Losos obecný — „Král“ v tísni

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V IRSKU

LOSOSI jsou známi tím, že když plují proti proudu řeky, aby na jejím horním toku přivedli na svět potomstvo, dokáží skokem překonat vodopády. Vypráví se, že jistý rybář si při lovu všiml, že „se mnoha lososům nedařilo dostat se přes vodopád“. Někteří dokonce skončili na břehu u paty vodopádu. Na kameni blízko vodopádu rybář tedy rozdělal oheň a dal na něj pánev. Říká se, že „po neúspěšném skoku přes vodopád někteří nešťastní lososi dopadli přímo na pánev“. Rybář se pak chlubil, že ‚u nich doma je tolik lososů, že sami skáčou na pánev, aniž by se člověk musel namáhat je chytat‘.

Ano, tato příhoda je trochu nadnesená. Skutečností však zůstává, že lososi přes vodopády skáčou. Zpráva, kterou vydala irská organizace Salmon Research Agency of Ireland, uvádí, že „počet divokých lososů, kteří plují do horních toků řek, aby se tam rozmnožovali, [v posledních letech] významně klesl“. Při jednom průzkumu se zjistilo, že z téměř 44 000 mladých lososů, kteří byli označkováni a vypuštěni, se vrátily pouze tři procenta (přibližně 1 300).

Co způsobilo tak dramatický pokles? Bude lososů někdy opět tolik jako dříve? Když porozumíme pozoruhodnému a neobvyklému životnímu cyklu tohoto „krále ryb“, pomůže nám to odhalit příčiny současného stavu a možná také najít řešení tohoto problému.

Počáteční období života

Život lososa začíná v období od listopadu do února na štěrkovitém dně prudce tekoucí bystřiny. Samice tam vyhloubí několik děr hlubokých až 30 centimetrů, zatímco samec odhání vetřelce. Do každé díry pak samice naklade několik tisíc jiker, které samec oplodní. Samice pak jikry zakryje štěrkem, aby byly v bezpečí.

V březnu nebo dubnu se z jiker vylíhnou podivně vypadající rybky. Říká se jim plůdek neboli alevin, měří pouze tři centimetry a jsou trochu nemotorné, protože jim na břiše visí žloutkový vak. Zpočátku rybky zůstávají ukryty v štěrku na dně a výživu čerpají ze žloutkového vaku, který jim slouží jako zásobárna potravy. Po čtyřech nebo pěti týdnech obsah tohoto vaku vstřebají a vysoukají se ze štěrku. Měří asi pět centimetrů a vypadají jako normální ryby. Tomuto stadiu se říká fry. Nyní jsou pro ně důležité pouze dvě věci. Za prvé, najít dostatek potravy — drobný hmyz a plankton —, a za druhé, najít bezpečné místo k životu. V tomto období přijde o život více než 90 procent mladých lososů. Uhynou kvůli nedostatku potravy či kvůli tomu, že nenajdou vhodné místo. Také se stávají obětí predátorů, jako jsou pstruzi, ledňáčci, volavky a vydry.

Michael, který už nějakou dobu studuje život lososů i jiných ryb, říká: „Přibližně po roce dosáhnou lososi velikosti asi osm až deset centimetrů. V tomto období života se jim říká strdlice neboli parr. Na každé straně těla mají charakteristické tmavé skvrny. Když lososi dorostou do délky asi patnácti centimetrů, tmavé skvrny zmizí a tělo má jednolitou zářivě stříbrnou barvu. A nyní v jejich životě nastanou pozoruhodné a složité změny, díky kterým se lososi liší od většiny ostatních ryb.

