Římanům
9 Říkám pravdu v Kristu, nelžu, a mé svědomí v souladu se svatým duchem svědčí se mnou, 2 že mám v srdci velký zármutek a neustálou bolest. 3 Byl bych ochotný nechat se oddělit od Krista jako prokletý, kdyby to pomohlo mým bratrům, mým příbuzným,* 4 Izraelitům. To oni byli přijati za syny+ a dostali slávu, smlouvy,+ Zákon,+ posvátnou službu+ a sliby.+ 5 Jsou také potomky praotců,+ ze kterých pochází Kristus.+ Bůh, který je nade vším, ať je navždy chválen. Amen.
6 To ale neznamená, že se Boží slovo nesplnilo. Ne všichni Izraelovi potomci jsou totiž skutečným Izraelem.+ 7 Ani nejsou všichni Abrahamovými dětmi jen proto, že jsou jeho potomky.*+ Je totiž napsáno: „To, co bude nazváno tvým potomstvem,* bude z Izáka.“+ 8 To znamená, že ne všechny doslovné děti* jsou i Božími dětmi.+ Za potomstvo* jsou považovány děti podle slibu.+ 9 Slib totiž zněl takto: „V tuto dobu přijdu a Sára bude mít syna.“+ 10 A slib byl dán i tehdy, když s tím mužem, naším praotcem Izákem, Rebeka počala dvojčata.+ 11 Vždyť ještě než se ty děti narodily a udělaly cokoli dobrého nebo špatného – aby se ukázalo, že to, koho Bůh vyvolí, nezávisí na skutcích, ale na tom, kdo povolává – 12 bylo jí řečeno: „Starší bude otrokem mladšího.“+ 13 Jak je napsáno: „Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.“+
14 Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Rozhodně ne!+ 15 Vždyť Mojžíšovi říká: „Slituji se nad tím, nad kým chci, a projevím soucit tomu, komu chci.“+ 16 Nezáleží tedy na přání člověka ani na jeho snaze,* ale na Bohu, který se slitovává.+ 17 Písmo přece říká faraonovi: „Nechal jsem tě naživu proto, abych na tobě ukázal svou moc a aby se o mém jménu mluvilo po celé zemi.“+ 18 Slituje se tedy, nad kým chce, ale koho chce, toho nechá, aby se zatvrdil.+
19 A tak mi řekneš: „Proč potom lidem něco vyčítá? Vždyť kdo se může vzepřít jeho vůli?“ 20 Ale kdo jsi, člověče, že odmlouváš Bohu?+ Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takhle?“+ 21 Copak nemá hrnčíř hlínu ve své moci?+ Nemůže snad ze stejné hroudy udělat jednu nádobu k čestnému účelu a druhou k nečestnému? 22 Pokud tedy Bůh, i když chtěl dát průchod svému hněvu a ukázat svou moc, snášel s velkou trpělivostí nádoby hněvu, které si zaslouží zničení, co na tom? 23 A co na tom, pokud to udělal proto, aby ukázal bohatství své slávy na nádobách milosrdenství,+ které předem připravil ke slávě, 24 tedy na nás, které povolal nejen ze Židů, ale i z jiných národů?+ 25 Je to tak, jak říká i v Ozeášovi: „Ty, kdo nejsou mým lidem,+ nazvu ‚svým lidem‘ a tu, která nebyla milovaná, nazvu ‚milovanou‘.+ 26 A na místě, kde jim bylo řečeno: ‚Nejste můj lid‘, budou nazváni ‚syny živého Boha‘.“+
27 Izajáš o Izraeli prohlašuje: „I kdyby bylo izraelských synů jako mořského písku, zachrání se z nich jen malá část.+ 28 Jehova* totiž zúčtuje s obyvateli země důkladně a rychle.“+ 29 A jak Izajáš předpověděl: „Kdyby nám Jehova,* Bůh vojsk,* nenechal nějaké potomstvo,* byli bychom jako Sodoma a podobali bychom se Gomoře.“+
30 Co tedy řekneme? To, že lidé z jiných národů, i když neusilovali o Boží schválení,* toto schválení* získali+ – schválení,* které vyplývá z víry.+ 31 Ale Izrael, přestože se snažil získat Boží schválení dodržováním Zákona,* cíle Zákona nedosáhl. 32 Proč? Protože se ho nesnažili získat vírou, ale skutky. Klopýtli o „kámen úrazu“,+ 33 jak je napsáno: „Podívejte se, pokládám na Sionu kámen+ úrazu a skálu v cestě. Kdo v něj ale věří, nezklame se.“+