2. Tesaloničanům

1 Já, Pavel, spolu se Silvanem* a Timoteem,+ píšu sboru Tesaloničanů, který je v jednotě s Bohem, naším Otcem, a Pánem Ježíšem Kristem:

2 Přeji vám nezaslouženou laskavost a pokoj od Boha, Otce, a Pána Ježíše Krista.

3 Musíme za vás vždy děkovat Bohu, bratři. Je to namístě, protože vaše víra neobyčejně roste a vzájemná láska vás všech sílí.+ 4 Proto se vámi chlubíme+ mezi Božími sbory – vaší vytrvalostí a vírou ve všech pronásledováních a těžkostech,* které snášíte.+ 5 To dokazuje, že Bůh soudí věci spravedlivě, a povede to k tomu, že budete uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte.+

6 A je od Boha spravedlivé, aby těm, kdo vám působí soužení, oplatil soužením.+ 7 Ale vám, kdo snášíte soužení, přinese úlevu stejně jako nám, až bude z nebe zjeven Pán Ježíš+ se svými mocnými anděly+ 8 v planoucím ohni a vykoná pomstu na těch, kdo neznají Boha, a na těch, kdo nepřijímají dobrou zprávu o našem Pánu Ježíši.+ 9 Ti budou potrestáni věčným zničením,+ budou odstraněni od Pánovy tváře a jeho slavné moci, 10 až přijde, aby byl oslaven se svými svatými* a obdivován ten den mezi všemi, kdo věřili – a vy mezi ně patříte, protože jste uvěřili našemu svědectví.

11 Proto se za vás stále modlíme, aby vás náš Bůh uznal za hodné života, ke kterému vás povolal,+ a svou mocí dovršil všechno dobré, co ho těší, a každé dílo vaší víry. 12 Tak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno ve vás a vy v něm podle nezasloužené laskavosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.