33 Teď však, prosím, Jobe, vyslechni má slova
a dopřej přece sluchu všemu, co mluvím.
2 Pohleď, prosím: musím otevřít ústa;
můj jazyk s patrem+ musí promluvit.
3 Mé řeči jsou přímost mého srdce,+
a to, co mé rty opravdu upřímně vyslovují, je poznání.+
4 Udělal mě Boží vlastní duch+
a vlastní dech Všemohoucího přistoupil k tomu, aby mě přivedl k životu.+
5 Jsi-li schopen, odvěť mi,
uspořádej přede mnou [slova]; zaujmi postoj.
6 Pohleď, pro [pravého] Boha jsem právě to, co ty;+
i já jsem byl vytvarován z hlíny.+
7 Pohleď, ve mně tě neděsí nic strašlivého
a [nedolehne] na tebe těžce žádný můj nátlak.+
8 Jenom jsi mi řekl do uší,
a zvuk [tvých] slov jsem slyšel stále:
9 ‚Jsem čistý, bez přestupku;+
čistý jsem, a nemám provinění.+
10 Pohleď, nachází si příležitosti k odporu vůči mně,
pokládá mě za svého nepřítele.+
11 Nohy mi dává do klády,+
dává pozor na všechny mé stezky.‘+
12 Pohleď, v tom jsi nebyl v právu,+ odpovídám ti;
neboť Bůh je mnohem víc než smrtelný člověk.+
13 Proč ses přel právě s ním,+
protože neodpovídá na všechna tvá slova?+
14 Vždyť Bůh promluví jednou
a dvakrát+ — i když to člověk nebere v úvahu —
15 ve snu,+ v nočním vidění,+
když na lidi padne hluboký spánek,
během dřímot na lůžku.+
16 Tehdy odkrývá uši lidí+
a klade svou pečeť na vybídnutí vůči nim,
17 aby člověka odvrátil od jeho skutku+
a aby zakryl pýchu+ před zdatným mužem.
18 Zadržuje jeho duši od jámy+
a jeho život, aby nepominul střelou.+
19 A skutečně je s bolestí kárán na svém lůžku
a hádka jeho kostí je neustálá.
20 A jeho život si jistě hnusí chléb+
a jeho vlastní duše žádoucí jídlo.
21 Jeho tělo se před očima vytrácí
a jeho kosti, jež nebylo vidět, se jistě obnažují.
22 A jeho duše se blíží k jámě+
a jeho život k těm, kdo způsobují smrt.
23 Jestliže pro něho existuje posel,
mluvčí, jeden z tisíce,
aby člověku pověděl o jeho přímosti,
24 pak ho poctí a řekne:
‚Propusť ho, aby nesestoupil do jámy!+
Našel jsem výkupné!+
25 Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí;+
ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.‘+
26 Přednese Bohu snažnou prosbu, aby v něm měl zalíbení,+
a uvidí jeho obličej s radostným křikem,
a On obnoví svou spravedlnost vůči smrtelnému člověku.
27 Bude lidem zpívat a říkat:
‚Hřešil jsem;+ a převracel jsem, co je přímé,
a rozhodně to pro mne nebylo to pravé.
28 Vyplatil mou duši, aby neodešla do jámy,+
a můj život uvidí světlo.‘
29 Pohleď, to všechno koná Bůh,
dvakrát, třikrát v případě zdatného muže,
30 aby obrátil jeho duši zpět od jámy,+
aby byl osvícen světlem živých.+
31 Věnuj pozornost, Jobe! Naslouchej mi!
Mlč, a já budu mluvit dál.
32 Jestliže jsou nějaká slova, [která bys řekl], odpověz mi;
mluv, vždyť mám potěšení z tvé spravedlnosti.
33 Jestliže nejsou, naslouchej ty mně;+
mlč, a budu tě vyučovat moudrosti.“