V období mezi květnem a červnem se lososi pod vlivem určitých vnitřních signálů začnou shromažďovat do tisícových hejn a táhnou dolů do ústí řek. V tomto stadiu se mladým lososům říká smolt.“ Je ale možné, aby sladkovodní ryba přežila ve slané vodě? Když jsme se na to Michaela zeptali, odpověděl: „Obvykle ne, ale v případě lososů dochází v žábrách ke změnám, díky kterým dokáží z mořské vody odfiltrovat sůl. Když jsou tyto změny dokončeny, smolt, který je tak malý, že by se vám pohodlně vešel do dlaně, se vydává na epickou cestu.“

Život v moři

Proč tak malá rybka opouští důvěrně známou řeku? A kam pluje? Aby lososi úplně dospěli, potřebují se dostat do oblastí, kde mají hojnost potravy. Pokud se jim podaří uniknout před kormorány, tuleni, delfíny, a dokonce kosatkami, dorazí do cíle své cesty. Tam se živí drobnými mořskými živočichy a také rybami, jako jsou například smačkové, sledi a huňáčci. Během následujícího roku se váha mladého lososa zvýší patnáctinásobně — z dvou set gramů na téměř tři kilogramy. Pokud losos zůstane v moři pět let, může dosáhnout váhy 18 kilogramů i více. Některé exempláře dokonce vážily přes 45 kilogramů!

Přesná poloha oblastí, kam lososi táhnou za potravou, nebyla známa až do 50. let dvacátého století. Tehdy se stalo, že komerční rybáři objevili velká loviště lososů u pobřeží Grónska. Další taková oblast byla později zjištěna u Faerských ostrovů severně od Skotska. Od té doby bylo takových míst nalezeno ještě několik. Podle některých zpráv lososi loví potravu i pod arktickým ledem. Právě po objevu těchto oblastí se losos obecný dostal do problémů. V Grónsku a na Faerských ostrovech byly vybudovány velké podniky na zpracování ryb. Komerční rybáři lovili tisíce tun lososů, takže počet ryb, které se vracely do řek, aby se tam rozmnožovaly, prudce klesl. Vlády různých zemí si však uvědomily závažnost problému, a tak pro rybolov stanovily různá omezení a kvóty. To napomohlo k ochraně lososů žijících v moři.

Návrat z moře

Dospělí lososi se posléze vracejí z moře do řek, kde se vylíhli. Najdou si tam druha a celý cyklus začíná nanovo. „Je skutečně neuvěřitelné,“ říká Michael, „že tyto pozoruhodné ryby se dokáží neomylně orientovat, když plují tisíce mil v oceánu, kde nikdy předtím nebyly. Vědci stále nemohou přijít na to, jak to dokážou. Někteří říkají, že lososi využívají k orientaci zemský magnetismus, mořské proudy, nebo dokonce hvězdy. Má se za to, že když se lososi dostanou do ústí řek, dokáží svou domovskou řeku rozeznat podle ‚pachu‘, tedy podle chemického složení vody.“

Michael vysvětluje: „Lososi se znovu přizpůsobí životu ve sladké vodě a vplují do řeky. Instinkt, který je podněcuje k návratu domů, je tak silný, že je nezastaví ani vodopády či peřeje. Ryby jsou teď mnohem větší a silnější a tvrdohlavě se snaží překonat každou překážku.“

Největší potíže působí vracejícím se lososům nepřekonatelné přehradní hráze, hydroelektrárny a jiné člověkem vyrobené překážky. Co potom? Deirdre, která se věnuje studiu života lososů, říká: „Mnozí lidé, kteří pamatují na ochranu přírody, budují pro lososy náhradní cesty. Kolem velkých překážek se stavějí obchvaty, jež mají příznivý sklon. Říkáme jim rybí přechody. Díky nim se mohou lososi bezpečně dostat do horních toků, kde se třou.“

„Ne vždy to ale pomáhá,“ pokračuje Deirdre. „Viděla jsem lososy, kteří si obchvatů nevšímali. Pamatovali si jen svou původní cestu a vytrvale se snažili překonat překážku, kterou jim lidé postavili do cesty. Mnoho lososů uhyne vyčerpáním nebo se ubijí k smrti, jak do překážky narážejí.“

Lososí farmy

Losos je zdrojem výživného masa. Jelikož divokých lososů ubývá, byly zřízeny lososí farmy. Lososi jsou chováni na pobřeží v nádržích se sladkou vodou. Když dorostou do stadia smoltů, jsou přesunuti do velkých klecí, které se umístí na moře. Tam jsou lososi chováni do té doby, než dorostou. Pak jsou prodáni do restaurací a obchodů.

