POSVÁTNÁ SLUŽBA

Služba (nebo práce), která je posvátná, protože přímo souvisí s uctíváním Boha.

Hebrejský výraz ʽa·vadhʹ v zásadě znamená „sloužit“ (1Mo 14:4; 15:13; 29:15) nebo „pracovat“ (2Mo 34:21) a také se překládá jako „obdělávat“. (1Mo 4:12; 5Mo 28:39) Když je slovo ʽa·vadhʹ použito na službu prokazovanou Jehovovi nebo falešným božstvům, vyjadřuje uctívání neboli posvátnou službu. (2Mo 10:26; 5Mo 11:16) Význam „sloužit“ má i řecké sloveso la·treuʹo. Používá se ve významu ‚sloužit Bohu‘ (Mt 4:10; Lk 1:74; 2:37; 4:8; Sk 7:7; Ří 1:9; Fil 3:3; 2Ti 1:3; Heb 9:14; 12:28; Zj 7:15; 22:3), jak se to dělalo ve svatostánku nebo v chrámu (Heb 8:5; 9:9; 10:2; 13:10), a také v souvislosti s falešným uctíváním, prokazováním služby stvořeným věcem. (Sk 7:42; Ří 1:25) V Křesťanských řeckých písmech se podstatné jméno la·treiʹa objevuje výhradně v souvislosti se službou Bohu. (Jan 16:2; Ří 9:4; 12:1; Heb 9:1, 6) Liší se od řeckého slova di·a·ko·niʹa, které také znamená „služba“, ale používá se ve spojení s běžnými, obyčejnými, světskými věcmi — věcmi, které nejsou posvátné.

Jediný, komu právem náleží uctívání neboli posvátná služba, je Jehova Bůh. (Mt 4:10; Lk 4:8) Na základě jejich zvláštního smluvního vztahu k Jehovovi Bohu měla být výsada poskytovat posvátnou službu jako duchem zplození synové Boží a členové ‚královského kněžstva‘ udělena Židům. Ale většina z nich o ni přišla, protože neprojevovali víru v Ježíše Krista. (Ří 9:3–5, 30–33; 1Pe 2:4–10) Mnozí z nich si podobně jako farizeus Saul, než se stal křesťanem, představovali, že vlastně prokazují Bohu posvátnou službu tím, že pronásledují Kristovy následovníky. (Jan 16:2; Sk 26:9–11; Ga 1:13, 14)