Jonáš
4 Jonášovi se to ale vůbec nelíbilo a rozzlobil se. 2 Modlil se tedy k Jehovovi: „Ach Jehovo, přesně toho jsem se bál, když jsem byl ještě ve své zemi. Proto jsem chtěl utéct do Taršiše.+ Vždyť jsem věděl, že jsi soucitný* a milosrdný Bůh, trpělivý* a plný věrné lásky+ a je ti líto způsobit neštěstí. 3 Jehovo, prosím, ukonči můj život! Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.“+
4 Jehova se ho zeptal: „Myslíš, že ses rozzlobil právem?“
5 Pak Jonáš vyšel z města a posadil se na východ od něj. Udělal si tam přístřešek, sedl si pod něj, aby byl ve stínu, a čekal, co se s městem stane.+ 6 Bůh Jehova pak nechal nad Jonášem vyrůst lahvovitou tykev,* aby měl hlavu ve stínu a ulevilo se mu. Jonáš z ní měl velkou radost.
7 Ale další den za svítání poslal pravý Bůh červa, aby tykev napadl, takže uschla. 8 Když vyšlo slunce, poslal Bůh také spalující východní vítr a slunce pražilo Jonášovi na hlavu, až omdléval. Prosil, aby mohl zemřít, a říkal: „Je pro mě lepší, abych zemřel, než abych žil.“+
9 Bůh se Jonáše zeptal: „Rozzlobil ses kvůli té lahvovité tykvi právem?“+
On odpověděl: „Ano, právem. Jsem tak rozzlobený, že se mi ani nechce žít.“ 10 Ale Jehova řekl: „Tobě je líto tykve, která tě nestála žádnou námahu ani jsi neměl zásluhu na tom, že vyrostla. Za noc vyrostla a za noc uhynula. 11 A mně nemá být líto Ninive, velkého města,+ kde žije víc než 120 000 lidí, kteří navíc neumí rozlišit dobré od špatného,* a také spousta jejich zvířat?“+