ZÁMEK

Zařízení k upevnění dveří nebo brány, aby se jimi nedalo vstoupit. (Sd 3:23, 24; Ne 3:3, 6, 13–15) Zámek se ve starověku obvykle skládal z dřevěné zástrčky, která se mohla pohybovat tam a zpět ve žlábku ve svislém dřevěném trámku připevněném ke dveřím. Když se měly dveře zamknout, zástrčka se vtlačila do otvoru v zárubni a byla zajištěna dřevěnými nebo železnými čepy, které se mohly volně pohybovat nahoru a dolů ve svislém trámku a zapadaly do otvorů v zástrčce. Když se dveře odemykaly, vložil se klíč a pootočilo se jím tak, aby čepy zvedl a zástrčka se mohla odsunout. O otvoru, do něhož se zástrčka zasouvala, se zmiňuje šulamitská dívka, když vypráví svůj sen, v němž od ní jejího pastýře oddělovaly zamčené dveře. (Pís 5:2–5; viz heslo KLÍČ.)