VEŘEJNÝ UČITEL

Ten, kdo byl vyškolen v určitém oboru vzdělanosti a veřejně učí jiné. Výraz „veřejný učitel“ je přeložen z řeckého slova gram·ma·teusʹ. Překlad Nová smlouva zde používá výraz ‚učitel Písma‘, překlad R. Cola zde uvádí „učitel“. Poznámka pod čarou v Překladu nového světa uvádí výraz „učená osoba“. (Mt 13:52, Rbi8, ppč; Mt 23:34) Totéž řecké slovo se obvykle překládá výrazy „písař“ nebo „znalec Zákona“; pokud se však tento výraz vztahuje na Ježíšovy učedníky, je v Překladu nového světa použit výraz „veřejný učitel“, aby bylo jasně odlišeno, že zde nejde o židovskou náboženskou skupinu známou jako znalci Zákona.

Když byl Ježíš na zemi, písaři (gram·ma·teisʹ) byli muži zběhlí v Zákoně a byli to učitelé lidu, ale zkazili se lidskými tradicemi a pohanskými naukami. Označení „písař“ nebo „znalec Zákona“ se na ně používalo spíše jako titul a označovalo je jako třídu; nevztahovalo se již na jejich původní povinnosti, které měli jako opisovači.

Ježíš přišel, aby vydal svědectví o pravdě. Měla být kázána dobrá zpráva o Království, a proto připravil své učedníky, aby byli učiteli a aby o Božím Království učili veřejně. Když o nich mluvil jako o veřejných učitelích, zdůrazňoval tím, že jde o velmi významný úřad, a že když vyučují o Božím Království, je důležité jim naslouchat; přirovnal každého z nich k učenému muži, který má skutečnou pokladnici, z níž může čerpat. (Mt 13:52) Vyslal tyto muže k Izraeli, ale izraelští znalci Zákona nerozpoznali poklady, které jim Bůh nabízel prostřednictvím těchto mužů. Znalci Zákona naopak veřejnému vyučování odporovali a prokázali se jako falešní učitelé, protože se podíleli na bičování, pronásledování a zabíjení — jak Ježíše, tak i těch, kdo s ním byli ve veřejném vyučovacím díle spojeni. Ti, kdo Ježíšovo poučování přijali, však sami vyučovali mnoho lidí, jak z Izraele, tak i z národů, a takoví lidé se pak sami stali veřejnými učiteli a poskytovali poučování o Božím slovu. (Mt 23:34; 28:19, 20)

Pod Zákonem byla péče o veřejné poučování lidu povinností Levitů. (3Mo 10:11; 5Mo 17:10, 11; 2Pa 17:7–9) Levita Mojžíš jakožto prostředník smlouvy Zákona, a později Jozue z kmene Efrajim jakožto vůdce národa byli veřejnými učiteli Božího lidu. (5Mo 4:1; 34:9; Joz 8:35) Podobně poskytovali poučování o Zákonu i soudci a věrní králové, kterým byly předkládány různé právní případy a kteří je posuzovali; také předsedali při příležitostech, které souvisely s uctíváním. (1Kr 8:1–61; 2Kr 23:2)

Vynikajícím příkladem veřejného učitele je kněz Ezra, který s podporou Nehemjáše vedl program veřejného poučování Izraelitů, když se vrátili z Babylóna. Předčítal Zákon a organizoval Levity, aby vykonávali své povinnosti — totiž aby „vysvětlovali zákon lidu“, ‚vkládali do něj smysl‘ a „poskytovali porozumění čteného“, a tím aby „poučovali lid“. (Ne 8:1–9)