Pozorujeme svět

„Hodiny soudného dne“ přestavěny

Na obálce časopisu The Bulletin of the Atomic Scientists jsou od prosincového vydání z roku 1991 „hodiny soudného dne“ vykresleny s minutovou ručičkou posunutou ještě více nazpět než kdykoli předtím — na sedmnáct minut před půlnoc. „Jako symbol studené války,“ který se poprvé objevil v roce 1947, uvádí U.S.News & World Report, „tyto hodiny ukazují stav nukleárního napětí tím, že vyznačují čas, který ještě zbývá do půlnoci Armageddonu.“ Na počátku měly hodiny pouze 15minutový rozsah, neboť jejich zakladatelé se domnívali, že to je vše, co za svůj život budou potřebovat. Jak se během let vyvíjely vztahy mezi Východem a Západem, hodiny byly opětovně 13krát posouvány dopředu a dozadu v rozsahu od 12 minut do dvou minut před půlnocí. Nyní byla uzavřena Smlouva o omezení strategických zbraní a došlo ke stažení tisíců taktických zbraní, a proto se vydavatelé Bulletinu domnívají, že lidstvo vstoupilo do nové éry s nadějemi na dosažení „nového světového uspořádání“. „Ale svět je stále nebezpečným místem,“ píše Bulletin. „Stále tu je téměř 50 000 atomových bomb a raketových hlavic.“

Oběti min v Kambodži

„V Kambodži žije v poměru k počtu obyvatel největší množství invalidů na světě,“ píše časopis The Economist. Proč? Protože „během občanské války jak vládní, tak opoziční skupiny kladly bez rozmyslu“ pozemní miny. A protože se o jejich umisťování nevedly žádné záznamy, miny způsobují více zranění než kterákoli jiná zbraň. Dvě skupiny, které se zasazují o lidská práva, Asia Watch a Lékaři za lidská práva, se domnívají, že země, které dodaly miny nebo návody na jejich kladení — Británie, Čína, Singapur, bývalý Sovětský svaz, Spojené státy, Thajsko a Vietnam — mají morální povinnost postarat se o jejich odklizení. Tyto dvě skupiny se u OSN dovolávají zákazu min, které „nerozlišují mezi krokem vojáka a krokem dítěte, jež v lese sbírá dříví“, píše časopis.

Manželství a délka života

Podle jedné zprávy Francouzského národního ústavu demografických studií žijí lidé, kteří jsou v manželství, všeobecně déle než lidé svobodní. Studie ukazuje, že u mužů i žen existuje určitá souvislost mezi rodinným stavem a délkou života. Statistiky ukazují, že osoby žijící v manželství se v průměru dožívají nejvyššího věku, zatímco rozvedení lidé, ti, kteří žijí sami, vdovy a vdovci se dožívají kratšího věku. Výzkumní pracovníci si povšimli, že rozdíl mezi délkou života vdaných a nevdaných žen je méně výrazný. Uvádějí k tomu, že ženy jsou zřejmě lépe schopné přizpůsobit se životu bez manželství.

Ochrana Antarktidy

„Antarktida konečně získala ochranu svého životního prostředí,“ píše časopis New Scientist. Země, které jsou v Antarktické smlouvě, „podepsaly protokol, který na tomto světadílu zakazuje provoz dolů po dobu nejméně 50 let“. V ustanovení protokolu jsou rovněž zahrnuty předpisy týkající se znečišťování prostředí a skladování odpadů, jež vyžadují, aby se jakákoli nová činnost podřizovala studiím, které odhadnou následný vliv na životní prostředí. V současnosti se za nejbezprostřednější hrozbu pro ekosystém Antarktidy považuje turistika. Každá země má nově zřízenému výboru pro životní prostředí poskytnout podrobné informace o svých postupech při hospodaření s životním prostředím, stejně jako při monitorování životního prostředí vzhledem k znečištění. Tento protokol nevejde v platnost, dokud nebude formálně ratifikován členskými zeměmi, což potrvá asi dva roky.

Dědictví po Kolumbovi

Kolumbus a další cestovatelé udělali více než jen to, že Severní a Jižní Ameriku objevili — oni je totiž zásadně změnili. Historik Alfred Crosby píše, že dnes „může botanik [v Americe] snadno nalézt celé louky, kde sotva uvidí rostlinné druhy, které v Americe rostly v době před Kolumbem“. Časopis Wilson Quarterly přinesl seznam uvádějící, že mezi rostliny přivezené ze Starého světa patří banány, broskve, citróny, cukrová třtina, hlávkový salát, laskavec, lipnice, mango, pomeranče, rýže, ředkvičky, sedmikrásky a zelí. Mezi dovezenými zvířaty jsou domácí kočky, drůbež, koně, krysy, osli, ovce, prasata, skot, špačci, včely a vrabci. Nejničivější však byly dovezené nemoci. Patřil mezi ně černý kašel, dýmějový mor, chřipka, neštovice, plané neštovice, příušnice, spalničky, zánět mandlí, zánět mozkových blan a žloutenka. I když do Starého světa se z Ameriky dostalo mnoho zvířat a rostlin, zdá se, že dovezena byla jen jedna nemoc — syfilis.

