1. Mojžíšova

27 Když Izák zestárl a zrak se mu zhoršil natolik, že už neviděl, zavolal si svého staršího syna Ezaua+ a řekl mu: „Můj synu!“ On odpověděl: „Tady jsem.“ 2 Izák řekl: „Už jsem starý a nevím, jak dlouho ještě budu žít. 3 Vezmi si tedy prosím své zbraně, luk a šípy, vyjdi do polí a ulov pro mě nějakou zvěř.+ 4 A udělej mi dobré jídlo, takové, co mám rád, a přines mi ho. Najím se a požehnám ti, než umřu.“

5 Když Izák mluvil s Ezauem, poslouchala je Rebeka. Potom co Ezau odešel do polí, aby ulovil nějakou zvěř a přinesl ji,+ 6 řekla Jákobovi:+ „Právě jsem slyšela, jak tvůj otec mluví s tvým bratrem Ezauem. Říkal: 7 ‚Přines mi nějakou zvěřinu a udělej mi dobré jídlo, ať se najím a požehnám ti před Jehovou, než umřu.‘+ 8 Teď mě, můj synu, dobře poslouchej a udělej, co ti řeknu.+ 9 Jdi prosím ke stádu a přines mi dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich dobré jídlo pro tvého otce, tak jak to má rád. 10 Pak ho přineseš otci, aby se najedl a před svou smrtí ti požehnal.“

11 Jákob své matce Rebece řekl: „Ale můj bratr Ezau je chlupatý+ a já ne. 12 Co když na mě otec sáhne?+ Bude si myslet, že se mu posmívám, a místo požehnání na sebe přivedu prokletí.“ 13 Ale matka mu řekla: „Ať to prokletí přijde na mě, můj synu. Jen udělej, co říkám – jdi a přines mi ta kůzlata.“+ 14 Šel tedy, přinesl je matce a ona udělala dobré jídlo, tak jak to měl jeho otec rád. 15 Rebeka potom vzala nejlepší oděv svého staršího syna Ezaua, který doma měla, a oblékla ho svému mladšímu synu Jákobovi.+ 16 Ruce a holou část krku mu zakryla kůží z kůzlat.+ 17 Pak mu do rukou dala to dobré jídlo a chleba, který udělala.+

18 Vešel tedy ke svému otci a řekl: „Můj otče!“ „Tady jsem,“ odpověděl Izák a zeptal se: „Můj synu, který ty jsi?“ 19 „Jsem Ezau, tvůj prvorozený,“+ odpověděl Jákob. „Udělal jsem, co jsi mi řekl. Posaď se prosím a sněz něco z mojí zvěřiny, abys mi mohl požehnat.“+ 20 Izák se svého syna zeptal: „Jak to, že jsi tu zvěř našel tak rychle, můj synu?“ On odpověděl: „Protože ji ke mně přivedl Jehova, tvůj Bůh.“ 21 Izák pak Jákobovi řekl: „Pojď prosím blíž, můj synu, abych si na tebe sáhl a zjistil, jestli jsi opravdu můj syn Ezau.“+ 22 Jákob tedy přistoupil ke svému otci Izákovi, ten si na něj sáhl a řekl: „Hlas je Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“+ 23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A tak mu požehnal.+

24 Potom se zeptal: „Jsi opravdu můj syn Ezau?“ „Jsem,“ odpověděl. 25 Izák řekl: „Podej mi tu zvěřinu, můj synu, ať se najím. Pak ti požehnám.“ Podal mu ji a on jedl a přinesl i víno a on pil. 26 Potom mu jeho otec Izák řekl: „Pojď prosím blíž a polib mě, můj synu.“+ 27 Jákob přišel blíž a políbil ho a Izák ucítil vůni jeho oděvu.+ Pak mu požehnal a řekl:

„Vůně mého syna je jako vůně polí, kterým Jehova požehnal. 28 Ať ti pravý Bůh dá nebeskou rosu,+ úrodnou půdu+ a hojnost obilí a mladého vína.+ 29 Ať ti lidé slouží a ať se ti národy klaní. Buď pánem svých bratrů a ať se ti klaní synové tvé matky.+ Ať je prokletý každý, kdo tě proklíná, a ať je požehnaný každý, kdo ti žehná.“+

30 Jakmile Izák Jákobovi požehnal a on vyšel od svého otce, vrátil se z lovu jeho bratr Ezau.+ 31 Také on připravil dobré jídlo, přinesl ho svému otci a řekl: „Můj otče, vstaň a sněz něco z mojí zvěřiny, abys mi mohl požehnat.“ 32 Jeho otec Izák se ho zeptal: „Kdo jsi?“ Odpověděl: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“+ 33 Izák se celý roztřásl a řekl: „Kdo byl tedy ten, co ulovil zvěř a přinesl mi ji? Už jsem z ní jedl, než jsi přišel. Požehnal jsem mu a požehnaný také bude!“

34 Když Ezau slyšel slova svého otce, začal hlasitě a hořce naříkat a naléhal na něj: „Požehnej i mně, můj otče! I mně!“+ 35 Ale on řekl: „Tvůj bratr přišel a podvodem získal požehnání, které mělo patřit tobě.“ 36 Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob!* Vždyť už mě dvakrát vytlačil!+ Už si vzal moje prvorozenecké právo+ a teď i moje požehnání!“+ Pak se zeptal: „Pro mě už žádné požehnání nemáš?“ 37 Izák mu odpověděl: „Ustanovil jsem ho tvým pánem+ a dal jsem mu všechny jeho bratry jako sluhy a poskytl jsem mu obilí a mladé víno.+ Mám snad ještě něco, co bych mohl dát tobě, můj synu?“

38 Ezau řekl otci: „Máš jenom jedno požehnání, můj otče? Požehnej i mně, můj otče! I mně!“ Nato Ezau začal hlasitě naříkat a rozplakal se.+ 39 Jeho otec Izák mu tedy řekl:

„Tvé bydliště bude daleko od úrodné půdy a daleko od nebeské rosy.+ 40 Bude tě živit meč+ a budeš sloužit svému bratrovi.+ Ale až to nebudeš moct vydržet, shodíš jeho jho ze své šíje.“+

41 Ezau však začal Jákoba nenávidět kvůli požehnání,+ které mu dal jeho otec, a v duchu si říkal: „Blíží se dny truchlení nad mým otcem.+ Potom svého bratra Jákoba zabiju.“ 42 Když Rebece řekli, co má její starší syn Ezau v úmyslu, hned si dala zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau chystá pomstu a chce tě zabít.* 43 Můj synu, teď udělej, co ti říkám. Uteč k mému bratru Labanovi do Charanu.+ 44 Chvilku u něj zůstaň, dokud tvůj bratr nepřestane zuřit. 45 Až ho přejde vztek a zapomene na to, co jsi mu udělal, pošlu pro tebe a vrátíš se. Proč bych vás oba měla ztratit v jeden den?“

46 Potom Rebeka říkala Izákovi: „Ty Chetitky+ mi znechutily život. Pokud si Jákob vezme za manželku nějakou Chetitku, jako jsou ty, co žijí kolem, proč bych měla dál žít?“+