Co říká Bible

„Proč mi Bůh vzal dítě?“

SMRT dítěte je zdrcující pro každého rodiče. Je to nesmírné utrpení, které nemohou zhojit pouhá slova. Jestliže jste ale utrpěli takovou ztrátu a chcete vědět, proč si Bůh vzal vaše dítě, pak se potýkáte s mylnou představou, která vaše utrpení jen zvětšuje. Potřebujete znát pravdu: Bůh si vaše dítě nevzal.

Avšak mnozí věří přesně opačnému názoru. Například jedna žena v beznaději strnule hleděla do otevřené rakve; v ní ležel její sedmnáctiletý syn, jehož vlasy prořídly při neúspěšném léčení rakoviny. Obrátila se k návštěvníkovi a roztřeseným hlasem řekla: „Bůh chtěl mít Tommyho u sebe v nebi.“ Byla to římská katolička, a tento názor získala během let, kdy chodila do kostela. I protestanté dlouhý čas dávali vinu za smrt dětí Bohu. Věhlasný protestantský reformátor Jan Kalvín bědoval, když jeho čtrnáctidenní syn zemřel: „Pán nás zajisté postihl trpkou ranou v podobě smrti našeho synáčka.“

Podle jedné starověké židovské legendy synové jednoho rabína, dvojčata, zemřeli, zatímco byl pryč. Když se vrátil a sháněl se po svých synech, řekla mu manželka: „Kdyby ti někdo půjčil dva skvostné klenoty a řekl, že je můžeš užívat, dokud je budeš mít u sebe, byl bys schopen se přít, když tě ten, kdo ti je zapůjčil, požádá, abys mu je vrátil?“ Odpověděl: „Jistě ne!“ Nato mu ukázala jeho dva zemřelé syny a řekla prostě: „Bůh chtěl své klenoty nazpět.“

Ani utěšující, ani biblické

Je Stvořitel opravdu tak krutý, že by z rozmaru postihoval děti smrtí, a přitom věděl, že to zlomí srdce jejich rodičů? Ne, Bůh Bible takový není; podle 1. Jana 4:8 „Bůh je láska.“ Povšimněte si, že se zde neříká, že Bůh má lásku, nebo že Bůh je milující, ale že Bůh je láska. Boží láska je tak silná, tak čistá, tak dokonalá, tak zcela prostupuje jeho osobnost i skutky, že o něm může být právem hovořeno jako o samotném zosobnění lásky. To není Bůh, který zabíjí děti, ‚protože chce nazpátek své klenoty‘.

Naopak, Bůh miluje děti silně a nesobecky. Ježíš Kristus, jehož každé slovo a čin odrážely osobnost jeho nebeského Otce, projevoval o děti vřelý, osobní zájem. Jednou objal malé dítě a poučil své učedníky, že musí být podobně nevinní a pokorní jako děti. (Matouš 18:1–4; Marek 9:36) O staletí dříve Jehova vyučoval svůj lid, aby na své děti pohlížel jako na drahocenný dar a aby je řádně vedl, učil a staral se o ně. (5. Mojžíšova 6:6, 7; Žalm 127:3–5) Chce, aby rodiny byly spojené životem, a ne rozdělené smrtí.

„Tak proč mé dítě zemřelo?“

Mnoha lidem připadá, že Bůh, protože je všemohoucí, musí být za vším, co se odehrává, a řídit všechno, co se na světě děje, včetně smrti dětí. Ale nutně to tak nemusí být. Když Job přišel při jediném neštěstí o všech svých deset dětí, myslel si, že mu tuto hroznou pohromu způsobil Jehova. Neznal to, co nám zjevuje Bible, totiž, že v jeho případě stál za událostmi ve skutečnosti nadlidský Boží odpůrce zvaný satan, který se utrpením pokoušel zlomit Jobovu víru ve Stvořitele. — Job 1:6–12.

Podobně i dnes většina lidí nemá představu o rozsahu satanova vlivu na svět. Bible odhaluje, že satan, a ne Jehova, je vládcem tohoto zkaženého systému věcí. Jak říká 1. Jana 5:19: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ Nemůžeme obviňovat Jehovu za všechny tragické události tohoto světa. Vaše dítě si nevzal.

Znamená to tedy, že si vaše dítě vzal satan? Ne, přímo ne. Kdysi v Edenu se člověk sám postavil pod satanovu vládu, když se vzbouřil proti Bohu. Tím ztratil pro sebe i pro všechny své děti dar věčného, zdravého života. (Římanům 5:12) V důsledku toho žijeme ve světovém systému, který je Bohu odcizený, ve světě, ve kterém se musíme vyrovnávat s tím, co Bible nazývá „čas a nepředvídaná událost“, s nečekanými a často tragickými životními zvraty. (Kazatel 9:11) Satan „svádí celou obydlenou zemi“. (Zjevení 12:9) Jeho hlavním zájmem je odvádět lidi od Boha. Rozšiřuje tedy o Bohu podlé lži. Jednou takovou lží je, že Bůh používá smrt k tomu, aby odtrhl děti od jejich rodičů.

„Jaká je naděje pro mé dítě?“

Spíše než vinit Boha, potřebují rodiče, kteří přišli o své dítě, hledět na útěchu, kterou Bůh předkládá v Bibli. Falešné náboženství způsobilo v mnoha lidech zmatek ohledně toho, kde a v jakých podmínkách se asi nacházejí jejich zemřelé děti. Nebe, peklo, očistec, limbus — různý úděl od toho, co je nepochopitelné až po to, co je přímo hrůzné. Na druhé straně nám Bible říká, že mrtví jsou bez vědomí, ve stavu, který lze nejlépe přirovnat ke spánku. (Kazatel 9:5, 10; Jan 11:11–14) A tak se rodiče nemusí bát toho, čím asi procházejí jejich děti po smrti, o nic víc, než když vidí své děti spát hlubokým spánkem. Ježíš hovořil o době, kdy „všichni v pamětních hrobkách. . . vyjdou“ do obnoveného života na rajské zemi. — Jan 5:28, 29; Lukáš 23:43.

Je pravda, že tato skvělá naděje neodstraňuje veškerou hrůzu ze smrti. Sám Ježíš se zármutkem nad smrtí svého přítele Lazara rozplakal — a to jen několik minut předtím, než ho vzkřísil! Alespoň tedy smrt není definitivní. Ježíš i jeho Otec, Jehova, oba nenávidí smrt. Bible říká o smrti, že je „posledním nepřítelem“ a že bude „obrácena vniveč.“ (1. Korinťanům 15:26) V přicházejícím ráji bude satanova vláda záležitostí minulosti a smrt navždy pomine. Její nevinné oběti budou vzkříšením přivedeny zpět. Potom, až rodiče budou opět spojeni se svými dětmi, které ztratili smrtí, budeme konečně moci říci: ‚Smrti, kde je tvé žahadlo?‘ — Ozeáš 13:14.