Jak získali tak krásné peří?

MANDELÍCI DLOUHOOCASÍ (Coracias caudata) jsou běžní obyvatelé střední a jižní Afriky. Často sedají na stromech nebo na telefonních drátech u silnice. Odtamtud mohou dobře pozorovat své okolí a hledat hmyz a jinou potravu.

Cestujete-li přes Botswanu a Zimbabwe, snad se vám před očima kmitne jasně modré peří, když jeden z těchto ptáků přeletuje silnici. Někdy své pestré peří předvádějí přímo akrobatickými prostocviky. Průvodní obrázek ptáka a jeho křídla ukazují mandelíkovy zářivé barvy. Peří na křídlech je směsí čtyř odstínů modři spolu s černou a hnědou. Krásně kontrastuje s šeříkovou náprsenkou, oranžovými lícemi, bílým čelem a světle zeleným temenem. To nás vede k důležité otázce: Jak takové nádherné peří dostali?

Zkoumáte-li mandelíkovy nohy, zjistíte, že jsou pokryté šupinami, a ne peřím. Vyvinulo se snad jejich peří náhodou ze šupin plaza, jak učí evolucionisté?

Uvažme, že pero je technický zázrak. Od osy pera se rozprostírají řady praporků s háčky. „Jestliže se dva sousední praporky oddělí — a je k tomu třeba značné síly — okamžitě se zase spojí jako zdrhovadlo, když pero protáhnete mezi prsty,“ vysvětluje učebnice Integrated Principles of Zoology. „Pták to samozřejmě dělá zobákem.“

Mohly by ty stovky účinných „zdrhovadel“, jež tvoří jediné pero, vzniknout náhodou? Mají vědci nějaké důkazy, že se pero skutečně vyvinulo ze šupiny? „Je dost zvláštní,“ přiznává citovaná příručka, „že současní ptáci sice mají jak šupiny (zejména na nohách), tak peří, ale ani na fosiliích, ani na žijících formách nebyla objevena žádná přechodová fáze mezi nimi.“

Peří jistě svědčí o Mistru technikovi, který je také odborníkem na míchání krásných barev. Tvorové jako mandelík dlouhoocasý jsou zahrnuti mezi „okřídlené ptáky“, kteří „chválí Jehovovo jméno“, jméno pravého Boha. — Žalm 148:7, 10–13.

[Podpisek obrázku na straně 16]

National Parks Board of South Africa