Křehký, ale vytrvalý cestovatel

OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KANADĚ

Malíři je malují a básníci o nich píší. Řada jejich druhů žije v tropických deštných pralesích a mnoho jich žije také v lesích, na polích a prériích. Někteří odolávají chladnému horskému podnebí a jiní zase žáru pouští. Říká se o nich, že to jsou nejkrásnější tvorové z říše hmyzu.

TOHOTO nádherného, půvabného tvora bezpochyby dobře znáte. Je to motýl. Jeden druh motýla však díky svým úžasným cestovatelským výkonům proslul na celém světě. Tímto křehkým, ale vytrvalým cestovatelem je monarcha stěhovavý. Podívejme se na tento klenot stvoření blíže a prozkoumejme jeho neuvěřitelné výkony při stěhování.

Křehký klenot stvoření

Představte si, že jste za teplého, slunného dne na louce. Pozorujete tyto půvabné, okřídlené divy, jak ve svém nekonečném hledání jídla a pití poletují sem a tam mezi lučními květy. Stojíte bez hnutí a vztáhnete ruku. Jeden motýl přilétá blíž. A vida, chystá se vám usednout na paži! Sledujte, jak měkce přistává.

Teď se podívejte zblízka. Prohlédněte si dva páry jemných sametových oranžových křídel s černou kresbou a se složitým vzorem na jejich okrajích. Říká se, že monarcha dostal své jméno od anglických osadníků v Americe, kteří jej spojovali se svým monarchou Vilémem Oranžským. A tento motýl „monarchou“ skutečně je. Tato křehká krása vážící jen půl gramu, která má rozpětí křídel 8 až 10 centimetrů, je schopna podnikat dlouhé a namáhavé cesty.

Úchvatný let

I když prý někteří motýli před příchodem zimy migrují na delší vzdálenosti než monarchové, jen monarchové podnikají tak dlouhé cesty ve velkém počtu a pouze jejich cesty mají tak přesný cíl. Migrace monarchů je ve světě motýlů opravdu zvláštním jevem. Zamysleme se nad některými úžasnými výkony těchto houževnatých cestovatelů.

Jejich podzimní let z Kanady na jejich zimoviště v Kalifornii nebo v Mexiku je delší než 3 200 kilometrů. Přelétají velká jezera, řeky, planiny a hory. Miliony jich úspěšně dokončí migraci na místo určení vysoko v horách Sierra Madre ve středním Mexiku.

Tyto lety jsou ještě podivuhodnější, když vezmete v úvahu, že mladí motýli tento let nikdy dříve nepodnikli a své zimoviště nikdy neviděli. Neomylně však cítí, kudy mají letět, a když jsou na místě svého zimního stanoviště, poznají to. Jak to dělají?

Časopis Canadian Geographic uvádí: „Je zřejmé, že v jejich prostém malém mozku je nějaký složitý genetický program, možná nějaký proces rozpoznávání úhlu slunečních paprsků, jak je to u včel, nebo měření zemského magnetického pole, podle kterého se pravděpodobně orientují ptáci. Ke konci cesty může pomoci také schopnost zjistit určitou teplotu a vlhkost. Ale vědě se zatím nepodařilo získat na tyto hádanky odpovědi.“ Tak jako tvorové, o kterých je zmínka v biblické knize Přísloví, i monarchové ‚jsou instinktivně moudří‘. (Přísloví 30:24)

Monarchové jsou mimo jiné také mistrní letci. Plachtí rychlostí asi 12 kilometrů za hodinu, stoupají rychlostí asi 18 kilometrů za hodinu a — jak ví každý, kdo se nějakého snažil chytit — poletují ještě rychleji, asi 35 kilometrů za hodinu. Velmi dobře umějí využít vítr — aby se dostali ke svému cíli na jihozápadě, křižují dokonce proti převládajícímu západnímu větru. Používají složité letové strategie, aby si poradili s odchylkami v rychlosti a směru větru. Plachtí na termálech (vzestupných proudech teplého vzduchu) podobně jako piloti kluzáků nebo jestřábi. Podle jednoho zdroje cestují monarchové až dvě stě kilometrů denně. Létají pouze za dne. V noci odpočívají, každý rok často na přesně tomtéž místě.