Ale i lososi chovaní na farmách se potýkají s problémy. Chovatelé používají k jejich krmení umělá krmiva. Tento faktor spolu se skutečností, že ryby jsou drženy v uzavřeném prostoru, vede k tomu, že lososi jsou velmi náchylní k nemocem a parazitům. Chemické prostředky, které se k ochraně lososů používají, mohou mít velmi nepříznivý dopad na životní prostředí. Ernest říká: „Když jsem se občas potápěl pod lososími farmami, bylo velmi dobře patrné, že mořské dno na mnoha takových místech bylo zcela bez života.“

„Král“ v tísni

Mnoho divoce žijících lososů je chyceno u pobřeží do sítí ještě dříve, než se dostanou do své domovské řeky. Divocí lososi mají velkou tržní hodnotu, což některé rybáře vede k tomu, že je loví, i když je to v rozporu se zákonem. Těch poměrně málo lososů, kterým se podaří dostat se do řek, musí navíc proplout kolem sportovních rybářů, kteří loví legálně. V zájmu ochrany lososů byla na řekách zavedena nejrůznější opatření. Patří k nim například to, že lososy je možné lovit jen na vymezených úsecích řek, že povolení k jejich lovu jsou velmi drahá a že je možné lovit je pouze v určitém období. Přesto se odhaduje, že sportovní rybáři uloví každého pátého lososa, který se do řeky dostane.

Kromě toho se i divoce žijící lososi mohou nakazit různými nemocemi, které si pak vybírají těžkou daň. Jednou z těchto nemocí je vředovitá kožní nekróza, jež je pro tyto ryby smrtelná. Jinou smrtící hrozbou jsou průmyslové zplodiny a pesticidy, s nimiž se musí potýkat nejen lososi, ale i další vodní živočichové.

Není divu, že vzhledem ke všem těmto skutečnostem je „král ryb“ v tísni. Navzdory velkému úsilí mnoha lidí se tyto problémy nedaří odstranit. Rovnováha v přírodě totiž bude obnovena až tehdy, když Stvořitel země, Všemohoucí Bůh, zabrání lidem v ničení této planety. (Izajáš 11:9; 65:25)

[Nákres a mapa na straně 14 a 15]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Do svých lovišť u Faerských ostrovů a Grónska losos obecný pluje z tak vzdálených míst, jako jsou Spojené státy, Rusko a Španělsko. Potom se do svých domovských řek vrací k rozmnožování

[Mapa]

Spojené státy

Grónsko

Island

Faerské ostrovy

Rusko

Francie

Španělsko

[Nákres a obrázky na straně 15]

POZORUHODNÝ ŽIVOTNÍ CYKLUS

Jikry

↓

Jikry s očním terčíkem

↓

Alevin

↓

Fry

↓

Parr

↓

Smolt

↓

Dospělec

↓

Tření

[Obrázky]

Alevin

Parr

[Podpisky]

Životní cyklus: © Atlantic Salmon Federation/J.O. Pennanen; alevin: U.S. Fish & Wildlife Service, Washington, D.C.; parr: © Manu Esteve 2003

[Obrázky na straně 16 a 17]

Vracející se lososi mohou tento vodopád buď přeskočit, nebo využít snadnější cestu rybím přechodem (zvětšený výřez vpravo)

[Obrázky na straně 16 a 17]

Lososi jsou ohrožováni nadměrným rybolovem a nemocemi z lososích farem

[Podpisky]

Foto: Vidar Vassvik

UWPHOTO © Erling Svensen

[Podpisek obrázku na straně 14]

© Joanna McCarthy/SuperStock