Může hmotný blahobyt zaručit štěstí?

„POUZE jeden nebo dva z 50 žáků naší školy nosili boty,“ vzpomíná pětačtyřicetiletý Poching, který v padesátých letech vyrůstal v jižní části Tchaj-wanu. „Nemohli jsme si je dovolit. Nikdy jsme se však nepovažovali za chudé lidi. Měli jsme všechno, co jsme potřebovali.“

To bylo asi před čtyřiceti lety. Od té doby se život Pochinga a zbývajících 20 milionů obyvatel ostrova Tchaj-wanu značně změnil. Jak vysvětluje kniha Facts and Figures—The Republic of China on Taiwan (Fakta a čísla — Čínská republika na Tchaj-wanu), „Tchaj-wan se ze zemědělské společnosti změnil v pulsující průmyslovou společnost“. Koncem 70. let se o Tchaj-wanu mluvilo jako o „stabilní a prosperující zemi“.

Důkazy blahobytu jsou na Tchaj-wanu vidět opravdu všude — od výškových úředních budov tvořících velmi moderní komplexy, které rychle vyrůstají po celém ostrově, až po dálnice plné drahých zahraničních automobilů. Hmotný blahobyt Tchaj-wanu je předmětem závisti jiných rozvíjejících se zemí. China Post, hlavní anglický list na Tchaj-wanu, se pyšní tím, že „obyvatelé Tchaj-wanu se těší nejvyšší životní úrovni v historii Číny“.

‚Velké množství palčivých problémů‘

Přináší lidem všechen tento hmotný blahobyt pravé štěstí a uspokojení? Určitě je mnoho věcí, na které jsou obyvatelé Tchaj-wanu hrdí. Tento úspěch má však i svou druhou stránku. China Post dále upozorňuje: „S vysokým stupněm blahobytu přichází velké množství složitých a palčivých problémů.“ Hmotný blahobyt na Tchaj-wanu si vyžádal svou daň.

O „složitých a palčivých problémech“, které sužují tuto zemi, v níž kdysi nebyla téměř žádná zločinnost, China Post poznamenává: „V posledních letech v naší blahobytné společnosti znepokojivě vzrostla zločinnost a počet výtržností, a tak je stále více ohrožován život a majetek pokojných občanů.“ V článku nadepsaném „Blahobyt činí z Tchaj-wanu zemi chlípnosti“ Post ostře kritizuje problém prosperujících „restaurací a barů, které předvádějí polonahá děvčata“, a problém nezákonných nevěstinců, které jsou vydávány za ‚holičství‘. Dalším problémem se stalo vydírání a únosy, jejichž cílem je získat výkupné. Jedna zpráva mluví o tom, že únosy dětí jsou „novým, vzkvétajícím průmyslem Tchaj-wanu“. K takovým zločinům se uchyluje mnoho lidí. Vidí v nich možnost, jak získat peníze, když potřebují splatit své dluhy vzniklé hazardním hraním nebo vyrovnat jiné finanční ztráty.

Děti nejsou pouze nevinnými oběťmi zločinnosti, ale jsou do ní stále více zapleteny. Zprávy ukazují, že počet zločinů spáchaných dětmi vzrostl jen v roce 1989 o 30 procent. Mnoho lidí se domnívá, že nárůst zločinnosti dětí je způsoben rozpadem rodin, a zdá se, že to statistiky potvrzují. Například v letech 1977 až 1987 se snížil počet párů, které uzavřely manželství, ale počet rozvodů se více než zdvojnásobil. Čínská kultura tradičně velmi zdůrazňuje, jak je pro stabilní společnost rodina důležitá. Není tedy překvapující, že mnoho lidí je zhoršujícími se poměry velmi znepokojeno.

Kořen problému

Ve snaze zjistit, proč v prosperující společnosti upadá společenský řád, byla předložena různá vysvětlení. Někteří lidé, kteří jsou spíše ‚filozofy‘, říkají, že je to prostě daň úspěchu. Když se ale vina svaluje na úspěch nebo blahobyt, je to stejné, jako když se jídlu dává vina za to, že je někdo nenasytný. Ne všichni lidé, kteří jedí, jsou nenasytní, a ne každý člověk, kterému se dobře daří, je hmotař nebo zločinec. Ne, hmotný blahobyt sám o sobě není příčinou zločinnosti a společenských nepokojů.

Jeden úvodník v listu China Post poukázal na to, co k tomuto problému přispělo nejvíce. Bylo tam napsáno: „Po desetiletí jsme příliš zdůrazňovali materiální rozvoj. Vedlo to k úpadku morálky a duchovních hodnot v naší dnešní společnosti.“ (Kurzíva od nás.) Skutečně, když se příliš zdůrazňuje úsilí o získání hmotných věcí, vede to k hmotařství a chamtivosti. Podporuje se sobectví. Je to přesně ten duch, který vede k rozpadu rodin a k šíření neduhů, které samozřejmě mají na společnost škodlivý vliv. Stále jsou pravdivá slova, která byla v Bibli zapsána už před 2000 lety: „Láska k penězům [ne samotné peníze] je totiž kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ — 1. Timoteovi 6:10.

Celosvětový problém

Tisíce lidí se z Tchaj-wanu stěhují do jiných zemí, protože hledají mír, klid — a bezpečí. Problémy, které Tchaj-wan zažívá, však nejsou příznačné pouze pro Tchaj-wan. Bují po celém světě.

Před několika lety jedna studie ukázala, že v nejbohatším okrese v Kalifornii (USA) byl největší počet rozvodů v celých Spojených státech. V některých částech tohoto okresu došlo asi k 90 procentům všech transakcí s nemovitostmi v důsledku rozpadů manželství. Uvádí se, že je zde dvakrát více sebevražd, než je celostátní průměr. Tento okres patří mezi místa s nejvyšším počtem případů alkoholismu v USA. Říká se, že je zde na jednoho obyvatele více psychiatrů a jiných psychoterapeutů než kdekoli jinde ve Spojených státech.

Ježíš Kristus poukázal na základní pravdu, když řekl: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4) Hmotný majetek, ať už je jakkoli hojný, nemůže uspokojit všechny potřeby člověka ani nemůže zaručit, že člověk bude šťastný. Naopak. Často je to tak, jak to vyjadřuje jedno čínské přísloví: „Když má člověk dost jídla a je mu teplo, jeho myšlenky se obrátí k hýření a k tělesným žádostem.“ Ukázali jsme si to na tom, co se děje na Tchaj-wanu a kdekoli jinde — samotný hmotný blahobyt se často stává předzvěstí mravního a společenského úpadku a problémů, které tento úpadek doprovázejí.

Co je tedy třeba, aby hmotný blahobyt mohl přispět k opravdovému a trvalému štěstí? Odpověď se dozvíte v následujícím článku.

[Praporek na straně 6]

„Když má člověk dost jídla a je mu teplo, jeho myšlenky se obrátí k hýření a k tělesným žádostem.“ — Čínské přísloví

[Obrázek na straně 5]

Hmotný blahobyt přeměnil malá městečka v rušná velkoměsta osvětlená neony