Kapitola 2
Položit dobrý základ pro manželství
1–3. Na čem závisí podle Matouše 7:24–27 pravý úspěch v životě?
DŮM je jen tak dobrý, jak dobré jsou základy, na nichž stojí. Totéž platí pro život všeobecně, i pro manželství. V jednom ze svých podobenství mluvil Ježíš o dvou mužích — o moudrém, který postavil svůj dům na skále, a o pošetilém, který si vystavěl dům na písku. Když nastala bouře a oba domy se ocitly v přívalu vody a pod náporem větru, zůstal stát ten dům, který byl postaven na skále, ale ten, který stál na písku, se zřítil.
2 Ježíš neučil lidi, jak mají stavět domy. Chtěl tím zdůraznit, že je nutné založit svůj život na dobrém základě. Jako Boží posel řekl: „Každý, kdo slyší tato má slova a činí je“, je jako muž, který staví na pevné skále. Ale „kdo slyší tato má slova a nečiní je“, je jako ten, kdo staví na písku. — Matouš 7:24–27.
3 V obou případech Ježíš ukazuje, že nejde jen o to slyšet moudrou radu a vědět, co je nutno dělat. Úspěch nebo neúspěch závisí na tom, zda jednáme podle dobré rady. „Znáte-li to, jste šťastní, činíte-li to.“ — Jan 13:17.
4. Čemu se můžeme naučit z manželství první lidské dvojice? (1. Mojžíšova 2:22 až 3:19)
4 To zcela jistě platí i pro manželství. Postavíme-li své manželství na základu, který se podobá skále, obstojí pod tlakem života. Kde je však možno získat takový dobrý základ? U stvořitele manželství, Jehovy Boha. Ten zavedl manželství, když první lidi spojil v manželskou dvojici. Potom jim dal moudré rady, které měly sloužit k jejich dobru. Na tom, zda se budou řídit jeho moudrými pokyny, měla záviset jejich věčná šťastná budoucnost. Jinak by neměli budoucnost žádnou. Oba znali Boží pokyny, ale žel připustili, aby se jim sobectví stalo překážkou, takže tyto směrnice neposlouchali. Rozhodli se, že nebudou dbát Boží rady, a jejich manželství se následkem toho zhroutilo, a stejně i jejich život, jako se zhroutí v bouři dům postavený na písku.
5, 6. Jakou pomoc poskytuje Bůh osobám, které jsou v manželství, a těm, kteří by do něho chtěli vstoupit?
5 Jehova Bůh uvedl do manželství tuto první dvojici, ale v dnešní době osobně nevytváří manželské uspořádání mezi dvojicemi. Stále však platí jeho moudrá rada ohledně šťastných manželství. Každý, kdo dnes uvažuje o manželství, může se rozhodnout, zda bude tuto radu uplatňovat. Boží slovo také ukazuje, že můžeme prosit Boha o pomoc, abychom se uměli moudře rozhodovat ve spojení s volbou případného manželského druha. — Jakub 1:5, 6.
6 Na různých místech na zemi jsou ovšem velmi odlišné okolnosti. Na mnoha místech si dnes muži a ženy sami vybírají manželské druhy. Ale ve značné části obyvatelstva země zařizují manželství rodiče, někdy prostřednictvím „sňatkových zprostředkovatelů“. Na některých místech muž získá manželku jedině tehdy, když zaplatí jejím rodičům „cenu za nevěstu“, a tato cena může být někdy tak vysoká, že je manželství pro muže nedosažitelné. Bez ohledu na okolnosti však Bible poskytuje rady, které mohou přispět k tomu, že manželství bude trvale úspěšné.
POZNEJ NEJPRVE SÁM SEBE
7–10. a) Chce-li někdo uzavřít manželství, co musí vědět sám o sobě? Jak to může zjistit? b) Co říká Bible o důvodech, které mohou člověka přimět k uzavření sňatku?
