Bitva o irská rašeliniště

Od dopisovatele Probuďte se! v Irsku

„POKUD se něco rychle nepodnikne, může být navždy ztracena jedinečná součást živého dědictví světa.“ Tak se vyjádřil britský spisovatel dr. David Bellamy. Jaké dědictví měl na mysli? Irská rašeliniště. — Bellamy’s Ireland—The Wild Boglands.

Ne každý Ir považuje rašeliniště za dědictví. V dřívějších dobách, říká spisovatel Michael Viney, „byla rašeliniště synonymem pro strádání a pro život nejchudších lidí“. Dnes, podle IPCC (Irish Peatland Conservation Council, irský výbor pro ochranu rašelinišť) si mnozí lidé myslí, že by se mokřiny měly „vykopat, vysušit a přeměnit na něco suchého a ‚užitečnějšího‘ “. Proč si dělají ochránci přírody takové starosti, když se při vysušování rašelinišť získává hodnotné palivo a vzniká dobrá zemědělská půda? Protože považují rašeliniště za „jedinečné močálové ekosystémy“.

Ohroženy jsou dva základní druhy rašelinišť. Jednomu se říká vrchoviště a druhému slatiniště. Slatiniště, podle doktora Davida Bellamyho, „přikrývají bažinatou západní krajinu [a další vlhké hornaté oblasti] živým kobercem, jaký bychom nenašli nikde jinde na světě“. Co vlastně představují tyto dva druhy rašelinišť? Jsou ve skutečnosti něčím víc než pouze bahnitými, zrádnými místy, z nichž se těží palivo na zimu? Jsou dobré jen k tomu, aby se z nich získala rašelina na spálení?

Vrchoviště a slatiniště

Rašeliniště jsou mohutné masy rašeliny pokryté živou vrstvou rostlinstva, kterou tvoří mechy, vřes, ostřice a květiny. Říká se, že vrchoviště se začala tvořit před tisíci lety na takových místech, jako byla například mělká jezera. Rostlinstvo odumřelo a kleslo ke dnu, tam se pak pomalu rozkládalo a vytvářelo rašelinu. Tlející rostliny se hromadily vrstva za vrstvou, až nakonec vyplnily celé jezero. Některá z těchto ložisek rašeliny tvoří dvanáctimetrové vrstvy.

Rašeliníky se usadily na mokré půdě, která vznikala na povrchu jezera a působily podobně jako mycí houba, když udržovaly povrch rašeliniště nasáklý vodou. Velké pahorky vytvořené z těchto mechů se zvětšovaly jak do výšky, tak do šířky, a vytvářely podivuhodná kupolovitá vrchoviště. „Kupole vrchoviště,“ říká David Bellamy, „je ve skutečnosti ohromná kapka vody, která drží pohromadě díky matečné půdě; ta se skládá z částí rozložených zbytků rostlin, které udržuje při sobě živý povlak rašeliny.“

Slatiniště naproti tomu nepotřebovala ke svému vzniku jezera. Získala veškerou potřebnou vláhu z neustálých dešťů ve vlhkých oblastech Irska — v místech, kde prší nejméně 235 dnů v roce a kde spadne za rok až 120 centimetrů srážek. David Bellamy říká, že slatiniště, které může být až 6 metrů hluboké, je ohromnou „nevyužitou kupou kompostu. . . přesyceného vodou“.

Pod povrchem je rašeliniště tvořeno vrstvami rostlinstva v různém stadiu rozkladu. Blízko povrchu jsou v měkké hnědé rašelině zřetelně vidět zbytky odumřelých rostlin. Na dně pak zetlely na mnohem tmavší, hutnější rašelinu, která je na omak podobná maltě.

Možná, že to zní suše a nezajímavě. Ale rašeliniště nejsou jen rozsáhlé zásobárny paliva; mají také svůj osobitý půvab. Michael Viney popisuje slatiniště v západním Irsku tak, jako by hory byly do rašelinišť zabaleny — podobně jako si starý muž balí nohy do deky. Pokračuje: „Když se na tuto deku zadíváte zblízka, zjistíte, že je utkána z velmi drahých materiálů — lahvově zelených a černých hedvábných mechů, vyzdobených zlatými a růžovými lišejníky, s jemným lemováním šedozelenou krajkou.“ — The IPCC Guide to Irish Peatlands.

