Ježíšův příkaz, aby zástup lidí dostal něco k jídlu, nebyl zas tak jednoduchý, protože tam bylo asi 5 000 mužů. S ženami a dětmi tam mohlo být dohromady 15 000 lidí. (Mat. 14:21) Ondřej Ježíšovi řekl: „Je tu chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě malé ryby. Ale co je to pro tolik lidí?“ (Jan 6:9) Ječný chleba lidé jedli naprosto běžně. A ty ryby byly zřejmě nasolené a usušené. Z pěti chlebů a dvou ryb se přece tolik lidí nemohlo najíst! Nebo snad mohlo? Ježíš chtěl být pohostinný, a tak lidem řekl, ať se po skupinkách posadí na trávu. (Mar. 6:39, 40; Jan 6:11–13) Pak čteme, že za ty chleby a ryby poděkoval svému Otci. A bylo to tak správně, protože jídlo máme od Jehovy. Je to pro nás skvělá připomínka, že se máme před jídlem modlit. Ježíš pak chleby a ryby rozdělil mezi lidi a oni se dosyta najedli. w24.12 48:3-4

Jak svého Otce oslavoval Ježíš, když byl na zemi? Říkal druhým, že sílu k tomu, aby dělal zázraky, má od něj. (Mar. 5:18–20) Oslavoval ho i tím, jak o něm mluvil a jak jednal s lidmi. Když jednou vyučoval v synagoze, poslouchala ho i žena, která byla 18 let posedlá démonem. Kvůli tomu byla úplně sehnutá a nemohla se narovnat. Muselo to pro ni být hrozně těžké. Ale Ježíš s ní soucítil. Přišel k ní a něžně jí řekl: „Ženo, jsi osvobozena od své slabosti.“ Pak na ni položil ruce, ona se okamžitě narovnala a „začala oslavovat Boha“. (Luk. 13:10–13) Vrátilo se jí zdraví a důstojnost. Měla dobrý důvod Jehovu chválit a máme ho i my. w25.01 1:3-4

To všechno, co Adam s Evou ztratili, my lidé, získat zpátky nedokážeme. (Žalm 49:7–9) Kdyby nám nikdo nepomohl, neměli bychom naději na věčný život ani na vzkříšení. Stejně jako zvířata bychom zemřeli a už nikdy znovu nežili. (Kaz. 3:19; 2. Petra 2:12) Náš milující Otec Jehova nám dal dar – zaplatil za hřích, který jsme zdědili po Adamovi. Ježíš to vysvětlil slovy: „Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby nikdo, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Díky tomuhle daru můžeme mít navíc s Jehovou dobrý vztah a taky nám odpustí naše hříchy neboli dluhy. w25.02 6:3-6