7 Co očekáváš od manželství? Co potřebuješ v tělesném, citovém a duchovním ohledu? Které věci pro tebe mají cenu, jaké máš cíle a jakými metodami jich chceš dosáhnout? Abys mohl odpovědět na tyto otázky, musíš znát sám sebe. To není tak snadné, jak by si snad člověk myslel. Abychom se mohli sami prozkoumat, musíme být citově zralí, a ani tehdy není možné, abychom viděli naprosto podrobně, jací skutečně jsme. Křesťanský apoštol Pavel to naznačil, když v 1. Korinťanům 4:4 napsal: „Nejsem si totiž vědom ničeho proti sobě. To však nedokazuje, že jsem spravedlivý, ale je to Jehova, kdo mne zkoumá.“
8 Při jedné příležitosti stvořitel chtěl, aby si Job uvědomil určité skutečnosti, které nerozeznával. Bůh mu řekl: „Dovol, ať se tě zeptám, a ty mi podej zprávu.“ (Job 38:3) Otázky nám pomohou, abychom poznali sami sebe a zjistili své pohnutky. Proto si polož otázku, proč se zajímáš o manželství.
9 Chceš vstoupit do manželství proto, abys uspokojil své tělesné potřeby — potřebu mít jídlo, ošacení a přístřeší? Tyto potřeby jsou základní pro nás všechny, jak to říká Bible: „Máme-li tedy živobytí a něco na sebe, budeme s tím spokojeni.“ A jak je to se sexuálními potřebami? Také ty jsou zcela normální. „Je lépe vstoupit do manželství, než se rozpalovat vášní.“ (1. Timoteovi 6:8; 1. Korinťanům 7:9) Toužíš po společnosti? To byl jeden z podstatných důvodů, proč Bůh zavedl manželství. Jiným důvodem bylo, že dva lidé mohou dobře spolupracovat. (1. Mojžíšova 2:18; 1:26–28) Vykonání dobré práce přináší uspokojení a zaslouží si odměnu: „Každý člověk má jíst a vskutku pít a vidět dobré za všechnu svou tvrdou práci. Je to dar od Boha.“ — Kazatel 3:13.
10 Zamilovaní lidé již odedávna považují srdce za symbol svých citů. Ohledně srdce však Bible klade znepokojující otázku: „Kdo je může znát?“ (Jeremjáš 17:9) Víš jistě, co je v tvém srdci?
11. Které základní citové potřeby by měly být uspokojeny v manželství?
11 Tělesná přitažlivost nás často zaslepuje, pokud jde o naše citové potřeby. Když hledáš manželského druha, je pro tebe dostatečně závažná potřeba dosáhnout porozumění, laskavosti a soucítění? Všichni máme základní potřebu, abychom měli někoho blízkého, jemuž bychom mohli důvěřovat, jemuž bychom se mohli svěřovat, aniž bychom se museli bát, že by nám ublížil, někoho, kdo před námi nezavře „dveře svého něžného soucitu“. (1. Jana 3:17) Můžeš to všechno poskytnout svému druhu, a bude on s tebou jednat stejně?
12. Proč ke šťastnému manželství nestačí uspokojovat fyzické a citové potřeby?
12 Ježíš řekl: „Šťastní jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb.“ (Matouš 5:3) Jaké jsou tvé duchovní potřeby? Souvisejí s úsilím po kariéře, bohatství nebo hmotném majetku? Přináší snad takové úsilí vnitřní pokoj a spokojenost? Obvykle ne. Proto si musíme uvědomit, že všichni lidé mají v duchovním ohledu hlad, i když jsou uspokojeny všechny jejich tělesné potřeby. Náš duch hladoví po tom, abychom znali svou totožnost — abychom věděli, kdo jsme, co jsme, proč jsme zde a kam jdeme. Uvědomuješ si tyto duchovní potřeby a víš, jak je můžeš uspokojit?
HODÍTE SE K SOBĚ?
13. Chceš-li, aby tvé manželství bylo šťastné, co ještě musíš rozeznat kromě svých vlastních potřeb?
13 Jestliže si uvědomuješ všechny tyto své tělesné potřeby i potřeby své mysli a ducha, víš, zda jim také rozumí tvůj případný manželský druh? Nestačí, abys jen věděl, co ty sám potřebuješ, abys byl v manželství šťastný, ale musíš také znát potřeby svého druha. Jistě chceš, aby byl šťastný také tvůj druh. Kdyby byl nešťastný jeden, byli byste nešťastní oba.
