30. studie

Souvislá stavba proslovu

1–3. Jakou úlohu má v proslovu souvislost a jak jí můžeme dosáhnout?

¹ Souvislý proslov je ten, který posluchači mohou snadno sledovat. Jestliže však proslov postrádá souvislost, jejich pozornost se brzy rozptýlí. Je to tedy zřejmě věc, která si zaslouží vážnou pozornost při přípravě proslovu; proto je znak „Souvislost pomocí spojovacích slov“ uveden na lístku rad k proslovům, neboť o něm musíš pečlivě uvažovat.

² Souvislost je vnitřní soudržnost, pevné spojení jednotlivých částí, které spolu tvoří logický celek. Mnohdy toho můžeš do značné míry dosáhnout pouhým logickým uspořádáním jednotlivých částí. Ale ve většině proslovů jsou části, které je nutno spojit ještě jinak než pouhým uspořádáním látky. V takových případech vyžaduje souvislost mosty od jednoho bodu k druhému. Je třeba použít taková slova nebo výrazy, aby byl patrný vztah nových myšlenek k myšlenkám předcházejícím. Tak se vyplní mezery vzniklé změnou v čase nebo hledisku nazírání. To je souvislost, které docílíme spojovacími slovy.

³ Například úvod, hlavní část a závěr jsou samostatné části proslovu. Jsou od sebe navzájem oddělené, ale přesto musí být těsně spojeny pomocí přechodů. Kromě toho musí být v proslovu spojeny i hlavní body, zvlášť nejsou-li přímo příbuzné myšlenkovým obsahem. Někdy jsou spojovací slova potřebná i pro spojení vět a odstavců.

4–7. Co znamená použití přechodových výrazů?

⁴ Použití přechodových výrazů. Často můžeš postavit most mezi dvěma myšlenkami pouhým vhodným použitím spojovacích slov nebo výrazů. Některé z nich jsou: tedy, mimo to, dále, ještě, nadto, rovněž, podobně, tudíž, tak tedy, z těchto důvodů, proto, vzhledem k předchozímu, tak, podle toho, avšak, naproti tomu, naopak, obráceně, dříve, předtím atd. Taková slova účinně pojí věty a odstavce.

⁵ Avšak tento řečnický znak vyžaduje často víc než jen pouhá spojovací slova. Když nestačí pouhé slovo nebo výraz, je třeba přechodu, který převede posluchače přes myšlenkovou mezeru na druhou stranu. Může to být úplná věta, nebo dokonce vsuvka s plněji vyjádřenou přechodovou myšlenkou.

⁶ Jedna možnost, jak přemostit takové mezery, je použít předcházející bod jako součást úvodu k následujícímu. To často děláme při kázáních ve službě dům od domu.

⁷ Někdy je však třeba spojit nejen body, které jsou těsně za sebou, nýbrž i body, které jsou v proslovu značně vzdálené. Například závěr proslovu má být spojen s úvodem. Snad můžeš použít v závěru nějakou myšlenku nebo znázornění, které jsi uvedl na začátku řeči, a to tak, že odůvodní nebo dále ukáže vztah znázornění nebo myšlenky k účelu proslovu. Opětné uvedení nějakého hlediska toho podobenství nebo myšlenky je tak pojítkem a vytváří souvislost.

8. Jak ovlivní druh posluchačů, jakých přechodů použiješ k docílení souvislosti?

⁸ Dosažení souvislosti s ohledem na posluchače. Rozsah v používání spojovacích slov závisí do určité míry na tvých posluchačích. Ne snad že by někteří posluchači nepotřebovali žádné přechody. Spíše někteří posluchači potřebují více pojítek, protože nejsou tak seznámeni s myšlenkami, které mají být navzájem spojeny. Například svědkové Jehovovi rychle spojí biblický text o konci starého, zlého světa s textem, který mluví o Království. Ale ten, kdo považuje Království za stav mysli nebo něco ve svém srdci, by nepochopil tak rychle to spojení, a proto by bylo třeba uvést nějaký přechod, aby spojení bylo jasné. Naše kazatelská služba dveře od dveří vyžaduje neustále takové ohledy.

**********

9–13. Co je logická stavba proslovu a jaké jsou dva základní způsoby postupu při rozvíjení argumentů?

⁹ Úzce související řečnické hledisko je „Logická, souvislá stavba“. Je rovněž uvedeno na lístku rad k proslovům. Je to základní požadavek přesvědčivé řeči.

¹⁰ Co je logika? Pro náš účel bychom mohli říci, že logika je nauka o správném myšlení nebo rozumném uvažování. Umožňuje porozumění, neboť je prostředkem jak objasnit námět z jeho navzájem spojených částí. Logika ukazuje, proč tyto části spolupůsobí a proč k sobě patří. Výstavba proslovu je souvislá, jestliže se sled myšlenek postupně rozvíjí tak, aby všechny části byly spojeny v uspořádanou posloupnost. Logická stavba může spočívat v seřazení podle důležitosti, v chronologickém pořádku nebo v přístupu od problému k řešení či v jiných možnostech.

¹¹ Jsou dva hlavní způsoby rozvíjení argumentů: 1. Předlož posluchačům pravdu přímo a uveď skutečnosti, které ji dokazují. 2. Zaútoč na nějaké mylné stanovisko, po jehož vyvrácení se pravda prosadí sama. Pak je jen ještě třeba, abys správně uplatnil pravdy, o kterých se mluví.

