkovi, který konal službu, oznámil, že je římský občan. (Sk 22:25, 26) Když se Pavel dozvěděl o úkladném plánu proti němu, zavolal jistého důstojníka a požádal ho, aby zavedl k vojenskému veliteli Pavlova synovce, který by o tom veliteli podal zprávu. Nato dostali dva důstojníci příkaz, aby připravili vojsko o 470 vojácích, jezdcích a kopinících, kteří by Pavla bezpečně vyvedli z Jeruzaléma. (Sk 23:17, 23)
Julius, který byl důstojníkem Augustova oddílu (viz heslo AUGUSTŮV ODDÍL), byl odpovědný za Pavlův převoz z Cesareje do Říma. Byl k Pavlovi laskavý, i když zpočátku nedal na apoštolovu radu. Tento centurio se však nakonec naučil brát v úvahu Pavlův úsudek a napomohl tomu, že apoštol zůstal naživu. (Sk 27:1, 6, 11, 31, 43)