14. Kapitola

‚Činím s vámi smlouvu pro Království‘

1. Jakou vyhlídku předložil Ježíš svým apoštolům večer před svou smrtí?

TÉ NOCI, než byl usmrcen, řekl Ježíš svým věrným apoštolům: ‚V domě mého Otce je mnoho příbytků. Odcházím, abych vám připravil místo, abyste i vy byli, kde jsem já.‘ Dále jim řekl: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království.“ (Jan 14:2, 3; Luk. 22:29) Jakou úžasnou vyhlídku jim předložil!

2. Kolik osob se bude podílet s Kristem na jeho nebeském království?

² Ježíš však nechtěl říci, že s ním v jeho nebeském království budou panovat jen apoštolové. Později bylo oznámeno, že tuto velkolepou přednost bude mít 144 000 vykoupených ze země. (Zjev. 5:9, 10; 14:1, 4) Usiluje o ní dnes někdo?

Shromažďování dědiců Království

3. Na jakou příležitost upozorňoval Ježíš ve své veřejné službě?

³ Když byl Jan Křtitel uvězněn Herodem Antipou, zahájil Ježíš mocné tažení. Veřejně kázal a přitom soustředil pozornost k „nebeskému království“. (Mat. 4:12, 17) Uvědomoval lidi o tom, že budou mít příležitost vejít do jeho Království, a jeho učedníci se vážně snažili dosáhnout této ceny. — Mat. 5:3, 10, 20; 7:21; 11:12.

4. a) Kdy byli první Ježíšovi učedníci pomazáni svatým duchem? b) Co ukazuje, že od té doby byla pozornost obrácena k shromažďování dědiců Království?

⁴ O letnicích roku 33 n. l. byli první z nich pomazáni svatým duchem. (Sk. 2:1–4; 2. Kor. 1:21, 22) Bylo oznamováno Boží opatření k záchraně vedoucí k nesmrtelnému nebeskému životu. Petr použil „klíče nebeského království“, aby otevřel toto poznání nejprve Židům, pak Samaritánům, a nakonec lidem z pohanských národů. (Mat. 16:19) Zvláštní pozornost byla věnována utvoření vlády, která bude vládnout lidstvu 1 000 let. Proto se téměř všechny inspirované dopisy v Křesťanských řeckých písmech obracejí v prvé řadě k této skupině dědiců Království — „svatým“, „účastníkům nebeského povolání“.a

5. Byli povoláni k nebeskému životu snad proto, že byli lepšími Božími služebníky než ti, kteří žili dříve?

⁵ Povoláni k nebeskému životu nejsou proto, že by byli nějak lepší než všichni Boží služebníci, kteří zemřeli před letnicemi roku 33 n. l. (Mat. 11:11) Spíše začal teprve nyní Jehova vybírat ty, kteří měli být spoluvládci s Ježíšem Kristem. Během dalších asi 19 století bylo tedy jen jedno povolání, nebeské. Byla to nezasloužená laskavost, kterou Bůh projevil omezenému počtu osob, aby podpořil své vlastní moudré a láskyplné předsevzetí. — Ef. 2:8–10.

6. a) Proč musí přijít čas, kdy nebeské povolání skončí? b) Kdo měl řídit věci tak, aby se splnilo i proroctví o „velkém zástupu“? Co se opravdu stalo?

⁶ Časem měl být předepsaný, ale omezený počet 144 000 naplněn. Konečné zapečetění těchto duchovních izraelitů jako schválených mělo být blízko. (Zjev. 7:1–8) Potom měl Jehova prostřednictvím svého ducha a porozumění svému Slovu, které umožnil své viditelné organizaci, řídit věci tak, aby se splnila další část jeho předsevzetí, jak je popsána ve Zjevení 7:9–17. Měl být shromažďován „velký zástup“, jenž měl mít vzrušující vyhlídku na přežití velkého soužení a na věčný život v dokonalosti uprostřed pozemského ráje. Když uvažujeme, co se skutečně stalo, zdá se zřejmé, že nebeské povolání bylo celkově dokončeno okolo roku 1935 n. l., kdy byla jasně rozeznána pozemská naděje „velkého zástupu“. Od té doby byly do společenství s poměrně málo tisíci zbývajících z nebeské třídy uvedeny milióny Jehovových ctitelů, kteří opravdově doufají, že budou žít navždy zde na zemi.

