ABSALOM

[otec [míněn Bůh] je pokoj].

Třetí ze šesti Davidových synů, kteří se narodili v Hebronu. Jeho matkou byla Maaka, dcera gešurského krále Talmaie. (2Sa 3:3–5) Absalom se stal otcem tří synů a jedné dcery. (2Sa 14:27) V 1. Královské 15:2, 10 je označen jménem Abišalom. (Viz 2Pa 11:20, 21.)

Absalomova rodina se vyznačovala nápadnou tělesnou krásou. Celý národ vychvaloval Absalomovu krásu; jeho bujně rostoucí vlasy nepochybně ztěžkly používáním oleje nebo mastí; vážily asi 200 šekelů (2,3 kg), když si je každý rok ostříhal. Krásná byla také jeho sestra Tamar. I jeho dcera, která se jmenovala po své tetě, byla „velmi krásného vzhledu“. (2Sa 14:25–27; 13:1) Tato krása však nebyla k užitku, ale naopak přispěla k některým nepěkným událostem, jež Absalomovu otci Davidovi i mnoha dalším lidem způsobily nezměrný zármutek a v celém národě vyvolaly velký rozruch.

Zavraždění Amnona. Krása Absalomovy sestry Tamar způsobila, že se do Tamar šíleně zamiloval její nevlastní bratr Amnon. Předstíráním nemoci se Amnonovi podařilo Tamar donutit, aby přišla k němu domů a uvařila mu, a potom ji znásilnil. Amnonova erotická láska se změnila v pohrdavou nenávist a Amnon nechal Tamar vyhodit na ulici. Tamar si roztrhla své pruhované šaty, které byly znamením toho, že je královská dcera a panna, posypala si hlavu popelem a v tomto stavu potkala Absaloma. Ten rychle pochopil situaci a okamžitě vyjádřil podezření na Amnona, čímž ukázal, že již dříve zpozoroval vášnivou touhu svého nevlastního bratra. Absalom své sestře nařídil, aby nevznášela žádné obvinění, a vzal ji natrvalo k sobě domů. (2Sa 13:1–20)

To, že Absalom převzal odpovědnost za Tamar místo jejího otce, odpovídalo, podle názoru Johna Kittoa, orientálnímu zvyku, podle něhož v polygamní rodině jsou děti jedné matky spolu velmi těsně svázány a dcery „má ve zvláštní péči a pod svou ochranou jejich bratr, který . . . na všechno, co souvisí s jejich bezpečností a ctí, dohlíží mnohem víc než samotný otec“. (Daily Bible Illustrations, Samuel, Saul a David, 1857, s. 384) Již dávno předtím se za zneuctění své sestry Diny chopili pomsty dva její vlastní bratři, Levi a Simeon. (1Mo 34:25)

Když se David doslechl o pokoření své dcery, velice ho to rozzlobilo, ale — možná kvůli tomu, že nebyla vznesena žádná přímá ani oficiální obžaloba potvrzená důkazy nebo svědectvím — nepodnikl proti provinilci žádné právní kroky. (5Mo 19:15) Absalom nechtěl z toho, že Amnon porušil zákon ze 3. Mojžíšovy (3Mo 18:9; 20:17), udělat předmět sporu snad proto, aby nežádoucím zájmem veřejnosti neutrpěla jeho rodina a pověst. Ve svém srdci však živil vražednou nenávist k Amnonovi, i když navenek se ovládal až do chvíle, kdy se mu naskytla příležitost pomstít se přesně tak, jak chtěl. (Srovnej Př 26:24–26; 3Mo 19:17.) Od tohoto okamžiku je Absalomův život, kterým se zabývá převážná část šesti kapitol Druhé Samuelovy, přehlídkou podlostí. (2Sa 13:21, 22)

