2. Samuelova

14 Joab, syn Ceruji,+ poznal, že král v srdci touží po Absalomovi.+ 2 Nechal tedy z Tekoy+ přivést jednu moudrou ženu a řekl jí: „Předstírej prosím, že truchlíš, obleč si smuteční oděv a nenatírej se olejem.+ Chovej se tak, jako bys už dlouho truchlila nad někým mrtvým. 3 Jdi ke králi a řekni mu toto.“ A pověděl jí, co má říct.*

4 Tekoanka přišla ke králi, padla na kolena a poklonila se až k zemi. Řekla: „Králi, pomoz mi!“ 5 Král se jí zeptal: „Co se děje?“ Odpověděla: „Jsem vdova, můj manžel je mrtvý. 6 Tvá služka měla dva syny. Začali se spolu prát na poli a nebyl tam nikdo, kdo by je od sebe odtrhl. Pak jeden z nich toho druhého udeřil a zabil. 7 A teď se proti tvé služce postavila celá rodina. Říkají: ‚Vydej nám toho vraha! Usmrtíme ho za to, že připravil o život svého bratra,+ i když tím odstraníme dědice.‘ Chtějí uhasit poslední žhavý uhlík, který mi zbyl.* Mému manželovi by tak na zemi nezůstalo jméno ani potomstvo.“*

8 Král jí řekl: „Jdi domů. Já se o to postarám.“ 9 Tekoanka mu odpověděla: „Můj pane, králi, ať je vina na mně a na domě mého otce, ale král a jeho trůn ať jsou nevinní.“ 10 Král jí pak řekl: „Pokud by o tom s tebou ještě někdo mluvil, přiveď ho ke mně, a už ti nebude dělat potíže.“ 11 Ale ona řekla: „Ať prosím král pamatuje na Jehovu, svého Boha, aby mstitel krve+ nezpůsobil zkázu tím, že by zabil mého syna.“ Král jí tedy slíbil: „Jakože Jehova žije,+ tvému synovi nespadne na zem ani jediný vlas.“ 12 Žena ho pak požádala: „Dovol prosím své služce, aby svému pánu, králi, ještě něco řekla.“ „Mluv,“ odpověděl jí.

13 Řekla mu: „Proč tedy děláš něco podobného ke škodě Božího lidu?+ Když král takhle mluví, sám sebe obviňuje, protože svého vlastního syna nechce přivést zpátky z vyhnanství.+ 14 Všichni umíráme a jsme jako voda, která se vylévá na zem a nedá se sebrat. Ale Bůh nechce nikoho připravit o život* a hledá důvody, proč by od něj vyhnanec neměl být odehnán navždy. 15 Přišla jsem to říct svému pánu, králi, protože mě lidé vystrašili. Tvá služka si řekla: ‚Promluvím o tom s králem. Snad vyhoví prosbě své otrokyně. 16 Snad mi bude naslouchat a vysvobodí svou otrokyni z rukou muže, který chce mě a mého syna odříznout od dědictví, které nám Bůh dal.‘+ 17 Potom si tvá služka řekla: ‚Snad mi slovo mého pána, krále, přinese úlevu.‘ Vždyť můj pán, král, dokáže rozlišovat dobré od špatného jako anděl pravého Boha. Ať je Jehova, tvůj Bůh, s tebou.“

18 Král na to ženě řekl: „Nezatajuj prosím přede mnou nic z toho, na co se tě zeptám.“ Odpověděla mu: „Ať prosím můj pán, král, mluví.“ 19 Král se jí zeptal: „Nenavedl tě k tomu všemu Joab?“+ Žena odpověděla: „Jakože žiješ, můj pane, králi, je to přesně tak, jak* můj pán, král, říká. Byl to tvůj služebník Joab, kdo mi to přikázal a kdo tvé služce pověděl, co má říct.* 20 Tvůj služebník Joab to udělal proto, aby tu záležitost postavil do jiného světla. Ale můj pán je stejně moudrý jako anděl pravého Boha a ví o všem, co se v zemi děje.“

21 Král pak řekl Joabovi: „Dobrá, udělám to.+ Jdi a toho mladého muže Absaloma přiveď zpátky.“+ 22 Nato Joab padl na kolena, poklonil se až k zemi, chválil krále a řekl: „Tvůj sluha dnes ví, že získal tvou přízeň, můj pane, králi, protože král vyhověl žádosti svého sluhy.“ 23 Potom se Joab vydal do Gešuru+ a přivedl Absaloma do Jeruzaléma. 24 Král však řekl: „Ať se vrátí do svého domu, ale přede mnou se objevit nesmí.“ Absalom se tedy vrátil do svého domu a před králem se neobjevil.

25 Žádného muže v celém Izraeli nechválili za jeho krásu tolik jako Absaloma. Od hlavy až k patě na něm nebyla jediná vada. 26 Když si ostříhal vlasy (musel si je stříhat na konci každého roku, protože už pro něj byly příliš těžké), ostříhané vlasy vážily 200 šekelů* podle královského kamenného závaží.* 27 Absalomovi se narodili tři synové+ a jedna dcera, která se jmenovala Tamar. Byla to velmi krásná žena.

28 Absalom žil v Jeruzalémě celé dva roky, ale před králem se neobjevil.+ 29 Absalom tedy zavolal Joaba, aby ho poslal ke králi, ale Joab nechtěl přijít. Pak ho zavolal podruhé, ale i tentokrát to Joab odmítl. 30 Nakonec řekl svým sluhům: „Joabovo pole je vedle mého a má na něm ječmen. Jděte a zapalte ho.“ Absalomovi sluhové tedy to pole zapálili. 31 Nato se Joab vydal za Absalomem do jeho domu a zeptal se ho: „Proč mi tvoji sluhové zapálili pole?“ 32 Absalom mu odpověděl: „Vzkazoval jsem ti: ‚Přijď, abych tě mohl poslat ke králi se slovy: „Proč jsem přišel z Gešuru?+ Bylo by pro mě lepší, kdybych tam zůstal. Ať mi teď král dovolí se před ním objevit, a pokud jsem se nějak provinil, ať mě usmrtí.“‘“

33 A tak šel Joab ke králi a řekl mu to. Král pak zavolal Absaloma a ten k němu přišel, padl před ním na kolena a poklonil se až k zemi. Potom král Absaloma políbil.+