Naše láska k Bohu může růst, když budeme do hloubky studovat jeho Slovo. Při čtení přemýšlej, co se z toho učíš o Jehovovi. Ptej se: Jak je z téhle pasáže vidět, že mě Jehova miluje? Co z ní mě motivuje, abych miloval já jeho? Co dalšího můžeme udělat pro to, abychom měli Jehovu čím dál radši? Často se k němu ze srdce modli. (Žalm 25:4, 5) On pak bude na naše modlitby odpovídat. (1. Jana 3:21, 22) Měla by taky růst naše láska k druhým. Několik let potom, co se stal apoštol Pavel křesťanem, se setkal s Timoteem. Tenhle šikovný mladý muž miloval Jehovu a miloval i lidi. Později o něm Pavel Filipanům napsal: „Nemám nikoho takového, jako je on, kdo by se o vás tak opravdově staral.“ (Filip. 2:20) Očividně se mu na něm líbila jeho láska k bratrům a sestrám. Sbory se na Timoteovy návštěvy určitě moc těšily. (1. Kor. 4:17) w23.07 30:7-10

Než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, Mojžíš zemřel. Zůstanou bez toho věrného muže sami a bez pomoci? Ne. Když byli Jehovovi věrní, on se o ně staral. Než Mojžíš zemřel, Jehova mu řekl, že úkol vést jeho lid má předat Jozuovi. Mojžíš ho desítky let školil. (2. Mojž. 33:11; 5. Mojž. 34:9) Navíc tam byli další schopní muži, kteří se o národ starali – vůdci tisíců, set, padesáti, a dokonce deseti. (5. Mojž. 1:15) O Boží lid bylo dobře postaráno. Podobné to bylo v případě Elijáše. Dlouhé roky Izraelitům pomáhal, aby Jehovu uctívali správně. Přišel ale čas, kdy mu dal Jehova jiný úkol a poslal ho dolů na jih, do Judska. (2. Král. 2:1; 2. Par. 21:12) Zůstali věrní lidé z desetikmenného izraelského království bez pomoci? Ne. Elijáš celé roky školil Elišu. Jehova dál pracoval na svém záměru a pečoval o svoje věrné služebníky. w24.02 5:12

Křesťanům z Efezu vnesly pravdy z Písma do života světlo. (Žalm 119:105) Opustili všechny zvyky spojené s falešným náboženstvím a přestali žít nemravně. Začali napodobovat Boha a snažili se ho co nejlíp uctívat a dělat mu radost. (Ef. 5:1) I někteří z nás žili v náboženské a morální tmě, než poznali pravdu. Někdo možná slavil svátky spojené s falešným náboženstvím a jiní žili nemravně. Jakmile jsme ale pochopili, co je z Jehovova pohledu správné a co ne, změnili jsme se. To, že jsme začali žít tak, jak si Bůh přeje, nám přineslo hodně dobrého. (Iz. 48:17) Náš boj tím ale nekončí. Od té tmy, ze které jsme vyšli, se musíme držet co nejdál a žít jako „děti světla“. w24.03 12:6-7