„Jejich láska nás dojala“

NEPÁL, hornatou zemi na sever od Indie, zasáhlo v sobotu 25. dubna 2015 zemětřesení o síle 7,8 stupně Richterovy škály. Epicentrum bylo asi 80 kilometrů severozápadně od hlavního města Káthmándú. Při tomto neštěstí zemřelo víc než 8 500 lidí. Vzhledem k počtu obětí to byla nejstrašnější přírodní katastrofa, která kdy Nepál postihla. Bylo zničeno víc než půl milionu domů. V Nepálu je asi 2 200 svědků Jehovových a většina z nich žila v zasažené oblasti. Jedna žena z řad svědků a její dvě děti při zemětřesení zemřely.

„Ve chvíli, kdy k zemětřesení došlo, většina našich sborů v nejvíc zasažené oblasti měla shromáždění,“ říká Michelle, která patří ke svědkům. „Kdyby přišlo v době, kdy bylo hodně svědků doma, ztráty na životech by byly mnohem větší.“ Jak to, že ti, kdo byli na shromáždění, přežili? Velkou roli v tom hrálo to, jak byly postavené sály Královstvía.

Sály Království v Nepálu jsou v posledních letech navrhovány tak, aby dokázaly odolat zemětřesení. Man Bahádur, který se na jejich stavbě podílí, popisuje: „Často se nás lidé ptali, proč mají být základy tak masivní, když budovy nebudou nijak zvlášť velké. Teď už je to zcela jasné.“ Po zemětřesení svědkové umožnili, aby sály Království sloužily jako místa pro dočasné ubytování. Při následných otřesech tak byli oni i další místní lidé v bezpečí.

Muži, kteří se starají o sbory, začali rychle pátrat po těch členech, kteří byli nezvěstní. Babita, která je svědkem Jehovovým, říká: „Zajímali se o to, co potřebují lidé ze sboru, a ne sami o sebe. Jejich láska nás dojala.“ Tři členové výboru, který dohlíží na činnost svědků v Nepálu, a krajští dozorci, kteří cestují po sborech svědků Jehovových, začali den po zemětřesení sbory navštěvovat, aby zjistili, co je zapotřebí, a taky podpořili místní spoluvěřící.

Šest dnů po zemětřesení přijel do Nepálu ze světového ústředí svědků Jehovových ve Spojených státech Gary Breaux s manželkou Ruby. Reuben, jeden ze členů zmíněného výboru, vypráví: „Kvůli zmatku v Káthmándú a taky následným otřesům, jsme si nebyli jistí, jestli bratr Breaux bude moct přijet. Byl ale rozhodnutý nenechat se ničím odradit. Místní svědkové byli za jeho návštěvu velmi vděční.“

Silas, který pracuje v nepálské pobočce svědků, říká: „Když bylo obnoveno telefonické spojení, začaly telefony vyzvánět ve dne v noci. Svědkové z celého světa chtěli vědět, jak na tom jsme. S některými jsme se sice nedokázali dorozumět, ale cítili jsme jejich lásku a touhu nám pomoct.“

Po zemětřesení místní svědkové několik dnů přinášeli jídlo do sálů Království, aby se o něj mohli podělit s těmi, kdo to potřebovali. Navíc byl sestaven výbor pro humanitární pomoc a brzo začaly přicházet zásoby odjinud, konkrétně z Bangladéše, Indie a Japonska. Během několika dnů dorazil lékařský tým svědků z Evropy. Jako improvizované pracoviště využili jeden ze sálů Království. Hned začali pomáhat lidem, ať už potřebovali pomoc kvůli fyzickému zranění, nebo psychickému traumatu.

Žena jménem Uttara vyjádřila pocity mnoha lidí, když řekla: „To zemětřesení bylo strašlivé. Mnohem víc teď ale cítíme, že jsme součástí jedné velké duchovní rodiny.“ Ani zemětřesení neotřáslo láskou, kterou svědkové Jehovovi mají k sobě navzájem a ke svému Bohu. Naopak, jejich láska je teď mnohem silnější.