5. Mojžíšova

1 Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš k celému Izraeli v pustině v jordánském kraji, na pláních naproti Sufu, mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chacerotem a Dizahabem. 2 Když se jde po cestě k pohoří Seir, je to od Chorebu do Kadeš-barneje+ 11 dnů. 3 Ve 40. roce,+ první den 11. měsíce, předal Mojžíš Izraelitům* všechno, co mu Jehova přikázal. 4 Bylo to potom, co porazil amorejského krále Sichona,+ který bydlel v Chešbonu, a potom, co v Edrei porazil bašanského krále Oga,+ který bydlel v Aštarotu.+ 5 V jordánském kraji v moabské zemi začal Mojžíš vysvětlovat Zákon:+

6 „Jehova, náš Bůh, nám na Chorebu řekl: ‚Už jste v těchto horách dost dlouho.+ 7 Vydejte se na cestu a jděte do hornatého kraje Amorejců+ a ke všem jejich sousedům v Arabě,+ v hornatém kraji, v Šefele, v Negebu a na mořském pobřeží.+ Jděte do země Kananejců, do Libanonu*+ a až k velké řece, řece Eufratu.+ 8 To je země, kterou vám dávám. Jděte a zmocněte se země, o které Jehova přísahal vašim otcům, Abrahamovi, Izákovi+ a Jákobovi,+ že ji dá jim a jejich potomkům.‘*+

9 V té době jsem vám řekl: ‚Nedokážu vás vést* sám.+ 10 Jehova, váš Bůh, vás rozmnožil a dnes je vás tolik jako hvězd na nebi.+ 11 Ať vás Jehova, Bůh vašich praotců, rozmnoží+ ještě tisíckrát víc a ať vám požehná, jak vám slíbil.+ 12 Jste pro mě ale těžké břemeno a těžký náklad. Jak můžu sám zvládat* všechny vaše problémy a hádky?+ 13 Vyberte ze svých kmenů moudré, rozvážné a zkušené muže a já je nad vámi dosadím jako vůdce.‘+ 14 Odpověděli jste mi: ‚To, co navrhuješ, je dobré.‘ 15 Vzal jsem tedy přední muže z vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a jmenoval jsem je nad vámi jako vůdce tisíců, vůdce set, vůdce padesáti, vůdce deseti a jiné vůdce ve vašich kmenech.+

16 Tehdy jsem přikázal vašim soudcům: ‚Když se budete zabývat sporem mezi svými bratry, budete soudit spravedlivě,+ ať půjde o spor mezi dvěma Izraelity, nebo mezi Izraelitou a cizincem žijícím mezi vámi.+ 17 Když budete soudit, nesmíte nikomu nadržovat.+ Obyčejného člověka byste měli vyslechnout stejně jako významného.+ Nenechte se nikým zastrašit,+ protože váš soud je od Boha.+ A pokud pro vás bude nějaký případ příliš těžký, předložíte ho mně a já si to vyslechnu.‘+ 18 Tehdy jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.

19 Potom jsme odešli od Chorebu a putovali celou tou velkou a hrozivou pustinou,+ kterou jste viděli. Šli jsme cestou, která vede do hornatého kraje Amorejců,+ jak nám přikázal Jehova, náš Bůh, a nakonec jsme přišli do Kadeš-barneje.+ 20 Tehdy jsem vám řekl: ‚Došli jste do hornatého kraje Amorejců, který nám dává Jehova, náš Bůh. 21 Pohleďte, Jehova, váš Bůh, vám tuto zemi dal. Vytáhněte a zmocněte se jí, jak vám Jehova, Bůh vašich praotců, řekl.+ Nebojte se ani se neděste.‘

22 Všichni jste ale za mnou přišli a řekli jste: ‚Vyšleme napřed muže, aby tu zemi prozkoumali a řekli nám, jakou cestou se máme vydat a na jaká města narazíme.‘+ 23 Ten návrh se mi líbil, a tak jsem vybral 12 vašich mužů, za každý kmen jednoho.+ 24 Vydali se na cestu, vystoupali do hornatého kraje+ a dostali se až do údolí* Eškol. Když tu zemi prozkoumali, 25 vzali nějaké její plody a přinesli nám je. Vrátili se se zprávou: ‚Země, kterou nám dává Jehova, náš Bůh, je dobrá.‘+ 26 Ale odmítli jste tam jít a vzbouřili jste se proti příkazu Jehovy, svého Boha.+ 27 Reptali jste ve svých stanech a říkali jste: ‚Jehova nás nenávidí a vyvedl nás z Egypta proto, aby nás vydal do rukou Amorejců a vyhladil nás. 28 Kam to jdeme? Naši bratři způsobili, že nás ochromil strach,*+ když řekli: „Ti lidé jsou silnější a vyšší než my a jejich města jsou velká a opevněná až k nebi.*+ A viděli jsme tam Anakovce.“‘+

29 Řekl jsem vám tedy: ‚Neděste se a nemějte z nich strach.+ 30 Jehova, váš Bůh, půjde před vámi a bude za vás bojovat,+ tak jako to přímo před vašima očima dělal v Egyptě.+ 31 A v pustině jste viděli, jak vás Jehova, váš Bůh, celou cestu až sem nesl, jako otec nosí svého syna.‘ 32 Ale navzdory tomu všemu jste neuvěřili Jehovovi, svému Bohu,+ 33 který šel po cestě před vámi, aby pro vás našel místo k táboření, a který se objevoval v noci jako oheň a ve dne jako oblak, aby vám ukázal, kudy jít.+

34 Jehova celou tu dobu slyšel, co říkáte, a tak se rozhořčil a přísahal:+ 35 ‚Nikdo z této zlé generace neuvidí dobrou zemi, o které jsem přísahal, že ji dám vašim otcům,+ 36 kromě Kaleba, syna Jefunneho. Ten ji uvidí. Zemi, po které chodil, dám jemu a jeho synům, protože následoval Jehovu celým srdcem.*+ 37 (Jehova se kvůli vám rozzlobil i na mě a řekl: „Ani ty tam nevejdeš.+ 38 Tvůj služebník Jozue, syn Nuna,+ ten do té země vejde.+ Posilni ho,*+ protože pod jeho vedením ji Izrael zdědí.“) 39 Vejdou tam i vaše děti, o kterých jste řekli, že se stanou kořistí,+ a vaši synové, kteří ještě neumí rozeznat, co je dobré a co špatné. Těm ji dám a budou ji vlastnit.+ 40 Ale vy se obraťte a vydejte se do pustiny cestou, která vede k Rudému moři.‘+

41 Řekli jste mi na to: ‚Zhřešili jsme proti Jehovovi. Teď vytáhneme a budeme bojovat, jak nám Jehova, náš Bůh, přikázal.‘ A tak jste si všichni připásali své zbraně a mysleli jste si, že bude snadné vytáhnout do hor.+ 42 Ale Jehova mi řekl: ‚Řekni jim: „Nevytáhnete a nebudete bojovat, protože s vámi nebudu.+ Pokud to uděláte, vaši nepřátelé vás porazí.“‘ 43 Řekl jsem vám to tedy, ale vy jste neposlechli. Vzbouřili jste se proti Jehovovu příkazu a troufale jste se pokusili vytáhnout do hor. 44 Vyšli proti vám Amorejci, kteří v těch horách bydleli, hnali se za vámi jako včely a rozehnali vás po Seiru až k Chormě. 45 A tak jste se vrátili a dali jste se před Jehovou do pláče, ale Jehova vám nenaslouchal ani vám nevěnoval pozornost. 46 Proto jste v Kadeši bydleli tak dlouho.