Jehova od nás očekává, že těm, kdo nám ublížili ochotně odpustíme. (Žalm 86:5; Luk. 17:4; Ef. 4:32) Když nás někdo zraní tím, co řekne nebo udělá, může nás to hodně bolet. Zvlášť to platí, když je to náš přítel nebo někdo z rodiny. (Žalm 55:12–14) Ta bolest může být tak silná, jako by nás bodl nožem. (Přísl. 12:18) Svoje emoce se možná snažíme potlačit nebo ignorovat. Ale bylo by to, jako bychom si ten nůž v ráně nechali. A tak nemůžeme čekat, že když budeme svoje pocity přehlížet, budeme se cítit líp. Když nás někdo urazí, naše první reakce může být, že se rozčílíme. I v Bibli se píše, že se to může stát, ale taky je v ní varování, abychom se hněvem nenechali ovládnout. (Žalm 4:4; Ef. 4:26) Proč? Protože hněv málokdy vede k něčemu dobrému. (Jak. 1:20) Pamatuj, že naštvat se je reakce, ale zůstat naštvaný je volba. w25.02 8:4-6

Ježíš na jednom příběhu ukázal, jak je hloupé hromadit jenom peníze a nebýt „bohatý vůči Bohu“. (Luk. 12:16–21) Zkrátka nikdo nevíme, co přijde zítra. (Přísl. 23:4, 5; Jak. 4:13–15) A jako Ježíšovi učedníci musíme myslet ještě na jednu věc. Řekl nám totiž, že abychom ho mohli následovat, musíme být připravení vzdát se věcí, které máme. (Luk. 14:33, ppč.) Něco takového zažili křesťané v prvním století v Judeji a zvládli to s radostí. (Hebr. 10:34) I hodně bratrů a sester v dnešní době přišlo o to, co měli, protože nechtěli podporovat žádnou politickou stranu. (Zjev. 13:16, 17) Co jim pomohlo? Naprosto důvěřovali Jehovovu slibu: „Nikdy tě nenechám bez pomoci ani tě neopustím.“ (Hebr. 13:5) Takže děláme, co můžeme, abychom se o sebe dokázali v budoucnu postarat, a když se stane něco nečekaného, spoléháme se na Jehovu. w25.03 13:13-14

Na to, abychom se stali zralými křesťany, nejsme sami. Jehova nám pomáhá. Jak? Ve sboru máme pastýře a učitele, kteří jsou ochotní se nám věnovat, dokud duchovně nevyrosteme, „tedy nedosáhneme vzrůstu, který plně odpovídá Kristu“. (Ef. 4:11–13) Jehova nám taky dává svatého ducha, aby nám pomohl získat „Kristovu mysl“. (1. Kor. 2:14–16) A navíc od něj máme čtyři evangelia, ze kterých se dozvídáme, jak Ježíš přemýšlel, mluvil a jak se choval, když byl tady na zemi. Pokud ho v tom budeme napodobovat, svého cíle duchovně dospět můžeme dosáhnout. Ale abychom duchovně dospěli, nesmíme zůstat „u počátečního učení o Kristu“. w24.04 14:11-12