Uplynuly dva roky. Nastal čas stříhání ovcí a při této sváteční příležitosti uspořádal Absalom slavnost v Baal-chacoru, asi 22 km na SSV od Jeruzaléma, a pozval na ni královy syny i Davida. Když se David omlouval, že tam nepřijde, Absalom svého otce donutil k souhlasu, že za sebe pošle svého prvorozeného syna Amnona. (Př 10:18) Na slavnosti Absalom nařídil svým sluhům, aby Amnona, když byl ‚vesele naladěn vínem‘, zabili. Ostatní královi synové se vydali zpátky do Jeruzaléma a Absalom šel do exilu ke svému syrskému dědečkovi do království Gešuru na V od Galilejského moře. (2Sa 13:23–38) „Meč“, který předpověděl prorok Natan, nyní vstoupil do Davidova „domu“ a tam po zbytek Davidova života zůstal. (2Sa 12:10)

Obnovení přízně. Když se Davidova bolest způsobená ztrátou prvorozeného syna po třech letech zmírnila, David otcovsky zatoužil po Absalomovi. Joab pochopil, o čem přemýšlí jeho strýc, král, a proto pomocí lsti poskytl Davidovi příležitost, aby udělil Absalomovi podmíněnou milost, a tím mu umožnil návrat do vlasti, avšak bez nároku na to, že by se Absalom mohl objevit na dvoře svého otce. (2Sa 13:39; 14:1–24) Absalom toto vyloučení z královského dvora snášel dva roky, a potom začal usilovat o úplné odpuštění. Když ho Joab, úředník na královském dvoře, odmítl navštívit, Absalom přikázal svým služebníkům, aby Joabovi zapálili pole ječmene. Jakmile rozčilený Joab přišel, Absalom mu pověděl, že chce konečné rozhodnutí od krále, a řekl: „Jestliže je ve mně nějaké provinění, pak mě usmrtí.“ Potom, co Joab předal králi toto poselství, David svého syna přijal, načež Absalom na znamení naprosté podřízenosti padl na zem a král ho na důkaz úplného odpuštění políbil. (2Sa 14:28–33)

Zrádcovská činnost. Avšak během těch pěti let, kdy byl Absalom odloučen od svého otce, všechna jeho přirozená či synovská náklonnost k Davidovi očividně zmizela. Absalom se tři roky pohyboval ve společnosti pohanské královské rodiny, a tak se mohlo stát, že v něm začala rozkladným vlivem působit ctižádost. Snad měl pocit, že je předurčen, aby seděl na trůnu, protože jak ze strany svého otce, tak i své matky pocházel z královského rodu. O Kileabovi (Danielovi), který byl druhý z Davidových synů, není jiná zmínka než zpráva o jeho narození, a proto je také možné, že zemřel, čímž Absalom zůstal nejstarším živým Davidovým synem. (2Sa 3:3; 1Pa 3:1) Nicméně Boží slib, že budoucí „semeno“ zdědí trůn, dostal David až po narození Absaloma, a tak měl Absalom vědět, že jeho Jehova pro kralování nevybral. (2Sa 7:12) Je však jisté, že jakmile se vrátil do královských řad, zahájil Absalom podvratnou politickou kampaň. S nesmírnou obratností předstíral zájem o veřejné blaho a stavěl se jako člověk z lidu. Opatrně našeptával lidem, zejména lidem z jiných kmenů než z Judy, že se královský dvůr o jejich problémy nezajímá a že tam velmi chybí muž s vřelým zájmem o ně, takový muž, jakým je on. (2Sa 15:1–6)

Není jisté, co ve 2. Samuelově 15:7 znamená výraz „na konci čtyřiceti let“; řecká Septuaginta (de Lagardovo vydání), syrská Pešita a latinská Vulgáta tento výraz překládají jako „čtyři roky“. Není však pravděpodobné, že by Absalom čekal se splněním slavnostního slibu celkem šest let, pokud by se „čtyři roky“ počítaly od doby, kdy bylo úplně obnoveno jeho postavení. (2Sa 14:28) Během Davidovy vlády byl tři roky hladomor, došlo k válce s Filištíny a k Adonijášovu pokusu o získání trůnu, ale to všechno se událo až po zde rozebraných událostech, a proto je zcela jasné, že „čtyřicet let“, které pisatel uvedl, muselo začít mnohem dříve než začalo 40 let Davidovy vlády; snad to znamená 40 let od doby, kdy byl David poprvé pomazán Samuelem. To by potom připouštělo možnost, že v té době byl Absalom ještě „mladý muž“ (2Sa 18:5), protože se narodil někdy v období 1077 až 1070 př. n. l.

