9. Kapitola
Moc, kterou má naděje na vzkříšení
1. Jaké podivuhodné vyhlídky umožňuje vzkříšení?
BEZ vzkříšení není naděje na jakýkoli budoucí život pro zemřelé lidi. Jehova však z nezasloužené laskavosti otevřel miliónům těch, kteří zemřeli, neocenitelnou příležitost těšit se z věčného života. Z toho vyplývá, že i my máme hřejivou naději, že budeme opět spojeni s milými, kteří usnuli ve smrti. — Srovnej Marka 5:35, 41, 42; Skutky 9:36–41.
2. a) Jak se vzkříšení prokázalo jako důležité v uskutečnění Jehovova předsevzetí? b) Kdy je pro nás vzkříšení obzvlášť důležitým zdrojem síly?
2 Díky vzkříšení může Jehova bez trvalé škody pro své věrné služebníky připustit, aby Satan šel až do krajnosti, když se snaží prokázat své zlomyslné obvinění: „Všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše.“ (Job 2:4) Protože Ježíš byl vzbuzen z mrtvých, mohl předložit hodnotu své lidské oběti před nebeským trůnem svého Otce ve prospěch záchrany našich životů. Prostřednictvím vzkříšení se ti, kteří jsou spoludědici s Kristem, sjednocují s Ježíšem v nebeském království. A pro nás všechny, kteří máme víru a podstupujeme zkoušky, jež nás přivádějí tváří v tvář smrti, je vzkříšení zdrojem síly, která přesahuje to, co je běžné.
Proč je podstatné pro křesťanskou víru
3. a) V jakém smyslu je vzkříšení „prvotní naukou“? b) Co znamená vzkříšení pro svět?
3 Vzkříšení je podle Hebrejcům 6:1, 2 „prvotní nauka“, součást základu víry, bez níž bychom se nikdy nestali zralými křesťany. Světskému myšlení je však představa vzkříšení naprosto cizí. Lidé postrádají duchovní smýšlení, a proto jich stále více žije honbou za rozkošemi. Jen tento život vidí jako skutečný. (1. Kor. 15:32) Ti, kteří se drží tradičních náboženství, v křesťanstvu i mimo ně, se domnívají, že mají nesmrtelnou duši; potom je ovšem vzkříšení zbytečné. Kdokoli se snaží smířit tato dvě pojetí, nachází spíše zmatek než naději. Jak můžeme pomoci těm, kteří jsou ochotní naslouchat? — Sk. 17:32.
4. a) Co budeme snad muset s někým probrat, než bude moci ocenit vzkříšení? b) Jaké texty bys použil k vysvětlení toho, co je duše? A stav mrtvých? c) Co však, jestliže někdo používá překlad Bible, který zamlžuje pravdy, jež se v těch textech vyskytují?
4 Nežli mohou takoví lidé ocenit, jakým podivuhodným opatřením je vzkříšení, potřebují pochopit, co je duše a stav mrtvých. Často postačí jen několik biblických textů, aby byla věc objasněna tomu, kdo hladoví po pravdě. (1. Mojž. 2:7; Ezek. 18:4; Žalm 146:3, 4) Některé moderní překlady Bible a volné překlady však tyto pravdy zamlžují. Možná, že tedy bude nutné uvažovat o výrazech používaných v původních jazycích Bible.
5. Jak bys takové osobě pomohl porozumět, co je duše?
5 Pro tuto práci je zvláště cenný Překlad nového světa, protože důsledně překládá hebrejský termín nefeš a odpovídající řecké slovo psyché jako „duše“ a v jeho Dodatku jsou vypsány mnohé texty, kde se tyto termíny vyskytují. Jiné moderní verze snad tatáž slova originálu překládají nejen „duše“, ale také „tvor“, „bytost“ a „život“; „má nefeš“ je snad přeloženo jako „já“ a „tvá nefeš“ jako „ty“. Srovnání těchto Biblí s některými staršími překlady nebo s Překladem nového světa pomůže upřímnému badateli, aby poznal, že v původním jazyce se výrazy překládané jako „duše“ vztahují k 1. osobám, 2. živočichům a 3. životu, kterému se jako takoví těší. Nikdy však nejsou nositeli myšlenky, že duše je něco neviditelného, nehmatatelného, co může při smrti uniknout z těla a někde dál vědomě existovat.
6. a) Proč některé moderní překlady čtenáře matou, pokud jde o význam šeolu, hádu a gehenny? b) Jak bys vysvětlil z Bible stav osob v šeolu nebo hádu? A v gehenně?
6 Podobně je Překlad nového světa důsledný v používání slova šeol, hádes a gehenna. Ale některé jiné moderní a volné překlady Bible matou čtenáře tím, že OBOJÍ — hádes i gehenna — překládají jako „peklo“, a k tomu používají výrazy „hrob“ nebo „říše mrtvých“ jako další překlad slov šeol a hádes. Když překlady v případě nutnosti srovnáme, lze ukázat, že šeol odpovídá hádu. (Žalm 16:10; Sk. 2:27) Bible objasňuje, že šeol neboli hádes, společný hrob lidstva, souvisí se smrtí, ne s životem. (Žalm 89:48; 89:49, KB; Zjev. 20:13) Poukazuje také na vyhlídku, že je odtud možný návrat prostřednictvím vzkříšení. (Job 14:13; Sk. 2:31) Naproti tomu těm, kteří jdou do gehenny, se nepředkládá žádná naděje na budoucí život. Neříká se ovšem nikde, že by tam duše měla vědomý život. — Mat. 18:9; 10:28.
