Kazatel
2 Potom jsem si řekl: „Zkusím se bavit* a uvidím, co dobrého to přinese.“ Ale i to byla marnost.
2 O smíchu jsem řekl: „Je to šílenství!“
A o zábavě:* „K čemu je dobrá?“
3 Zkoumal jsem, co to přinese, když si budu dopřávat víno,+ a přitom jsem si zachovával svou moudrost. Oddal jsem se i hlouposti, abych viděl, co je pro lidi nejlepší, aby dělali během těch několika dnů, kdy žijí pod nebesy. 4 Pracoval jsem na velkých dílech:+ Postavil jsem si domy,+ vysadil jsem si vinice,+ 5 založil jsem si zahrady a parky a vysadil v nich nejrůznější ovocné stromy. 6 Udělal jsem si vodní nádrže, abych jimi zavlažoval háj* mladých stromů. 7 Získal jsem sluhy a služky+ a měl jsem i sluhy narozené v mé domácnosti.* Také jsem získal mnoho hospodářských zvířat – měl jsem víc hovězího dobytka, ovcí a koz+ než kterýkoli z mých předchůdců v Jeruzalémě. 8 Nahromadil jsem stříbro a zlato,+ poklady* králů a provincií.+ Obstaral jsem si zpěváky a zpěvačky a také to, co lidským synům přináší velké potěšení – ženu, ano, mnoho žen.* 9 A tak jsem vzrostl a předčil jsem všechny, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.+ Kromě toho mi zůstala má moudrost.
10 Neodepřel jsem si nic, po čem jsem toužil.*+ Nepřipravil jsem své srdce o žádné potěšení.* Mé srdce se radovalo z veškeré mé tvrdé práce a to byla má odměna* za veškerou tvrdou práci.+ 11 Když jsem ale přemýšlel o všech dílech svých rukou a o veškeré tvrdé práci, kterou jsem s námahou vykonal,+ viděl jsem, že všechno je marnost a honba za větrem.+ Pod sluncem nebylo nic, co by mělo skutečnou hodnotu.*+
12 Pak jsem se zaměřil na moudrost, šílenství a bláznovství.+ (Vždyť co může udělat člověk, který přijde po králi? Jenom to, co už se udělalo.) 13 A viděl jsem, že moudrost je užitečnější než bláznovství,+ tak jako je světlo užitečnější než tma.
14 Moudrý má oči otevřené,*+ zatímco hlupák chodí ve tmě.+ Uvědomil jsem si ale, že oba čeká stejný konec.+ 15 Tehdy jsem si řekl: „Pokud se mi stane totéž co hlupákovi,+ co z toho mám, že jsem tak zmoudřel?“ A tak jsem si řekl: „I to je marnost.“ 16 Ani na moudrého, ani na hlupáka se totiž trvale nevzpomíná.+ V budoucích dnech se na všechny zapomene. A jak zemře moudrý? Stejně jako hlupák.+
17 A tak jsem začal nenávidět život,+ protože všechno, co se dělá pod sluncem, mi připadalo skličující. Všechno to byla marnost+ a honba za větrem.+ 18 Začal jsem nenávidět všechno, na čem jsem pod sluncem tak tvrdě pracoval,+ protože to budu muset zanechat člověku, který přijde po mně.+ 19 A kdo ví, jestli bude moudrý, nebo hloupý?+ Přesto bude rozhodovat o všem, co jsem pod sluncem získal velkým úsilím a moudrostí. I to je marnost. 20 Začal jsem si tedy v srdci zoufat nad veškerou tvrdou prací, kterou jsem pod sluncem s námahou vykonal. 21 Člověk totiž může tvrdě pracovat s moudrostí, poznáním a zručností, ale to, co získal,* musí předat člověku, který na tom nepracoval.+ I to je marnost a velké neštěstí.
22 Co vlastně člověk má z veškeré své tvrdé práce a z toho, že ho jeho srdce pohání, aby pod sluncem tvrdě pracoval?+ 23 To, čím se zaměstnává, mu totiž po všechny jeho dny přináší bolest a trápení+ a jeho srdce ani v noci nemá klid.+ I to je marnost.
24 Pro člověka není nic lepšího, než aby jedl a pil a měl radost* ze své tvrdé práce.+ Uvědomil jsem si, že i to je z ruky pravého Boha.+ 25 Vždyť kdo jí a pije lépe než já?+
26 Člověku, ve kterém má zalíbení, dává moudrost, poznání a radost,+ ale hříšníka nechává shromažďovat a sbírat jen proto, aby dal tomu, v kom má pravý Bůh zalíbení.+ I to je marnost a honba za větrem.