„Tanec s Matyldou“

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V AUSTRÁLII

AUSTRALSKÁ píseň „Tanec s Matyldou“ (do češtiny převzatá pod názvem „Hádej, Matyldo“) je dobře známá všude na světě. Zájem o tuto písničku náhle ožil loni, u příležitosti stého výročí jejího prvního veřejného provedení 6. dubna 1895.

Jak mohla ta prostá balada s trochu tajemným textem získat takovou popularitu, a to nejen v Austrálii, ale v mnoha zemích světa? Zprávy o původu této písně se poněkud rozcházejí, ale všechny se shodují v tom, že autorem textu je A. B. (Banjo) Paterson, jehož básně byly koncem minulého a začátkem tohoto století v Austrálii bestsellery.

Text „Tance s Matyldou“ se různí, ale je jasné, že písnička vypráví o ‚swagmanovi‘. ‚Swag‘ je balíček s osobním majetkem a swagman je člověk, který cestuje a nosí s sebou swag. V této písni se swagman utábořil u malého přítoku jedné řeky. Takovým přítokům se v australském vnitrozemí říká ‚billabong‘. Když si v kotlíku něco vařil nad ohněm, přišla se k témuž billabongu napít dobře živená ovce. Swagman ovci chytil, zabil ji a strčil do svého vaku na potraviny. Sotva to udělal, přijel na koni ‚squatter‘, který byl majitelem toho pozemku. (Squatteři byli farmáři, kteří získali právo na vlastnictví půdy tím, že se na ní usadili. Později si mohli dát své rozlehlé pozemky zaregistrovat.) Squattera doprovázeli tři příslušníci jízdní policie. Když byl nešťastný swagman obviněn, že ukradl ovci, a hrozilo mu vězení nebo něco ještě horšího, skočil do billabongu a utopil se.

Proč se tento nepravděpodobný příběh setkal s takovou odezvou? Jedno vysvětlení podává Bruce Elder v úvodu ke knize Rexe Newella Favourite Poems of Banjo Paterson (Oblíbené básně Banjo Patersona). Domnívá se, že tato píseň vyjadřuje, jak Australané chtějí vidět sami sebe: „Je to mnohem víc než jen příběh o swagmanovi, který ukradl ovci. Je to výraz naší nechuti k šikanování a k úředním osobám. Swagman je každý Australan, který se někdy chtěl vysmát do očí bezvýznamnému úředníčkovi . . . Je lepší skočit do billabongu než těm lidem dovolit, aby ovládli váš život.“ Ale ať je příčina oblíbenosti „Tance s Matyldou“ jakákoli, tato píseň se na více než sto let stala symbolem Austrálie.

Co „Tanec s Matyldou“ znamená?

Píseň má čtyři sloky nebo krátké strofy. Po každé sloce následuje refrén, který začíná verši:

Waltzing Matilda, Waltzing Matilda,

You’ll come a-waltzing Matilda with me

Potom následují dva verše, které opakují, co bylo popsáno v předešlé sloce. Jméno písně pochází právě z tohoto refrénu.

Je nejisté, a dokonce sporné, co vlastně „matylda“ je a kdo tančí ten „tanec“. Někteří badatelé předkládají prosté vysvětlení, které je, jak se zdá, nejuspokojivější. Jeden z nich říká: „Patersona . . . okouzlovali swagmani, kteří putovali od jednoho pozemku ke druhému a všechen svůj majetek měli sbalený ve stočeném swagu a ten měli hozený přes rameno. Paterson měl rád hovorový jazyk, kterým swagmani mluvili. Když někdo nesl swag, říkali, že ‚má na hrbu ranec‘, ‚nese na rameni uzel‘, ‚nese prokletí‘ nebo ‚tancuje s Matyldou‘.“

Sydney May podává ve své knize The Story of “Waltzing Matilda” (Příběh „Tance s Matyldou“) tuto stručnou definici tance s Matyldou: „Šaty a osobní majetek byly pevně stočeny a pak zabaleny do rozložené deky. Deka se potom na obou koncích pevného zámotku zavázala a nosila se kolem krku. Volné konce visely vpředu a obvykle to vypadalo, jako by jedna paže jeden z těch konců objímala.“