14. Proč mnohé manželské dvojice zjišťují, že se k sobě nehodí?
14 Mnohá manželství jsou nešťastná nebo končí rozvodem, protože se manželé k sobě nehodí. Neslučitelnost je velký pojem, ale její význam v manželství je ještě větší. Jestliže se dva lidé, kteří mají tvořit jeden celek, k sobě nehodí, může být společný život velmi obtížný. V této souvislosti si vzpomínáme na to, jak milosrdné bylo opatření mojžíšského Zákona, podle něhož spolu nesměla být zapřažena zvířata různé velikosti a síly, protože by to vyvolalo těžkosti. (5. Mojžíšova 22:10) Stejně to dopadá, jestliže se muž a žena k sobě dobře nehodí, a přece jsou spojeni manželstvím. Mají-li manželé různé zájmy, různé názory na přátele a na způsob odpočinku a mají-li jen málo společného, je manželské pouto vystaveno velkému napětí.
15, 16. O kterých věcech je nutno si pohovořit s případným manželským druhem a jak?
15 „Kde není důvěrný rozhovor, selhávají plány,“ říká nám Bible. (Přísloví 15:22) Máš-li v úmyslu uzavřít manželství, mluvili jste již o praktických věcech? Jakou úlohu bude mít v manželství mužova práce? Ta bude mít rozhodující význam v otázce, kde budete žít a kolik peněz budete mít k dispozici pro opatření životních potřeb. Kdo bude hospodařit s penězi na domácnost? Je nutné, aby manželka chodila do zaměstnání, a je to žádoucí? Jaký má být vztah k budoucím příbuzným, obzvláště k rodičům obou manželů? Jaký názor mají oba na sexuální otázky, co si myslí o dětech a o jejich výchově? Chce jeden panovat nad druhým, nebo bude v jejich vztahu převládat laskavost a ohleduplnost?
16 Mohou být všechny tyto i jiné otázky rozebrány v klidu a rozumně, a mohou být vyřešeny tak, abyste oba spolu mohli žít příjemně? Můžete společně čelit problémům a řešit je, a může být mezi vámi stále otevřená cesta k výměně myšlenek? Pro úspěšné manželství je to nezbytně nutné.
17–19. Proč rodinné poměry, z nichž lidé vycházejí, působí na schopnost sžít se?
17 Obvykle se k sobě lépe hodí dva lidé, kteří vyrůstali v podobných poměrech. V knize „Pomůcka pro porozumění Bible“ (angl.) je na stránce 1114 řečeno o manželství v biblických dobách:
„Zdá se, že bylo všeobecně obvyklé, aby si muž hledal manželku v kruhu svých příbuzných nebo ve svém kmeni. Tato zásada je patrná z výroku, který řekl Lában Jákobovi: ‚Je lepší, abych [svou dceru] dal tobě, než abych ji dal nějakému jinému muži.‘ (1. Mojžíšova 29:19) To bylo možno pozorovat obzvláště mezi ctiteli Jehovovými, jak to vidíme na příkladu Abraháma, který dal hledat manželku pro svého syna Izáka mezi svými příbuznými ve své vlastní zemi, místo aby vzal některou ze dcer Kananejců, mezi nimiž žil. (1. Mojžíšova 24:3, 4).“
18 To ovšem neznamená, že by dnes bylo správné, aby někdo vstupoval do manželství s velmi blízkým příbuzným, protože by to mohlo vést ke genetickým problémům a k defektnímu potomstvu. Ale rodinné prostředí velmi ovlivňuje náš názor na hodnoty. V dětství a mládí je chování a cítění člověka přirozeně ovlivňováno rodinnou atmosférou. Jestliže oba partneři pocházejí z podobného rodinného prostředí, obvykle se spolu snadněji sžijí. Ale i lidé ze zcela odlišného prostředí a zcela odlišného původu se mohou v manželství dobře přizpůsobit, obzvláště jsou-li oba citově zralí.
19 Je přirozeně velmi výhodné, můžeš-li něco vědět o rodině svého případného manželského druha. Také si všimni, jak se chová k rodině — k rodičům, k bratrům a sestrám. Jak jedná se staršími lidmi a jak vychází s dětmi?
