Anorexie a bulimie — Fakta a nebezpečí

„Jídlo znamená citovou zátěž, která je mnohem větší než něco, co se dá měřit na kalorie nebo gramy.“ (Autorka Janet Greesonová)

ANOREXIE a bulimie jsou dvě nejčastější poruchy příjmu potravy. Každá má své charakteristické rysy. Jak ale uvidíme, nebezpečné mohou být obě — a to dokonce smrtelně.

Anorexie — vyhladovění

Anorektici, lidé trpící anorexií, buď odmítají jíst, nebo jedí tak málo, že jsou podvyživení. Podívejme se na sedmnáctiletou Antoinettu, která říká, že v určitou dobu zhubla na třicet sedm kilogramů — což je u dospívající dívky, která měří sto sedmdesátpět centimetrů, velmi málo. „Jedla jsem denně pouze dvě stě padesát kalorií a vedla jsem si záznamy o tom, co jím,“ říká Antoinette.

Anorektičky jsou posedlé jídlem a jsou ochotny udělat cokoli, jen aby nepřibraly. „Začala jsem vyplivováním jídla do ubrousku, když jsem předstírala, že si utírám pusu,“ říká Heather. Susan si zase udržovala nízkou váhu intenzivním cvičením. „Skoro každý den,“ říká Susan, „jsem uběhla dvanáct kilometrů nebo jsem hodinu plavala, jinak jsem měla hrozné obavy a pocity viny. Každé ráno jsem však prožívala svou největší a obvykle jedinou opravdovou radost, když jsem si stoupla na váhu, a ujistila se, že nemám ani čtyřicet pět kilogramů.“

Je ironií, že některé anorektičky jsou vynikající kuchařky a pořádají skvělé hostiny, na nichž se jídla ani nedotknou. „Když jsem na tom byla nejhůř,“ říká Antoinette, „připravovala jsem doma každou večeři a dělala jsem mladšímu bratrovi a sestře všechny svačiny, které si brali s sebou. Nepustila jsem je k ledničce. Měla jsem pocit, že kuchyň patří jen mně.“

Podle knihy A Parent’s Guide to Anorexia and Bulimia (Průvodce anorexií a bulimií pro rodiče) některé anorektičky „jsou posedlé čistotou a od všech členů rodiny vyžadují, aby dodržovali jejich nerealisticky vysoké požadavky. Ani chvilku nesmí nikde zůstat ležet časopis, pantofle či hrnek od kávy. Možná úplně stejně či ještě víc jsou tyto ženy posedlé osobní hygienou a vzhledem. Hodiny tráví v koupelně, zamknou dveře a nikoho nepustí dovnitř, takže ostatní členové rodiny se nemohou připravit do školy nebo do práce.“

Jak se tato neobvyklá porucha, které se říká anorexie, vyvine? Příznačné je, že dospívající nebo mladý člověk — nejčastěji žena — si dá za cíl, že zhubne určitý počet kilogramů. Když však tohoto cíle dosáhne, není spokojená. Při pohledu do zrcadla si stále připadá tlustá, a tak se rozhodne, že bude lepší, když zhubne ještě o několik kilogramů. Tento cyklus pokračuje, dokud její váha neklesne o patnáct nebo i více procent pod normální hodnotu odpovídající její výšce.

V tomto momentu již začnou přátelé a členové rodiny projevovat obavy, že dotyčný člověk je extrémně hubený až vychrtlý. Anorektici však vidí věc jinak. „Nemyslel jsem si, že vypadám hubeně,“ říká Alan, který měří sto sedmdesát centimetrů a v určitou dobu vážil třicet tři kilogramů. „Čím víc hubnete,“ říká Alan, „tím víc je vaše mysl pokřivená a nejste schopni vidět se jasně.“a

Anorexie může časem vést k závažným zdravotním problémům, například k osteoporóze a k poškození ledvin. A může být dokonce smrtelná. „Lékař mi řekl, že jsem své tělo připravila o tolik výživných látek, že kdybych v tom pokračovala, tak bych za dva měsíce zemřela na podvýživu,“ říká Heather. Podle informačního bulletinu The Harvard Mental Health Letter pět procent žen s diagnózou anorexie v průběhu deseti let zemřelo.

Bulimie — záchvaty žravosti a zbavování se jídla

Porucha příjmu potravy, známá jako bulimia nervosa, je charakterizována záchvaty žravosti (rychlá konzumace velkého množství jídla třeba až pět tisíc kalorií i více) a následným odstraněním jídla (vyprázdněním žaludku, často zvracením či projímadly).b

Na rozdíl od anorexie je bulimii obtížné rozpoznat. Postižená osoba obvykle není hubená a její jídelní návyky mohou působit zcela normálně — alespoň na jiné lidi. Pro bulimičku však život rozhodně normální není. Je totiž tak posedlá jídlem, že všechno ostatní je nedůležité. „Čím víc jsem se přejídala a zvracela, tím méně mě zajímaly jiné věci či lidé,“ říká šestnáctiletá Melinda. „V podstatě jsem již zapomněla, jaké to je bavit se s přáteli.“

Geneen Rothová, autorka knížek a lektorka v oblasti poruch příjmu potravy, popisuje nezvladatelné přejídání jako „třicetiminutové šílenství a skok do pekla“. Říká, že během záchvatu žravosti „nezáleží na ničem . . . na přátelích, na rodině . . . Důležité je pouze jídlo.“ Sedmnáctiletá Lydia popisuje svůj stav naprosto stejně. „Cítím se jako drtič odpadků,“ říká Lydia. „Naházej to dovnitř, zpracuj a vyhoď to ven. Pořád dokola to samé.“

Bulimička se zoufale snaží, aby nepřibrala, k čemuž by normálně při takovém nekontrolovaném přejídání došlo. Okamžitě po záchvatu žravosti tudíž u sebe vyvolá zvracení nebo si vezme projímadlo, aby jídlo ze svého těla odstranila dříve, než se přemění v tělesný tuk.c Již tato představa by mohla působit odpudivě, ale zkušená bulimička se na to tak nedívá. „Čím více se přejídáte a zvracíte, tím snazší to pro vás je,“ vysvětluje sociální pracovnice Nancy Kolodnyová. „Počáteční pocity ošklivosti, nebo dokonce strachu jsou rychle vystřídány nutkáním opakovat tento bulimický model jednání.“

Bulimie je mimořádně nebezpečná. Při opakovaném zvracení se například do úst dostane leptající žaludeční kyselina, která může narušit zubní sklovinu. Tento zlozvyk může také poškozovat jícen, játra, plíce a srdce postižené osoby. V extrémních případech může dojít k ruptuře žaludku, a dokonce ke smrti. Nebezpečné může být také nadměrné používání projímadel. Může narušit funkci střeva a vést k trvalým průjmům a krvácení z konečníku. Podobně jako při opakovaném zvracení může i nadměrné užívání projímadel vést ke smrti.

Podle Národního institutu pro duševní zdraví má výskyt poruch příjmu potravy trvale vzestupnou tendenci. Co vedlo jednu mladou ženu k tomu, že si pohrávala se smrtí hladem? Proč má zase jiná žena takovou závislost na jídle, že se přejídá a potom — posedlá sledováním své tělesné hmotnosti — musí vyzvrátit všechno, co snědla? Tyto otázky budeme zkoumat v dalším článku.

[Poznámky pod čarou]