Vědec David Gibo z Torontské univerzity poznal, že způsob letu monarchů není vůbec nahodilý. Uvádí: „Motýli musí využívat vítr způsobem, který považuji za mnohem chytřejší než způsob stěhovavých hus.“ Díky tomu, jak mávají křídly, jak stoupají do výšky a jak se živí, dorazí monarchové do Mexika s dostatečným množstvím tuku, aby mohli přečkat zimu a na jaře vyrazit zpátky na sever. Profesor Gibo také říká: „Tu dlouhou cestu dokáží dokončit v plné síle a zdraví díky tomu, že při letu plachtí.“

Hromadné stěhování

Již dlouho se ví, že monarchové ze západu Skalnatých hor migrují na jih a přezimují v Kalifornii. Na některých místech podél jižního pobřeží Kalifornie je můžete vidět, jak visí v hroznech na borovicích a blahovičnících. Ale kam migruje ohromná populace monarchů z východní Kanady, zůstávalo nějakou dobu tajemstvím.

V roce 1976 bylo toto tajemství odhaleno. Konečně bylo objeveno jejich zimoviště — jeden zalesněný vrchol v mexickém pohoří Sierra Madre. Byly tam nalezeny miliony motýlů, kteří pokrývali větve i kmeny vysokých šedozelených jedlí. Tento působivý, okouzlující pohled návštěvníky stále přitahuje.

Jedno z míst, kde můžete nejlépe vidět monarchy pohromadě, je Národní park Point Pelee v Ontariu. Tam se monarchové slétávají a připravují se na migraci k jihu. Koncem léta se na tomto místě na jihu Kanady shromáždí a počkají na severním břehu jezera Erie, až bude příznivý vítr a příznivá teplota. Pak se vydají na cestu na jih, do svých zimovišť v Mexiku.

Cíl cesty

Monarchové se vydají z Point Pelee a budou přelétat z ostrova na ostrov, až se dostanou na druhý břeh jezera Erie. Pak začne dlouhá cesta přes pevninu Spojených států. Cestou se k nim připojí další skupiny monarchů. Vysoko v horách severozápadně od Mexika City se jich na zimu slétne odhadem sto milionů.

Další migrační lety vedou přes Floridu a Karibské moře a končí na místech, která ještě čekají na objevení — možná někde na Yucatánském poloostrově nebo v Guatemale. Ať je to v Mexiku, nebo v jiných zimovištích, monarchové se shromáždí na několika poměrně malých kouscích horského lesa.

Člověk by si myslel, že dlouhý let do jejich zimoviště je přivede do prázdninové země teplých, prosluněných luk. Ale tak to není. Mladovulkanická Kordillera v Mexiku, kam odlétají, je chladné místo. Horské vrcholky mají však to správné klima, které motýli k přezimování potřebují. Je dost chladné, aby strávili zimu téměř v úplné nečinnosti a tak si prodloužili život na osm nebo deset měsíců. To jim umožní, aby odlétli do Mexika, přezimovali tam a ještě se vydali na zpáteční cestu. Dalo by se říci, že to je přece jen jistý druh prázdnin.

Když přijde jaro, začínají být monarchové zase aktivní. Jak se den prodlužuje, poletují ve slunečním světle, začínají se pářit a vydávají se na zpáteční cestu. Má se za to, že někteří tuto cestu dokončí, ale do hor v Kanadě a na severu Spojených států v létě přilétnou obvykle už jejich potomci. Zpět na sever kontinentu se dostane třetí nebo čtvrtá generace. Třikrát nebo čtyřikrát se cestou opakují stadia vajíčka, housenky, kukly a motýla. Samičky obtížené více než stem oplodněných vajíček poletují mezi lučními květy a po jednom kladou vajíčka na spodní stranu mladých, jemných listů klejichy. A tak cyklus znovu začíná a cesta monarchů do jejich letoviska pokračuje.

Monarcha je skutečně okouzlující tvor. Pro lidi je výsadou, že mohou pozorovat a studovat jeho činnost. Nepřekvapuje však, že monarchovo zimoviště v Mexiku, o kterém se dlouho nevědělo, i jeho další výskytiště v Kalifornii jsou ohrožena lidskou činností. Kdybychom se spoléhali na to, že tito křehcí tvorové mohou letět někam jinam, mohlo by se stát, že vyhynou. Je chvályhodné, že se vynakládá úsilí, aby byli monarchové před touto eventualitou chráněni. Jak to bude nádherné, až budou mít tito křehcí, ale vytrvalí cestovatelé zaručeno bezpečné místo k životu na rajské zemi, kterou slíbil Stvořitel a která bude již brzy!

[Podpisek obrázku na straně 15]

Motýl: Kanadské parky/J. N. Flynn

[Podpisky obrázku na straně 17]

Strana 16 nahoře a dole: Kanadské parky/J. N. Flynn; uprostřed: Kanadské parky/D. A. Wilkes; strana 17 nahoře: Kanadské parky/J. N. Flynn; uprostřed a dole: Kanadské parky/J. R. Graham