Bitva u Platají — „Medvěd“ je sražen na kolena

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ŘECKU

NĚKOLIK němých rozvalin. Opuštěné tesané kameny a štěrkové cesty. Prázdná pláň mezi zvlněnými úpatími hor na březích řeky Asopós asi třicet kilometrů severozápadně od řeckých Atén.

Nic neprozrazuje, že jsme se ocitli na místě, kde se před 2 500 lety odehrálo jedno z posledních dějství persko-řeckého ozbrojeného konfliktu. Bylo to dějiště největší pozemní bitvy perských válek — bitvy u Platají.

Konflikt, který byl předpověděn

Jako dobře napsaný scénář předpovídala biblická proroctví vzestup a pád světových mocností staletí dopředu. V souladu s proroctvím médo-perská světová velmoc, kterou symbolizoval medvěd a beran, získávala při svých dobyvatelských výpadech nová území převážně směrem na západ. (Daniel 7:5; 8:4) V tažení proti Řecku však perské vojenské síly pod vedením krále Dareia I. utrpěly v roce 490 př. n. l. u Marathónu zdrcující porážku. O čtyři roky později Dareios zemřel.

Danielovo proroctví mluví dále o tom, že „povstanou tři králové pro Persii“, a potom se zmiňuje o čtvrtém perském králi, který „vzburcuje všechno proti řeckému království“. Tímto králem byl zjevně Dareiův syn Xerxes. (Daniel 11:2) Ve snaze oplatit porážku u Marathónu vyslal v roce 480 př. n. l. proti řecké pevnině obrovské vojenské síly. Po nákladném vítězství u Thermopyl však jeho vojenské síly nakonec utrpěly krutou porážku u Salaminy.a

Mardonius — liknavý bojovník?

Zaskočený Xerxes spěchal do Lýdie a zanechal tři sta tisíc svých mužů pod velením zkušeného válečníka Mardonia, kterého pověřil dohledem nad dobytým územím Řecka. Ze svého zimního tábora v Thesálii vyslal Mardonius do Atén vyslance s návrhem, v němž Atéňanům nabízel úplnou milost, znovupostavení vypálených chrámů, obnovu celého území a rovnoprávné spojenectví jako samosprávného svobodného města. Atéňané však touto nabídkou pohrdli a požádali Spartu o vojenskou pomoc.

Mardonius dostal radu od jednoho zběhlého Řeka, který mu byl nakloněn, že by nad nepoddajnými Řeky mohl zvítězit, kdyby jejich vůdce podplatil. Mardonius se však k takovým prostředkům nesnížil. Chtěl se přímému střetu s Řeky stále ještě vyhnout, a tak znovu Atéňanům nabídl, aby se za výhodných podmínek vzdali. Oni však tvrdošíjně stáli na svém.

Poslední dějství

Poslední epizoda střetnutí mezi Persií a Řeckem se tedy odehrála v srpnu roku 479 př. n. l. u Platají. Proti silnému stotisícovému Mardoniovu vojsku zde stálo přibližně čtyřicet tisíc řeckých pěšáků — Sparťanů, Atéňanů a vojáků z jiných řeckých měst —, kterým velel spartský generál Pausaniás.

Tři týdny se hlavní voje obou dvou armád obávaly přímého střetu, jen tu a tam mezi nimi docházelo k potyčkám přes řeku Asopós. Podle jedné legendy slibovali věštci na každé straně své armádě vítězství, pokud zůstanou v obranném postavení. Perská jízda však Řeky ustavičně znepokojovala, ukořistila jim kolonu s nezbytnými zásobami potravin a otrávila studny, na jejichž vodě byli Řekové závislí.

Mardoniovi se zdálo, že konec války je na dosah. Tento perský velitel však podcenil bojové schopnosti svého protivníka. Vojevůdce lákala naděje na okamžité a okázalé vítězství, a proto se svou armádou ihned spěchal přes řeku a zaútočil.

Peršané vytvořili stěnu z proutěných štítů a odtud své protivníky zasypávali šípy. Zběhlí řečtí spojenci Peršanů napadli 8 000 Atéňanů, zatímco jádro Mardoniových vojenských sil zaútočilo na 11 500 Sparťanů. Sparťané se schoulili pod svými štíty, aby se ochránili před mračnem šípů, ale potom utvořili falangu a zahájili ukázněný protiútok. Se svými dlouhými kopími se v těžkých brněních řítili na Peršany.

