Gepard — Nejrychlejší z koček
OD DOPISOVATELE PROBUĎTE SE! V KENI
HORKÝ vzduch nehnutě visel nad vyprahlou savanou. Naše dalekohledy byly zaměřeny na stádo gazel Thomsonových, jejichž zlatě pruhované boky zářily v posledních paprscích zapadajícího slunce. Nedaleko odtud, usazený na termitišti, byl ještě jiný pozorovatel, který se také díval směrem ke gazelám. Byla to skvrnitá kočka s koťaty. Její jantarové oči pozorně sledovaly dění. Náhle se její svaly napjaly a ona pomalu vstala a pohnula se směrem ke stádu. Její koťata jako by věděla, že na ni mají čekat.
Opatrně postupovala kupředu a skrývala se za keříky a za trsy vysoké trávy. Pohybovala se plynule a jistě. Když se přiblížila asi na dvě stě metrů ke své kořisti, náhle znehybněla. Jedna z gazel zvedla hlavu a dívala se směrem k ní; pak se zase začala pást. Kočka se znovu začala přibližovat. Přiblížila se k nic netušícímu zvířeti asi na padesát metrů a rozběhla se. Vyrazila do šera, jako když pustíte stočené péro. Stádo gazel se rozprchlo na všechny strany, ale kočka nespouštěla zrak ze své vyhlédnuté kořisti. Hnala se přes pláň a gazelu doháněla.
Vyděšené zvíře kličkovalo, aby svého pronásledovatele setřáslo, ale úhybné manévry nemohly bleskurychlou kočku zmást. Pak, když byla asi metr od své kořisti, vyrazila přední tlapou, aby svou zamýšlenou oběť srazila. V tu chvíli ale trochu zaváhala. Gazela byla v mžiku ta tam.
Kočka se celá zadýchaná pomalu zastavila, posadila se a pohlédla směrem ke svým hladovým koťatům. V údivu jsem se podíval na svoji manželku. Právě jsme byli svědky prudkého sprintu podivuhodného geparda.
Rychlá kočka
Gepard umí skutečně běžet jako vítr. Je to neuvěřitelné, ale z naprostého klidu dokáže za pouhé dvě vteřiny vyvinout rychlost asi 65 kilometrů za hodinu. A může dosáhnout rychlosti až 110 kilometrů za hodinu! Je to nejrychlejší zvíře na zemi. Jen pro srovnání, závodní kůň vyvine rychlost něco přes 70 kilometrů za hodinu a chrt může sprintovat rychlostí asi 65 kilometrů za hodinu. Gepard však dokáže tou úžasnou rychlostí běžet jen na krátkou vzdálenost.
Gepard má lehkou kostru, dlouhé, štíhlé nohy a pružná, zakřivená záda. Jeho dlouhý skvrnitý ocas mu pomáhá udržovat rovnováhu, když se při běhu ve vysoké rychlosti naklání a když mění směr. Při plné rychlosti je délka jeho kroku více než šest metrů. K rychlosti mu dopomáhají mimo jiné i jeho tlapy; podobají se spíše tlapám psa než tlapám kočky. Gepard zarývá drápy do země a to mu umožňuje lépe se odrážet.
Skvrnitá krása
Přední část hlavy geparda je naprosto jedinečná a krásná. Od očí ke koutkům tlamy sbíhají dvě jemné černé linky a dodávají kočce smutný, téměř zoufalý výraz. Gepardí srst je krátká s malými plnými skvrnami. Na těle je často světle červenohnědá, kdežto na břiše bělavá. Koťata jsou při narození mnohem tmavší a mají hustou, dlouhou šedomodrou hřívu, která se táhne od šíje až k ocasu.
Gepard vydává vrčivé zvuky nebo se ozývá jakýmsi cvrlikáním podobným ptačímu hlasu. Tento zvuk je slyšet až do vzdálenosti dvou kilometrů a gepard ho používá k dorozumívání s mláďaty nebo jinými gepardy.
Povaha gepardů je ve srovnání s jinými kočkami, například lvem a levhartem, mírná a pokojná. Když je gepard spokojený, přede jako obrovská domácí kočka. Snadno si zvyká na přítomnost člověka, a byl dokonce ochočen. Ovšem není to žádná kočička. Úplně dospělý gepard váží 45 kilogramů nebo více a jeho ostré zuby a drápy z něj dělají nebezpečné zvíře, s nímž je třeba zacházet opatrně.
Gepardi se nerodí se schopností lovit, a matka je to musí důkladně učit. Je-li kotě geparda vychováváno v zajetí, bude mu chybět schopnost přikrást se ke kořisti a srazit ji. Když matka a mláďata žerou společně, dělají to pokojně, beze sporů a pranic, které jsou při tom běžné mezi lvy. O gepardech se dokonce ví, že v suchých oblastech požírají šťavnaté pouštní melouny.
Turisté v afrických rezervacích žasnou, jak tyto pokojné kočky mohou být krotké. Není neobvyklé, že dospělý gepard vyhledá stín turistického vozu nebo vyskočí na kapotu auta a dívá se čelním sklem na překvapené a často vyděšené pasažéry.
Rodičovská kočičí péče
Samice geparda může vrhnout až šest malých koťat. Statečně je chrání a dobře je ukrývá. Několik prvních měsíců jejich života je často přenáší. Zdá se však, že i přes úsilí gepardí matky svá mláďata chránit, přežije jich do dospělosti jen asi třetina.
Starat se o rodinu gepardích mláďat není pro jejich mámu nic jednoduchého. Mláďata jsou plná energie a jsou velmi hravá. Často číhají na ocas odpočívající matky a vrhají se na něj, jakmile jím matka typicky kočičím způsobem šlehne. Jak se perou, koušou a honí, často nedbají na neustálé nebezpečí číhajících dravců.
Lovec je loven
Gepard má v přírodě mnoho nepřátel, mimo jiné lvy, levharty a hyeny. Avšak jeho nejhorším nepřítelem je člověk. Jeho krásná skvrnitá kožešina je velmi ceněna jako materiál k výrobě oděvů, jako předložka či trofej. Tento rychlonohý tvor je chytán do pastí a cvičen ke sportovnímu lovu. V zajetí se gepard nechce množit, a proto byl pronásledován do všech částí svého teritoria, aby byla tato poptávka pokryta. Gepardi také trpí ztrátou přirozeného prostředí, takže dnes ve východní Africe žijí především v rezervacích.
V roce 1900 se gepardi vyskytovali ve 44 zemích v počtu asi 100 000 kusů. Dnes je jich možná jen 12 000 a přežívají ve 26 zemích, většinou v Africe. Na ochranu těchto krásných skvrnitých koček se vynakládá úsilí, ale jejich počet se stále snižuje.
Někteří lidé se domnívají, že geparda možná čeká vyhynutí. Je však uklidňující, když víme, že přichází doba, kdy člověk plně přijme Bohem danou odpovědnost opatrovat, chránit a ‚mít v podřízenosti . . . každého živého tvora, který se pohybuje po zemi‘. (1. Mojžíšova 1:28) Jen tehdy bude jistá záruka, že z takových nádherných koček, jako je gepard, se obyvatelé země budou těšit navždy.