Zabijáci na svobodě

MARGARET zoufale hledala nějaký léčebný prostředek, když se její syn Tito nakazil malárií. Dostal tři léky, včetně tolik vychvalovaného chlorochinu. Přesto Tito zemřel — bylo mu pouhých devět měsíců.

Taková tragédie je v Margaretině rodné zemi Keni častá. „Newsweek“ uvádí: „Druhu ‚Anopheles gambiae‘, který je hlavním moskytem přenášejícím malárii, se v této části světa daří dobře. Dětem nikoli. Pět procent dětí umírá na malárii, než dosáhnou školního věku.“

V roce 1991 zabila tuberkulóza ve státě New York (USA) dvanáct vězňů a jednoho dozorce. „Budeme to ve vězeních kontrolovat,“ říká doktor George DiFerdinando Jr., „ale otázkou v podstatě je, jak by se to dalo kontrolovat nyní, když je tuberkulóza nedílnou součástí společnosti?“

Světová zdravotnická organizace uvádí, že 1,7 miliardy lidí — skoro třetina světové populace — je nosičem baktéria tuberkulózy. U osmi miliónů z nich se každý rok rozvine aktivní forma choroby a tři milióny na ni zemřou.

V newyorské nemocnici se narodila jedenáct týdnů před termínem jedna holčička. To ale byla pouze část problému. Olupující se kůže na rukou, vřídky na nohou, zvětšená játra a slezina, to všechno bylo jasným dokladem toho, že dostala již v děloze syfilis.

„Některé děti jsou již v děloze chorobou tak těžce poškozeny, že se rodí mrtvé,“ napsaly „The New York Times“. „Jiné děti umírají brzy po porodu, některé s těžkým poškozením kůže, které vzniká při porodu.“

Malárie, tuberkulóza a syfilis — o všech třech se před několika desetiletími myslelo, že jsou pod kontrolou a blízko vymýcení. Co způsobilo jejich ničivý návrat?