Absalom měl pocit uspokojení z toho, že si vybudoval silnou podporu po celé říši, a tak pod určitou záminkou získal od svého otce povolení jít do Hebronu, původně hlavního města Judy. Odtud v krátké době zorganizoval rozsáhlé spiknutí proti trůnu. Součástí spiknutí byla také celostátní síť zvědů, kteří měli ohlásit, že je králem. Když předložil oběti, aby si pro svou vládu vyprosil požehnání od Boha, získal podporu Achitofela, nejváženějšího rádce svého otce. A mnozí se přidali na Absalomovu stranu. (2Sa 15:7–12)

David se dostal do velké krize a očekával rozsáhlý útok, a tak se rozhodl, že s celou svou domácností opustí palác, přestože ho podporovalo velmi mnoho věrných mužů, mezi nimiž byli i přední kněží Abjatar a Cadok. Tyto dva muže poslal zpátky do Jeruzaléma, aby mu zajišťovali styk s městem. David vystupoval bos, s přikrytou hlavou a v pláči na Olivovou horu, a tam se setkal s Chušaiem, svým ‚druhem‘, kterého také poslal do Jeruzaléma, aby zmařil Achitofelovu radu. (2Sa 15:13–37) Na Davida dotírali různí prospěcháři, z nichž jeden se mu chtěl vetřít do přízně, a z jiného čišela předpojatost a nahromaděná nenávist, ale v příkrém protikladu k Absalomovi zůstal David odevzdaně v klidu a odmítal oplácet zlo zlem. Nevyhověl žádosti svého synovce Abišaie a nedovolil mu „useknout hlavu“ Šimeiovi, který na krále házel kamení a proklínal ho. David uvažoval: „Hle, můj vlastní syn, který vyšel z mého vlastního nitra, hledá mou duši; a oč více teď nějaký Benjamínovec! Nechte ho být, ať svolává zlo, vždyť mu tak řekl Jehova! Snad Jehova uvidí svým okem a Jehova mi skutečně navrátí dobrotu místo jeho zlořečení tohoto dne.“ (2Sa 16:1–14)

Absalom, který zatím obsadil Jeruzalém a palác, Chušaiovo očividně náhlé přestoupení na svou stranu přijal, i když nejprve sarkasticky podotkl, jaký je Chušai věrný Davidův ‚druh‘. Potom na Achitofelovu radu měl veřejně poměr s konkubínami svého otce, aby dokázal, že se s Davidem naprosto rozešel a že se pevně rozhodl udržet si moc nad trůnem. (2Sa 16:15–23) Tak se splnila druhá část Natanova inspirovaného proroctví. (2Sa 12:11)

Achitofel nyní na Absaloma naléhal, aby mu dal pověření ihned té noci vést vojsko proti Davidovi a zasadit mu smrtelnou ránu dříve, než se Davidovi podaří zformovat armádu. I když to Absaloma uspokojilo, považoval za moudré vyslechnout ještě Chušaiův názor. Chušai si uvědomoval, že David potřebuje čas, a tak Absalomovi vykreslil živý obraz; možná tím chtěl využít toho, že Absalomovi (který do té doby projevoval víc nadutosti a vychytralosti než mužné udatnosti) naprosto chyběla opravdová odvaha, a snad chtěl také zapůsobit na Absalomovu ješitnost. Chušai doporučil nejprve věnovat čas na vybudování ohromného vojska, kterému by pak velel sám Absalom. Pod Jehovovým vedením byla přijata Chušaiova rada. Achitofelovi bylo zřejmě jasné, že Absalomova vzpoura dopadne špatně, a tak spáchal sebevraždu. (2Sa 17:1–14, 23)