20, 21. Jak bychom se při volbě manželského druha měli dívat na jeho nedostatky?
20 Ale i při vší opatrnosti musíme pamatovat na to, že neexistují dva lidé, kteří by se k sobě hodili dokonale. Oba budou mít nějaké nedostatky. Některých si mohou povšimnout před sňatkem, jiné poznají později. Co potom?
21 Slabosti a chyby samy o sobě manželství neohrožují, ale ohrozit je může postoj, jaký k nim zaujmeme. Vidíš, že dobrých stránek je více než slabostí, nebo vidíš jen špatné stránky a stále se k nim vracíš? Jsi natolik pružný, abys mohl dělat ústupky, stejně jako potřebuješ a chceš, aby druzí činili ústupky vůči tobě? Apoštol Petr řekl: „Láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) Máš takovou lásku k tomu, kdo by se měl stát tvým manželským druhem? Jestliže ne, bylo by lépe, aby sis tohoto člověka nebral.
‚MOHU JEJ ZMĚNIT‘
22–24. Proč by bylo nemoudré vstoupit do manželství s někým na základě jeho slibu, že se změní, nebo s úmyslem změnit tohoto člověka?
22 Říkáš: ‚Mohu jej [nebo ji] změnit.‘ Ale koho vlastně miluješ? Člověka, jímž on nebo ona je, nebo toho, jaký bude, až se pokusíš změnit jej? Je těžké, abychom změnili sami sebe, a o to těžší je změnit jiné. Mocné pravdy z Božího slova mohou ovšem způsobit, že se člověk změní. Je možno „odložit starou osobnost“ a obnovit se silou, která podněcuje mysl. (Efezanům 4:22, 23) Buď však velmi skeptický, jestliže ti tvůj případný manželský druh slíbí, že se kvůli tobě najednou změní! Je pravda, že špatné zvyky je možno napravovat nebo usměrňovat, ale je k tomu třeba času, někdy i celých let. Také nesmíme zapomínat na to, že zděděné charakterové rysy a vlivy vnějšího prostředí utvářely naši povahu a působily na nás určitým způsobem, takže jsme se stali osobnostmi se zcela určitými vlastnostmi. Pravá láska nás může podnítit k tomu, abychom si vzájemně pomáhali zlepšovat se a překonávat své slabosti, ale nepovede nás k tomu, že bychom se chtěli snažit přimět svého manželského druha, aby se přetvořil v něco, co by pro něj nebylo přirozené a co by porušilo jeho nebo její osobnost.
23 Někteří chovají v mysli představu svého ideálu a snaží se každého, do něhož se zamilují, ztotožnit s tímto ideálním obrazem. Nikdo přirozeně nemůže odpovídat nějaké nerealistické vysněné představě, ale zamilovaný člověk na ní tvrdošíjně lpí a snaží se přimět druhého, aby této představě odpovídal. Jestliže se to nedaří, je zklamán a hledá splnění své ideální představy někde jinde. Takoví lidé však svůj ideál nikdy nenajdou. Hledají vysněnou osobu, která existuje jen v jejich fantazii. Kdo tak uvažuje, nemůže sám být dobrým manželským druhem.
24 Možná, že jsi sám míval takové sny. Většina z nás je někdy má, zvláště mnoho mladých lidí. Ale když po citové stránce dozráváme, uvědomujeme si, že takové představy je nutno odložit. V manželství je rozhodující skutečnost, a ne představy.
