Šalomounova píseň

6 „Kam odešel tvůj milý,

ty nejkrásnější z žen?

 2 „Můj milý sešel do své zahrady,

k záhonům koření,

aby pásl stádo v zahradách

a trhal lilie.+

 3 Já jsem svého milého

a můj milý je můj.+

 4 „Jsi krásná jako Tirca,*+ má milovaná,+

půvabná jako Jeruzalém,+

úchvatná jako vojska pod prapory.+

 5 Odvrať ode mě své oči,+

přemáhají mě.

Tvé vlasy jsou jako stádo koz,

které sbíhají z gileadských svahů.+

 6 Tvé zuby jsou jako stádo ovcí,

které vycházejí z koupele.

Všechny rodí po dvou

a žádná neztratila svá mláďata.

 7 Tvé tváře* za závojem

jsou jako dílky granátového jablka.

 8 Je šedesát královen

a osmdesát manželek*

a mladých žen bez počtu,+

 9 ale jen jediná je má holubička,+ má dokonalá,

jediná pro svou matku,

nejdražší* pro tu, která ji porodila.

Dcery ji vidí a nazývají ji šťastnou,

královny a manželky ji chválí.

10 ‚Kdo je ta, která září* jako úsvit,

tak krásná jako úplněk,

čistá jako sluneční světlo

a úchvatná jako vojska pod prapory?‘“+

11 „Sestoupila jsem do ořechového sadu,+

podívat se na poupata v údolí,*

podívat se, jestli vyrašila réva,

jestli rozkvetly granátovníky.

12 Dřív než jsem si to uvědomila,

má touha mě přivedla

k vozům mého šlechetného* lidu.“

Vrať se, vrať se,

ať tě znovu vidíme!“