Ochránci přírody chtějí tuto bažinatou pohádkovou krajinu zachovat. Pro tisíce druhů zvířat jsou rašeliniště domovem, například pro žáby, mloky, zajíce, ptáky a různý hmyz. Jsou zdrojem života pro nejrozmanitější rostliny; roste zde všudypřítomný suchopýr pochvatý, lekníny, špirlice nachová, libavka položená, liliovec kostomilka a desítky dalších druhů rostlin. Neočekávaným obyvatelem rašelinišť je rosnatka okrouhlolistá. Tato hmyzožravá rostlina chytá na svých lepkavých listech hmyz a pak jej pomalu stravuje.

Těžba rašeliny

Když v létě nebo na jaře jedete, či spíše když se kodrcáte po některé staré irské silnici, která vede rašeliništěm, uvidíte muže a ženy, jak kopou rašelinu neboli, podle jejich vlastních slov, jak píchají borky. I dnes ještě používají želízko, zvláštní úzký rýč, který často mívá ještě jednu krájecí plochu v pravém úhlu k čepeli, takže může vykrojit borku rašeliny jediným rýpnutím. Borkaři rozloží borky, aby proschly na letním slunci, a potom je sbírají jako palivo na zimu. Za chladných zimních večerů přispívá aromatická vůně hořící rašeliny k příjemné pohodě u tepla ohně.

Lidé, kteří tímto způsobem těží rašelinu, vypadají spíše jako mravenci plenící velký obchod s potravinami. Ovšem i tento způsob těžby, připočteme-li k němu projekty na vysoušení půdy, rašeliniště v průběhu tisíce let pomalu pozměnil. Skutečnou hrozbu pro existenci rašelinišť představovalo posledních čtyřicet let. Tedy období, v němž mohutné stroje patřící Bord na Móna (irská komise pro těžbu rašeliny) začaly rašelinu těžit znepokojivým tempem.

Rozsáhlá těžba rašeliny není jednoduchá. Neporušené rašeliniště tvoří z 95 procent voda a je zapotřebí přinejmenším pět let neustálého odvodňování, než mohou tyto důmyslně vyrobené stroje v bažině bezpečně pracovat.

Když se rašelina vytěží, nezůstává po těžbě jen zpustošená země. Úřady se velmi snaží, aby byla vytěžená rašeliniště přeměněna na užitkovou úrodnou půdu. To však přesto znamená, že rašeliništím hrozí zánik. Dnes se v Irsku zachovalo méně než 5 procent vrchovišť s určitým přírodním potenciálem. Lidé už se nepodobají mravencům, kteří plení obchod s potravinami. Nyní se celý obchod vyprazdňuje a budova se připravuje k demolici.

Mohou přežít?

Ochránci přírody vědí, že zakazovat těžbu rašeliny není reálné. Používání tak dostupných zdrojů energie má svůj význam. Ptají se však, zda musí využívání rašelinišť znamenat jejich zánik. Catherine O’Connellová z IPCC se ptá: „Chceme, aby to s našimi rašeliništi dopadlo stejně jako s ptákem dodo?“

Čas ukáže.

[Rámeček na straně 16]

Irská rašeliniště neskýtají pouze rašelinu

V rašeliništích byla objevena překvapivě zachovalá těla lidí, kteří se v nich utopili nebo kteří tu byli před dávnými staletími obřadně popraveni. Vesničané v rašelině skladovali máslo jako v jakési primitivní lednici. Borkaři často objevují dřevěné soudky s máslem, které byly v dávných dobách zakopány do rašeliny a nikdy je už nikdo nevykopal. Nádherné předměty ze zlata, stříbra a bronzu byly nalezeny v rašelinových skrýších, které je měly uchránit před loupeživými nájezdy Vikingů.

[Rámeček na straně 17]

Rašeliniště mohou být nebezpečná

„Rašeliniště mohou být nebezpečná; nikdy tam nechoďte sami,“ varují někteří lidé. Rašeliniště tvoří složitá pásma plná kanálů, potoků a tůní. Na hladině hlubokých jezer se může utvořit hustý koberec rašeliny. Tato plovoucí rašelina se chvěje pod nohama a dokáže pohltit jak lidi, tak zvířata.

„Kusy rašeliny se mohou na úbočí kopce odlomit ze slatiniště. Valí se pak svahem a cestou porážejí stromy a boří domy, podobně jako proud lávy, který ničí vše, co mu stojí v cestě.“

[Obrázky na straně 16 a 17]

Shora ve směru hodinových ručiček:

Borky rašeliny skladované v Connemara, v Irsku

Divoké rašeliniště — bahnité a zrádné

Hmyzožravá rosnatka okrouhlolistá

Bezpečný úkryt pro hnízdo kolihy

[Podpisek]

Dr. R. F. Hammond, Teagasc, Irsko (nahoře a vpravo nahoře)

[Podpisek]

Dutch Foundation for Conservation of Irish Bogs