25. Jaký je rozdíl mezi skutečnou láskou a zamilovaností?
25 Skutečná láska není tak slepá, jak si to někteří lidé myslí. Přikryje množství nedostatků, ale nepřehlíží je. Slepá není láska, ale zamilovanost, protože v takovém stavu lidé nechtějí vidět problémy, které mohou druzí předvídat. Zamilovaný člověk potlačuje dokonce i své vlastní pochybnosti, které jej trápí; buď však ujištěn, že se později opět vynoří. Jestliže budeš zavírat oči před nepříjemnými skutečnostmi v době, kdy se o někoho ucházíš, pak jim jistě budeš muset čelit po svatbě. Máme přirozený sklon jevit se co nejlépe tomu, komu bychom se chtěli zalíbit nebo na koho bychom chtěli působit přitažlivě, ale časem bude zcela patrné, jací skutečně jsme. Zatím máš dost času, abys mohl vidět, jaký ten druhý člověk ve skutečnosti je a sám dej čestně najevo, jaký skutečně jsi ty sám. Napomenutí, které dal apoštol Pavel v 1. Korinťanům 14:20, můžeme uplatnit také na hledání manželského druha: „Nestaňte se malými dětmi. . ., ve schopnosti porozumění se však staňte plně dospělými.“
ZÁVAZKY V MANŽELSTVÍ
26. Jak závazné je manželské pouto podle Písma? (Římanům 7:2, 3)
26 Měli bychom střízlivě uvažovat o závazcích v manželství. Jestliže oba manželé necítí silný a pevný závazek, bude manželství spočívat na vratkém základu. Na mnoha místech na světě se uzavřená manželství rychle hroutí. Příčina tkví často v tom, že osoby, které vstupují do manželství, nepovažují svůj závazek za morální pouto. Zastávají názor: ‚Když to nepůjde, skoncuji s tím.‘ Při takovém stanovisku je manželství téměř od začátku odsouzeno k zániku. Nepřinese štěstí, ale obvykle způsobí jen bolest. Bible naopak ukazuje, že manželství má být vztahem na celý život. První lidské dvojici Bůh řekl, že ti dva se mají stát „jedním tělem“. (1. Mojžíšova 2:18, 23, 24) Pro muže neexistovala žádná jiná žena a pro ženu žádný jiný muž. Boží Syn to potvrdil, když řekl: „Již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať žádný člověk nerozděluje.“ Pouze sexuální nevěra by byla oprávněným podkladem pro zrušení manželského pouta. — Matouš 19:3–9.
27–29. a) Na čem by mělo ženě záležet, když hledá případného manželského druha? b) Na co by měl dát muž pozor, když uvažuje o své případné družce pro manželství?
27 Manželství je vážná věc, a proto žena, která chce mít v manželství úspěch, udělá dobře, jestliže si vezme jen takového muže, kterého může respektovat — takového, který je pevný a vyrovnaný, má zdravý úsudek, je schopen jednat zodpovědně a je natolik zralý, že je schopen přijmout užitečnou kritiku. Polož si otázku: Bude se o mne dobře starat, bude dobrým otcem pro děti, jimiž může být požehnán náš svazek? Má vysoká mravní měřítka, takže můžete být oba pevně rozhodnuti, že zachováte manželské lože počestné a neposkvrněné? Projevuje pokoru a skromnost, nebo je pyšný a domýšlivý, chce se chlubit svým vedoucím postavením, myslí si, že má vždycky pravdu, a není ochoten rozumně o něčem uvažovat? Udělej si před sňatkem dosti času, abys mohla být ve společnosti tohoto muže. Pak budeš mít příležitost rozeznat tyto věci, obzvlášť tehdy, budeš-li se ve svém úsudku řídit biblickými radami.
28 Podobně i muž, který by si přál mít skutečně úspěšné manželství, bude hledat takovou manželku, kterou může milovat jako své vlastní tělo. Má jej doplňovat jako jeho druh a mají společně vytvářet domov. (1. Mojžíšova 2:18) Být dobrou tvůrkyní domova je náročná úloha v mnoha ohledech. Je k tomu nutné, aby žena projevila svůj talent jako kuchařka, dekoratérka, hospodyně, jako matka, učitelka a ještě mnohem více. Je to tvůrčí a náročná úloha a poskytuje mnoho příležitostí k osobnímu růstu a uplatnění. Dobrá manželka, stejně jako dobrý manžel, se vyznačuje pilnou prací: „Bdí nad chodem své domácnosti a chléb lenosti nejí.“ — Přísloví 31:27.
