Co říká Bible
Záleží na tom, jakou léčbu si zvolíte?
NEDUŽIVOST, nemoc a zranění jsou u lidí naprosto běžné. Když se s těmito nepřáteli tělesné i duševní pohody setkají, mnozí lidé se snaží dosáhnout úlevy léčením. Ježíš Kristus uznával prospěšnost takového úsilí, protože prohlásil, že „zdraví nepotřebují lékaře, ale churaví ano“. (Lukáš 5:31)
Lukáš, biblický pisatel, který tato slova zaznamenal, byl sám lékařem. (Kolosanům 4:14) Apoštol Pavel měl z Lukášových lékařských znalostí možná užitek na jejich společných cestách. Poskytuje však Bible nějaké vodítko ohledně toho, jaké typy lékařské péče jsou pro křesťany přijatelné? Záleží na tom, jakou léčbu si zvolíte?
Biblická vodítka
Bible může být vodítkem v tom, aby člověk udělal ohledně léčení moudré rozhodnutí. Například 5. Mojžíšova 18:10–12 jasně ukazuje, že takové věci jako provozování věštění a magie jsou Jehovovi ‚odporné‘. Tyto zakázané úkony mohly patřit k „provozování spiritismu“, před kterým Pavel varoval. (Galaťanům 5:19–21) Proto se i dnes praví křesťané vyhýbají každému diagnostickému nebo léčebnému postupu, který zjevně obsahuje spiritismus.
Bible také ukazuje, jak velkou hodnotu má pro Stvořitele svatost života a krve. (1. Mojžíšova 9:3, 4) Svědkové Jehovovi jsou rozhodnuti řídit se příkazem ‚zdržujte se krve‘, a proto odmítají lékařské postupy, které tento biblický příkaz porušují. (Skutky 15:28, 29) To neznamená, že odmítají veškerou léčbu. Spíše hledají pro sebe a své děti tu nejlepší péči. Svědkové však zdravotnické odborníky žádají, aby jim poskytli léčení, které je v souladu s jejich náboženským přesvědčením.
Uvažujte o svých krocích
Král Šalomoun varoval, že „kdokoli nezkušený uvěří každému slovu, ale chytrý uvažuje o svých krocích“. (Přísloví 14:15) I v případě, kdy lékařské rozhodnutí není v přímém rozporu s biblickými zásadami, by měl člověk ‚uvažovat o svých krocích‘. Ne všechny formy léčby jsou užitečné. Když Ježíš řekl, že ‚churaví potřebují lékaře‘, neschvaloval tím všechny druhy léčení, které byly v jeho době k dispozici. Věděl, že některé formy léčebných postupů jsou rozumné a že jiné jsou chybné.a
Podobně i dnes mohou být některé formy léčení neúčinné, nebo dokonce podvodné. Jestliže někomu chybí dobrý úsudek, může se tím vystavit zbytečnému riziku. Je také třeba připustit, že léčba, která jednomu člověku prospěje, může být u někoho jiného neúčinná, nebo dokonce škodlivá. Rozvážný člověk, který stojí před rozhodnutím v lékařských otázkách, bude své možnosti důkladně zvažovat, místo aby ‚věřil každému slovu‘ — a to i v případě, že dostává radu od přátel, kteří to s ním myslí dobře. Projeví ‚zdravou mysl‘ tím, že si zjistí spolehlivé informace, aby mohl udělat volbu na základě znalostí. (Titovi 2:12)
Buďte realističtí a rozumní
Je správné zajímat se o své zdraví. Věnuje-li člověk vyváženou pozornost tělesnému zdraví, projevuje tím ocenění pro dar života i pro božský zdroj tohoto daru. (Žalm 36:9) Ačkoli křesťané usilují o to, aby dostali vhodnou léčbu, chtějí mít v otázkách zdraví vyrovnaný postoj. Například začne-li být poměrně zdravý člověk posedlý zájmem o zdraví a tělesnou kondici, mohlo by se stát, že ztratí ze zřetele ‚důležitější věci‘. (Filipanům 1:10; 2:3, 4)
Jedna vážně nemocná žena v Ježíšově době „utratila všechny své prostředky“, když hledala lékařskou pomoc při léčbě svého chronického onemocnění. S jakým výsledkem? Nejenže se neuzdravila, ale její stav se zhoršil, což jí muselo způsobit velké zklamání. (Marek 5:25, 26) Udělala vše, co bylo v jejích silách, aby se uzdravila, ale nic nepomáhalo. Na její zkušenosti je jasně patrné, že v tehdejší době měla lékařská věda jen omezené možnosti. Přes pokroky v lékařském výzkumu a v lékařských technikách je i dnes mnoho lidí v podobné situaci. Je tedy důležité, aby člověk měl realistický pohled na to, čeho lékařská věda může dosáhnout. Dokonalé zdraví je v současnosti nedosažitelné. Křesťané si uvědomují, že Boží čas „k léčení národů“ je ještě věcí budoucnosti. (Zjevení 22:1, 2) Je tedy nutné vytvořit si na léčení vyrovnaný názor. (Filipanům 4:5)
Je jasné, že na tom, jak se rozhodneme, záleží. Když tedy stojíme před rozhodnutím ohledně léčby, mělo by se v tom zrcadlit obojí — jak touha po dobrém zdraví, tak touha zachovat si zdravý vztah k Bohu. V tom případě můžeme s důvěrou vyhlížet splnění Jehovova slibu, že v nádherném novém světě, který přijde, „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24)
[Poznámka pod čarou]
a Například podle Dioskoridovy lékařské encyklopedie z prvního století se měl jako údajný lék proti žloutence pít nápoj z vína a kozího hnoje. Víme samozřejmě, že takový předpis velmi pravděpodobně stav nemocného ještě zhoršil.
[Obrázek na straně 26]
„Doktor“, v roce 1891 namaloval sir Luke Fildes
[Podpisek]
Tate Gallery, Londýn/Art Resource, NY