Chrobáci

Běžná kráva denně produkuje 10 až 15 velkých kravinců; slon asi dva kilogramy trusu za hodinu. Připočtěme k tomu výkaly všech ostatních zvířat a také lidí a můžeme se jen divit, proč naše planeta ještě není celá pokrytá hnojem. Na scénu však přichází chrobák. Každý den chrobáci odklidí miliardy tun trusu. Jakmile se na zemi objeví nějaký trus, seběhnou se na něj tisíce brouků pocházejících až ze 120 čeledí a rychle jej roznesou. Výzkumní pracovníci napočítali 16 000 brouků na jediné kopce sloního trusu, která zcela zmizela, než se vědci za dvě hodiny vrátili. Některé druhy se dokonce zachycují v srsti na hýždích určitých zvířat a skáčou na trus dříve, než dopadne na zem. Z toho, co nezkonzumují, vyválí kuličky, které schovávají pod zemí jako potravu pro potomstvo. Tím prokazují lidem další velkou službu — přidávají do půdy dusík, který ji prohnojuje. Také půdu kypří a provzdušňují a jejich larvy se živí červy i parazity, kteří v trusu žijí a mohou šířit nemoci. Činnost brouků je tak cenná, že dávní Egypťané skarabea (chrobáka) dokonce uctívali.

Úsporné parkování

Japonští výrobci automobilů, kteří vozy jen chrlí a chtěli by rodiny přesvědčit ke koupi druhého vozu, narazili na překážku — kde jej zaparkovat. Nová parkovací pravidla od majitele vozu vyžadují prokazovat se parkovací cedulkou, která dokládá, že řidič má místo k parkování u svého domu nebo poblíž svého zaměstnání, a která je nezbytností při registraci vozidla. Ale parkovací místa jsou drahá, v obytných částech Tokia to může být až 230 000 jenů (1 800 dolarů) za měsíc. Výrobci proto začali prodávat zařízení, které umožňuje na jediném místě zaparkovat dva nebo tři vozy nad sebou. První auto vjede na plošinu, která se potom elektromotorem zvedne, a druhé (či třetí) auto se zaparkuje vespod. Obměnou je zařízení pro parkování doma, které první vůz spustí do prohlubně v zemi. Majitelům vozů jsou rovněž poskytovány informace o dostupnosti míst k parkování.

Opravují se zuby samy?

Zuby zvládnou drobné opravy samy, pokud jim k tomu poskytneme dostatek času. Tak to v japonském lékařském časopise Šikai Tenbo (Stomatologické pohledy) vysvětluje profesor Tadaši Jamada. Jakmile se do úst dostane cukr — nehledě na množství — začne být povlak na zubech na osm až dvacet minut kyselý. Kyselý povlak rozpouští zubní vápník a způsobuje to, čemu profesor Jamada říká „minikavity“. Podle T. Jamady však vápník ze slin postupně nahradí ztracený vápník, takže po několika hodinách se zuby dostávají do původního stavu. Cukr je ve většině jídel, a proto T. Jamada doporučuje mezi hlavními jídly nesvačit a také si pravidelně čistit zuby, zejména před spaním, aby zuby měly možnost vykonávat svou vlastní ‚opravářskou práci‘.

Tragédie Černého moře

„Černé moře dávalo po staletí delfíní kůže, kaviár a ryby ve značné hojnosti a nikdo si nepomyslel, že by taková štědrost někdy mohla přestat,“ píší The New York Times. To se nyní změnilo. Černé moře slouží jako stoka nejen všem průmyslovým podnikům a městům na jeho pobřeží, ale také více než 60 řekám, které do něj vyplavují odpad z území, na němž žije více než 160 miliónů lidí. Čtyři největší — Dunaj, Don, Dněpr a Dněstr — nesou tuny toxických látek a protékají oblastí, která se považuje za nejvíce znečištěnou na světě. Svou daň si vybírá i nadměrný výlov ryb spolu s přemnožením medúz, které se živí jikrami a rybím potěrem. V důsledku toho je dnes v dostatečném množství pouze 5 z 26 druhů obchodně žádaných ryb, které se v roce 1970 vyskytovaly hojně, a tuleni zde již zcela vymizeli. „I kdybychom znečišťování jakoby mávnutím proutku zastavili,“ říká biolog Juvenalij Zajcev, „bylo by nemožné vrátit se do padesátých let. Příroda má své vlastní zákony.“

Imunizované děti

Na celém světě jsou nyní čtyři z pěti dětí imunizované vůči šesti smrtelným nemocem: černému kašli, obrně, spalničkám, tetanu, tuberkulóze a záškrtu. Uvedla to Světová zdravotnická organizace. Před deseti lety to bylo asi jen jedno dítě z pěti. Nyní, při nákladech jediného dolaru za jednu dávku vakcíny, jsou každý rok zachráněny životy asi tří miliónů dětí. Podle údajů Světové zdravotnické organizace si ale přesto nemoci, jimž lze předcházet, stále žádají životy asi dvou miliónů dětí každý rok.