29 Ano, oba jednají dobře, jestliže uvažují o tom, co vidí — o tom, zda případný partner je čistotný a pořádný, nebo ne; zda je pilný, nebo naopak líný, zda je rozumný a má pochopení, nebo zda je naopak tvrdohlavý a sobecký; zda je spořivý, nebo marnotratný, zda je myšlenkově čilý, takže je možno s ním mluvit o podnětných věcech, které přinášejí duchovní obohacení, nebo zda je duševně líný, takže se život stává jednotvárnou rutinou, při níž jde více méně jen o uspokojování každodenních tělesných potřeb.
30, 31. Proč nemravné jednání v době, kdy se lidé o sebe ucházejí, může škodlivě působit na štěstí v manželství?
30 Upřímná vzájemná úcta je jednou ze základních složek úspěšného manželství. A to také platí při projevech náklonnosti v době, kdy se o sebe ucházejí. Nevhodná důvěrnost nebo vášeň, která není držena na uzdě, může znehodnotit vztah ještě dříve, než je manželství uzavřeno. Sexuální nemravnost není dobrým základem, na němž by se mělo manželství budovat. Prozrazuje sobecký nezájem o budoucí štěstí druhé osoby. Planoucí vášeň, která zpočátku vytváří zdánlivě nerozlučné pouto, může rychle ochladnout, a manželství se může rozpadnout během několika týdnů nebo dokonce i dnů. — Srovnej se zprávou o Amnonově vášnivé lásce k Támar, jak je popsána ve 2. Samuelově 13:1–19.
31 Projevy vášně v době, kdy se lidé o sebe ucházejí, mohou zasít určitou pochybnost. Později může vzniknout otázka, proč vlastně druhý partner vstoupil do manželství. Měl jen ten důvod, aby dal průchod své vášni, nebo uzavřel manželství proto, aby žil s někým, koho si skutečně váží jako osoby a koho miluje? Kdo nemá sebeovládání před sňatkem, nebude je pravděpodobně mít ani po svatbě. Může se dopustit nevěry a učinit druhého nešťastným. (Galaťanům 5:22, 23) Špatné vzpomínky na předmanželskou nemravnost mohou na začátku manželství ztěžovat hladký průběh citového přizpůsobování.
32. Jak může nemravné chování v době námluv ovlivnit vztah člověka k Bohu?
32 Ještě závažnější je, že taková nemravnost kazí vztah člověka k našemu stvořiteli, na jehož pomoc jsme odkázáni. „Vždyť to, co Bůh chce, je vaše posvěcení, abyste se zdržovali smilstva;. . . At nikdo nejde tak daleko, že by škodil svému bratrovi [nebo pochopitelně své sestře] a zasahoval do jeho práv v této záležitosti. . . Kdo tedy projevuje nevážnost, znevažuje nikoli člověka, ale Boha, který do vás vkládá svého svatého ducha.“ — 1. Tesaloničanům 4:3–8.
ZÁKLAD NA SKÁLE
33, 34. Které vlastnosti jsou podle Bible při volbě manželského druha daleko důležitější než tělesné vzezření?
33 Bude tvá domácnost, tvá rodina, založena na skále, nebo na písku? Do jisté míry to záleží na tom, jak moudře budeš postupovat při volbě manželského druha. Krása a sexuální přitažlivost nejsou rozhodující hodnoty. Neodstraní myšlenkovou a duchovní nesnášenlivost. Skalním základem pro manželství je rada v Božím slovu.
34 Bible ukazuje, že vnitřní osobnost je důležitější než vnější vzezření. Inspirované přísloví říká: „Půvab může být klamný a krása může být marná, ale žena, která se bojí Jehovy, ta si získá chválu.“ (Přísloví 31:30) Apoštol Petr, ženatý muž, mluví o ‚skrytém člověku srdce‘ a o ‚tichém a mírném duchu‘, a říká, že tyto věci mají „velkou cenu v Božích očích“. (1. Petra 3:4) Bůh se neřídí vnějším vzezřením člověka a my můžeme mít z jeho příkladu užitek, jestliže dáváme pozor, abychom se nedali nevhodně ovlivnit pouhým vnějším vzezřením případného manželského druha. — 1. Samuelova 16:7.
35, 36. a) Proč je důležité vstoupit do manželství s osobou, která věří v Boha a jeho Slovo? b) V jakém rozsahu by měl tvůj případný manželský druh projevovat tuto víru?
