GAT
[vinný lis].
Město filištínských vládců aliance. (1Sa 6:17, 18) Gat ležel na V od Filistejské pláně a v této oblasti, kterou střídavě ovládali buď Izraelité, nebo Filištíni, měl významnou úlohu. V Gatu se narodil Goliat a jiní obrovití válečníci a v době, kdy Izraelité přecházeli přes Jordán do Zaslíbené země, bydleli v Gatu Anakim. (Joz 11:22; 1Sa 17:4; 2Sa 21:15–22; 1Pa 20:4–8) Obyvatelé Gatu byli označováni jako Gaťané. (Joz 13:3)
Když Jozue dobýval Zaslíbenou zemi, území obývané Filištíny nezabral. K tomu mělo dojít teprve později. Ale když Jehova dával Jozuovi pokyny, aby kmenům přidělil území, bylo v části přidělené Judovi zahrnuto i území, v němž ležel Gat. (Joz 13:2, 3; 15:1, 5, 12)
V blíže neurčených dobách měli s Gaťany potyčky jak Efrajimovci, tak i Benjamínovci, o čemž jsou příležitostně zmínky v rodopisech. (1Pa 7:20, 21; 8:13)
V Samuelových dnech byla uloupená truhla smlouvy přinesena do Gatu, což mělo pro obyvatele města katastrofální následky. (1Sa 5:8, 9) Krátce potom si Izrael Filištíny podmanil a některá města, jež byla předtím Izraeli odňata, „se Izraeli vracela od Ekronu po Gat“. (1Sa 7:14) Když později David zabil gatského obra Goliata, pronásledovali Izraelité Filištíny až po Ekron a Gat. (1Sa 17:23, 48–53)
Později byl David nucen uprchnout před Saulem a našel útočiště v Gatu. Když služebníci gatského krále Akiše začali říkat: „Není tenhle David králem země?“, dostal David strach, a aby mohl uniknout, předstíral, že je pomatený. (1Sa 21:10–15) David složil dva žalmy, které připomínají, co prožil v Gatu. (Ža 34:nadp.; Ža 56:nadp.) Příště však již David nepřišel do Gatu jako osamělý uprchlík, ale jako vůdce 600 bojovníků a jejich rodin. Akiš si bezpochyby chtěl zajistit Davidovu podporu proti Saulovi, a proto Davidovi a jeho mužům dovolil, aby se usadili ve městě Ciklag; o 16 měsíců později byl Saul zabit a David se potom přestěhoval do Hebronu. (1Sa 27:2–28:2; 29:1–11; 2Sa 1:1; 2:1–3) Ve svém žalozpěvu nad Saulem a Jonatanem David uvedl, že zpráva o Saulově smrti vyvolá radost a jásání ve filištínských městech Gat a Aškalon. (2Sa 1:20)
Za vlády Davida přešel Gat a jeho závislá městečka do rukou Izraelitů. (1Pa 18:1) Někteří muži z Gatu se stali věrnými a oddanými podporovateli Davida, a když David uprchl před Absalomem, bylo mezi těmi, kdo šli s ním, 600 Gaťanů. (2Sa 15:18) Ale za Šalomounovy vlády se stále ještě mluví o Akišovi jako o gatském králi. (1Kr 2:39–41) Akiš patrně nebyl králem v obvyklém smyslu toho slova, ale byl vazalským knížetem. (Viz heslo VLÁDCI ALIANCE.) Šalomounův nástupce Rechoboam Gat přestavěl a opevnil. (2Pa 11:5–8)
Někdy po 23. roce vlády judského krále Jehoaše (876 př. n. l.) dobyl Gat syrský král Chazael a Jehoašovi ho odňal. (2Kr 12:6, 17) Filištíni patrně později dostali město opět pod svou moc, neboť Uzzijáš ve svém tažení proti Filištínům dobyl město zpět. (2Pa 26:3, 6) Proroci Amos a potom Micheáš se o Gatu zmiňují jako o cizím městě. (Am 6:2; Mi 1:10) Krátce po roce 740 př. n. l. se asyrský král Sargon chlubil tím, že Gat dobyl, a potom již o Gatu není žádná další historická zpráva; Bible obsahuje pozdější zmínky o filištínských městech, ale Gat mezi nimi uveden není. (Sef 2:4; Jer 25:17, 20; Ze 9:5, 6)
Přesná poloha Gatu není známa. Uvažovalo se o několika místech, ale archeologické vykopávky ve většině případů historickému popisu města Gat neodpovídaly. Nyní se někteří znalci domnívají, že by mu mohl odpovídat dnešní Tell es-Safi (Tel Zafit) ležící 18,5 km na VJV od Ašdodu. Yohanan Aharoni k tomu uvádí: „V tomto jižnějším území již nezbývá žádný odpovídající tell, a proto bychom se měli opět zabývat dřívějším návrhem, aby byl Gat ztotožněn s místem Tell es-Safi. Je to velká a nápadná lokalita; níže na jejím úpatí se rozkládá dnešní město, v němž bylo nalezeno mnoho filištínské keramiky. Leží na místě, kde Vádí es-Sant (Údolí Elah) ústí do západní části Šefely, což dobře odpovídá zprávě o Davidově vítězství nad Gaťanem Goliatem. K jejich boji došlo dále na východ mezi Socho a Azekou (1. Sam. 17.1) a Izraelité potom pronásledovali Filištíny ‚až po Gat‘ ‚a až k branám Ekronu‘, takže ‚filištínští . . . ranění padali na cestě od Šaarajimu až po Gat a . . . Ekron‘ (v. 52).“ (The Land of the Bible, do angličtiny přeložil a vydal A. Rainey, 1979, s. 271.)