ESAU
[chlupatý].
Prvorozený syn Izáka a Rebeky; Jákobovo dvojče a předek Edomitů. Jméno Esau dostal proto, že byl při narození velmi chlupatý. Jméno Edom (jehož význam je „červený“) mu však bylo dáno kvůli červenému pokrmu z čočky, za který prodal své prvorozenecké právo. (1Mo 25:25, 26, 30)
Dvojčata, která se narodila v roce 1858 př. n. l., kdy bylo Izákovi 60 let, spolu ještě před narozením zápasila v matčině lůně. Když se Rebeka Jehovy dotázala, co to znamená, Jehova jí odhalil, že se z jejího nitra oddělí dvě národnostní skupiny a že starší bude sloužit mladšímu. (1Mo 25:22, 23)
Pohrdal duchovními věcmi. Esau se stal obratným a odvážným lovcem, „divochem“. Na rozdíl od svého bratra, ‚bezúhonného Jákoba‘, byl Esau tělesně smýšlející a hmotařsky založený člověk. (1Mo 25:27) Izák ho ale miloval, „protože to pro jeho ústa znamenalo zvěřinu“. (1Mo 25:28)
Jednoho dne se Esau vrátil z pole unavený a hladový ve chvíli, kdy Jákob vařil nějaký pokrm. Když mu Esau řekl: „Rychle, prosím, dej mi sousto toho červeného — tady toho červeného“, Jákob ho požádal, aby mu prodal své prvorozenecké právo. Esau neměl ocenění pro posvátné věci, totiž pro slib, který dal Jehova Abrahamovi a který se týkal semene, prostřednictvím něhož si budou žehnat všechny národy země. Své prvorozenecké právo Jákobovi proto bez dlouhého rozmýšlení a pod přísahou prodal za dušenou čočku a chléb. Tím, že pohrdl prvorozeneckým právem, které v jeho očích nemělo velkou hodnotu, projevil naprostý nedostatek víry. Možná nechtěl prožít utrpení, s nímž bylo spojeno splnění Božího slibu o Abrahamovu semeni: „Tvé semeno [se] stane cizím usedlíkem v zemi, která není jejich, a budou jim muset sloužit, a ti je jistě budou trápit po čtyři sta let.“ (1Mo 15:13; 25:29–34; Heb 12:16)
Když mu bylo 40 let, Esau sám podnikl příslušné kroky, aby se oženil. Rozhodl se, že bude polygamistou, a na rozdíl od svého otce Izáka, který nechal svého otce Abrahama, aby mu vybral manželku z řad Jehovových ctitelů, si Esau vzal za manželky dvě pohanské ženy, Chetitky — Judit (Oholibamu?) a Basemat (Adu?). Tyto ženy se Izákovi a Rebece staly zdrojem hořkosti ducha. (1Mo 26:34, 35; 36:2; 24:1–4, 50, 51; viz hesla BASEMAT č. 1; JUDIT.)
Jákob dostává požehnání. Když Izák zestárl, chtěl svému staršímu synu Esauovi dát požehnání. Nejdříve mu poručil, aby ulovil nějakou zvěřinu a připravil mu chutný pokrm. Esau se do toho pustil s vyhlídkou, že jakožto prvorozený syn obdrží požehnání, i když na ně ve skutečnosti už neměl nárok, protože své prvorozenecké právo prodal. Byl tedy ochoten porušit smlouvu, kterou uzavřel při prodeji prvorozeneckého práva a kterou stvrdil přísahou. V tuto chvíli však zasáhla Rebeka, protože věděla, co jí Jehova řekl před narozením dvojčat. Poradila Jákobovi, aby předstoupil před svého otce a vydával se za Esaua a tak získal požehnání, které mu právem patří. Když Jákob přišel ke svému slepému otci, měl na sobě Esauův oděv a na rukou a na holé části krku měl kůže z kůzlat. Proto ho Izák nepoznal. (1Mo 25:23; 27:1–23)
Jakmile Izák Jákobovi požehnal, přišel Esau z lovu a začal pro otce připravovat chutný pokrm. Potom před něho předstoupil, aby nečestně získal požehnání. Když se dozvěděl, že Izák už požehnal Jákobovi, „začal křičet nanejvýš hlasitě a hořce“. Naléhavě, ale se sobeckou pohnutkou, se od otce dožadoval požehnání. Ovšem ani to, že propukl v pláč, nezměnilo Izákův názor a nepřinutilo ho to k tomu, aby zrušil požehnání, které vyslovil nad Jákobem. Izák si patrně uvědomil, že tuto záležitost řídí Jehova. Esauovi potom řekl: „Pohleď, daleko od úrodných půd země se bude nalézat tvé bydliště a daleko od nebeské rosy shora. A budeš žít svým mečem a budeš sloužit svému bratrovi. Ale až zneklidníš, jistě se přihodí, že vskutku zlomíš jeho jho na své šíji.“ (1Mo 25:33; 27:30–40; Heb 12:17)
Esau věděl, že Jákob měl na požehnání nárok, protože prvorozenecké právo získal zákonným způsobem. (Archeologické důkazy potvrzují, že mezi starověkými národy Středního východu existoval zvyk vyměňovat prvorozenecké právo za něco hmotného. Například v jednom textu z Nuzi se vypráví, že jistý člověk získal od svého bratra tři ovce výměnou za svůj podíl na dědictví.) Ale Esau, podobně jako Kain, choval nenávist ke svému bratrovi a čekal na příležitost, aby Jákoba mohl usmrtit. Když se to Rebeka dozvěděla, řekla Jákobovi, aby utekl k jejímu bratru Labanovi do Charanu. Když se snažila získat Izákův souhlas, jednala ohleduplně a rozhodla se, že Esauův vražedný záměr Izákovi neodhalí. Svěřila se mu však, jak špatně by se cítila, kdyby si Jákob jednou vzal takovou manželku, jako byly Chetovy dcery. Izák si potom zavolal Jákoba, požehnal mu a přikázal mu, aby odešel k Rebečiným příbuzným do Paddan-aramu a tam získal manželku. Když to Esau uviděl, podnítilo ho to, aby si vzal za manželku třetí ženu, Machalat (Basemat?), dceru Abrahamova syna Išmaela. (1Mo 27:41–28:9; 36:3; viz heslo BASEMAT č. 2.)
