Šalomounova píseň

Tvé vlasy jsou jako stádo koz,

které sbíhají z gileadských hor.+

 2 Tvé zuby jsou jako stádo ostříhaných ovcí,

které vycházejí z koupele.

Všechny rodí po dvou

a žádná neztratila svá mláďata.

 3 Tvé rty jsou jako šarlatová stuha,

tvá řeč je příjemná.

Tvé tváře* za závojem

jsou jako dílky granátového jablka.

 4 Tvá šíje+ je jako Davidova věž+

postavená z vrstev kamene.

Je na ní zavěšeno tisíc štítů,

všechny kulaté štíty silných mužů.+

 5 Tvá ňadra jsou jako dva koloušci,

gazelí dvojčata,+

která se pasou mezi liliemi.“

 6 „Než se den ochladí* a stíny prchnou,

půjdu k hoře myrhy

a k pahorku kadidlové pryskyřice.“+

 7 „Celá jsi krásná, má milovaná,+

není na tobě žádná vada.

 8 Sejdi se mnou z Libanonu, má nevěsto,

sejdi se mnou z Libanonu.+

Sestup z vrcholku Amany,*

z vrcholku Seniru, z vrcholku Hermonu,+

ze lvích doupat, z levhartích hor.

 9 Zmocnila ses mého srdce,+ má sestro, má nevěsto,

zmocnila ses mého srdce jediným pohledem,

jediným přívěskem svého náhrdelníku.

Tvé něžnosti jsou mnohem lepší než víno+

a vůně tvých parfémů než všechno koření.+

Pod jazykem máš med a mléko+

a tvůj oděv voní jako libanonské lesy.

12 Má sestra, má nevěsta je jako uzavřená zahrada,

uzavřená zahrada, zapečetěný pramen.

13 Tvé výhonky* jsou rájem* granátovníků

s nejlepšími plody, s henou a nardem,

14 s nardem+ a šafránem, puškvorcem+ a skořicí,+

s nejrůznějšími kadidlovými stromy, myrhou a aloí+

a se všemi nejjemnějšími vůněmi.+

15 Jsi zahradní pramen, studna čerstvé vody,

proudy řinoucí se z Libanonu.+

16 Probuď se, severní větře,

přijď, jižní větře.

Věj na mou zahradu,

ať se její vůně šíří.“

„Ať můj milý vejde do své zahrady

a ochutná její nejlepší plody.“