Job
34 A Elihu dále odpovídal a říkal:
2 „Naslouchejte mým slovům, moudří;
a vy, kdo znáte, mi dopřejte sluchu.
4 Vyvolme si pro sebe soud;
poznejme mezi sebou, co je dobré.
6 Povídám lži proti svému vlastnímu soudu?
Mé kruté zranění je nezhojitelné, třebaže není žádný přestupek.‘+
8 A jistě je na cestě k družnosti s těmi, kdo konají to, co ubližuje,
a k tomu, aby chodil s lidmi ničemnosti.+
10 Proto mi naslouchejte, lidé se srdcem.+
Ať je vzdáleno od [pravého] Boha,* že by jednal ničemně,+
a [od] Všemohoucího, že by jednal protiprávně.+
11 Vždyť odmění pozemského člověka* [podle] toho, jak jedná,+
a podle mužovy* stezky způsobí, že to na něho přijde.
14 Jestliže na někoho zaměří své srdce,
[jestliže] k sobě shromáždí jeho ducha a dech,+
15 všechno tělo spolu vydechne naposled,
16 Jestliže tedy [máš] porozumění, naslouchej tomu přece;
dopřej přece sluchu zvuku mých slov.
17 Bude skutečně řídit+ někdo, kdo nenávidí právo
a když někdo silný je spravedlivý, prohlásíš [ho] za ničemného?+
19 [Je Jeden], který neprojevuje stranickost knížatům
a nebere větší ohled na urozeného než na poníženého,+
neboť jsou všichni dílem jeho rukou.+
20 Umírají v okamžiku,+ dokonce uprostřed noci;+
lid se zatřese sem a tam a pomine
a silní odcházejí bez [zásahu] ruky.+
26 Jako ničemné je políčkuje
na místě přihlížejících;+
27 protože odbočili a nejdou za ním+
a neuvažovali o žádné z jeho cest,+
28 aby způsobili, že k němu dojde křik poníženého;
a tak slyší křik ztrápených.+
31 Řekne totiž doopravdy někdo Bohu:
‚Snášel jsem, ačkoli nejednám zkaženě;+
32 ačkoli nespatřuji nic, pouč mě sám;
jestliže jsem se dopustil nějaké nespravedlnosti,
už [to] neudělám‘?+
33 Vynahradí to on z tvého stanoviska, protože odmítáš [soud],
protože volíš ty sám, a ne já?
Ano, co dobře víš, [to] mluv.