35 Moudrý král Šalomoun uvažoval o životě a dospěl k závěru: „Boj se pravého Boha a zachovávej jeho přikázání. Vždyť to je celá povinnost člověka.“ (Kazatel 12:13) Izraelité, kteří byli vázáni smlouvou, že budou poslouchat Boží zákon, dostali zvláštní příkaz, aby neuzavírali manželství s osobami, které nesdílejí jejich způsob uctívání, aby nebyli odvedeni od pravého Boha. „Neuzavřeš s nimi žádný manželský svazek. Svou dceru nedáš jeho synu a jeho dceru nevezmeš pro svého syna. On totiž odvrátí tvého syna od toho, aby mne následoval, a budou jistě sloužit jiným Bohům.“ — 5. Mojžíšova 7:3, 4.
36 Z podobného důvodu byli účastníci Boží „nové smlouvy“, členové křesťanského sboru nabádáni, aby vstupovali do manželství pouze „v Pánu“. (Jeremjáš 31:31–33; 1. Korinťanům 7:39) To není projevem náboženské bigotnosti, ale moudrosti a lásky. Manželské pouto nemůže z ničeho získat větší sílu než ze společné oddanosti stvořiteli. Uzavřeš-li manželství s osobou, která věří v Boha a v jeho Slovo a rozumí mu jako ty, pak budete mít společnou autoritu, když budete hledat radu. Možná, že to nepovažuješ za tak důležité, ale „nedejte se svést. Špatná společnost kazí užitečné zvyky.“ (1. Korinťanům 15:33) Ale i uvnitř křesťanského sboru bychom se měli ubezpečit, zda případný manželský druh skutečně celým srdcem slouží Bohu, zda to není člověk, který by jen chtěl žít na hranicích křesťanství, ale jinak by se přikláněl k názorům a zvykům světa. Není možné chodit s Bohem a zároveň i se světem. — Jakub 4:4.
37, 38. a) Proč by nikdo neměl jednat ukvapeně ani při námluvách ani při uzavírání manželství? b) Čí radu by měl vyslechnout ten, kdo uvažuje o manželství?
37 Ježíš položil otázku: „Kdo z vás, který chce stavět věž, si nejdříve nesedne a nespočítá náklady, aby viděl, zda má dost, aby ji dokončil? Jinak by snad položil její základ, ale nebyl by schopen ji dokončit.“ (Lukáš 14:28, 29) Tatáž zásada platí pro manželství. Bůh považuje manželství za svazek na celý život, a proto při volbě manželského druha rozhodně není možno jednat ukvapeně. A ujisti se, zda ty sám jsi připraven dokončit to, s čím jsi začal. Nesmíš brát na lehkou váhu ani to, že se o někoho ucházíš, nesmíš to považovat za nějakou hru. Hrát si s náklonností druhého je krutá zábava, a citové rány a bolest srdce, jež přitom vznikají, mohou mít následky velmi dlouho. — Přísloví 10:23; 13:12.
38 Mladý člověk, který by chtěl vstoupit do manželství, jedná dobře, jestliže vyslechne radu starších osob, obzvláště těch, kterým zřejmě záleží na jeho blahu. Job 12:12 nám připomíná, jak cenná je taková rada. Je tam řečeno: „Není moudrost mezi letitými a porozumění v délce dnů?“ Naslouchej těmto zkušeným hlasům. Především „důvěřuj v Jehovu celým svým srdcem a nespoléhej se na své vlastní porozumění. Všímej si ho na všech svých cestách a on sám urovná tvé stezky.“ — Přísloví 3:5, 6.
39. Jak může Bible pomoci lidem, kteří jsou již v manželství?
39 Mnozí z těch, kteří čtou tato slova, jsou již v manželství. Ačkoliv váš základ byl již do jisté míry položen, Bible vám může pomoci, abyste podle potřeby podnikli určité změny. Výsledky se vám vyplatí. Bez ohledu na to, v jakém stavu je tvé manželství, může být podpořeno, budeš-li dále uvažovat o tom, jakou radu dává stvořitel ohledně šťastného rodinného života.
[Obrázek na straně 12]
Může tvé manželství přečkat bouřlivé doby?