NOVÝ JERUZALÉM
Vyjádření, které se v Bibli objevuje dvakrát, a to pouze ve velice symbolické knize Zjevení. (Zj 3:12; 21:2) Ke konci řady vidění a potom, co viděl zničení Velkého Babylóna, apoštol Jan napsal: „Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a je připravený jako nevěsta ozdobená pro svého manžela.“ (Zj 21:2)
Beránkova nevěsta. Totožnost Nového Jeruzaléma je možné určit ve světle jiných biblických veršů. Je „jako nevěsta“. Jan dále napsal: „A . . . jeden z těch sedmi andělů . . . mluvil se mnou a řekl: ‚Pojď sem, ukážu ti nevěstu, Beránkovu manželku.‘ Odnesl mě tedy v síle ducha na velkou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, které sestupovalo z nebe od Boha a mělo Boží slávu. Jeho záře byla podobná nejvzácnějšímu drahokamu, jako jaspis, který září jako čistý křišťál.“ (Zj 21:9–11)
Čí nevěsta je Nový Jeruzalém? Je to nevěsta Božího Beránka, Ježíše Krista, který prolil svou krev jako oběť za lidstvo. (Jan 1:29; Zj 5:6, 12; 7:14; 12:11; 21:14) Kdo je touto nevěstou? Tvoří ji členové oslaveného křesťanského sboru. Tento sbor na zemi byl přirovnán k ‚cudné panně‘, která má být představena Kristu. (2Ko 11:2) A apoštol Pavel znovu přirovnává křesťanský sbor k manželce, jejímž Manželem a Hlavou je Kristus. (Ef 5:23–25, 32)
Tento sbor oslovuje navíc samotný Kristus a podle slov ve Zjevení 3:12 dává tomu, kdo zvítězí ve věrnosti, slib: „Napíši na něj jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha, a to své nové jméno.“ Manželka přejímá jméno svého manžela. Proto ti, které bylo vidět, jak s Beránkem stojí na hoře Sion — je jich 144 000 a mají na svých čelech napsáno jméno Beránka a jméno jeho Otce —, jsou nepochybně skupina totožná s nevěstou. (Zj 14:1)
Proč „Nový Jeruzalém“ nemůže být město na Středním východě?
Nový Jeruzalém je nebeské, a ne pozemské město — sestupuje totiž „z nebe od Boha“. (Zj 21:10) Toto město tedy nezaložili lidé a nejsou v něm doslovné ulice a budovy, které byly postaveny na Středním východě, v místě starověkého Jeruzaléma, jenž byl zničen v roce 70 n. l. Členům třídy nevěsty, když jsou ještě na zemi, je řečeno, že jejich „občanství existuje v nebesích“ a že mají naději na získání ‚neporušitelného a neposkvrněného a nevadnoucího dědictví‘. Apoštol Petr říká: „Je vyhrazeno v nebesích pro vás.“ (Fil 3:20; 1Pe 1:4)
V roce 537 př. n. l., když se ostatek Židů vrátil z vyhnanství v Babylóně do Jeruzaléma, Jehova stvořil „nová nebesa a novou zemi“. (Iz 65:17) Je zřejmé, že tehdy byl ‚novými nebesy‘ jeruzalémský místodržitel Zerubbabel (Davidův potomek), jemuž pomáhal velekněz Jozue. (Ag 1:1, 14; viz heslo NEBE, Nová nebesa a nová země.) Nový Jeruzalém společně s Kristem, který v tomto symbolickém městě sedí na svém trůnu, představuje „nová nebesa“, která panují nad ‚novou zemí‘, tedy lidskou společností na zemi.
Skutečnost, že Nový Jeruzalém je opravdu nebeské město, je dále potvrzena Janovým viděním tohoto města. Tak velké a tak nádherné jako Nový Jeruzalém mohlo být jen symbolické město. Město mělo čtyřúhelníkovou základnu o straně 555 km, což znamená, že jeho obvod byl 2 220 km, tedy 12 000 stadií. Město bylo ve tvaru krychle, a tak mělo stejnou výšku, délku a šířku. Žádné lidmi postavené město by nemohlo sahat tak daleko do „kosmického prostoru“. Kolem města byla zeď 144 loket (64 m) vysoká. Tato zeď, která byla postavena z jaspisu, stála na 12 základních kamenech, na drahokamech úžasné krásy — jaspisu, safíru, chalcedonu, smaragdu, sardonyxu, sarditu, chryzolitu, berylu, topasu, chryzoprasu, hyacintu a ametystu. Do těchto dvanácti základních kamenů byla vyryta jména dvanácti Beránkových apoštolů. Nádhera vlastního města, které stálo za těmito krásnými zdmi, nebyla o nic menší; v popisu města se totiž píše, že bylo „z ryzího zlata podobného čistému sklu“ a že mělo širokou ulici z ‚ryzího zlata, jako průhledné sklo‘. (Zj 21:12–21)
Ryzí vláda, která panuje k prospěchu lidí. Do Nového Jeruzaléma se dalo vstoupit dvanácti branami v jeho velkolepých zdech; na každé straně byly tři brány a každou z nich tvořila velká perla. Tyto brány se sice nikdy nezavíraly, ale bylo řečeno, že do města „nevstoupí . . . nic neposvátného ani žádný, kdo provádí ohavnost a lež; vstoupí jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově svitku života“. I když je to skutečně svaté, posvátné město, není tam žádný viditelný chrám uctívání, protože „jeho chrámem je Jehova Bůh, Všemohoucí, a také Beránek“. A město také „nepotřebuje, aby na ně svítilo slunce nebo měsíc, vždyť je osvítila Boží sláva a jeho lampou byl Beránek“. Panování tohoto města nad národy bude přinášet užitek, protože „národy budou chodit prostřednictvím jeho světla“. (Zj 21:22–27)