7. Jak to může ovlivnit něčí postoj a jednání, je-li vzkříšení správně pochopeno?
7 Když jsou tyto věci objasněny, nabývají smrt a vzkříšení Krista skutečného významu. Nyní je možné pomoci člověku, aby pochopil, co pro něho může znamenat vzkříšení. Pak teprve může oceňovat lásku, s níž Jehova učinil takové úžasné opatření. Zármutek, který pociťují ti, kteří ztratili někoho drahého smrtí, může být nyní nahrazen radostným očekáváním, že se spolu shledají v Božím novém světě. Křesťané z prvního století si uvědomovali, že vzkříšení Ježíše Krista je úhelným kamenem křesťanské víry. Horlivě svědčili druhým o něm i o naději, kterou zajišťovalo. Tak i ti, kteří je oceňují dnes, chtějí o této pravdě mluvit s druhými. — Sk. 5:30–32; 10:40–43; 13:32–39; 17:31.
Používání ‚klíče hádu‘
8. Co znamená Ježíšovo použití „klíčů smrti a hádu“ pro jeho duchem pomazané následovníky?
8 Všichni, kteří mají být spojeni s Kristem v jeho nebeském království, musejí jednou zemřít. Dobře však znají ujištění, které dal Ježíš, když řekl apoštolu Janovi: „Zemřel jsem, ale pohleď, žiji po celou věčnost a mám klíče smrti a hádu.“ (Zjev. 1:18) Co měl na mysli? Upozorňoval na vlastní zkušenost. I on zemřel. Ale Bůh ho nenechal v hádu. Třetí den ho Jehova osobně vzbudil k duchovnímu životu a udělil mu nesmrtelnost. A nejen to, ale Bůh mu dal „klíče smrti a hádu“, aby je používal k osvobození jiných ze společného hrobu lidstva a z účinků adamovského hříchu. Protože Ježíš vlastní tyto klíče, je schopen vzkřísit své věrné následovníky z mrtvých. Když to dělá, udílí členům svého sboru, kteří jsou pomazáni duchem, drahocenný dar nesmrtelného nebeského života, jako to pro něho udělal jeho Otec. — Řím. 6:5; Fil. 3:20, 21.
9. Kdy se odehrává vzkříšení věrných pomazaných křesťanů?
9 Kdy zažijí věrní pomazaní křesťané toto vzkříšení? Již začalo. Apoštol Pavel vysvětluje, že budou vzbuzeni ‚během Kristovy přítomnosti‘, a tato přítomnost začala roku 1914 n. l. (1. Kor. 15:23) Nyní, když dokončí svůj pozemský běh, nemusejí čekat ve smrti na návrat svého Pána. Jakmile zemřou, jsou vzbuzeni v duchu, „přeměněni ve chvíli, v okamžiku“. Jaké štěstí zakoušejí, neboť „věci, které dělali, jdou přímo s nimi“! — 1. Kor. 15:51, 52; Zjev. 14:13.
10. Jaké jiné vzkříšení nastane? A kdy začne?
10 Jejich vzkříšení však není jediné. Skutečnost, že je nazváno „první vzkříšení“, naznačuje, že musí následovat ještě jiné. (Zjev. 20:6) Ti, kteří budou mít užitek z tohoto pozdějšího vzkříšení, získají šťastnou vyhlídku na věčný život na rajské zemi. Kdy se to stane? Kniha Zjevení ukazuje, že to bude po odstranění „země a nebe“ přítomného ničemného systému věcí. Tento konec starého systému je velmi blízko. Potom, v Boží ustanovený čas, začne pozemské vzkříšení. — Zjev. 20:11, 12.
11. Kdo bude patřit mezi věrné vzkříšené na zemi? Proč je to vzrušující vyhlídka?
11 Kdo bude vlastně vzkříšen? Věrní Jehovovi služebníci od nejranějších dob. Mezi nimi budou lidé, kteří pro svou silnou víru ve vzkříšení „nepřijali propuštění nějakým výkupným“ — nějakým kompromisem své ryzosti vůči Bohu, aby unikli násilné smrti. (Hebr. 11:35) Jaké potěšení to bude, poznat je osobně a slyšet od nich z první ruky podrobnosti událostí, o nichž je v Bibli jen krátká zpráva! Kromě jiných bude mezi nimi Abel, první věrný svědek Jehovův, Enoch a Noe, nebojácní zvěstovatelé Božího varovného poselství před potopou, Abraham, který hostil anděly, Mojžíš, skrze něhož byl dán Zákon na hoře Sinaj a odvážní proroci, jako Jeremjáš, který viděl zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., a Jan Křtitel, který slyšel samotného Boha, jak označuje Ježíše jako svého Syna. Budou tam i věrní, kteří zemřeli během posledních dnů přítomného systému. — Hebr. 11:4–38; Mat. 11:11.