¹² Žádní dva řečníci neuvažují přesně stejně. Dokonalým příkladem různého přístupu k témuž námětu je sepsání čtyř evangelií. Čtyři Ježíšovi učedníci napsali nezávisle na sobě záznamy o Ježíšově kazatelské službě. Každý záznam je jiný, ale všichni pisatelé napsali rozumnou, logickou zprávu. Každý rozvinul látku tak, aby dosáhl konkrétního účelu, a každý to udělal úspěšně.

¹³ V této souvislosti musí rádce rozpoznat účel tvého proslovu a snažit se hodnotit sled tvých myšlenek podle toho, zda jsi dosáhl stanoveného účelu, či nikoli. Můžeš mu pomoci — a také pomůžeš svým posluchačům — když tento účel objasníš, a to zvlášť způsobem, jímž svou látku uvedeš, a pak v závěru ukážeš, jak je možno ji uplatnit.

14, 15. Vysvětli, proč je tak důležité logické uspořádání látky.

¹⁴ Logicky uspořádaná látka. Při uspořádání látky nebo osnovy se nejprve ujisti, že neuvádíš žádné tvrzení nebo myšlenky, pro něž jsi nejprve nevytvořil příslušný podklad. Neustále se ptej: Co by bylo nejpřirozenější říci v příštích slovech? Jakou nejlogičtější otázku by bylo možné v této chvíli položit? Když tuto otázku zjistíš, pak na ni prostě odpověz. Tvoji posluchači by měli být vždy schopni říci: „Z toho, co jsi již řekl, mohu poznat, že je to tak.“ Není-li pro nějaký bod položen žádný základ, budou se posluchači obvykle domnívat, že vypadl z logického sledu. Něco chybí.

¹⁵ Při sestavování své látky bys měl věnovat pozornost těm částem, které jsou na sobě přirozeně závislé. Měl by ses snažit poznat vztah těchto částí a pak je podle toho uspořádat. Je to podobné jako při stavbě domu. Žádný stavitel by se nepokoušel vystavět zdi, kdyby předem nepoložil základ. Ani by nekladl instalační trubky až poté, co omítl zdi. Tak by to mělo být i při stavbě proslovu. Každá část má přispívat svým dílem k stavbě pevného a dobře skloubeného celku, pěkně po pořádku, každá má něco přidat k části, po které následuje, a připravit cestu pro ty části, které přijdou. Měl bys mít vždy důvod, proč skutečnosti ve svém proslovu předkládáš v určitém pořadí.

16–20. Jak se můžeme ujistit, že v našem proslovu je pouze podstatná látka?

¹⁶ Používat jen podstatnou látku. Každý bod, který použiješ ve svém proslovu, musí být úzce spojen s proslovem. Jestliže není, bude se zdát, že nemá vztah k námětu, nezapadne; bude to nepodstatná látka, nebude se vztahovat na věci, o kterých proslov pojednává. Není s nimi spojena.

¹⁷ Tvůj rádce však neoznačí za nepodstatné něco, co se snad navenek nezdá příbuzné, je-li to úspěšně spojeno s ostatní látkou. Je možné, že ses rozhodl použít takového bodu za zvláštním účelem, a jestliže se hodí k námětu, jestliže se stává částí proslovu a je uveden v logickém sledu, tvůj rádce jej přijme.

¹⁸ Jak můžeš při přípravě svého proslovu rychle a snadno zjistit, která látka není podstatná? Zde je účinnou pomocí heslová osnova. Pomáhá ti roztřídit tvé podklady. Snaž se používat kartiček nebo něčeho podobného a dbej na to, abys měl na každé kartičce látku, která spolu souvisí. Potom znovu uspořádej tyto kartičky podle přirozeného sledu, ve kterém by měly být podle tvého názoru normálně předneseny. Pomůže ti to nejen při rozhodování, jak máš přistoupit k tématu, ale budeš také moci rozlišit, co není podstatné vzhledem k námětu. Body, které se nehodí do sledu myšlenek, mají být příslušně uzpůsobeny, jsou-li nezbytné k dokazování. Nejsou-li však nezbytné, měly by být vypuštěny, protože nejsou podstatné pro námět.

¹⁹ Z toho můžeš rychle poznat, že námět, který jsi zvolil s ohledem na posluchače, a účel tvého proslovu rozhodují o tom, který bod je závažný. Za jistých okolností může být některý bod vzhledem k druhu tvých posluchačů nepostradatelný pro dosažení účelu, zatímco při jiném posluchačstvu nebo u jiného námětu může být zbytečný nebo úplně nevhodný.

²⁰ V jakém rozsahu bys tedy měl vzhledem k tomu pojednat o látce, která ti byla přidělena? Neměl bys obětovat logickou, souvislou stavbu řeči, jen abys pojednal o každém bodu, který by snad mohl být zahrnut do tvého úkolu. Bylo by proto nejlepší zvolit si rámec, který ti dovolí pojmout do proslovu tolik látky, kolik je praktické, protože proslovy studujících jsou poučnou částí programu školy. Nemůžeš ovšem vynechat klíčové myšlenky, které jsou podstatné pro zpracování tvého námětu.

21. Proč je nutné nevynechat žádnou klíčovou myšlenku?

²¹ Nevynechat žádnou klíčovou myšlenku. Jak zjistíš, zda některá myšlenka je klíčová, či nikoli? Podstatná je tehdy, jestliže bez ní nemůžeš dosáhnout účelu svého proslovu. To platí zvlášť pro logickou souvislou stavbu. Co by sis například počal, kdyby ti stavitel postavil dvoupatrový dům, a zapomněl v něm na schodiště? Tak ani proslov, jsou-li v něm vynechány některé podstatné body, nemůže mít logickou a souvislou stavbu. Něco chybí, a část posluchačů ztratíš. To se však nestane, je-li stavba proslovu souvislá a logická.