7. Je možné, že by i dnes někteří mohli obdržet nebeské povolání? Proč tak odpovídáš?

⁷ Znamená to, že Bůh dnes už nikoho nepovolává k nebeskému životu? Dokud nebude ukončeno závěrečné zapečetění, je možné, že někteří jedinci, kteří mají tuto naději, se prokáží jako nevěrní a na jejich místo budou muset být vybráni jiní. Je však rozumné domnívat se, že to budou ojedinělé případy.

Duchovní synové — jak to vědí?

8. Jaké vysvětlení dává Pavel, aby ukázal, že ti, kteří jsou zplozeni svatým duchem, jsou si té skutečnosti vědomi?

⁸ Boží duch dává pokřtěným křesťanům, kteří obdrželi nebeské povolání, pevné ujištění o tom, že byli přijati za duchovní syny. Apoštol Pavel to ukázal, když psal „svatým“ v Římě a popisoval situaci, v jaké tehdy byli všichni praví křesťané. Řekl: „Všichni ti, kteří jsou vedeni Božím duchem, jsou totiž Boží synové. Vždyť jste neobdrželi ducha otroctví, který opět působí strach, ale obdrželi jste ducha přijetí za syny, a tímto duchem voláme: ‚Abba, Otče!‘ Duch sám vydává svědectví s naším duchem, že jsme Boží děti. Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědici s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ — Řím. 1:7; 8:14–17.

9. Jak ‚duch sám svědčí‘ s duchem těch, kteří jsou opravdu Božími syny?

⁹ Jsme zde upozorněni na dvojí použití slova „duch“: „duch sám“ a „náš duch“. První z nich je Boží neviditelná činná síla. Vnuká Božím duchovním dětem přesvědčení, že byly přijaty jako Boží svobodné děti. Tento duch také svědčí prostřednictvím Božího inspirovaného Slova, Bible, která je jakoby osobním dopisem určeným Božím duchovním dětem. (1. Petra 1:10–12) Když ti, kteří byli zplozeni svatým duchem, čtou, co Písma říkají těm, kteří jsou Božími duchovními syny, vhodně reagují: ‚To platí mně.‘ A tak Boží činná síla různými způsoby svědčí s jejich duchem, hybnou silou jejich mysli a srdce, že jsou Božími dětmi. Ve shodě s tím, co takto naznačuje Boží duch, se jejich mysl a srdce upínají k vyhlídce, že budou spoludědici s Kristem, a přijímají odpovědnosti Božích duchovních dětí. — Fil. 3:13, 14.

10. a) Jaké činitele samy o sobě někoho neurčují jako pomazaného křesťana? b) Jaký názor mají „jiné ovce“ na své místo v Božím předsevzetí?

¹⁰ Platí to i o tobě? Pokud ano, máš podivuhodnou přednost. Byla by však chyba domnívat se, že někdo musí být duchem pomazaným křesťanem proto, že má silné ocenění pro hlubší duchovní věci, nebo je horlivý v kazatelské službě, nebo má intenzívní lásku k bratrům. Právě těmito věcmi se také vyznačují mnohé „jiné ovce“. I jejich srdce jsou pohnuta tím, co čtou v Písmech o Kristových spoludědicích, ale neodvažují se činit si nárok na něco, co pro ně Bůh nevyhradil. (Srovnej 4. Mojžíšovu 16:1–40.) Rozumějí Božímu původnímu předsevzetí se zemí a s oceněním pracují, aby se na něm mohli podílet.

Přijímat a být toho hodni

11. Kdo se účastní každoročně připomínky Ježíšovy smrti a proč?

¹¹ Každoročně 14. nisana po západu slunce si připomínají pomazaní následovníci Ježíše Krista ve všech částech světa Kristovu smrt, a to v souladu s pokyny, které dal svým apoštolům. (Luk. 22:19, 20) „Jiné ovce“ se také účastní, nepřijímají však chléb a víno. Jsou jen uctivými pozorovateli.