12. a) Jak mnoho mrtvých z hádu bude vzbuzeno? b) Kdo tedy do toho bude zahrnut a proč?
12 Časem budou vzbuzeni i jiní. Rozsah, ve kterém Ježíš použije ‚klíč hádu‘ ve prospěch lidstva, je ukázán ve vidění daném apoštolu Janovi, který viděl hádes, jak ‚byl uvržen do ohnivého jezera‘. Co to znamená? Hádes je zničen, přestává existovat, protože je zcela vyprázdněn. Kromě vzbuzení věrných Jehovových ctitelů vyvede Ježíš milosrdně z hádu neboli šeolu i nespravedlivé osoby. Nikdo z nich nebude vzbuzen jen proto, aby byl znovu odsouzen k smrti. Ve spravedlivém prostředí pod Božím královstvím dostanou pomoc, aby uvedli svůj život do souladu s Jehovovými cestami. Vidění dále ukázalo, jak je otevřen „svitek života“, a vzkříšení budou mít příležitost, aby do něho byla zapsána jejich jména. Budou „souzeni podle svých skutků“, které budou konat po svém vzkříšení. (Zjev. 20:12–14; Sk. 24:15) Tak se z hlediska konečného výsledku může jejich vzkříšení prokázat jako „vzkříšení života“ a nemusí být nevyhnutelně „vzkříšením [odsuzujícího] soudu“. — Jan 5:28, 29.
13. a) Kdo nebude vzkříšen? b) Jak by mělo poznání pravdy o vzkříšení ovlivnit náš život?
13 Nebudou ovšem vzkříšeni všichni, kteří kdy žili. Někteří spáchali hříchy, pro něž není odpuštění možné. Mezi ty, kteří zakusí věčné zničení, budou patřit lidé, kteří zahynou v blížícím se „velkém soužení“. (Mat. 12:31, 32; 23:33; 24:21, 22; 25:41, 46; 2. Tes. 1:6–9) Tak je sice prokazováno neobyčejné milosrdenství tím, že budou propuštěni všichni, kdo jsou v hádu, ale vzkříšení není důvodem k tomu, abychom byli lhostejní, jak žijeme dnes. Mělo by nás spíše přimět, abychom ukazovali, jak hluboce si vážíme této vpravdě nezasloužené Boží laskavosti.
Posilováni nadějí na vzkříšení
14. Jak může být vzkříšení zdrojem velké síly pro člověka, který dospívá ke konci nynějšího života?
14 Ti, kteří přijali za vlastní naději na vzkříšení, z ní nyní mohou čerpat velikou sílu. Když se blíží ke konci života, vědí, že nemohou donekonečna oddalovat smrt, ať už se používá jakýchkoli lékařských postupů. (Kaz. 8:8) Jestliže pilně pracovali na Pánově díle a věrně sloužili s jeho organizací, mohou hledět do budoucnosti s plnou jistotou. Vědí, že prostřednictvím vzkříšení se budou v Božím patřičném čase opět těšit ze života. A jaký život to bude! „Skutečný život“, jak jej nazval apoštol Pavel. — 1. Tim. 6:19; 1. Kor. 15:58; Hebr. 6:10–12.
15. Co nám může pomoci, abychom zachovali ryzost Jehovovi, jestliže nám vyhrožují násilničtí pronásledovatelé?
15 Není to pouze znalost toho, že existuje vzkříšení, ale v prvé řadě znalost Osobnosti, jež je zdrojem tohoto opatření, co nám dodává sílu. Posiluje nás to, abychom byli věrně oddaní Bohu, dokonce i když nám hrozí smrt z rukou násilnických pronásledovatelů. Satan dlouho používal strach z předčasné smrti jako prostředek, aby udržoval lidi v otroctví. Ale Ježíš se takovému strachu nepoddal, prokázal se věrný Jehovovi až do smrti. Tím, co dosáhla jeho smrt, opatřil prostředek k osvobození druhých z takového strachu. (Hebr. 2:14, 15) Pro svou víru v ono opatření si jeho praví následovníci vybudovali vynikající pověst těch, kteří zachovávají ryzost. Pod tlakem prokázali, že ‚nemilují své duše‘ více, než milují Jehovu. (Zjev. 12:11) Moudře se nesnaží zachránit si svůj nynější život tím, že by opustili křesťanské zásady, a tak ztratili vyhlídku na věčný život. (Luk. 9:24, 25) Máš takovou víru? Budeš ji mít, jestliže budeš opravdu milovat Jehovu a vezmeš-li si k srdci, co pro tebe znamená naděje na vzkříšení.
K opakování
● Proč je třeba, aby člověk porozuměl tomu, co je duše a jaký je stav mrtvých, než může ocenit vzkříšení?
● Kdo se vrátí z mrtvých? Jak by na nás mělo zapůsobit toto poznání?
● Jak nás posiluje naděje na vzkříšení?