Chušai pro jistotu poslal Davidovi zprávu o Achitofelově radě, a přestože se Absalom snažil tajné posly chytit, David výstrahu dostal, přešel přes Jordán a vyšel do gileadských kopců k Machanajimu (kde měl kdysi své hlavní město Iš-bošet). Zde byl přijat s projevy štědrosti a laskavosti. David se připravoval na srážku tak, že své velmi početné vojsko rozdělil do tří oddílů, jimž veleli Joab, Abišai a Gaťan Ittai. Když byl David vyzván, aby zůstal ve městě, protože jeho přítomnost tam bude cennější, podřídil se a znovu dal obdivuhodně najevo, že nemá zášť proti Absalomovi. Tři velitele svého vojska totiž veřejně požádal: „Jednejte kvůli mně jemně s tím mladým mužem Absalomem.“ (2Sa 17:15–18:5)

Rozhodující bitva a Absalomova smrt. Absalomova nově zformovaná armáda utrpěla od Davidových zkušených bojovníků zdrcující porážku. Bojovalo se i v lese Efrajim. Absalom ujížděl na svém královském mulu, a když projížděl pod nízkými větvemi velkého stromu, hlavou se zřejmě zaklesl do rozeklané větve, takže zůstal viset ve vzduchu. Muž, který oznámil Joabovi, že Absaloma viděl, řekl, že nechtěl jednat proti Davidově prosbě a zabít Absaloma ani za „tisíc kousků stříbra [pokud by šlo o šekely, asi 2 200 dolarů]“, ale Joab takovou zábranu nepociťoval a prohnal Absalomovým srdcem tři kopí. Pak se ke svému veliteli připojilo ještě dalších deset mužů, kteří tak společně s Joabem nesli odpovědnost za Absalomovu smrt. Potom Absalomovo tělo vhodili do prohlubně a hromadou kamení ho zakryli jako člověka, který si nezasluhuje pohřeb. (2Sa 18:6–17; srovnej Joz 7:26; 8:29.)

Jakmile k Davidovi v Machanajimu doběhli poslové, nejprve se zajímal o svého syna. Když se dozvěděl o Absalomově smrti, přecházel po podlaze nástřešní místnosti a naříkal: „Můj synu Absalome, můj synu, můj synu Absalome! Ó, kdybych tak byl zemřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“ (2Sa 18:24–33) Teprve Joabovy neuhlazeně, přímočaře vyjádřené úvahy vyvedly Davida z velkého zármutku nad tragickým životem a koncem tohoto tělesně přitažlivého, vynalézavého mladého muže, kterého nutkavá ctižádost dovedla až k tomu, že bojoval proti Božímu pomazanému, čímž si způsobil zkázu. (2Sa 19:1–8; srovnej Př 24:21, 22.)

Třetí žalm napsal David v době Absalomovy vzpoury, jak ukazuje nadpis v záhlaví tohoto žalmu.

Absalomův pomník. Nedaleko Jeruzaléma v „Králově nížině“, která se také nazývá „nížina Šave“, Absalom postavil sloup. (2Sa 18:18; 1Mo 14:17) Sloup postavil proto, že neměl žádné syny, díky nimž by po jeho smrti jeho jméno nezaniklo. Zdá se tedy, že jeho tři synové, o nichž je zmínka ve 2. Samuelově 14:27, zemřeli mladí. Absaloma nepohřbili na místě jeho pomníku, ale nechali ho v prohlubni v lese Efrajim. (2Sa 18:6, 17)

V údolí Kidron je sloup vytesaný ze skály, kterému se říká „Absalomova hrobka“, ale z jeho architektury je vidět, že pochází z řecko-římského období, možná z doby Heroda. Není tedy žádný důvod k tomu, aby s ním bylo spojováno Absalomovo jméno.