Evangelium podle Marka
11 Když se blížili k Jeruzalému, k Betfage a Betanii+ u Olivové hory, vyslal dva své učedníky+ 2 a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je na dohled. Jakmile do ní vstoupíte, najdete uvázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte sem. 3 A kdyby se vás někdo zeptal: ‚Proč to děláte?‘, řekněte: ‚Pán ho potřebuje a hned ho pošle zpátky.‘“ 4 A tak odešli a v postranní ulici našli venku u dveří uvázané oslátko a odvázali ho.+ 5 Ale někteří z těch, kdo tam stáli, se jich zeptali: „Co to děláte? Proč to oslátko odvazujete?“ 6 Odpověděli jim tak, jak řekl Ježíš, a oni je nechali jít.
7 Přivedli oslátko+ k Ježíšovi, položili na něj své svrchní oděvy a on se na něj posadil.+ 8 Mnozí rozprostřeli své svrchní oděvy na silnici a jiní na ni položili listy nasekané z okolních stromů.+ 9 A ti, kdo šli vpředu, i ti, kdo šli vzadu, volali: „Zachraň, prosíme!+ Požehnaný je ten, kdo přichází v Jehovově* jménu!+ 10 Požehnané je přicházející království našeho otce Davida!+ Zachraň, prosíme, ty, kdo jsi nahoře ve výšinách!“ 11 A vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu. Všechno si prohlédl, ale protože už bylo dost pozdě, odešel s těmi dvanácti do Betanie.+
12 Když příští den odcházeli z Betanie, dostal hlad.+ 13 Zdálky uviděl fíkovník, který měl listí. Šel se tedy podívat, jestli na něm něco nenajde. Ale když k němu přišel, nenašel nic než listí, protože nebylo období fíků. 14 A tak mu řekl: „Ať z tebe už nikdy nikdo nejí ovoce.“+ Jeho učedníci to slyšeli.
15 Pak přišli do Jeruzaléma. Ježíš vstoupil do chrámu a začal vyhánět ty, kdo tam něco prodávali a kupovali. Zpřevracel stoly směnárníků a lavice těch, kdo prodávali holubice,+ 16 a nikomu nedovolil, aby přes chrám něco přenášel. 17 A vyučoval je: „Není napsáno ‚Můj dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy‘?+ Ale vy jste z něho udělali lupičskou jeskyni.“+ 18 Když to slyšeli přední kněží a znalci Zákona, začali hledat způsob, jak ho zabít.+ Báli se ho totiž, protože celý zástup žasl nad jeho učením.+
19 Když nastal večer, odešli z města. 20 Druhý den brzy ráno procházeli kolem fíkovníku a všimli si, že už je od kořenů uschlý.+ 21 Petr si vzpomněl, co se stalo předešlý den, a řekl Ježíšovi: „Rabbi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.“+ 22 Ježíš jim na to řekl: „Věřte v Boha. 23 Ujišťuji vás, že když někdo řekne této hoře: ‚Zvedni se a vrhni se do moře‘ a nemá v srdci pochybnosti, ale věří, že se to stane, splní se mu to.+ 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co se modlíte a o co prosíte, jste už dostali, a dostanete to.+ 25 A když stojíte a modlíte se, odpusťte druhým všechno, co proti nim máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vaše provinění vám.“+ 26 *——
27 Znovu přišli do Jeruzaléma. A když se procházel v chrámu, přišli přední kněží, znalci Zákona a starší 28 a zeptali se ho: „Jakým právem to děláš? Kdo ti dal oprávnění, abys to dělal?“+ 29 Ježíš jim řekl: „Na něco se vás zeptám. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakým právem to dělám. 30 Odkud měl Jan pověření křtít?+ Z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi.“+ 31 Začali se tedy spolu radit: „Pokud řekneme: ‚Z nebe‘, namítne: ‚Tak proč jste mu neuvěřili?‘ 32 Ale odvážíme se říct ‚Od lidí‘?“ Báli se totiž zástupu, protože všichni považovali Jana za skutečného proroka.+ 33 Odpověděli tedy Ježíšovi: „Nevíme.“ Ježíš jim řekl: „Ani já vám neřeknu, jakým právem to dělám.“