Daniel
4 „Král Nebukadnecar lidem všech národů a jazyků, kteří bydlí na celé zemi: Kéž máte hojný pokoj! 2 Je mi potěšením vám oznámit, jaká znamení a zázraky na mně vykonal Nejvyšší Bůh. 3 Jak velká jsou jeho znamení a jak mocné jsou jeho zázraky! Jeho království je věčné a jeho vláda trvá generaci za generací.+
4 Já, Nebukadnecar, jsem spokojeně žil ve svém domě, v mém paláci se mi dobře dařilo. 5 Zdál se mi ale sen, který mě vystrašil. Začaly mě děsit obrazy a vidění, které jsem měl na svém lůžku.+ 6 A tak jsem nařídil, ať ke mně přivedou všechny babylonské moudré muže, aby mi ten sen vyložili.+
7 Přišli kněží zabývající se magií, zaklínači, Chaldejci* a astrologové,+ ale když jsem jim vyprávěl svůj sen, nedokázali mi ho vyložit.+ 8 Nakonec ke mně přišel Daniel, který má podle mého boha+ jméno Beltšacar+ a ve kterém je duch svatých bohů.+ I jemu jsem vyprávěl svůj sen:
9 ‚Beltšacare, nejvyšší z kněží zabývajících se magií,+ dobře vím, že je v tobě duch svatých bohů+ a že neexistuje tajemství, které bys nedokázal odhalit.+ Řekni mi tedy, co znamená vidění, které jsem měl ve snu, a vylož mi ho.
10 Na lůžku jsem ve vidění spatřil strom,+ který stál uprostřed země a byl mimořádně vysoký.+ 11 Ten strom vyrostl a zesílil a jeho vrchol dosáhl až do nebes a bylo ho vidět ze všech konců země. 12 Měl krásné listí a spoustu ovoce a pro všechny na něm byla potrava. Zvířata pod ním nacházela stín, v jeho větvích bydleli ptáci a živili se z něj všichni tvorové.*
13 V tom vidění, které jsem měl na lůžku, jsem uviděl sestupovat z nebes strážce, svatého.+ 14 Hlasitě volal: „Podetněte strom,+ osekejte mu větve, setřeste jeho listí a rozházejte jeho ovoce! Ať utečou zvířata, která jsou pod ním, a ptáci odletí z jeho větví. 15 Ale pařez s kořeny nechte v zemi mezi polní trávou a dejte na něj železnou a měděnou obruč. Ať ho smáčí nebeská rosa a ať je se zvířaty mezi rostlinami země.+ 16 Ať se jeho srdce změní z lidského na zvířecí a ať nad ním přejde sedm časů.+ 17 To nařizují strážci,+ toto rozhodnutí* oznamují svatí, aby ti, kdo žijí, poznali, že vládcem v království lidstva je Nejvyšší+ a že ho dává tomu, komu chce, a dosazuje nad ním dokonce nejméně významného* z lidí.“
18 To je sen, který jsem měl já, král Nebukadnecar. A teď mi, Beltšacare, řekni jeho výklad. Nikdo z ostatních moudrých mužů v mém království mi ho nedokázal vyložit.+ Ale ty to dokážeš, protože je v tobě duch svatých bohů.‘
19 Nato Daniel, jehož jméno je Beltšacar,+ na okamžik ztuhl a jeho myšlenky ho vyděsily.
Král řekl: ‚Beltšacare, ať tě ten sen ani jeho výklad neděsí.‘
Beltšacar odpověděl: ‚Můj pane, kéž by se ten sen splnil na těch, kdo tě nenávidí, a jeho výklad na tvých nepřátelích.
20 Strom, který jsi viděl, který vyrostl a zesílil, jehož vrchol dosáhl až do nebes a bylo ho vidět z celé země,+ 21 který měl krásné listí, spoustu ovoce a potravu pro všechny, pod kterým žila zvířata a v jehož větvích bydleli ptáci,+ 22 to jsi ty, králi, protože jsi vzrostl a zesílil a tvá velkolepost vzrostla a dosáhla až do nebes+ a tvá vláda do konců země.+
23 A král viděl strážce, svatého,+ jak sestupuje z nebes a říká: „Podetněte strom a zničte ho, ale pařez s kořeny nechte v zemi mezi polní trávou a dejte na něj železnou a měděnou obruč. Ať ho smáčí nebeská rosa a ať je se zvířaty, dokud nad ním nepřejde sedm časů.“+ 24 Toto je výklad, králi. Je to nařízení Nejvyššího, které postihne mého pána, krále. 25 Vyženou tě od lidí, budeš žít se zvířaty a budeš žrát trávu jako býk. Bude tě smáčet nebeská rosa+ a přejde nad tebou sedm časů,+ dokud nepoznáš, že Nejvyšší je vládcem v království lidstva a že ho dává, komu chce.+
26 Ale protože řekli, aby byl pařez stromu s jeho kořeny ponechán,+ tvé království ti bude znovu patřit, až poznáš, že vládnou nebesa. 27 Proto kéž přijmeš mou radu, králi. Odvrať se od svých hříchů a jednej správně a od svých špatných skutků a prokazuj milosrdenství chudým. Snad se ti bude dál dobře dařit.‘“+
28 Krále Nebukadnecara to všechno postihlo.
29 Když se o 12 měsíců později procházel po střeše babylonského královského paláce, 30 říkal: „Není tohle velký Babylon, který jsem vlastní silou a mocí vystavěl jako královské sídlo a pro slávu svého majestátu?“
31 Král ještě ani nedomluvil, když se z nebe ozval hlas: „Tobě jsou určena tato slova, králi Nebukadnecare: ‚Přišel jsi o své kralování+ 32 a vyhánějí tě od lidí. Budeš žít se zvířaty a žrát trávu jako býk a přejde nad tebou sedm časů, dokud nepoznáš, že Nejvyšší je vládcem v království lidstva a že ho dává, komu chce.‘“+
33 V tu chvíli se ta slova na Nebukadnecarovi splnila. Vyhnali ho od lidí a začal žrát trávu jako býk a jeho tělo smáčela nebeská rosa. Vlasy mu narostly dlouhé jako orlí peří a nehty měl jako ptačí drápy.+
34 „Na konci toho období+ jsem se já, Nebukadnecar, podíval k nebesům a vrátil se mi rozum. A chválil jsem Nejvyššího a tomu, který žije věčně, jsem vzdával chválu a slávu, protože jeho vláda je věčná a jeho království trvá generaci za generací.+ 35 Všichni obyvatelé země jsou pouhé nic. On jedná mezi nebeským vojskem a obyvateli země podle své vlastní vůle. A neexistuje nikdo, kdo by mu mohl v něčem zabránit*+ nebo mu říct: ‚Co to děláš?‘+
36 V té době se mi vrátil rozum a získal jsem zpátky i slávu svého kralování, svůj majestát a vznešenost.+ Moji rádci a šlechtici mě znovu začali vyhledávat a byl jsem znovu dosazen nad svým královstvím a měl jsem ještě větší slávu než předtím.
37 Já, Nebukadnecar, teď chválím, vyvyšuji a oslavuji nebeského Krále,+ protože všechny jeho skutky jsou správné a jeho cesty spravedlivé+ a protože je schopen pokořit ty, kdo jsou pyšní.“+