12. Jak někteří raní křesťané v Korintu neprojevovali správné ocenění pro Pánovu večeři?

¹² To není nějaký prázdný náboženský obřad, ale je plný hlubokého významu. Křesťanům z řeckého Korintu prvního století, mezi nimiž někteří neprojevili patřičné ocenění pro tuto událost, udělil apoštol Pavel vážnou radu: „Kdo tedy jí chléb nebo pije Pánův pohár nehodně, bude vinen vzhledem k tělu a krvi Pána.“ Proč přijímali „nehodně“? Správně se na to nepřipravovali srdcem a myslí. Ve sboru bylo rozdělení. Někteří si také před shromážděním příliš dopřávali jídla a pití. Chovali se k Pánově večeři lhostejně. Nebyli v stavu rozlišit vážný význam chleba a vína. — 1. Kor. 11:17–34.

13. Jaký je význam chleba a vína, které se podávají při Památné slavnosti?

¹³ Jaký význam to je? Nespočívá v nějakém předpokládaném zázračném proměnění chleba a vína. Kristus v žádném smyslu není při každé Památné slavnosti znovu obětován. Písmo prohlašuje, že „Kristus [byl] obětován jednou provždy, aby nesl hříchy mnohých“. (Hebr. 9:28; 10:10; Řím. 6:9) Nekvašený chléb a červené víno jsou pouhé symboly, jež zastupují doslovné tělo, které Ježíš obětoval, a doslovnou krev, kterou vylil. Jak drahocenné skutečnosti to však jsou! Ježíšovo bezhříšné lidské tělo bylo obětováno proto, aby měl svět lidstva příležitost žít navždy. (Jan 6:51) A jeho prolitá krev slouží dvojímu účelu — očišťuje od hříchu ty lidi, kteří v ni projevují víru, a také uvádí v platnost novou smlouvu mezi Bohem a sborem duchovního izraele, který se skládá z duchem pomazaných křesťanů. (1. Jana 1:7; 1. Kor. 11:25; Gal. 6:14–16) Právě tato drahocenná opatření umožňují členům „malého stáda“, aby byli Bohem prohlášeni za spravedlivé neboli aby jim byla jakoby dána na úvěr lidská dokonalost. (Luk. 12:32) Děje se to proto, aby mohli být zplozeni svatým duchem jako Boží synové, s vyhlídkou na spoluúčast s Kristem v jeho nebeském království. Když každý rok přijímají při Památné slavnosti symboly, čímž svědčí o své nebeské naději, obnovuje a prohlubuje se jejich ocenění pro to, že jsou v „nové smlouvě“ zprostředkované Kristem. — Hebr. 8:6–12.

„Půjdeme s vámi“

14. a) Proč „jiné ovce“ nepřijímají symboly, ale co dychtivě očekávají? b) Jak pohlížejí na své společenství s ostatkem dědiců Království?

¹⁴ „Jiné ovce“ vidí, jak Jehova nakládá se svými pomazanými, a připojují se k nim se slovy: „Chceme jít s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zech. 8:20–23) Nejenže se spolu scházejí, ale podílejí se spolu na oznamování dobré zprávy o Království po celé obydlené zemi. „Jiné ovce“ ovšem nejsou přijaty do „nové smlouvy“ s duchovním izraelem a nejsou ani zahrnuty ve „smlouvě. . . pro království“, kterou učinil Ježíš s těmi, kteří jsou vyvoleni, aby se s ním podíleli na nebeském životě. Proto je správné, že nepřijímají symboly při Památné slavnosti. (Luk. 22:20, 29) Zatímco „nová smlouva“ dosahuje svého účelu a shromažďuje poslední členy „malého stáda“ do nebeského království, uvědomují si „jiné ovce“, že se blíží požehnání, která obdrží na zemi prostřednictvím Království. Považují za přednost, že během „posledních dnů“ slouží sjednoceně s věrně oddaným ostatkem dědiců Království.

[Poznámka pod čarou]

K opakování

● Proč tak velká část Křesťanských řeckých písem obrací pozornost k nebeské naději?

● Odkud ví někdo, že byl zplozen jako Boží syn? Jaký je význam symbolů, které tyto osoby přijímají při Památné slavnosti?

● Jak dokazují „jiné ovce“, že jsou opravdu sjednoceny s „malým stádem“?