Zaskočení Peršané se dali na ústup. Atéňané mezitím přemohli řecké zrádce. Mardoniova armáda se pod ochranou perské jízdy spěšně vrátila přes řeku. Mardonius byl přitom sražen z koně a zabit. Perská armáda ztratila svého velitele a ve zmatku začala utíkat.

V téže době na protějším břehu moře u iónského pobřeží u Mykalé dosáhla řecká flotila skvělého vítězství nad perským námořnictvem, kterému se o rok dříve podařilo taktak přežít porážku u Salaminy. Spojeným silám mohutné perské armády byl zasazen rozhodující úder.

Chromý „medvěd“

Perské vojenské síly již nikdy více nebojovaly na evropské půdě. Perská armáda zcela ztratila svou bojeschopnost. Jak uvádí kniha A Soaring Spirit (Nebetyčný duch), „Xerxes se potom odebral do svých velkých měst a uchýlil se k rozkoším svého harému. Čas od času se vyburcoval k tomu, aby pokračoval ve stavebních projektech svého otce, takže v perském hlavním obřadním městě Persepolis postavil další paláce a monumentální dvorany. Kromě toho nedosáhl ničeho významného.“

Pod záštitou dvorního života tento kdysi ctižádostivý dobyvatel připustil, aby se jeho zájmy zúžily na malý okruh politických intrik a dvorních pomluv. Ale ani v tomto ohledu nedopadl dobře. V roce 465 př. n. l. byl na svém loži zavražděn skupinou spiklenců.

Kniha A Soaring Spirit píše: „V řadě perských králů, kteří následovali — alespoň podle názoru řeckých pisatelů, kteří jsou hlavním zdrojem informací o tomto období Perské říše —, žádný neprojevoval takovou energii a genialitu jako Kýros a Dareios. Za vlády Xerxova syna Artaxerxa I. se hlavním mocenským nástrojem Persie místo vojenských jednotek staly peníze. Artaxerxes použil platidlo své říše k tomu, aby zasahoval do záležitostí Řecka, uplácel jeden [městský stát] za druhým a tak vyvolával nepříjemnosti. . . . Na mincích, zlatých dareicích, byl vyobrazen Dareios držící luk a toulec se šípy. Řekové tyto mince pohrdavě označovali jako ‚perské lučištníky‘.“

Královský dům Perské říše byl kvůli spiknutím a vraždám neustále potřísněn krví, až nakonec dospěl k zániku. Říše upadala stále více a perská vládnoucí dynastie ztrácela svou moc a schopnost vládnout.

I přes poslední zoufalé snahy posílit režim byl v době Alexandra Velikého — muže, jehož vize impéria a touhy po něm byly srovnatelné s vizí a tužbami Kýra — královský dům zralý k pádu. Alexandrova tažení přes tuto nesmírně rozlehlou říši začala ve čtvrtém století př. n. l. A biblické proroctví se opět vyplnilo do poslední podrobnosti.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázky na straně 26]

Médo-Persie a Řecko – Dvě století konfliktu

539 PŘ. N. L. Médo-Persie se stává čtvrtou světovou velmocí. Zmocňuje se území ve třech hlavních směrech: severně (Asýrie), západně (Iónie) a jižně (Egypt) (Daniel 7:5; 8:1–4, 20)

500 PŘ. N. L. Řekové v Iónii (Malá Asie) se bouří proti perským vládcům

490 PŘ. N. L. Atéňané odrážejí útok Peršanů u Marathónu

482 PŘ. N. L. Xerxes ‚burcuje všechno proti Řecku‘ (Daniel 11:2)

480 PŘ. N. L. Nákladné vítězství Peršanů u Thermopyl; Peršané jsou poraženi u Salaminy

479 PŘ. N. L. Atéňané a Sparťané vítězí nad Peršany u Platají

336 PŘ. N. L. Alexandr se stává králem Makedonie

331 PŘ. N. L. Perská armáda je poražena Alexandrem Velikým u Gaugamély; Řecko se stává pátou světovou velmocí (Daniel 8:3–8, 20–22)

[Obrázky]

Perský lukostřelec

Konvoj řeckého jezdectva

[Podpisky]

Musée du Louvre, Paříž

Fotografie pořízena s laskavým svolením British Museum

[Rámeček na straně 26]

Konečný výsledek veškerých lidských bojů o moc:

„Za dnů těch králů zřídí nebeský Bůh království, které nebude nikdy zničeno. A království nebude přeneseno na žádný jiný lid. Rozdrtí a ukončí všechna tato království a samo bude stát na neurčité časy.“ (Daniel 2:44)

[Obrázek na straně 25]

Bitevní pole u Platají, kde byla zničena perská vojenská mašinérie