„Matyldina“ sláva se šíří

Na závěr Sydney May říká, že píseň „Tanec s Matyldou“ si takovou popularitu mimo zemi svého původu získala díky tomu, že se australská vojska za první a druhé světové války plavila do jiných zemí. Udává tyto příklady: „Jakmile v roce 1941 překročil nějaký Australan práh jedné kavárny v Tel Avivu, kavární orchestr hned začal hrát ‚Matyldu‘; Devátá divize ji zpívala, když vstupovala do libyjského města Bardia, kterého se znovu zmocnila; už v roce 1917 se stalo, že když se jedna australská válečná loď připojila k Britské flotile, uvítala ji kapela vlajkové lodi ‚Tancem s Matyldou‘; když má nějaký Australan mluvit do rozhlasu k posluchačům v cizině, je uváděn touto melodií.“ K nejprestižnějším událostem, při kterých tato píseň zazněla, patří ceremoniální přehlídka korunovační delegace australské armády v Buckinghamském paláci v Londýně týden před korunovací královny Alžběty II.

Jedna zajímavá tisková zpráva také poskytuje jistou představu o tom, jak populární byl „Tanec s Matyldou“ u lidí různého postavení. Novinová zpráva zní: „Jednou večer, když [australský předseda vlády] pan Menzies povečeřel v Chequers s [britským ministerským předsedou] panem Churchillem a vůdcem Bojující Francie generálem de Gaullem, odebrali se do jedné z dalších místností. Sir Winston dal znamení, a rozezněla se píseň ‚Tanec s Matyldou‘. Bujaře zpíval a téměř tančil po místnosti. Pak se zastavil a řekl generálovi: ‚To je jedna z nejhezčích písniček na světě.‘“

O popularitě „Matyldy“ dále svědčí Richard Magoffin ve své knize Waltzing Matilda—The Story Behind the Legend (Tanec s Matyldou — Historie legendy): „Za druhé světové války se píseň billabongů dostávala stále dál do světa, všude, kam šli australští vojáci. Byla to písnička, která snadno vzbudila vzpomínky na domov a snadno se poznalo, že je australská.“ Pan Magoffin také cituje filmového producenta Kramera, který vybral „Tanec s Matyldou“ jako ústřední melodii filmu Na břehu. Pan Kramer řekl: „Je to pozoruhodně všestranná píseň. Dá se zahrát jako tradicionál, pochod, balada nebo v jakékoli jiné hudební formě. V hudbě pro film ‚Na břehu‘ jsme ji použili na mnoho různých způsobů. Rozhodl jsem se téměř okamžitě, že ‚Tanec s Matyldou‘ bude v tomto filmu hlavním hudebním tématem.“

Má hlubší smysl?

Někteří lidé se domnívají, že Banjo Paterson chtěl těm, kdo jeho básně čtou a zpívají, něco sdělit. Například William Power napsal článek do Yale Review ve Spojených státech, v němž vyjádřil určité hluboké myšlenky v souvislosti s možným poselstvím obsaženým v této písničce. Všichni zřejmě jeho názor nesdílejí, nicméně jeho úvaha bude za tímto krátkým pojednáním o „Tanci s Matyldou“ vhodnou tečkou. Pan Power napsal:

„Australané museli bojovat nejen s přírodními silami, ale také s nedostatky lidské povahy . . . Toto napětí našlo vyjádření v ‚Tanci s Matyldou‘, kde proti sobě stojí dva extrémní typy, squatter a swagman. Většina lidí by prohlásila, že squatter si zasloužil, aby v takovém konfliktu zvítězil. Hospodářství Austrálie záviselo z velké části na jeho statečnosti jako chovatele ovcí nebo dobytka. Těžce pracoval, byl zodpovědný a odvážný; kdyby některou z těchto vlastností, které spojujeme s pionýry, neměl, dlouho by squatterem nezůstal . . . I swagman je lidská bytost . . . I on je součástí společnosti. Několik swagmanů se vypracovalo a stali se squattery; více bylo těch, kteří dosáhli nižšího, ale stále ještě uspokojivého postavení jako farmáři, zaměstnanci farem, mechanici nebo dělníci ve městě; jiní zůstali bez půdy a bez domova až do konce života a své kosti složili někde na cestě. Společnost možná vyžadovala, aby squatter měl nad swagmanem navrch, ale právo swagmana jako lidské bytosti se nemělo opomíjet.“

Nyní uplynulo více než sto let od doby, kdy byla tato prostá balada australského vnitrozemí napsána. Banjo Paterson asi sotva tušil, že se jeho zhudebněná báseň stane tak populární australskou písničkou.