Pozdější události. Někdy během těch dvaceti let, kdy byl Jákob pryč, začal Esau osídlovat Seir, Edomovo pole. (1Mo 32:3; Joz 24:4) Do Seiru se definitivně i s rodinou a celým majetkem přestěhoval patrně až o mnoho let později. (1Mo 36:6–8) Když se Jákob vracel do Kanaánu a od poslů, které vyslal, se dozvěděl, že se mu Esau se 400 muži vydal vstříc, velmi se vylekal. Esau vyrazil se skupinou 400 mužů možná proto, že na svého bratra chtěl zapůsobit svou silovou převahou nebo že se mu chtěl ukázat jakožto mocný náčelník. Jákob se nejprve modlil k Jehovovi a potom před sebou poslal štědrý dar více než 550 kusů dobytka. Když uviděl Esaua, v pokoře „přistoupil k tomu, aby se sedmkrát poklonil k zemi, dokud se nepřiblížil ke svému bratrovi“. Esau mu potom běžel vstříc, objal ho, padl mu kolem krku a políbil ho. Oba pak propukli v pláč. Esau se nejprve zdráhal přijmout Jákobův dar v podobě dobytka. Řekl: „Mám velmi mnoho, můj bratře. Co je tvoje, ať je dále tvoje.“ Na Jákobovo naléhání však dar nakonec přijal. Potom Jákobovi nabídl, že ho doprovodí, ale Jákob to taktně odmítl. Odmítl i další Esauovu nabídku, že Jákobovi dá k dispozici některé své muže, pravděpodobně proto, aby ho ochránili. Esau a jeho muži potom odešli a vrátili se do Seiru. Biblická zpráva se zmiňuje o tom, že když přibližně o 23 let později zemřel Izák, pohřbili Esau i Jákob svého otce společně. (1Mo 32:6, 7, 10–15; 33:1–3, 8, 9, 11–16; 35:29)
Ukázány Boží zásady. To, jakou měl Esau osobnost, jasně ukazuje, že volba Jákoba jakožto předka slíbeného Semene, nebyla nahodilá ani nebyla projevem nerozumné stranickosti ze strany Jehovy Boha. Kvůli nedostatku ocenění pro duchovní věci a silnému sklonu k uspokojování tělesných tužeb se Esau stal nezpůsobilým k tomu, aby byl přímým předkem slíbeného Semene. Proto Jehova prostřednictvím svého proroka Malachiáše řekl: „Ale Jákoba jsem miloval a Esaua jsem nenáviděl.“ Esau není uveden ve velkém oblaku věrných svědků, kteří jsou vyjmenováni v Hebrejcům v 11. kapitole, kde Pavel říká: „Vírou Abraham . . . bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem, kteří byli spolu s ním dědici téhož slibu.“ (Mal 1:2, 3; Heb 11:8, 9; 12:1)
To, že Jehova vybral místo Esaua Jákoba, ukazuje, že Boží volba nezávisí na tom, co vyžadují lidé. Tento případ používá apoštol Pavel jako znázornění skutečnosti, že pravými Abrahamovými dětmi nejsou nutně ti, kdo jsou jeho tělesnými potomky, ani ti, kdo konají určité skutky, ale ti, kdo mají víru jako Abraham. (Ří 9:6–12)
Esau je křesťanům předkládán jako varovný příklad, aby se, podobně jako hmotařsky zaměřený Esau, neprovinili nedostatkem ocenění pro posvátné nebo duchovní věci. (Heb 12:16; viz heslo EDOM, EDOMITÉ.)