Job
31 Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima.+
Jak bych se tedy mohl ohlížet za pannou?*+
2 Jak by mi pak Bůh, který je nahoře, oplatil,
jaké dědictví bych získal od Všemohoucího z výšin?
5 Jednal jsem někdy nečestně?*
Spěchaly mé nohy k podvodu?+
6 Ať mě Bůh zváží na přesných vahách.+
7 Pokud mé kroky odbočují z cesty+
nebo mé srdce jde za očima+
nebo jsem si poskvrnil ruce,
8 ať někdo jiný jí, co jsem zasel,+
a ať je vykořeněno, co jsem zasadil.*
9 Pokud se mé srdce dalo svést cizí ženou+
a tajně jsem čekal+ u dveří svého bližního,
10 ať moje manželka mele obilí pro jiného
Co mu řeknu, až se mnou bude účtovat?+
15 Copak ten, kdo mě utvořil v lůně, neutvořil i je?+
Nevytvaroval nás před narozením* ten samý?+
16 Pokud jsem chudým odmítl dát, o co prosili,+
17 pokud jsem jedl své jídlo sám
a nepodělil se se sirotky+
18 (vždyť sirotek* u mě vyrůstal od mého mládí a byl jsem pro něj jako otec
a vdově* jsem pomáhal odmalička*),
19 pokud jsem viděl někoho umírat, protože neměl co na sebe,
nebo chudého, který se neměl čím přikrýt,+
20 pokud mi neděkoval*+ za to,
že ho hřeje vlna z mých ovcí,
21 pokud jsem sirotkovi hrozil pěstí,+
když potřeboval moji pomoc v městské bráně,*+
22 ať mi ruka* odpadne od ramene
a ať se mi paže zlomí v lokti.*
23 Děsil jsem se totiž pohromy od Boha,
neobstál bych před jeho vznešeností.
24 Pokud jsem se spoléhal na zlato
a řekl ryzímu zlatu: ‚Ty jsi má jistota!‘,+
25 pokud jsem se radoval ze svého velkého bohatství,+
z toho, že jsem získal velký majetek,+
26 pokud jsem se díval na zářící slunce*
nebo nádherný měsíc, jak putuje po obloze,+
27 a mé srdce se dalo tajně svést,
abych jim rukou poslal polibek* a tak je uctíval,+
28 byl by to trestuhodný zločin,*
protože bych tím zapřel pravého Boha nahoře.
29 Radoval jsem se někdy z neštěstí svého nepřítele?+
Měl jsem radost, když ho postihlo něco zlého?
31 Neříkali snad lidé z mého stanu
‚Najde se někdo, kdo se nenasytil jeho jídlem‘?*+
33 Skrýval jsem někdy svá provinění, jako to dělají jiní,+
a schovával svou vinu v kapse svého oděvu?
34 Bál jsem se reakce davu
nebo se děsil toho, že mnou budou ostatní rodiny pohrdat,
takže jsem mlčel a bál se vyjít ven?
35 Kéž by si mě někdo vyslechl!+
Pod to, co jsem řekl, bych se podepsal.*
Ať mi odpoví Všemohoucí!+
Kéž by můj žalobce napsal svá obvinění do spisu!
36 Nosil bych ho na rameni
a uvázal si ho kolem hlavy jako korunu.
37 Řekl bych Bohu o každém svém kroku,
přistoupil bych k němu bez zábran, jako kníže.
38 Pokud proti mně křičela má vlastní půda
a její brázdy spolu plakaly,
39 pokud jsem zadarmo jedl její úrodu+
nebo přivedl k zoufalství její majitele,+
40 ať mi místo pšenice vyroste trní
a místo ječmene páchnoucí plevel.“
Zde Jobova slova končí.